Severní Karolína ( , oficiálně ) je stát nacházející se na východním pobřeží Spojených států amerických, v Jihoatlantské oblasti jižního regionu USA. Severní Karolína hraničí na severu s Virginií, na západě s Tennessee, na jihozápadě s Georgií a na jihu s Jižní Karolínou. Východní ohraničení státu tvoří Atlantský oceán.
Se svou rozlohou 139 390 km² je Severní Karolína 28. největším státem USA, v počtu obyvatel (11,20 milionu) je devátým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 88,8 obyvatel na km² je na 12. místě. Hlavním městem je Raleigh s přibližně 506 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Charlotte (965 tisíc obyv.), Raleigh (506 tisíc obyv.), Greensboro (309 tisíc obyv.), Durham (306 tisíc obyv.) a Winston-Salem (257 tisíc obyv.). Severní Karolíně patří 484 km pobřeží Atlantského oceánu. Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Mitchell s nadmořskou výškou 2037 m v Appalačském pohoří. Největšími toky jsou řeky Chowan, Neuse, Tar, Cape Fear a Pee Dee, které se všechny vlévají do Atlantského oceánu. Stát leží díky své poloze ve třech klimatických pásmech. Východní pobřeží je v mírném regionu, další chladnější klimatické pásmo tvoří plošina Piedmont a třetím jsou horské oblasti Appalačského pohoří. Flóra a fauna je rozmanitá a sahá od bažinatého pobřeží s výskytem aligátorů až po borové lesy na západě, ve kterých se vyskytují medvědi a jelenci běloocasí.
Původ státu sahá do dob anglické korunní kolonie, která byla založena v roce 1663 a pojmenována na počest anglického krále Karla I. Ta se roku 1729 rozdělila na severní a jižní část. V roce 1776 byla Severní Karolína jednou ze 13 kolonií, které vystoupily v americké deklaraci nezávislosti na britské koruně, a stala se tak jedním z původních třinácti zakládajících států USA. Jako dvanáctý stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 21. listopadu 1789. Od roku 1792 je hlavním městem státu Raleigh, které obdrželo své jméno na počest objevitele pobřeží Severní Karolíny, sira Waltera Raleigha. Během americké občanské války v letech 1861–1865 byla Severní Karolína členem Konfederace. Za poválečné obnovy vstoupila roku 1868 znovu do Unie a změnila se z převážně zemědělské země, kterou byla až do první poloviny 20. století, v průmyslový stát. Po New Dealu v třicátých letech 20. století se Severní Karolína stala centrem amerického finančnictví. Mají zde sídlo společnosti zabývající se špičkovým vývojem a výzkumem v různých oborech průmyslu.
Severní Karolína je devátým nejlidnatějším státem USA, její populace má vzrůstající tendenci. V červenci 2016 zde měla přes 10 milionů obyvatel. Odhaduje se, že asi pětina obyvatel státu je afroamerického původu, dále zde žije osm kmenů původních obyvatel Ameriky. Severní Karolína je součástí biblického pásu (), obyvatelstvo je převážně protestantského vyznání. Obyvatelé Severní Karolíny byli do 1. poloviny 20. století převážně voliči demokratů, v druhé polovině 20. století se politická orientace posunula ve prospěch konzervativních republikánů. V prezidentských volbách v roce 2008 znovu zvítězil demokratický kandidát.
Severní Karolína je součástí jižanského kulturního okruhu, a to jak v regionální hudbě, tradiční jižanské kuchyni a v tradičních přírodních divadlech s charakteristickými jižanskými znaky, zatímco v architektuře se zde promísilo mnoho různých vlivů. Je zde množství muzeí, přírodních a národních parků a jednotlivých staveb nadregionálního významu. Magnetem pro návštěvníky Severní Karolíny je Národní park Great Smoky Mountains, nejnavštěvovanější národní park v USA. Další atrakcí jsou každoroční automobilové závody NASCAR a sportovní soutěže pořádané univerzitami.
