Proměny (latinsky Metamorphoses) jsou největší dílo římského básníka Ovidia. Dílo má podobu mnoha do 15 knih uspořádaných krátkých epických básní v daktylském hexametru, které vyprávějí řecké a římské mytické příběhy, jimž byl společný motiv proměny.
Obsah
1. kniha náhled|Prométheus od Rubense, cca 1611 Počátek světa – Bohové stvoří svět a člověka, který dostal podobu od Prométhea; v této části se promění chaos v řád a čerstvá země v člověka (uhnětena Prométheem). Čtvero věků – historické epochy – zlatý bezstarostný věk, stříbrný, bronzový a železný krutý věk – sestupná tendence, propadání se do nejistoty, zmatků a válek; proměna: nejspíše přechod jednoho věku v druhý. Záhuba Gigantů – Giganti byli poraženi Jovem (řecky Diem) a zasypáni stavbou, kterou stavěli, aby se dostali na Olymp. proměna: do krve Gigantů vložila matka Země život, z nějž vzešlo po krutosti lačnící lidské plemeno. Lykáón – zpupný král Lykáón provokuje Jova nabízeje mu lidské maso a je strašlivě ztrestán; proměna: Lykáón je změněn ve vlka. Potopa – rozhněvaný Jupiter sešle na zem potopu, jež zahubí takřka vše živé; proměna: snad země v moře. Deukalion a Pyrrha byli jediní, kteří přežili potopu. Deukalión a Pyrrha – vypráví příběh lidí, kteří jako jediní přežili potopu; proměna: Deukalión a Pyrrha byli vyzváni, aby za sebe házeli kosti vznešené matky (kameny) – ty se měnily v nové lidi. Pýthón – země rodí všelicos – i draka Pýthóna, jejž zastřelí Apollón; proměna: ze země se zrodivší drak Pýthón. Dafné – Apollón se zamiloval do nymfy Dafné, ta před ním prchá, a aby byla zachráněna, je změněna ve vavřín. Íó – Jupiter se zamiluje do nymfy Íó, aby ji ukryl před žárlivou manželkou Junonou (řecky Hérou), promění ji v sličnou kravku, tu si vyžádá Juno a dá ji hlídat stookým obrem Argem, Jupiter vyšle Merkura (řecky Herma), aby ji vysvobodil. Merkur Arga uspí, zabije a Íó může nabýt původního vzhledu. Syrinx – Merkur vypráví Argovi příběh o nymfě Sýrinx, do níž se zamiloval bůh Pan a která se na útěku před ním změnila v rákos.
2. kniha náhled|Peter Paul Rubens – Faethónův pád (zhruba 1604–1605) náhled|Rembrandt van Rijn – Únos Európy (1632) Faëthon – Faëthon, syn slunečního boha Sóla (řecky Hélia) se na svém otci domůže toho, aby směl řídit jeho ohnivé spřežení (slunce). Divoké koně však neukočíruje, ohrožuje zemi i nebe a je sražen Jovovým bleskem. proměna: snad proměna pleti národů aithiopských (černochů) poté, co se k nim velmi přiblížil splašený ohnivý vůz. Héliovny – Faëthontovy sestry čtyři měsíce oplakávají ztrátu bratra, načež se začnou měnit ve stromy. Ve snaze proměně zabránit z nich jejich matka Klymené otrhává větvičky, čímž jim působí bolest a zanechává rány. Z těch stékají kapky krve, které po proměně na slunci tuhnou v jantar. Kyknos – Kyknos, přítel Faëthontův, byl, lkaje nad ztrátou druha, proměněn v labuť. Kallistó a Arkas – Jupiter dostane zálusk na krásnou Kallistó, kterou posléze Júnó promění v medvěda. Aby ji později její syn Arkás omylem, domnívaje se, že bojuje s medvědem, nezabil, jsou oba vzati jako nová souhvězdí na oblohu. Korónis Havran a vrána – Havran zpozoroval „nevěru“ krásné Korónis, oblíbenkyně Apollóna, a spěchal to ohlásit. Na cestě ho varovala vrána vyprávějíc své osudy – bývala krásnou princeznou, zamiloval se do ní Neptun (řecky Poseidón) a ona na útěku před ním byla změněna ve vránu; následně chvátala zvěstovat Minervě (řecky Athéně), že dívka Aglauros nesplnila svůj slib a podívala se na Minervina syna Erichthonia, Minerva ji však pro udavačství zavrhla. Havran výstrah nedbal, Apollóna zpravil, ten proklál Korónis šípem. Následně litoval a havrana zavrhl. Z Koronina lůna zachránil syna Asklépia, jejž dal na vychování ke kentauru Cheirónovi Okyrhoé – Cheironova dcera Okyrhoé byla, věštíc příští osudy Asklépiovi a smrt Cheironovi, proměněna v koně. Battos – Battos jediný věděl, kam ukryl Merkur Apollónovi ukradený skot. Slíbil Merkurovi, že nepromluví, avšak ještě přestrojenému Merkurovi za nabídku odměny vše prozradil. Za trest byl proměněn v kámen. Aglauros – Merkurovi se zachce krásné Hersé. Její sestra Aglauros po něm žádá za zprostředkování zlato. Minerva (viz prohřešek Aglauros s Erichthoniem) toho má již dost. Sešle na Aglauros Závist, která způsobí, že Aglauros nechce pomáhat Merkurovi a je proměněna v sochu. Európé – Jupiter přijme na se podobu býka, v níž unese královu dceru Európé na Krétu. Kadmos – Európin bratr K. má za úkol svoji sestru najít. Nemoha tento úkol splnit, vydá se najít zem, kde by mohl žít. Zabije nebezpečného draka, zaseje jeho zuby – z nich vzejde skupina bojovníků (proměna), která se ihned pustí do bratrovražedného boje. Zbude pět mužů, s nimiž Kadmos založí město Théby.
