| konflikt = Šmalkaldské válce | obrázek = Schmalkaldic 1536.jpg | popisek = Šmalkaldská vojenská úmluva | mapa = Schmalkaldischer Bund.svg | velikost mapy = 290px | popisek mapy = Členské státy Šmalkaldského spolku na území Svaté říše římské (široké hranice) | období působení = 1531–1547 | ideologie = augsburské vyznáníluteránstvíreformace | velitel = | součásti = | základny = | území působení = | počet příslušníků = | předchůdce = Torgavský spolek | nástupce = | spojenci = Anglie Francie | protivníci = Španělsko Saské vévodství 16px  římskokatolická církev | bitvy = šmalkaldská válka }} Šmalkaldský nebo Schmalkaldský spolek (německy Schmalkaldischer Bund, latinsky Foedus Smalcaldicum nebo Liga Smalcaldica) byl obrannou aliancí luteránských knížat uvnitř římskoněmecké říše během poloviny 16. století. Ačkoli spolek původně vznikl z náboženských důvodů brzy po začátku protestantské reformace, jeho členové se nakonec pokusili o nahrazení Svaté říše římské aliancí, jakožto zdroje politické loajality.Merriman, str. 110. Ačkoli to nebyla první aliance svého druhu, na rozdíl od předchozích útvarů, jako např. Torgavský spolek, disponoval Šmalkaldský spolek dostatečně silnou vojenskou silou k hájení svých politických a náboženských zájmů. Svůj název dostal spolek podle města Šmalkaldy v Durynsku.

Vznik a členové náhled|vlevo|upright=0.6|Portrét Filipa I., lankraběte hesenského Aliance oficiálně vznikla 27. února 1531, z iniciativy Filipa I., lankraběte hesenského a Jana Bedřicha I. Saského, dvou nejmocnějších protestantských panovníků té doby.<ref>Kagan. The Western Heritage, str. 360</ref> Původní smysl spolku byla ochrana náboženského vyznání, přičemž členové se zavázali ke vzájemné obraně, pokud by na území některého z nich zaútočil Karel V., císař Svaté říše římské. Na naléhání saského kurfiřta bylo členství podmíněno luteránstvím augsburského vyznání nebo Confessio Tetrapolitana. To upevnilo dominanci luteránství v Německu a eliminovalo zwinglianismus, jenž měl do té doby řadu stoupenců.

náhled|upright=0.6|vlevo|Saský kurfiřt Jan Bedřich I. od Lucase Cranacha ml.

Spolek se brzy stal více než jen místním politickým hnutím, neboť vymanění se z vlivu katolické církve skýtalo také značné ekonomické výhody. V prosinci 1535 spolek přijal každého, kdo byl ochoten přistoupit na Augsburské vyznání, čímž přibyly Anhaltsko, Württembersko, Pomořansko, stejně jako svobodná říšská města Augsburg, Frankfurt nad Mohanem, či Kempten.Acton, et al. The Cambridge Modern History, str. 233.

V roce 1535 se ke spolku připojil francouzský král František I. Francouzský stojící proti Habsburkům, ten však později z důvodu vnitřních náboženských neshod vystoupil. Sultán Sulejman I. diplomaticky intervenoval ve prospěch smíření, a je známo, že poslal nejméně jeden dopis německým protestantským panovníkům, aby vyjádřil svoji podporu jejich spojení s Františkem I. proti Karlu V.The Ottoman Empire and early modern Europe by Daniel Goffman, str. 111

Roku 1538 se Šmalkaldský spolek spojil s nově reformovaným Dánským královstvím. Roku 1539 spolek získal Braniborsko, které vedl Jáchym II. Hektor.Smith, Henry Preserved. The Age of the reformace. str. 119. V roce 1545 spolek získal podporu falckého kurfiřtství, pod správou kurfiřta Bedřicha III.Smith, Henry Preserved. The Age of the reformace. Str. 120–121. Roku 1544 Dánsko a Svatá říše římská podepsaly Špýrskou dohodu, ve které Kristián III. Dánský prohlašoval, že po dobu jeho vlády bude Dánsko vůči Svaté říši zachovávat mírovou politiku.

Seznam členů Zakládající členové Státy:

 15px Brunšvicko-lüneburské vévodství  15px Mansfeldské hrabství Anhaltsko-köthenské knížectví  15px Grubenhagenské knížectví  15px Erbašské hrabství   Říšská města: 15px Štrasburk 15px Ulm 15px Kostnice 15px Reutlingen 15px Memmingen 15px Lindau 15px Biberach an der Riß 15px Isny im Allgäu   Dolnosaská města: 15px Magdeburk Hanzovní města: 15px Brémy 15px Lübeck (do 1536)

Připojení členové státy: Anhaltsko-desavské knížectví (1536)  15px Anhaltsko-zerbstské knížectví (1536) Pomořansko-štětínské vévodství (1536) Pomořansko-wolgastské vévodství (1536) Württemberské vévodství (1536)  15px Nasavsko-saarbrückenské hrabství (1537) Nasavsko-weilburské hrabství (srpen 1537) Braniborsko-kostřínské markrabství (1538) Rochlitzské vévodství (1538) Schwarzbursko-arnstadtské hrabství (1538)  15px Teklenburské hrabství (1538)  15px Brunšvicko-wolfenbüttelské knížectví (1542)  15px Münsterské knížecí biskupství  15px saská albrechtinská větev Wettinů (1545)   říšská města: 15px Esslingen (1531/1532) 15px Nordhausen (1532) 15px Frankfurt (1536) Augsburg (1536) 15px Kempten (1536) 15px Heilbronn (červenec 1538) 15px Schwäbisch Hall (1538) 15px Dinkelsbühl (1546) 15px Bopfingen (září 1546) 15px Ravensburg (1546)   dolnosaská města: 15px Einbeck (1531/1532) 15px Goslar (1531/1532) 15px Braunschweig (1531/1532) 15px Hannover (1536) 15px Göttingen (květen 1531) 15px Hildesheim (leden 1543) 15px Osnabruck (1544) hanzovní města: 15px Hamburk (1536) 15px Minden (srpen 1536)