Dějiny Původní obyvatelé a osídlení Angličany náhled|První strana královské listiny z roku 1663 Osídlení indiánskou populací v Severní Karolíně sahá až do paleoindiánského období v 10. tisíciletí před naším letopočtem. Lovci a sběrači žili nejprve v Piedmontu. Z archaické doby, asi 7 500 až 1 000 před naším letopočtem se dochovaly hroty šípů, které jsou pojmenovány podle naleziště v Uwharrie Mountains, Hardaway. Jedná se o nejdůležitější naleziště na východním pobřeží Ameriky, protože bylo osídleno nepřetržitě po tisíce let a archeologické naleziště se dochovalo neporušené. Tundru z doby ledové nahradily husté lesy, lidé změnili způsob života v tom smyslu, že již nenásledovali stáda jelenů karibu, ale zdržovali se spíš na přiměřeně velkém území. Ořechy, zelenina a ryby představovaly důležitou část stravy, počet obyvatel narůstal. Kamenné nádoby a dřevěné nástroje se staly předmětem obchodu, obrovské množství ryolitu bylo těženo v Morrow Mountains a obchodováno na území 75 000 km², a nakonec se vytvořil jakýsi druh zahradnictví, ve kterém hrály ústřední roli dýně, dále žaludy a ořechy z ořechovce. Mezi lety 6000 až 3000 před naším letopočtem bylo velice teplé období, které umožnilo velký populační růst, území jednotlivých kmenů se začalo dramaticky zmenšovat, stále více a více vesnic bylo založeno podél řek, které stále více provozovaly kolem roku 3000 před naším letopočtem zahradnictví. Lov se provozoval pouze sezónně, obchod na velké vzdálenosti přinesl mušle od Mexického zálivu, měď od Velkých jezer v této oblasti a vznikla rozsáhlá síť cest.
Tuto kultura se vyměnila přibližně kolem roku 1000 před naším letopočtem kulturou Woodland a Mississippi, které měla kontinuitu přibližně až do roku 1000 našeho letopočtu. Zvláště důležitý byl nástup používání keramiky, tzn. Swannanoa ware, a není jasné zda se jednalo o přistěhovalé skupiny či původní skupiny přijali technologii výroby keramiky. Tyto skupiny jsou již předky historických kmenů, se kterými se setkali první Evropané. Perioda od roku 300 před naším letopočtem do roku 200 našeho letopočtu se nazývá Pigeon, po ní následuje Connestee.
Kultura Mississippi měla značný vliv. Rozsáhlé oblasti byly pojmenovány jako Hopewell Interaction Sphere po kultuře Hopewell. Severní Karolína byla rozdělena do dvou kulturních oblastí. Zatímco v pobřežní oblasti a severním Piedmontu asi od roku 1000 dominovala kultura s názvem Late Woodland, která navazovala na předchozí kultury, a měla pravděpodobně rovnostářskou politickou a sociální strukturu, v horských oblastech a v jižním Piemontu byla společnost výraznější rozvrstvená. Dědičně vládnoucí třída používala dálkové trasy k nákupu luxusního zboží, například mušlí a vzácných kamenů, později i slídy, která se stala novou komoditou. Mounds Nununyi a Town Creek ukazují na vlivy, které změnily vztah lidí ke smrti. Pohřebistě Town Creek Indian Mound je nejnavštěvovanějším archeologických nalezištěm v Severní Karolíně. Skrývá Mound, posvátné a vrchnostenské budovy. Jsou pozůstatkem kultury, která vzkvétala v letech 950 do 1400, a je známá jako Pee Dee, je pojmenována po místní řece. Zmizela před rokem 1600. Již kolem roku 900 začalo intenzivní pěstování kukuřice, po roce 1200 byli z malých sídel větší vesnice se 150 obyvateli a 15 až 20 domy postavenými kolem centrálního prostoru, a jejich počet a velikost kolem roku 1400 výrazně vzrostla.
Směrem od pobřeží podél řeky Neuse River je kulturní hranice mezi Severem a Jihem. Jižně od řeky převládají již od roku 2000 před naším letopočtem, pravděpodobně z Georgie převzaté hliněné nádoby zpevněné rostlinnými vlákny (Stallings ware), na severu se prosadila skutečná keramika. Většina Mounds se nachází na jih od Neuse River. Obyvatelé Severní Karolíny z velké části vedli usazený způsob života, žili venkovským způsobem života (Eastern Agricultural Complex), bez dlouhodobé změny. Začalo převládat pěstování fazole, kukuřice a dýní, zatímco význam ořechů klesal. Třetím kulturním regionem byla oblast hor na západě, která byla později obývána Čerokíjů (Pisgah, v letech 1000 až 1450, poté Qualla). I tam větší vesnice postavili Mounds. Ze severu se přistěhovalo přibližně 800 skupin Irokézů (Cashie, do roku 1750).
Když v roce 1524 připlul první Evropan Giovanni da Verrazano během hledání cesty do Tichého oceánu u břehů Severní Karolíny, ta byla obydlena kmeny Čerokíjů, Tuscarora, Muskogee, Cheraw, Tutelo, Catawba a dalšími menšími, s Irokézy a Algonquian příbuznými kmeny.