3. kniha Aktaión – Kadmův vnuk A. nahodile spatří nahou bohyni lovu Dianu (ř. Artemis), je proměněn v jelena a uštván vlastními psy. Semelé – Kadmova dcera Semelé čeká dítě s Jovem. Žárlivá Júno se promění ve stařenu a namluví S., aby žádala po Jovovi, aby se jí ukázal ve své pravé podobě, což člověk nemůže přežít. Semelé zemře, ale ještě nenarozený syn Bakchos (ř. Dionýsos) je zachráněn. Teiresiás – T. byl na sedm let proměněn v ženu, a poznalť tak rozkoš z „obojí strany“, byl zvolen za soudce ve sporu Jova s Júnónou o to, čí rozkoš je větší. T. potvrdil Jovovo mínění, že větší je rozkoš ženská, a byl za to Júnónou oslepen a na oplátku Jovem nadán věšteckým duchem. Narkissos a Échó – sličný N. je hluchý k tužbám zamilované nymfy Écho (byla Júnónou odsouzena k tomu, že může pouze opakovat slyšené, protože ji často zdržovala, když Jupiter dlel na svých záletech), ta se zoufalstvím proměnila v pouhý zvuk (echo – ozvěna). N. se posléze zamiloval do svého obrazu na vodní hladině a láskou zemřel. Po smrti se proměnil v květinu narcis. Pentheus a Bakchos – thébský král P. odmítá uctívat Bakcha a zajme hocha Akoita, jenž mu vypráví, jak byli v delfíny proměněni piráti, kteří chtěli Bakcha s jeho družinou unést, P. nedbá výstrah a je rozsápán vlastními sestrami a matkou zfanatizovanými bakchanáliemi.
4. kniha Minyovny – sestry M. odmítají uctívat Bakcha a raději si vyprávějí příběhy: a) Pýramos a Thisbé – o nešťastné lásce P. a T. z nesvářených babylónských rodů, která skončí sebevraždou obou, plody moruše, pod níž se to stalo, od té doby na sebe vzaly červenou barvu krve. b) Mars a Venuše – Vulkán (ř. Hefaistos) na Solovo upozornění polapí svoji ženu Venuši (ř. Afroditu) in flagranti s Martem (ř. Áreem), chytí je do sítě a vydá na posměch ostatním bohům. c) Leukothoé a Klytié – Sól se zamiluje do dívky L., jeho dřívější milenka K. to rozhlásí a Leukothiin otec svoji dceru pohřbí zaživa, Sól ji vezme zemi, avšak oživit ji nemůže a L. se promění v kadidlovník. Zcela opuštěná K. se promění ve slunečnici, jež se stala otáčí za svým mileným Solem. d) Hermafrodítos a Salmakis – syn Herma a Afrodity je objektem vášně nymfy S., o níž nemá zájem. Nakonec H. i S. srostou v jedno žensko-mužské tělo. Po skončení rozprávky jsou Minyovny proměněny v netopýry. Ínó a Athamás – Júnóně se nelíbí štěstí Semeliny sestry a vychovatelky Jovova syna Bakcha Í. a jejího manžela A., způsobí jejich šílenství. A. zabije svého syna Learcha. Ínó s dalším synem Melikartem se vrhají do vln. Í. byla proměněna v mořskou bohyni Leukotheu a Melikartés v boha plavců Palaimóna. Bědující Íniny družky se proměnily zčásti v kameny, zčásti v ptáky. Kadmos a Harmoniá – neštěstím svých potomků sužovaní manželé jsou oba zároveň proměněni v hady. Příběhy Perseovy: a) Atlás – Jovův syn Perseus (Jupiter ho zplodil s Danae, k níž se dostal v podobě zlatého deště) získav hlavu Medúsy, promění v pohoří obra Atlanta, který mu nechtěl dopřát zlatých jablek. b) Andromeda – P. zachrání A., která měla být obětována mořské obludě kvůli pýše své matky Kassiopei, proměniv obludu pomocí Medúsiny hlavy v kámen. c) Medúsa – Perseus vypráví o tom, jak zabil Gorgonu Medúsu a jak přišla M. ke svým do vlasů vpleteným hadům – bylať zneuctěna Neptunem v Minervině chrámu a cudná Minerva změnila její překrásné vlasy v klubko hadů.
