Speciální jednotky a speciální operační jednotky jsou elitní vojenské týmy spadající pod ozbrojené síly, tedy armádu, námořnictvo, námořní pěchotu a letectvo, nebo policii a jiné bezpečnostní sbory. Jejich příslušníci jsou cvičeni ve vedení speciálních operací.Richard Bowyer, Dictionary of Military Terms, Bloomsbury Reference (2005-08), / . Podle definice NATO jsou speciální operace vojenské činnosti prováděné zvláště k tomu určenými, organizovanými, cvičenými a vybavenými jednotkami sestavenými z vybraných jedinců, které používají nekonvenční taktiku, postupy a způsoby nasazení.

Speciální jednotky se objevily na počátku 20. století, s výrazným nárůstem na bojišti Druhé světové války, kdy „každá větší armáda zapojená do bojů” vytvořila formace věnované speciálním operacím za nepřátelskými liniemi. V závislosti na zemi mohou speciální jednotky vykonávat funkce, včetně výsadkových operací, protipovstaleckých operací, boje proti terorismu, zahraniční a vnitřní obrany, tajné operace, záchrana rukojmích, vysoce hodnotných cílů/pátrání po lidech, zpravodajské operace, mobilní operace a nekonvenční válčení.

V rusky mluvících zemích se speciální jednotky jakékoli země obvykle nazývají Specnaz, což je zkratka pro „speciální účel”. Nicméně v ostatních zemích světa je termín Specnaz označení pro ruské jednotky zvláštního určení. Ve Spojených státech se termín „speciální síly” často vztahuje konkrétně na speciální jednotky americké armády, zatímco termín „síly speciálních operací” (SOF) se pro tyto typy jednotek používá šířeji.

Schopnosti Mezi schopnosti speciálních sil patří:

Speciální průzkum a sledování v nepřátelském prostředí Zahraniční vnitřní obrana: výcvik a rozvoj vojenských a bezpečnostních sil jiných států Útočné akce Podpora boje proti povstalcům prostřednictvím zapojení a podpory obyvatelstva Protiteroristické operace Sabotáž a demolice Záchrana rukojmích

Mezi další schopnosti může patřit tělesná stráž, vodní operace zahrnující bojové potápění / bojové plavání, nalodění na moři nebo obojživelné operace; stejně jako podpora operací letectvem.

Historie

Rané období náhled|Japonská kresba archetypického Nindži ze série náčrtů (Hokusai manga) od Hokusaie Speciální síly hrály klíčovou roli v historii válčení, kdykoli bylo cílem dosáhnout narušení „útokem a únikem” a sabotáží, spíše než tradičnějším konvenčním válčením. Další významné role spočívaly v průzkumu, poskytování nezbytných zpravodajských informací z blízkosti nebo mezi nepřítelem a stále více v boji proti nepravidelným silám, jejich infrastruktuře a činnostem.

Čínský stratég Jiang Ziya ve svých Šesti tajných učeních popsal nábor talentovaných a motivovaných mužů do specializovaných elitních jednotek s funkcemi, ovládání výšek a rychlé pochody na dlouhé vzdálenosti. Hamilcar Barca (249 př. n. l.) měl specializované jednotky vycvičené k zahájení několika ofenzív denně. V pozdním římském nebo raném byzantském období římské flotily používaly malé, rychlé, maskované lodě s posádkou vybraných mužů pro průzkumné a mise typu komando. Ve středověku byly při několika příležitostech využity speciální jednotky vycvičené k provádění speciálních operací. Příkladem toho byly jednotky Geralda Nebojácného, portugalského válečníka a lidového hrdiny Reconquisty. Muslimské síly měly také námořní speciální operační síly, včetně jedné, která používala maskované lodě ke shromažďování zpravodajskych informací a zahajovací nájezdů a dalších vojáků, kteří se mohli vydávat za křižáky, kteří by pomocí lstí nastupovali na nepřátelské lodě, a pak je zajali a zničili. V Japonsku byli Nindžové využíváni k průzkumu, špionáži a jako vrazi, osobní strážci nebo strážci pevnosti nebo bojovali po boku konvenčních vojáků. Během Napoleonských válek byly vytvořeny střelecké pluky a sapérské jednotky, které zastávaly specializované role v průzkumu a potyčkách a nebyly využívány ve formálních bitevních liniích.