V roce propůjčila 1584 královna Alžběta I. siru Raleigtovi listinu k založení anglické kolonie, pozdější kolonie Roanoke. První pokus o osídlení selhal. Druhý pokus začal na jaře roku 1587. Skupina 110 osob osídlila ostrov Roanoke. Na něm se narodila 18. srpna 1587 Virginia Dare, první dítě anglických mluvících osadníků v Novém světě. Když se vůdce osadníků v roce 1590 znovu vrátil na ostrov, našel zde jen pozůstatky z osídlení. Nikdy nebylo vysvětleno, co se v osadě odehrálo. Tato druhá osada vstoupila do historie jako "ztracená kolonie" (Lost Colony). Zmizení jejich obyvatel je stále důvodem ke spekulacím.
náhled|Územní vývoj Karolín mezi lety 1663 až 1776 Po restauraci Stuartovců v roce 1663 král Karel II. udělil osmi věrným listinu k založení nové kolonie, měli ji řídit jako její vlastníci. Na počest svého otce Karla I. (latinsky Carolus), byla pojmenována Carolina. V okolí Albemarle Sound dnešní Severní Karolíny se již usadili v roce 1650 osadníci z Virginie, ale další kolonizace byla pomalá. Do roku 1700 bílí osadníci kolonizovali pobřeží na jih až k Pamlico River, roku 1722 až k Bogue Sound, blízko dnešního Jacksonville. V druhém důležitém místě osídlení v okolí přístavního města Charleston zůstali osadníci dlouho izolováni, takže se v Severní a Jižní Karolíně od počátku osídlení vytvořili dva zcela rozdílné vládní a správní systémy, které byly v letech 1664 až 1691 řízeny dvěma guvernéry. Zákonodárci se poprvé sešli v roce 1664 v Albemarle. Teprve roku 1701 majitelé uznali (Lord Proprietors) rozdělení Severní a Jižní Karolíny a od roku 1712 měla zodpovědná osoba za severní osady, přidělený titul guvernér Severní Karolíny. V roce 1729 se staly obě Karolíny korunními koloniemi a jejich rozdělení bylo dokončeno.
Společensky a politicky se Severní Karolína v koloniálních dobách podobala více severnímu sousedovi, Virginii, než Jižní Karolíně. Zatímco Jižní Karolína byla v 18. století vybudována především otroky, nad nimiž stála politicky a ekonomicky vládnoucí vrstva plantážníků rýže, většina populace na severu žila na malých farmách, kde se pěstoval tabák, obilí a choval dobytek. Černoši představovali na jihu v roce 1710 asi 38 procent populace, na severu pouze 6 procent. V protikladu s jihem se na severu v souvislosti se založením okresů vytvořila místní správní struktura. Na rozdíl od jihu se na severu zřízením okresů a v některých městech vytvořila místní řídící struktura. V roce 1705 bylo jako první město Severní Karolíny založeno Bath.Simmons, str. 124 až 130.
Severní Karolína za americké války za nezávislost V pozdních šedesátých letech 18. století vzniklo napětí mezi zemědělci pocházejícími z nižší společenské třídy z Piedmontu a plantážníky z pobřežní oblasti. Zjevné plýtvání veřejnými prostředky guvernérem Williamem Tryonem při budování nového sídla vlády, Tryon Palace v New Bernu, přinesl výbuch nespokojenosti zemědělců a přerostl v otevřené povstání tzv. Hnutí regulátorů (Regulator Movement). Tryon vyhrál 17. května 1771 bitvu u Alamance, a tím ukončil na sedm let trvající konflikt. Někteří historici vidí v tomto povstání predispoziční faktory pro vypuknutí – nebo již první vojenský akt Americké války za nezávislost.
V Charlotte obyvatelé okresu Mecklenburg County dne 20. května 1775 údajně vydali první prohlášení o nezávislosti během americké revoluce, ale nedochoval se žádný důkaz o této události. Datum Mecklenburg Declaration of Independence je ale na pečeti a vlajce státu Severní Karolína. Dne 12. dubna 1776 v kongresu provincie Severní Karolína bylo usneseno vyhlásit nezávislost na britské koruně. Tím se stala Severní Karolína první kolonií, která své zástupce ve druhém kontinentálním kongresu zmocnila takzvaným Halifax Resolves odtrhnout se od Anglie. Tato událost je také vzpomínána na pečeti a vlajce Severní Karolíny datem 12. duben 1776.