Paul Joseph Goebbels (29. října 1897 Rheydt – 1. května 1945 Berlín) byl německý nacistický politik a filolog, který působil jako Gauleiter (okresní předák) Berlína, hlavní propagandista Nacistické strany a poté říšský ministr propagandy (ministerstvo pro lidovou osvětu a propagandu) v letech 1933–1945. Patřil mezi nejbližší a nejoddanější následovníky Adolfa Hitlera, známý svými řečnickými schopnostmi a zuřivým antisemitismem, který otevřeně projevoval ve svých veřejných vystoupeních. Prosazoval stále tvrdší diskriminaci Židů a dalších skupin, včetně jejich vyhlazování během holokaustu.

Goebbels, který toužil stát se spisovatelem, získal doktorát z filologie na univerzitě v Heidelbergu v roce 1922. Do Nacistické strany (NSDAP) vstoupil v roce 1924, kde spolupracoval s Gregorem Strasserem v její severoněmecké organizaci. V roce 1926 byl jmenován Gauleiterem Berlína, kde začal projevovat zájem o využívání propagandy ke zviditelnění Nacistické strany a jejího programu. Po nástupu nacistů k moci v roce 1933 převzalo Goebbelsovo ministerstvo propagandy rychle kontrolu nad tiskem, uměním a informacemi v nacistickém Německu. Obzvlášť byl zdatný ve využívání tehdy nových médií – rozhlasu a filmu k propagandistickým účelům. Mezi tématy stranické propagandy byly antisemitismus, útoky na křesťanské církve a (po začátku druhé světové války) také snaha ovlivňovat morálku obyvatelstva.

V roce 1943 začal tlačit na Adolfa Hitlera, aby přijal opatření směřující k „totální válce“, včetně uzavření podniků nesloužících válečnému úsilí, povolání žen pracovních pozic a odvedení mužů z dosud osvobozených profesí do Wehrmachtu. Hitler ho nakonec 23. července 1944 jmenoval říšským zmocněncem pro totální válku, avšak Goebbelsovy kroky ke zvýšení počtu pracovníků ve zbrojní výrobě a v armádě byly z větší části neúspěšné.

Když se válka blížila ke konci a nacistické Německo čelilo porážce, Magda Goebbelsová a děti manželů Goebbelsových se v Berlíně připojily k Hitlerovi. 22. dubna 1945 se přestěhovali do podzemního vůdcova bunkru, části Hitlerova podzemního komplexu. Když Hitler 30. dubna 1945 spáchal sebevraždu, v souladu s Hitlerovou závětí se stal říšským kancléřem Německa, tuto funkci však zastával pouze jeden den. Následujícího dne, 1. května 1945 spolu s jeho manželkou Magdou spáchali sebevraždu poté, co otrávili svých šest dětí kyanidem.

Život Mládí Narodil se v Rheydtu, průmyslovém městě jižně od Mönchengladbachu (jehož je nyní součástí) na okraji Porúří. Jeho rodina byla katolická se skromným živobytím, jeho otec pracoval jako účetní v továrně, jeho matka původně pracovala v zemědělství jako dělnice. Měl čtyři sourozence: Konrada (1895–1949), Hanse (1893–1947), Alžbětu (1901–1915) a Marii (1910–1949, později Maria Kimmich). Absolvoval místní reálné gymnázium, kde maturoval v roce 1916. Od dětství měl pokřivenou pravou nohu, což bylo následkem buďto ploché nohy (talipes equinovarus) nebo osteomyelitidy.O Goebbelsovi se říká, že měl plochou nohu (talipes equinovarus), vrozenou vadu. Ale William L. Shirer, který strávil třicátá léta jako novinář v Berlíně a s Goebbelsem se znal napsal v knize The Rise and Fall of the Third Reich (Vzestup a pád Třetí říše, Simon and Schuster 1960), že jeho vada vznikla z následků osteomyelitidy v dětství a nepodařené operace, která ji měla napravit. Osteomyelitida, infekce v kostním morku, může způsobit zničení jednoho nebo více růstových bodů v dlouhých kostech nohy, tj. stav známý jako septická osteoblastická dysgenese. To má za následek zkrácenou nohu. Aby vyrovnal svou kratší nohu, nosil kovovou podpěru a speciální botu, ale i tak po celý život kulhal. Kulhavá chůze a jeho výška (1,65 m) ho vystavovala posměchu a ponížení zejména v oné společnosti, která tak vyznávala fyzickou zdatnost. Právě v důsledku těchto vad byl zproštěn vojenské služby během první světové války, čehož trpce litoval. V pozdější době se často stavěl do role válečného veterána a svou tělesnou vadu vydával za následek válečného zranění. Postavení nejbližší k vojenství, které vykonával, bylo místo „kancelářského vojína“ od června 1917 do října 1917 ve „vlastenecké domobraně“ města Rheydtu.

