alt=Portrétní malba muže, na hnědobéžovém pozadí poprsí muže z poloprofilu dívajícího se na pravou stranu obrazu, v červeném šatu s černým límcem, na hlavě má černý turban s malou obdélníkovou cedulkou vpředu, obličej muže je nehezký, s výrazně vysunutou bradou a dlouhýma ušima.|thumb|Portrét císaře Chung-wu, zakladatele a prvního panovníka říše Ming Reformy Chung-wua, zakladatele a prvního císaře čínské říše Ming, probíhající v 60. – 90. letech 14. století, byl komplex ekonomických, společenských a politických reforem zaměřených na obnovu čínského státu po desetiletích válek a katastrof spojených s úpadkem mongolské říše Jüan a bojem Číňanů proti mongolské nadvládě. Výsledkem reforem byla obnova centralizovaného čínského státu, rozvoj mingské ekonomiky a vznik relativně rovnostářské společnosti s menšími majetkovými rozdíly.

Císař Chung-wu (vládl 1368–1398) se pokusil vybudovat společnost soběstačných zemědělských komunit ve stabilním systému vztahů, který by komerční život a obchod ve městech omezil na minimum; heslem vlády bylo „potlačení obchodu a podpora zemědělství“ (, čung-nung i-šang). V nově zorganizované společnosti bylo zemědělství základním zdrojem bohatství a jádrem ekonomiky; úřady je všemožně podporovaly. Dvě třetiny půdy patřily státu. Vláda pozemky rozdrobila mezi drobné rolníky přímo obdělávající půdu, naopak velcí pozemkoví vlastníci byli systematicky omezováni a pronásledováni. Průmysl a řemesla podléhaly státnímu řízení, obchod byl podroben přísnému dozoru. Císař projevoval starost o prostý lid a snažil se mu zajistit klidný život, zatímco luxus bohatých omezoval.

Císař se snažil řídit všechny oblasti života země. Nově budovaná mingská státní správa byla nepočetná a levná. V čele vlády stáli staří druhové císaře, nyní generálové jeho armády, postupně nahrazováni císařovými syny; rutinní administrativu obstarávali konfuciánsky vzdělaní úředníci. Zdanění bylo založeno na naturálních odvodech vypěstovaných a/nebo vyrobených produktů a povinné práci ve státních manufakturách a na státních stavbách. Používání peněz nezapadalo do císařova společenského ideálu, proto se ho vláda snažila omezit; navíc neměla žádnou vhodnou měnu: měď ani stříbro nebyly k dispozici v dostatečném množství a papírové peníze nezískaly důvěru obyvatelstva kvůli své nesměnitelnosti za drahé kovy a inflaci.

Dlouhodobě znovuvybudování Číny na zemědělské základně a zkvalitnění komunikací při budování vojenské dopravní sítě přineslo nezamýšlený důsledek – rozkvět trhů podél obnovených cest a pronikání městských trendů na venkov. Džentry, třída konfuciánsky vzdělaných statkářů obsazujících úřední posty, byla ovlivněna novou, konzumně orientovanou kulturou. S postupujícími desetiletími začaly mezi vzdělané úřednictvo pronikat obchodnické rodiny, které přebíraly zvyklosti džentry. Paralelně probíhaly změny v sociální a politické filozofii, správních institucích a také v umění a literatuře.

Císařův společenský ideál

V očích Chung-wua, zakladatele a prvního panovníka říše Ming, byla konečným cílem vlády politická stabilita. Tomuto cíli byla podřízena všechna politika a povaha institucí, včetně sociální a ekonomické struktury. Chaos a vláda cizinců, ze kterých se zrodila nová mingská dynastie, ještě posílily tíhnutí k řádu.

Císař chtěl vytvořit jednoduchou zemědělskou ekonomiku, ostatní odvětví považoval za doplňková. Jeho heslem byla šetrnost a jednoduchost. Byl přesvědčen, že bude-li každý muž pracovat na svém poli a žena příst, nebude nedostatek a kvalita života lidu bude dobrá.Li (2010), s. 45.

Chung-wuova veřejná prohlášení byla plná sympatií pro rolníky a nepřátelství a nedůvěry k bohatým pozemkovým vlastníkům a učencům. Sám o sobě hovořil jako o vesničanovi z pravého břehu řeky Chuaj.Farmer, s. 5. Na své bědné mládí nikdy nezapomněl. I jako císař si zachoval ideál vesnického soběstačného života v klidu, bez nutnosti vzdalování se z obce, který byl v době jeho mládí nedosažitelným snem. Jako císař dělal co mohl, aby jej svým poddaným umožnil.Brook, s. 29–30.