Aktivita náhled|252x252pixelů|Kniha svornosti (Concordia) Členové spolku se dohodli na poskytnutí 10 000 pěších vojáků a 2 000 jezdcůWilde, Robert. The Schmalkaldic League, Part 1: Introduction and Creation pro svou vzájemnou obranu. Jen zřídka se střetli přímo s Karlem, ale čile konfiskovali církevní půdu, vyháněli biskupy a katolická knížata a pomáhali šířit luteránství po severním Německu. Martin Luther zamýšlel během setkání v roce 1537 představit alianci své tzv. Šmalkaldské učení, přísnější verzi protestantství.Smith, Henry Preserved. The Age of the reformace. Str. 121. Luther se sice setkání v roce 1537 zúčastnil, ale většinu času trpěl bolestmi kvůli ledvinovým kamenům. Panovníci se dokonce sešli v domě, kde Luther bydlel. Ačkoli byl Luther vyzván, aby připravil učení o víře, jež vešlo ve známost jako Šmalkaldské články, v době setkání nebylo učení ještě formálně přijato. K tomu došlo až v roce 1580, kdy byly Šmalkaldské články začleněny do Knihy svornosti. V latinské podobě vyšla Kniha svornosti v Lipsku v roce 1584 pod názvem Liber concordiae – zkráceně Concordia''.

Po dobu patnácti let existoval spolek nerušeně, neboť Karel byl zaměstnán vedením války s Francií a Osmanskou říší. Osmansko-habsburské války trvaly od roku 1526 do roku 1571. V roce 1535 Karel vedl úspěšné tažení do Tuniska. František I. Francouzský se ve snaze omezit moc Habsburků spojil se Sulejmanem I. vládcem Osmanské říše a ti společně vytvořili Franko-osmanskou alianci. Italská válka (1535–1538) mezi Francií a Svatou říší římskou skončila v roce 1538 příměřím z Nice. Konečná válka v tomto období bojů Karla proti Francii, Italská válka 1542-1544, skončila nerozhodně a byl uzavřen Crépský mír.

Šmalkaldská válka náhled|vlevo|upright=0.9|Karel V. na trůnu před poraženými protivníky (zleva): Sulejman I., papež Klement VII., František I., vévoda klevský, lankrabě hesenský a vévoda saský. Giulio Clovio, polovina 16. století

Po uzavření míru s Francií Karel v roce 1547 podepsal Adrianopolské příměří s Osmanskou říší, která byla spojencem Františka I., aby tak uvolnil další habsburské zdroje pro konečné střetnutí se Šmalkaldským spolkem. V letech 1546 až 1547, známých jako Šmalkaldská válka, Karel a jeho spojenci bojovali proti spolku na územích ernestinského a albertinského Saska. Ačkoli vojenská síla spolku měla početní převahu, její velení bylo nekompetentní a nebylo s to shodnout se na definitivním bitevním plánu.Smith, Henry Preserved. The Age of the reformace. Str. 127. I přesto, že papež Pavel III. stáhl své vojsko z císařské armády a o polovinu snížil svou finanční podporu, 24. dubna 1547 císařské vojsko sjednocené Karlem rozdrtilo ozbrojené síly spolku v bitvě u Mühlberka a mnoho z vůdců bylo zajato, především též Jan Bedřich Šlechetný. Filip Hesenský se pokusil vyjednávat, to však císař odmítl a v květnu se Filip vzdal.Carroll, Warren. "A History of Christendom," Sv. IV., str. 199-200. To teoreticky znamenalo, že se obyvatelstvo třiceti různých měst mělo vrátit ke katolictví, ve skutečnosti tomu tak ovšem nebylo.Merriman, John. A History of Modern Europe, Volume One, str. 110. Tato bitva fakticky rozhodla o celkovém vítězství Karla, vzdorovala pouze dvě města. Mnoho knížat a hlavních reformátorů, mezi nimi Martin Bucer, však uprchlo do Anglie, kde přímo ovlivnili anglickou reformaci.

Dozvuky vpravo|náhled|upright=0.8|Novodobý plakát propagandy na Šmalkaldský spolek u příležitosti jeho 400. výročí (1925) V roce 1548 vítězný Karel donutil Šmalkaldský spolek přijmout podmínky předložené v augsburském příměří. Do 50. let 16. století však protestantismus ve Střední Evropě zakořenil příliš hluboko na to, aby byl odstraněn násilím. Malé vítězství protestantů v roce 1552 přinutilo Karla, vyčerpaného třemi dekádami válek, podepsat pasovský mír, který protestantům garantoval některé svobody a zároveň ukončil veškeré Karlovy naděje na jednotu vyznání uvnitř říše. O tři roky později augsburský mír zlegalizoval luteránství uvnitř Svaté říše římské a knížata měla právo zvolit si svobodně oficiální vyznání na svých panstvích.

Reference

Literatura

Externí odkazy Wikisource 1913 CatholicEnc-Smalkaldic League Šmalkaldský spolek 1530/1 – 1547) na about.com (anglicky) Šmalkaldská válka – World History at KMLA Americana=Schmalkaldic League, rok =1920 Schmalkaldischer Bund (německy)

Kategorie:Luteránství Kategorie:Reformace Kategorie:Vzniklo 1531 Kategorie:Zaniklá vojenská spojenectví Kategorie:Dějiny Svaté říše římské