Svoji fyzickou útlost vyvažoval intelektuálními přednostmi. Původně zamýšlel stát se knězem, ale poté, co se od své původní katolické víry vzdálil, studoval literaturu a filozofii na univerzitách v Bonnu, Würzburgu, Freiburgu v Breisgau a v Heidelbergu, kde napsal svou doktorskou práci o romantickém romanopisci 18. století Wilhelmu von Schützovi. Jeho dva nejvlivnější učitelé, Friedrich Gundolf a vedoucí jeho doktorské práce v Heidelbergu Max von Waldberg, byli Židé.

Studia a vzestup Doktorský titul získal roku 1921 na univerzitě v Heidelbergu na základě doktorské práce o romantickém dramatu 18. století; pak pracoval jako novinář a později jako bankovní úředník a vyvolávač na burze cenných papírů. Rovněž psal romány a divadelní hry, ale nakladatelé jej odmítali. Do styku s nacistickou stranou přišel v roce 1923 během francouzské okupace Porúří a v roce 1924 se stal jejím členem. Byl jmenován gauleiterem (vedoucím župy, tedy oblastním vůdcem strany) za Berlín. V této funkci plně uplatnil své schopnosti propagandy v boji proti místním socialistickým a komunistickým stranám pomocí nacistických novin a polovojenských oddílů SA Po dokončení doktorátu v roce 1921 pracoval jako novinář a několik let se snažil stát publikovaným autorem. Napsal poloautobiografický román Michael, dvě veršované hry a množství romantické poezie. V období, kdy pracoval jako bankovní úředník a vyvolávač na burze, hodně četl, přičemž v té době si utvářel své politické názory.Fest, The Face of the Third Reich, s. 89. Zejména na něj měli vliv Friedrich Nietzsche, Oswald Spengler a v Británii narozený německý spisovatel H. S. Chamberlain, jeden ze zakladatelů „vědeckého“ antisemitismu. Zimu 1919–1920 strávil v Mnichově, kde zažil a obdivoval násilnou reakci nacionalistů proti pokusu o komunistickou revoluci v Bavorsku. Jeho prvním politickým hrdinou byl Anton von Arco auf Valley, člověk, který spáchal atentát na vůdce mnichovských socialistů Kurta Eisnera. V té době byl v Mnichově i Hitler, který vstoupil do politiky za obdobných okolností.

Do roku 1928 vystoupal ve stranických řadách mezi ty nejpřednější členy strany NSDAP.

Nacistický aktivista

Stejně jako ostatní, kteří byli později předními činiteli ve Třetí říši, i on přišel do styku s nacistickou stranou v roce 1923, během tažení odporu proti francouzské okupaci Porúří. Když v roce 1923 Goebbels vstoupil do strany byl Hitler po nevydařeném „Pivním puči“ v listopadu 1923 uvězněn a strana byla dočasně bez vůdce, takže na Goebbelse a jeho politický vývoj měl největší vliv Gregor Straßer, který se stal nacistickým organizátorem v severním Německu v březnu 1924. Straßer, nejschopnější z vůdčích nacistů oné doby,Ian Kershaw, Hitler, Volume I (W.W. Norton 1999), 270 bral „socialistickou“ složku „národního socialismu“ mnohem vážněji než Hitler a další členové bavorského vedení strany.

„Národ a socialismus! Co jde první a co přichází až poté?“ ptal se řečnicky v debatě s Theodorem Vahlenem, gauleiterem za Pomořansko, v porýnských stranických novinách Nazional sozialistische Briefe (Národně socialistické listy), jichž byl editorem, v polovině roku 1925. „Pro nás na západě nemůže být pochyb. Nejprve socialistická spása, pak přichází národní osvobození jako větrná smršť... Hitler stojí mezi oběma názory, ale je na cestě k tomu, aby se k nám zcela přidal.“Ian Kershaw, Hitler, I, 272 Goebbels se svými novinářskými schopnostmi se tak brzy stal spojencem Strassera v jeho boji o stranický program proti Bavorům. Konflikt podle nich nebyl s Hitlerem, ale s jeho zástupci Rudolfem Hessem, Juliem Streicherem a Hermannem Esserem, kteří, jak říkával, v Hitlerově nepřítomnosti stranu špatně vedli. V roce 1925 publikoval otevřený dopis „mým přátelům na levici“, v němž vyzval k jednotě socialistů a nacistů v boji proti kapitalistům. „Vy a já“, napsal, „spolu bojujeme, ačkoli nejsme opravdoví nepřátelé.“Fest, The Face of the Third Reich, 89. Tyto sentimenty někteří na levici opětovali. Richard F. Hamilton, Who Voted for Hitler? (Kdo volil Hitlera?, Princeton University Press 1982), 570, cituje některé povážlivě antisemitské výroky některých německých komunistických vůdců ve snaze vytvořit jednotnou frontu komunistických a národně socialistických dělníků.