Přes manichejské kořeny víry protimongolských povstalců, ze kterých vzešel, si Chung-wu vybral za státní ideologii konfuciánství a při výstavbě státního aparátu se opíral o konfuciánské vzdělance.Farmer, s. 5–6. Prosazování konfucianismu vedlo v politice k převaze morálních hledisek nad ekonomickými. V konfucianismu vláda našla i zdůvodnění pro nepřípustnost nepřiměřeného bohatství v rukou některých. Křiklavá majetková nerovnost, vedoucí k politické moci a nekontrolovatelnosti boháčů, byla považována za destabilizující prvek společnosti. Navíc konfuciáni chápali bohatství jako dané a jeho soustředění v rukou boháčů (nebo státu) vedlo podle nich nutně k ožebračení lidu. Proto za jeden ze svých úkolů vláda považovala bránění růstu majetkových rozdílů.Li (2010), s. 26.

A tak pod heslem „humanity“ (žen, jeden z ústředních pojmů konfuciánství) Chung-wuova vláda transformovala společnost. Přerozdělení majetku a bohatství, zejména půdy, vytvořilo mnohem rovnostářštější společnost a bylo ve své hloubce a rozsahu podobné pozemkové revoluci z počátků komunistické Čínské lidové republiky v 50. letech 20. století.Li (2010), s. 27.

Pro efektivní spravování mingského státu potřebovala vláda aktivní podporu společenské elity – džentry, vzdělaných úředníků a pozemkových vlastníků.Li (2010), s. 57. Aby jim kompenzovala ztrátu bohatství, které měli za předešlé dynastie Jüan, osvobodila je od pracovní povinnosti a služeb poskytovaných v systému li-ťia, platili pouze pozemkovou daň. Status vzdělané elity byl vyznačen například posezem při vesnických shromážděních a nepřípustností manželských svazků s prostými lidmi. Tyto a podobná opatření umožnily zřetelně odlišit sociální skupiny ve společnosti a oddělit úřednickou vrstvu od lidu jinak než bohatstvím.Li (2010), s. 58. Dvůr se snažil o udržení drobného vlastnictví a odrazení elit od hromadění pozemkového majetku. Nicméně elity se i tak snažily svůj sociální status proměnit v bohatství. Postupná opětná koncentrace vlastnictví půdy byla proto nevyhnutelná.

Reformy vlády

Vláda vojáků, ústřední úřady thumb|left|alt=Plastický model města s domy, vodními toky, cestami, hradbami a zelenými plochami.|Model Nankingu, císařem Chung-wu vybraného za hlavní město říše Ming, vystavený v Nankingském muzeu mingských městských hradeb S nástupem na trůn Chung-wu jmenoval manželku císařovnou a nejstaršího syna Ču Piaa následníkem trůnu. Císař kolem sebe shromáždil řadu osobností vojenských i civilních, nicméně civilní úředníci nikdy nedosáhli prestiže a významu vojáků.Langlois (1988), s. 107. Roku 1367 jmenoval vévody (kung) tři své nejbližší spolupracovníky – generály Sü Taa a Čchang Jü-čchuna a úředníka Li Šan-čchanga. Po vyhlášení říše Ming obdržel hodnosti a tituly i širší okruh věrných generálů. Tato vojenská elita byla vybraná na základě schopností, avšak nadále byly její tituly i hodnosti dědičné.Dreyer (1988), s. 104. Generálové se stali vládnoucí vrstvou říše, nadřazenou úřednickému aparátu. Úředníci neměli politickou iniciativu, pouze přenášeli dolů císařovy příkazy a požadavky.Huang (1998), s. 106. Svým způsobem se reprodukovalo uspořádání vzniklé za dynastie Jüan, přičemž vládnoucí vrstvu Mongolů a Se-muů nahradily rodiny zasloužilých vojevůdců spojené příbuzenskými svazky mezi sebou i s císařským rodem.

Mingský administrativní aparát byl zprvu budován podle jüanského vzoru. V čele civilní správy stál ústřední sekretariát čung-šu šeng vedený dvěma hlavními rádci (čcheng-siang), neformálně označovanými za první ministry. Sekretariátu podléhalo šest ministerstev – státní správy, daní, obřadů, vojenství, trestů a (veřejných) prací. Administrativu kontroloval cenzorát, nad armádou bděla hlavní vojenská komise.

Počet eunuchů v paláci císař omezil na 100, v obavě z důsledků jejich vlivu. Později povolil zvýšení jejich počtu na 400, ale zakázal jim učit se číst, psát a vměšovat se do politiky.

