Zámek Lednice (německy das Schloss Eisgrub) se nachází v obci Lednice na pravém břehu Dyje, přibližně 12 km východně od Mikulova, v Jihomoravském kraji. Zámek s rozlehlou zahradou patří mezi nejkrásnější komplexy v České republice. Lednické panství získali na přelomu 13. a 14. století Lichtenštejnové a patřilo jim bezmála 700 let.
Dnešní podobu získal zámek při rozsáhlé rekonstrukci z poloviny 19. století ve slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Zámek byl poprvé postaven již v 16. století v renesančním stylu. Významnou úpravou prošel zámek koncem 17. století, kdy byl barokně upraven podle plánů významného italského architekta Domenica Martinelliho a rakouského Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Zahrada kolem zámku existovala už v 16. století.
Rod Lichtenštejnů vtiskl tomuto místu nezaměnitelnou podobu. Již od dob renesance bylo jejich sídlo v Lednici zamýšleno jako letní a především reprezentační prostor, do kterého zvali své návštěvy a kde se chlubili tím nejzajímavějším co rod získal. Součástí zámku byly sbírky uměleckých předmětů a soupravy luxusního nábytku napodobujícího čínský styl. Vrcholem byla poslední novogotická přestavba, kdy byla především ve společenských sálech vytvořena výzdoba interiérů s vyřezávanými kazetovými stropy, obložením a zdobenými parketami. Prostory byly doplněny historickým nábytkem a barevnými textilními tapetami. Ve většině společenských prostorů jsou postaveny mramorové krby. Zajímavou součástí vybavení je i pozoruhodné, samonosné točité šestatřicetistupňové dřevěné schodiště v knihovně, které vedlo do apartmánů knížat a bylo vyrobeno bez použití jediného hřebíku. Zcela mimořádným se stal zámek také z hlediska technického vybavení – již okolo roku 1850 zde byly vytvořeny koupelny se splachovacími záchody, s kohouty na teplou a studenou vodu a pro zvýšení komfortu byl vytvořen systém horkovzdušného vytápění. Tepelné trubice probíhají zámkem ze sklepení s několika desítkami kamen na dřevo a uhlí, teplý vzduch procházel z trubic přes mosazné nebo litinové průduchy do mnoha interiérů. Zcela unikátní je také rozdělení jednotlivých místností. Obytná křídla jsou totiž rozdělena na, na sebe navazující, knížecí pokoje a paralelně s nimi jsou vytvořeny pokoje pro služebnictvo, tak aby bylo vždy po ruce.
Velká pozornost byla vždy také věnována okolí zámku. Rozkládá se zde rozsáhlý zámecký park vybudovaný na počátku 19. století. V parku se nachází mnoho vzácných dřevin, rybníků a pozoruhodných staveb: maurský Minaret z roku 1798, Janův hrad – pseudogotická napodobenina hradní zříceniny, nebo Lovecký zámeček. Z pravé strany k zámku přiléhá rozsáhlý skleník postavený v letech 1843 až 1845, ve kterém se nachází i nejvzácnější česká skleníková rostlina – strom 300–500letého cykasu Encephalartos altensteinii.
Lednický zámek se řadí k nejvýznamnějším projevům vrcholného romantismu na území Česka a v prosinci 1996 byl zapsán v rámci celého Lednicko-valtického areálu do seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti. Je chráněn jako národní kulturní památka České republiky.
Zámek Lednice dlouhodobě patří mezi nejnavštěvovanější objekty v Česku.
Dějiny náhled|Barokní zámek Lednice v 18. století náhled|Letecký pohled na zámek Lednice náhled|Současný novogotický zámek z parku vlevo|náhled|Zámek Lednice Obec Lednice se připomíná již v listině olomouckého biskupa Roberta z roku 1222. Tehdy patřila místním vladykům Adamarovi a Lipertovi z Lednice, kteří si zde zřejmě brzy poté vybudovali tvrz. Tvrz měla střežit významný přechod při řece Dyji na cestě spojující sever s jihem. Nedrželi ji ale dlouho, protože již v roce 1244 předal král Václav I. Lednici Sigfriedovi Waisemu (Sirotkovi). V roce 1322 postoupil Ortlín Sirotek tvrz s dvorem Janovi z Lichtenštejna. Celé panství Lednice rod Lichtenštejnů získal až okolo roku 1370. V držení Lichtenštejnů zůstala Lednice – s krátkou přestávkou v letech 1571–1576, až do roku 1945, zpočátku jako léno (1322–1582), později jako vlastnictví. Stala se střediskem lednického panství, které spolu s Valticemi a Břeclaví tvořilo komplex lichtenštejnských držav na jižní Moravě. Lednici vlastnilo postupně celkem 11 pánů z Lichtenštejna a 13 knížat z Lichtenštejna.
