{ "type": "ExternalData", "service": "page", "title": "Czech Republic/Nature parks/Košíře-Motol.map" } Přírodní park Košíře-Motol o rozloze 354 ha se nachází převážně na území Prahy 5 a byl vyhlášen v roce 1991 jako oblast klidu a poté byl v roce 1992 zákonem převeden do nově vzniklé kategorie přírodních parků. Tento park významnou měrou přispívá ke zkvalitnění životního prostředí města a nachází se zde řada pěších cest s hezkým výhledem na Prahu. Součástí přírodního parku Košíře-Motol jsou 3 významné přírodní památky: přírodní památka Vidoule, přírodní památka Motolský ordovik a přírodní památka Kalvárie v Motole. V PP Vidoule se nachází jeden z nejvyšších míst Prahy – hora Vidoule s výškou 372 m nad mořem a v minulosti se zde nacházela řada pískoven a lomů, kde se těžil pískovec. Toto podloží poskytuje příhodné podmínky pro růst poloruderární až stepí vegetace. Geologicky významnou oblastí je především PP Motolský ordovik, kde se nachází významné naleziště trilobitů a především unikátní geologický odkryv na hranici stupňů dobrotiv-beroun, který je tvořen dvěma základními faciemi, a to břidlicemi a křemenci. PP Kalvárie je tvořena bazaltovou skálou, která se tyčí nad údolím a na jejím vrcholku je již z dálky vidět kříž. Její podloží poskytuje optimální podmínky k růstu xerotermní květeny a nalezneme tu například velmi vzácný relikt česnek tuhý (Allium strictum Schrad.).Většina podloží parku je tvořena ordovickými břidlicemi a pískovcemi letenského souvrství.
Momentálně je většina parku uměle zalesněna nepůvodními porosty nepřirozeného složení. Nachází se tu ale i zbytky původních kyselých doubrav a dubohabřin, a to především v údolí parku Cibulka a na jednotlivých návrších nad motolským krematoriem. Pomyslným jádrem parku je lesopark Cibulka u bývalé usedlosti Na Cibulce (Cibulka) s krásnými romantickými stavbami a několika památnými stromy s úctyhodným obvodem kmene 300–500 cm . V PP Vidoule žije mnoho druhů teplomilných bezobratlých a motýlů a mezi nimi i dva vzácné druhy otakárků – otakárek fenyklový (Papilio machaon) a otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). V parku se nachází také mnoho obratlovců a z nich nejvíce veverka obecná (Sciurus vulgaris), ježek a zajíc. Parkem protéká Motolský potok, který poskytuje domov mnoho obojživelníkům a to například skokan zelený (Pelophylax esculentus), ropucha obecná (Bufo bufo) a mlok obecný (Salamandra salamandra).
Tento park nejvíce ohrožuje fakt, že v posledních desetiletích dochází k druhovému ochuzování světlomilné a sucho a teplomilné květeny v důsledku změn v zemědělství a to hlavně přerušením pasení a kosení. Negativní vliv má také hustý křovištní porost, který pozměnil prostředí a světlomilné druhy tak byly eliminovány. Dalším ohrožujícím faktore je, že Motolský potok byl z důvodu výstavby a rozšíření Plzeňské ulice zatrubněn, což negativně ovlivnilo krajinu i obojživelníky, v posledních letech však došlo k revitalizaci částí potoka Cibulka a opětovnému navrácení jeho toku na povrch. V rámci lesního hospodaření jsou v parku pravidelně prováděny prořezávky a probírky porostů. Údržbu parku provádí Lesy hl. m. Prahy a od roku 2007 je Praha držitelem mezinárodního lesnického certifikátu Forest Stewardship Council (FSC). Tento ekologicky velmi přísný certifikát se snaží o hospodaření vedoucí k dosažení přírodních porostů.
Lokalita Přírodní park Košíře-Motol se nachází na území hlavního města Prahy. Tento park byl zřízen v roce 1991 a zaujímá plochu o velikosti 354 ha, jedná se tedy o nejmenší přírodní park v Praze. Hlavní část území se nachází v oblasti Košířského a Motolského údolí na Praze 5 (k. ú. Jinonice, Košíře, Motol) a menší část se nachází na Praze 13 (k. ú. Stodůlky). Přírodní park je kolem obklopen zástavbou a procházejí jím dvě frekventované komunikace – ulice Plzeňská a Bucharova. Pomyslným jádrem parku je bývalá usedlost Na Cibulce (Cibulka) a okolní lesopark Cibulka s krásnými romantickými stavbami.