Civilní správa, za panování pozdějších císařů jádro vlády, tvořila pouze servisní systém sloužící k zabezpečení financí a logistiky pro armádu.Dreyer (1982), s. 11. Správa provincií byla analogicky zprvu pod kontrolou generála, kterému podléhaly i civilní úřady. V 70. letech vliv vojáků zeslábl, když byli na vedoucí pozice v provinciích jmenováni civilisté. Regionálním vojenským velitelům zůstala administrativa spojená se spravováním záležitostí vojenských rolníků v systému wej-suo.

Centralizace po roce 1380, náhrada generálů císařovými syny Roku 1380 byl pro podezření z účasti ve spiknutí proti císaři uvězněn a popraven hlavní rádce Chu Wej-jung, načež byla jeho funkce (která zhruba odpovídala modernímu předsedovi vlády) i s celým jeho úřadem, ústředním sekretariátem, zrušena. Císař navíc provždy zakázal jeho obnovení. Šestice ministerstev pak přímo podléhala císaři.Dreyer (1982), s. 105. Také cenzorát byl přechodně zrušen, hlavní vojenská komise řídící ozbrojené síly byla rozdělena na pět komisí, přičemž každá kontrolovala část vojsk v metropoli a pětinu regionů. Navíc císaři přímo podléhala část pluků posádky hlavního města, jeden z nich, takzvaná „garda ve vyšívaných uniformách“, plnil roli tajné policie. Po reformě císař přímo řídil jednotlivé ústřední úřady a zůstal jediným koordinátorem mezi resorty. Výsledkem byla fragmentace státní autority a vlády, která sice bezprostředně odstranila možnost státního převratu, ale dlouhodobě oslabila akceschopnost vlády.

Po velké čistce roku 1380 následovaly menší procesy, jejichž oběťmi se stalo několik ministrů a náměstků ministrů a stovky méně významných osob.Langlois (1988), s. 149–151. Popravy vyvolaly vlnu protestů ze strany úředníků poukazujících na demoralizaci státního aparátu a plýtvání lidskými zdroji. Císař kritiky nepotrestal, ale politiku nezměnil.Langlois (1988), s. 150 a 155–156.

Císař se velmi obával spiknutí generálů a postupně jich, v souvislosti s případy Chu Wej-junga a Lan Jüa, řadu popravil.Dreyer (1982), s. 103. Císařova obava o bezpečnost nebyla nedůvodná, riziko spiknutí generálů bylo vždy přítomno. On sám se k moci dostal zradou dědiců Kuo C’-singa a i později čelil spiknutím svých podřízených.Dreyer (1982), s. 67. Od počátku 80. let postupně zasloužilé generály nahrazoval svými syny. Udělil jim tituly knížat (wang) a vojenské velení v regionech.Langlois (1988), s. 118. Po dosažení přibližně dvaceti let věku byli posíláni do místa určeného jejich titulem, první z nich roku 1378. S usídlením v regionech vzrostl jejich význam.Dreyer (1982), s. 148. Nejdůležitější byli druhý až čtvrtý syn, Ču Šuang, Ču Kang a Ču Ti, sídlící v Si-anu, Tchaj-jüanu a Pekingu, kteří veleli armádám na severní hranici.Langlois (1988), s. 120. Kromě císařových synů byli ostatní členové císařského rodu ze správy země vyloučeni, v obavě z opakování dynastických sporů typických pro dynastii Jüan.

Úředníci

Státní správa byla organizována na konfuciánských principech. Úředníci byli nabíráni především na základě doporučení. Doporučováni byli při založení říše (roku 1368) speciálními pověřenci, později místními úředníky. Ministerstvo státní správy, případně císař, posoudil jejich schopnosti a jmenoval do funkce. Významným zdrojem úředníků se stala obnovená Národní univerzita,Langlois (1988), s. 131. která stanula na vrcholu rozsáhlé sítě konfuciánských škol, zřízených v prefekturách, krajích a okresech celé říše.Hucker (1998), s. 31. V únoru 1371 císař rozhodl o obnovení úřednických zkoušek a konání provinčních a okresních zkoušek každé tři roky, provinční proběhly už za měsíc, v březnu.Langlois (1988), s. 127. Ale už roku 1373 úřednické zkoušky zrušilHucker (1958), s. 13. kvůli nespokojenosti s kvalitou absolventů. Místo očekávaných schopných administrátorů v nich, podle císařova názoru, uspěli nepraktičtí knihomolové.Ebrey (1999), s. 192. Roku 1384 se zkoušky rozběhly znovu a probíhaly v tříletých cyklech do konce dynastie.Hucker (1998), s. 38.