V 16. století vlastnil Lednici Kryštof z Lichtenštejna zvaný Rozmařilý. Ten část mikulovského panství, pod nějž Lednice spadala, roku 1560 prodal uherskému šlechtici Lászlovi Kerecsényimu. Roku 1571 kupuje jeho syn Kristóf Kerecsényi zbytek mikulovského panství i s tehdejší Lednicí. Kristóf ale záhy umírá bez potomstva, a mikulovské panství připadá odúmrtím císaři Maxmiliánu II. Habsburskému. Ten se rozhodl roku 1575 prodat menší polovinu panství se zámkem zpátky Lichtenštejnům, konkrétně Hartmanu II. z Lichtenštejna. Druhou, větší polovinu s Mikulovem prodal Adamu z Ditrichštejna. Hartmann II. je představitelem valtické větve, která zůstala poslední přeživší linií Lichtenštejnů (původně byla hlavní větví linie mikulovská, která zanikla po prodeji Mikulova rodu Dietrichštejnů). Za jeho panování prošla gotická tvrz první významnou přestavbou na renesanční zámek. V této době zřejmě vznikla velká zahrada kolem objektu.
Roku 1601 se Lednice stala rodovým majetkem Lichtenštejnů a jako nejstarší ji zdědil Karel I. z Lichtenštejna (1569–1627), zakladatel tzv. karolinské větve, který byl roku 1608 povýšen do knížecího stavu (za jeho oddanost, oblibu a finanční výpomoc pozdějšímu císaři Matyášovi mu byl udělen titul knížete, který směl od té doby užívat nejstarší člen rodu). To s sebou přineslo velký rozmach moci a majetkové zisky. Na Lednici se to odrazilo rozšířením zámku a dostavbou rozsáhlého komplexu hospodářských budov jakož i zvelebením parku. Karlem I. byla založena lichtenštejnská primogenitura, která vlastnila zámky Lednice a Valtice až do konce 2. světové války.
Po Karlově smrti roku 1627 majetek přešel na jeho syna Karla Eusebia z Lichtenštejna, který se věnoval rozsáhlým úpravám lednicko-valtického panství. V Lednici vyrostl rozsáhlý komplex zámku i hospodářských budov. Karel Eusebius se snažil povolat do Lednice významné umělce. Na zámku působil např. štukatér Bernard Bianchi, dvorní kameník Petr Materna a stavitel Petr Tencalla se podíleli na budování lednického parku vypracováním návrhů na zřízení několika kašen. V roce 1635 byla dále k výzdobě parku vystavěna osmiboká kašna s vodotryskem od Wolfa Grubera. Současně se Karel Eusebius postaral i o vybudování oranžérie, předchůdkyně dnešního proslulého lednického skleníku. Karel Eusebius zde založil tradici pěstování pomerančů, pomerančovníky zůstaly chloubou Lichtenštejnů v Lednici až do 90. let 19. století. V 70. letech 20. století v zahradě za zámkem nalezeny pozůstatky závlahových rozvodů z tohoto období. Voda do vodních děl a kašen byla přiváděna ze mlýna v nedalekém Nejdku trubkami z tvrdého dřeva staženého železnými pásy. V roce 1643 toho zásobování nahradila zámecká vodárna. Lednický zámek měl být honosným sídlem, které by zpříjemňovalo život šlechtické společnosti. náhled|Stáje a jízdárna zámku Lednice, postavené Janem Adamem I. Andreasem z Lichtenštejna náhled|Francouzský park lednického zámku Dalším majitelem se stal roku 1684 Jan Adam I. z Lichtenštejna, který Lednici vlastnil až do roku 1712. Za jeho vlády prodělala Lednice rozsáhlou přestavbu. Proslulý architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu se podílel na projektu zámecké jízdárny a stájí a snad také on a po něm od roku 1690 Domenico Martinelli podstatně zasáhli do úprav stavby. Tak vznikl barokní zámek s jízdárnou i rozsáhlou zahradou. Lednice pak přešla do držení Antonína Floriána z Lichtenštejna. V roce 1715 vybudována uprostřed lednicko-hlohoveckých rybníků lednicko-valtická alej, která spojila obě panská sídla, Lednici a Valtice. Bylo vysázeno 2201 stromů, například lípy, jírovce, lípy a topoly. V roce 1717 byl u zámecké rezidence zřízen nový, 180 m dlouhý rybník. Zámek rozšířil o druhé nádvoří tím, že přibyla dvě jižní křídla a na místě zbořeného kostela byl vystavěn farní kostel sv. Jakuba a proti němu obytné křídlo. Mezi zámkem a jízdárnou vznikl čestný dvůr, který se zachoval dodnes.