Historie V 80. letech 20. století vznikla myšlenka vytvořit síť oblastí klidu v Praze. Mělo se jednat o specifickou formu ochrany příměstské krajiny. Tyto oblasti klidu měly vést ke zlepšení životního prostředí. V roce 1984 byly schváleny první dvě oblasti klidu a to Říčanka a Botič – Milíčov. Po vyhlášení těchto oblastí klidu došlo ke zpracování návrhu celopražské sítě oblastí klidu. Tento návrh měl mapovou i textovou část a předkládal i odborné odůvodnění hranic oblastí a obsahoval podrobný popis budoucího režimu a hospodaření na těchto územích. Dnešní síť přírodních parků v hlavním městě je téměř stejná s tehdy navrženou koncepcí. V roce 1992 byl zaveden zákon 114/92 Sb., který zavedl kategorii přírodních parků jako jednu z oficiálních forem ochrany krajiny. Do kategorie přírodních parků byly převedeny i všechny do té doby vyhlášené oblasti klidu. Přírodní park Košíře-Motol byl zřízen v roce 1991 vyhláškou hlavního města Prahy č. 3/1991, o zřízení oblastí klidu v hlavním městě Praze. Poté byl v roce 1992 převeden zákonem 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny do kategorie přírodních parků.
Přírodní poměry V posledních desítkách let se příroda ve městech stává domovem mnoha rostlin a živočichů z volné krajiny, kde došlo ke znatelnému zhoršení přírodních podmínek, které mnoha druhům nevyhovují. náhled|upright|Krajina v přírodním parku Košíře-Motol
Geologie Většina podloží parku je tvořena ordovickými břidlicemi a pískovcemi letenského souvrství.
Geologicky nejvýznamnější oblastí parku je na západě situovaná přírodní památka Motolský ordovik, kde se nachází významný geologický odkryv a bohaté paleontologické naleziště trilobitů a hyolitů. Jedná se o umělý odkryv, který vznikl v 70. letech 20. století terénním zářezem při budování železniční tratě Praha Smíchov – Slaný. Jsou zde odkryty prvohorní vrstvy ordoviku na hranici stupňů dobrotiv-beroun. Rozhraní dobrotiv – beroun má dvě základní facie a to břidlice a křemence. Svrchní část dobrotivského souvrství (stupeň dobrotiv) je tvořena dobrotivskými břidlicemi (jílovité, temně šedé až černé, střípkovitě se rozpadající, obsahující jílovitopísčité konkrece) a spodní část libeňského souvrství (stupeň beroun) je tvořena libeňskými břidlicemi (černé, jílovité, střípkaté) a řevnickými křemenci (bělavé až nažloutlé). Na dobrotivské břidlice ostře nasedají řevnické křemence a na řevnické křemence ostře nasedají libeňské břidlice. Tento odkryv je jeden z nejlépe odkrytých a také dobře přístupných profilů hranice mezi stupni dobrotiv a beroun. Dobrotivské i libeňské břidlice skrývají významnou faunu i mikrofaunu. V břidlicích libeňského souvrství bylo zjištěno nejbohatší společenstvo zkamenělin na území Prahy. Podloží je tvořeno tedy převážně neúživnými křemenci a břidlicemi, které skýtají vhodné podmínky pro růst vřesu.
Další geologicky významnou oblastí je přírodní památka Vidoule, jejíž podloží je tvořeno vodorovnými vrstvami druhohorních pískovců. Celkově je geologický podklad neúživný, a proto zde roste především poloruderární vegetace stepního charakteru. Ve východní a severní části Vidoule se v minulosti nacházela řada pískoven a lomů, ve kterých se těžil pískovec (stavební kámen). Momentálně nejsou lomy využívány. Většinou však neměly lomy velký rozsah, proto se dobře začlenily do krajiny a dnes je takřka vůbec nevnímáme. Můžeme zde také nalézt ukázky zkamenělin různých mořských živočichů. Původně ucelené vrstvy byly erozí různě narušovány a tím oddělovány, a tak došlo k tomu, že některé části ve skalních pískovcových stěnách výrazně vystupují a to až 20 metrů vysoko.
Také přírodní památka Kalvárie je geologicky zajímavým územím parku. Jedná se o skalní útvar, který vznikl tektonicky izolovanou krou podél významného pražského zlomu. Tuto skálu budují především bazalty a horniny silurského motolského souvrství.