První specializované jednotky náhled|Plukovník Benjamin Church (1639–1718), otec nekonvenčního válčení a zakladatel Rangers Mezi 17. a 18. stoletím probíhaly války mezi americkými kolonisty a indiánskými kmeny. V koloniální Americe se specializovali Rangers, které vytvořil a poprvé zmínil kapitán John Smith v roce 1622. Když se Rangers naučili hraničním dovednostem od přátelských domorodých Američanů, pomáhali provádět útočné údery „pohraniční boj” proti nepřátelským domorodcům. Tak byly vytvořeny roty Rangers, aby poskytovaly průzkum, zpravodajství a úlohu lehké pěchoty. Plukovník Benjamin Church (1639–1718) byl kapitánem první jednotky Rangers v Americe (1676). Mnoho koloniálních důstojníků přijalo filozofii stanovování Benjamina Churche a vytvořilo své vlastní jednotky Rangers.

V amerických koloniích bylo vytvoření několik rot Rangers, včetně Knowltonovi Rangers, elitní sbor Rangers, který zajišťoval průzkum a špionáž pro Kontinentální armádu George Washingtona. Daniel Morgan, byl známý jako vůdce Corps of Rangers na Rogerově ostrově, v současné Fort Edward, New York, je považován za „duchovní domov” speciálních operačních sil Spojených států, konkrétně U. S. Army Rangers. Tyto rané americké prapory lehké pěchoty byly vycvičeny podle „28 pravidel střežení”, který je známý jako první známý manuál moderních asymetrických válečných taktik používaných v moderních speciálních operacích.

Různé jednotky vojenských Rangers jako jsou United States Mounted Rangers, United States Rangers, Loudoun Rangers, 43. Virginia Rangers a Texas Military Rangers, pokračovali v průběhu 19.–20. století až do moderního zformování praporů Army Rangers ve Druhé světové válce. náhled|Britští armádní průzkumníci v Jižní Africe (1893) Britská indická armáda nasadila během svých pohraničních válek dvě speciální jednotky: Corps of Guides vytvořenou v roce 1846 a Gurkhští průzkumníci (jednotka, která vznikla v 90. letech 19. století a byla poprvé nasazena jako samostatná jednotka během kampaně Tirah v letech 1897– 1898).

Během Druhé Búrské války (1899–1902) pocítila britská armáda potřebu více specializovaných jednotek. Tuto roli plnily průzkumné jednotky jako Lovatští průzkumnici, pluk skotské vysočiny složený z výjimečných zálesáků oblečených do Ghillie obleků a dobře vycvičených v umění střelby, polních řemesel a vojenských taktik. Tato jednotka byla zformována v roce 1900 lordem Lovatem a brzy byla hlášena Američanovi, majoru Fredericku Russellovi Burnhamovi, náčelníkovi průzkumníků pod vedením lorda Robertse. Po válce se Lovatští průzkumnici stali první odstřelovací jednotkou britské armády. Navíc Bushveltští karabiniéři, zformovaní v roce 1901, mohou být považovány za ranou nekonvenční vojenskou jednotku.

Lunovi ostrostřelci, také známí jako „ostrostřelci smrti” (španělsky: Tiradores de la Muerte), byla elitní jednotka vytvořená v roce 1899 generálem Antoniem Lunou, aby sloužila pod filipínskou revoluční armádou. Proslavili se tím, že bojovali tvrději než vojáci běžné filipínské armády. Většina členů této jednotky pocházela z filipínských členů staré španělské armády, kteří bojovali během filipínské revoluce. náhled|Generál Filipínské revoluční armády Antonio Luna, zakladatel Tiradores de la Muerte Ostrostřelci se proslavili svými nelítostnými boji a prokázali svou hodnotu tím, že byli obvyklou jednotkou používanou jako hrot kopí v každé větší bitvě ve filipínsko-americké válce. V bitvě u Paye 19. prosince 1899 zabil Bonifacio Mariano, ostrostřelec pod velením generála Liceria Gerónima, generála Henryho Warea Lawtona z armády Spojených států, což z něj učinilo nejvyšší oběť v průběhu války.

První světová válka náhled|Italské Arditi Německé Sturmtruppen a italské Arditi byly první moderní případové jednotky. Obě byly elitní útočné jednotky vycvičené na mnohem vyšší úrovni než pravidelné jednotky a jejich úkolem bylo provádět odvážné nájezdy proti nepřátelské obraně. Na rozdíl od Sturmtruppen, Arditi nebyly jednotkami v rámci pěších divizí, ale byly považovány za samostatnou vojenskou jednotku.

