Termínem lokus se v lingvistice rozumí morfologické značení syntaktické závislosti.
Lokalizace značení v rámci konstrukce na řídícím členu konstrukce (tzv. H-značení podle angl. H(ead)-marking), na závislém členu konstrukce (tzv. D-značení podle angl. D(ependent)-marking), na řídícím i závislém členu konstrukce (tzv. dvojí značení, angl. Double- či HD-marking), na žádném členu konstrukce (tzv. nulové značení, angl. 0 či Zero marking).
Druhy značení z morfosyntaktického hlediska + Druhy značeníTypVlastnostikódovánípopisznačení samo „kóduje“ urč. kategorii konstrukce: např. pádové značení na substantivu kóduje syntaktické a/nebo sémantické funkcepříklad Dívk-NOMa viděla babičk-ACCuvysvětlenínominativ (NOM) vyznačuje funkci podmětu, akuzativ (ACC) funkci předmětuindexacepopisznačení „indexuje“ kategorii jiného slova v konstrukci: zvl. vyjádření shodypříklad Jan tě vid-SG3ívysvětlení Koncovka slovesa vyznačuje, že podmět je ve 3. osobě jednotného číslaregistracepopisznačení „registruje“ přítomnost jiného slova v konstrukci bez indexace jeho kategoriepříklad Izafet v tádžičtině: kůh-IZi baland (hora-IZ vysoký – vysoká hora)vysvětlení Přípona -i značí, že podstatné jméno má závislý prvek, nenese však žádné dodatečné informace.
Odkazy Reference
Literatura
Kategorie:Lingvistická morfologie