Roku 1772 zdědil lednické panství František Josef I. z Lichtenštejna. Za jeho vlády došlo v 70. letech 18. století k úpravám zámku v duchu klasicismu. Z tohoto období se zachovala mramorová výzdoba rodinného sálu v prvním patře. Františkův syn Alois I. z Lichtenštejna byl velkých obdivovatelem anglického romantismu a proto nechal v okolí zámku vytvořit zahradu v angločínském stylu. Byla vytvořena soustava na sebe navazujících obrazců, které tvořily ze stromů a keřů hvězdy nebo různé zednářské motivy. Nejvýznamnějším počinem byla stavba Minaretu, kterou navrhl tehdejší stavební ředitel a hlavní architekt Josef Hardmuth. Alois vládl do své smrti roku 1805, kdy panství zdědil jeho bratr Jan I. z Lichtenštejna.
Jan I. v letech 1805–1811 nechal realizovat rozsáhlé úpravy parku na přírodně krajinářský anglický park. Autorem plánu byl knížecí hospodářský rada a zahradní architekt Bernhard Petri. Tehdy dochází i k přeložení řečiště Dyje za úroveň budovy Minaretu. Rakouský zahradník Joseph van der Schott vedl lichtenštejnskou botanickou expedici do severní Ameriky s cílem získat exotické dřeviny. Proběhla i stavba zahradních staveb a jiných staveb v okolí jakými jsou umělá zřícenina Janova hradu z roku 1807, Apollonův chrám z roku 1817, Tři Grácie z roku 1825, Hraniční zámek z roku 1816 nebo Rybniční zámek z roku 1816. V roce 1815 provedl architekt Josef Kornhäusel stavbu zahradního křídla zámku v empírovém slohu. Spojení mezi oranžerií a zámkem tvořil květinový sál (dnešní prostor u pokladny skleníku). Za ním se rozprostírala kruhová jídelna (dnes červený salon), z níž se napravo vcházelo do velkého kulečníkového sálu (modrý sál) a nalevo do hudebního sálu (tyrkysový sál). Květinový sál se při různých příležitostech upravoval a měnil v zámecké divadlo, které se těšilo značné popularitě, protože zde hráli významní umělci z blízké Vídně. náhled|Palmový skleník u zámku LedniceOd roku 1836 patřila Lednice Aloisovi II., jenž byl císařským vyslancem na korunovaci britské královny Viktorie. Alois II. plánoval rozsáhlou přestavbu zámku, která měla z Lednice udělat letní sídlo ve stylu anglických venkovských sídel. Alois II. byl sběratelem grafický listů a akvarelů anglického Josefa Nashe, které pravděpodobně knížete v přestavbě inspirovaly. Nejprve bylo zahradní křídlo zámku v letech 1843–1845 doplněno budovou skleníku, který podle vzoru londýnské zimní zahrady projektoval Angličan Peter Hubert Desvignes (1804–1883 ). V letech 1846–1858 se pak přestavovala samotná budova zámku. Vznikl objekt s nádhernou ukázku tudorovské novogotiky; realizátor přestavby, lichtenštejnský dvorní architekt Jiří Wingelmüller (1810–1848), byl za účelem studia tohoto slohu dokonce vyslán do Anglie. náhled|Zahradní křídlo zámku před 1. světovou válkou Roku 1858 Alois II. zemřel a téhož roku nabyl plnoletosti jeho syn Jan II., který Lednici vládl 71 let až do roku 1929, kdy panství přešlo a na jeho bratra Františka (1853–1938). Po první světové válce uvalilo ministerstvo zemědělství v Praze na břeclavské a lednické panství nucenou správu a správcem jmenovalo Jarolíma Filipa, ředitele Moravské agrární banky v Brně.Čech: politický týdenník katolický. Praha: Antonín Schmitt, 05.06.1919, 44(154). s. 7.
Posledním lichtenštejnským držitelem Lednice byl dědic bezdětného knížete, jeho prasynovec František Josef II. (1906–1989). František Josef zorganizoval během let 1944 a 1945 úspěšný odvoz nejvzácnějších exponátů lednické sbírky do Vídně a Vaduzu. Unikly tak před blížící se frontou.