V únoru 1926 Hitler dokončil práci na Mein Kampfu a náhle se vrátil ke stranickým záležitostem a brzy zbavil bavorský sever veškerých iluzí o tom, kde stojí. Shromáždil 60 gauleiterů a dalších aktivistů včetně Goebbelse na schůzi v Bamberku ve Streicherově župě ve Frankách, kde přednesl dvouhodinový projev zavrhující politický program „socialistického“ křídla strany. Pro Hitlera byli vždy skutečným nepřítelem německého národa Židé, ne kapitalisté. Goebbels byl hořce rozčarován. „Cítím se zdeptán“, napsal. „Jaký Hitler? Reakcionář?“ Byl zděšen Hitlerovou charakteristikou socialismu jako „židovského vynálezu“, jeho prohlášením, že Sovětský svaz musí být zničen a jeho ujišťováním, že nacistická vláda nebude vyvlastňovat soukromý majetek. „Už nevěřím Hitlerovi plně. To je ta strašná věc: Byla mi vzata moje vnitřní podpora.“Ian Kershaw, Hitler, I, 275

Hitler nicméně rozpoznal jeho talent, a protože byl znalcem povah, poznal, že nade vše prahne po uznání. V dubnu jej přiměl k cestě do Mnichova, poslal mu naproti na nádraží své vlastní auto a poskytl mu dlouhou osobní audienci. Během ní jej Hitler vyplísnil za jeho podporu „socialistického“ křídla, ale zároveň mu nabídl, že „smaže jeho hřích“, jestliže uzná jeho vůdcovství. Goebbels zcela kapituloval, a nabídl Hitlerovi osobní věrnost – zjevně upřímný slib, jehož se pak držel až do konce svého života.

Soukromý život náhled|Rodina Goebbelsových, včetně Goebbelsova nevlastního syna Haralda Quandta. Až do roku 1931 vedl staromládenecký život a navazoval jen volné milenecké vztahy. Jeho první velkou láskou byla od roku 1918 dívka židovského původu Anna Stahlherm, s níž později udržoval zřejmě už jen přátelské styky a to až do roku 1936. V roce 1931 se oženil s rozvedenou Magdou Quandtovou. Za svědka mu šel Adolf Hitler. S Magdou měl Goebbels šest dětí: Helga Susanne („Helga“, 1. září 1932 – 1. května 1945), Hildegard Traudel („Hilde“, 13. dubna 1934 – 1. května 1945), Helmut Christian („Helmut“, 2. října 1935 – 1. května 1945), Holdine Kathrin („Holde“, 19. února 1937 – 1. května 1945), Hedwig Johanna („Hedda“, 5. května 1938 – 1. května 1945) a Heidrun Elisabeth („Heide“, 29. října 1940 – 1. května 1945).

Jejich manželství bylo celkem šťastné, jelikož Magda Goebbelsová svému manželovi tolerovala jeho četná milostná dobrodružství. Krize nastala jen v roce 1938, kdy byl už dva roky vášnivě zamilovaný do české herečky Lídy Baarové a uvažoval o rozvodu.Sigmundová, Ženy nacistů, s. 76 Když se o tom Hitler dozvěděl, zuřil a přikázal mu kontakty s Baarovou okamžitě ukončit a vrátit se zpět k manželce. Goebbels Hitlerův příkaz splnil.

Židé

I přes nesmírnou moc ministerstva propagandy nad německým kulturním životem začalo jeho postavení klesat v okamžiku, kdy byla moc nacistického režimu pevně nastolena.Fest, The Face of the Third Reich, 93 Když byli vnitřní nepřátelé nacistické strany zničeni, což efektivně nastalo roku 1935, začaly jeho propagandistické snahy ztrácet opodstatnění, a když nebyl nepřítel, proti kterému by bylo možno bojovat, začala jeho rétorika znít prázdně a nepřesvědčivě. Právě z tohoto důvodu si pro sebe našel novou roli předního protižidovského štváče režimu.