Meziválečné období

Válka Chaco Macharetos de Jara byl pomocný jízdní pluk, který byl organizován od 15. srpna 1932, před začátkem bitvy o Buquerón. Pluk byl rekrutován z bývalých psanců z Paraquaye, kteří bojovali proti bolivijským důstojníkům a vojákům.

50. pěší pluk (Cuchilleros de la Muerte) byl bolivijský pěší pluk, který bojoval ve válce Chaco. Pluk přezdívaný „Nože smrti” (španělsky: Cuchillos de la Muerte) se téměř výhradně spoléhal na použití čepelových zbraní, zejména bajonetů.

Druhá světová válka

Britové

Commandos náhled|Commandos přecházející řeku pod simulovanou dělostřeleckou palbou, výcvikový tábor Achnacarry ve Skotsku, leden 1943 Moderní speciální jednotky vznikly během Druhé světové války. V roce 1940 byli britské Commandos vytvořené po výzvě Winstona Churchilla po „speciálně vycvičených jednotkách třídy lovců, kteří mohou na nepřátelském pobřeží rozpoutat vládu teroru”. Štábní důstojník, podplukovník Dudley Clarke již takový návrh předložil generálu siru Johnu Dillovi, náčelníkovi imperiálního generálního štábu. Dill, vědom si Churchillových záměrů, Clarkův návrh schválil a 23. června 1940 se uskutečnil první výpad jednotek Commandos.

Do podzimu 1940 se dobrovolně přihlásilo více než 2000 mužů a v listopadu 1940 byly tyto jednotky organizovány do brigády speciálních služeb, sestávající ze čtyř praporů pod velením brigádního generála JC Heydona. Brigáda speciálních služeb byla rychle rozšířena na 12 jednotek, které se staly známými jako Commandos. Každé komando mělo velicího důstojníka v hodnosti podplukovníka a čítalo asi 450 mužů (rozděleno do 75 mužských jednotek, které byly dále rozděleny do 15 mužských sekcí).

V prosinci 1940 byla vytvořena základna Commandos na Blízkém východě, která měla na starosti výcvik a zásobování posil jednotek Commandos v tomto prostoru. V únoru 1942 založil brigádní generál Charles Heydon základnu Commandos v Achnacarry ve Skotské vysočině. Pod velením podplukovníka Charlese Vaughana byla základna Commandos zodpovědná za výcvik kompletních jednotek a jednotlivých náhrad. Výcvikový režim byl na tu dobu inovativní a fyzicky náročný a daleko předčil běžný výcvik britské armády. Všichni zaměstnanci základny byli speciálně vybíráni a byli schopni překonat kteréhokoli z dobrovolníků. náhled|Commandos nosící zelený baret přistávají na pláži Sword během vylodění v Normandii, 6. červen 1944 Školení a hodnocení začalo ihned po příjezdu, přičemž dobrovolníci museli absolvovat 13 km dlouhý pochod s veškerým vybavením z železniční stanice Spean Bridge do základny Commandos. Cvičení byla vedena s použitím ostré munice a výbušnin, aby byl výcvik co nejrealističtější. Předpokladem byla fyzická zdatnost, zrychlené přesuny a boxerské zápasy ke zlepšení kondice. Rychlostní a vytrvalostní pochody byly vedeny nahoru a dolů po blízkých horských pásmech a přes útočné kurzy, které zahrnovaly zip-line přes jezero Arkaig, to vše při nošení zbraní a plného vybavení. Výcvik pokračoval ve dne i v noci přecházením řeky, horolezectvím, výcvikem se zbraněmi, bojem beze zbraně, čtením map a operacemi na malých člunech podle osnov.

Commandos dosáhla válečné síly více než 30 jednotlivých jednotek a čtyř útočných brigád a sloužila na všech válečných scénách od polárního kruhu po Evropu a od Středomoří a Středního východu po jihovýchodní Asii. Jejich operace sahaly od operací malých skupin mužů přistávajících z moře nebo na padácích až po brigády útočných jednotek, které vedly spojenecké invaze do Evropy a Asie. První moderní jednotky speciálních sil byly založeny muži, kteří sloužili u Commandos, včetně výsadkového pluku, speciální letecké služby (SAS) a speciální lodní služby (SBS). Komando č. 10 organizovaný Brity z dobrovolníků z okupované Evropy vedlo k vytvoření francouzských Commandos Marine, nizozemských sborů Commandotroepen a belgické brigádě Paracommando.

Special Air Service (SAS)