Flóra V nynější době je většina parku uměle zalesněna nepůvodními porosty nepřirozeného složení. Nachází se tu ale i zbytky původních kyselých doubrav a dubohabřin, a to především v údolí parku Cibulka a na jednotlivých návrších nad motolským krematoriem. Jinak je oblast zalesněna borovicí lesní (Pinus sylvestris), borovicí černou (Pinus nigra), modřínem opadavým (Larix decidua), javorem, břízou, lípou a ojediněle jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Keřové patro tvoří růže šípková (Rosa canina), bez černý (Sambucus nigra, L.), svída krvavá (Cornus sanguinea) a ostružiník maliník (Rubus idaeus Linné).
V parku Cibulka roste kromě starých smíšených porostů i několik mohutných dubů a jasanů, jejichž obvod kmene dosahuje úctyhodných rozměrů 300–500 cm. Některé z těchto stromů jsou vyhlášeny jako památné. Významná je skupina tří památných dubů letních (Quercus robur), z nichž jeden má obvod kmene přes pět metrů. Odhaduje se, že tyto stromy jsou staré až 200 let. V lesním porostu parku Cibulka je nejvíce zastoupen dub zimní (Quercus robur) a dub letní (Quercus robur) (21 %), lípa srdčitá (Tilia cordata) (11 %), javor mléč (Acer platanoides) (10 %), dub červený (Quercus rubra) (6 %), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) (5 %) a borovice černá (Pinus nigra) (5 %). Ideální zastoupení stromů by bylo 57 % dubu zimního (Quercus robur), 15 % buku lesního (Fagus sylvatica) a 9 % habru obecného (Carpinus betulus).
Další vegetačně významnou oblastí je přírodní památka Kalvárie, kde je naleziště xerotermní květeny. Mezi tuto květenu patří pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago L.) a vzácný relikt česnek tuhý (Allium strictum Schrad.). V posledních desetiletích dochází k druhovému ochuzování světlomilné a sucho a teplomilné květeny. K tomuto ochuzení dochází v důsledku změn v zemědělství a to hlavně přerušením pasení a kosení. Negativní vliv má také hustý křovištní porost, který pozměnil prostředí a světlomilné druhy tak byly eliminovány.
Na území parku se také nachází malé slatiniště, které leží kousek od přírodní památky U Hájů (již mimo území parku), kde můžeme najít ostřicii Davallovu (Carex davalliana Sm.), sítinu sivou (Juncus inflexus L.), pobřežnici obecnou (Pellia epiphylla) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis).
Přírodní památka Vidoule je na východě lemována cennými starými duby a buky na jižní straně stepními trávníky. Celkově je zde neúživná půda, na které roste poloruderární až stepní vegetace
Mykoflóra V říjnu 1944 byla v parku Cibulka na kmeni dubu nalezena vzácná dřevožijná houba korálovec ježatý (Hericium erinaceus), která je v současnosti navržena k zákonné ochraně.
Fauna Na území parku se nachází několik biokoridorů a biocenter, které plní především funkci refungií. Nalezneme zde řadu rozličných biotopů, které poskytují útočiště mnohým druhům.
Dominantou krajiny je přírodní památka Vidoule, kde převládá poloruderální vegetace, která přechází až do stepního rázu vegetace. Na takový biotop jsou vázány mnohé druhy teplomilných bezobratlých živočichů. Z brouků zde nalezneme střevlíčky z čeledi střevlíkovití (Carabidae), mandelinky a štítonoše z čeledi mandelinkovití (Chrysomelidae) a také mnoho brouků z čeledi nosatcovití (Curculionidae). V keřovém patře hnízdí různé druhy ptáků, jako například strnad obecný (Emberiza citrinella), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) či drozd zpěvný (Turdus philomelos). Průzkumem bylo zjištěno, že se zde také vyskytuje několik desítek druhů motýlů a blanokřídlých. Z motýlů je zde možné zahlédnout dva ohrožené druhy otakárků a to otakárka fenyklového (Papilio machaon) a otakárka ovocného (Iphiclides podalirius).
Podstatnou refungiální funkci má i přírodní památka Kalvárie, kde nalezl své útočiště teplomilný plž páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis), jejíž ulita je zdobena tenkými hnědými proužky. Z ptáků zde hnízdí drozd zpěvný (Turdus philomelos), budníček menší (Phylloscopus collybita) či mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus).
V přírodní památce Motolský ordovik můžeme najít zkameněliny již vyhynulých prvohorních členovců trilobitů.