5. kniha náhled|Únos Persefony Fíneus – Andromedin strýc Fíneus uplatňoval své nároky na neteřinu ruku, napadl Persea, nastala krutá řež, Fíneus byl proměněn Medúsinou hlavou v kámen. Proitos a Polydektés – Perseus pomohl dědovi Akrisiovi, poraziv Proita; Polydektés (král, jenž se ujal Danaé s Persem, když byli Akrisiem dáni napospas moři, avšak Polydektés bažil po Danaé a Perseus mu překážel) nevěřil Perseovi, že se zmocnil Gorgony, ten mi ji ukázal a Polydektés zkameněl. Músy Hipokréne – Pramen Hipokrénin vytryskl pod kopytem Bellerofontova oře Pegase. Pyréneus – Pyréneus lstivě vlákal devět múz pod svou střechu, chtěl se na nich dopustit násilí, múzy ulétly a on, vrhnuv se z hradeb za nimi, bídně zahynul. Píerovny – devět dcer Piérových se odvážilo měřit své dovednosti s múzami; múza Kalliopé, doprovázena loutnou vypravuje: Únos Persefony – Pluto (řecky Hádes) se zamiloval Cereřiny (řecky Deméteřiny) dcery Persefony a unesl ji. Kyané – sicilská nymfa Kyané nedokázala zabránit Plutonovi v tom, aby si odnesl Persefonu do podsvětí a proměnila se v řeku. Stéllió – Persefona, pátrajíc po své dceři, promění drzého hocha v ještěrku; nakonec zjistí pravdu o pobytu své dcery. Askalafos – Askafalos udá Persefonu, že pojedla sedm zrnek granátového jablka, což jí zabraňuje opustit podsvětí. A je za udavačství proměněn ve výra. Seirény – Seirény, nymfí družky Persefoniny, nemohouce nalézt svou paní, jsou proměněny v sirény, lákající plavce do záhuby. Persefona nakonec tráví půl roku se svým podsvětním manželem a půl roku s matkou. Arethúsa – Arethúsa vypráví Cereře o tom, jak byla, utíkajíc před dotěrným vodním bohem Alfeiem, proměněna v podzemní řeku. Triptolemos a Lynkos – Triptolemos dostal od Cerery za úkol, aby po celé zemi rozesel obilná semena; skythský král Lynkos se chtěl semen zmocnit a Triptolema zabít. Byl však proměněn v rysa a musel se poté vyhýbat obdělávané půdě.
Píreovny, byvše poraženy, jsou múzami proměněny ve straky.
6. kniha náhled|vlevo|Prokné a Filoméla dávají Téreovi hlavu jeho syna Arachné – Arachné se pustí do soutěžení ve tkaní se samotnou Minervou. Utká veledílo, avšak uražená Minerva její výtvor zničí a Arachné promění v pavouka. Niobé – Niobé se vysmívá bohyni Létó, že má sedmkrát více synů i dcer. Létiny děti Apollón a Diana však Niobiny děti pobijí a Niobé se promění v mramorovou sochu. Žáby – Létó promění sedláky, kteří jí brání napít se z rybníka, v žáby. Marsyas – Apollón, poraziv satyra M., z něj stáhne kůži; faunové a satyrové nad ním pláčou, ze slz vznikne řeka Marsyás. Pelops – Jediný, kdo pro Niobé pláče, je její bratr Pelops. Strhá si při tom oblečení, pročež se odhalí jeho slonovinové rameno. Když byl totiž otcem Tantalem rozsekán na kusy a bohové se rozhodli jej složit a oživit, poslední kousek jim scházel, nahradili jej proto slonovinou. Prokné a Filoméla – Prokné se vdala za Térea a požádala ho, aby jí přivezl sestru Filomélu, Téreus se do F. zamiloval, znásilnil ji, vyřízl ji jazyk, ona však utkaným kobercem sestru o všem spravila, Prokné zabila svého syna Itya a dala ho za pokrm Téreovi. Prokné byla proměněna ve vlaštovku, Filoméla ve slavíka a Téreus v dudka. Boreás a Óreithyia – Větrný bůh Boreás unesl dceru krále Erechthea Óreithyiu a zplodil s ní syny Zéta a Kalaida, kterým v dospívání narostlo peří.
7. kniha náhled|Kefalos a Prokris Médeia Médeia a Iásón – Iásón se s Argonauty vypraví za zlatým rounem, král Aiétes vlastnící rouno jim uloží spoustu přetěžkých úkolů, Médeia, králova dcera se do Iásóna zamiluje a svým čarodějným uměním mu dopomůže ke splnění úkolů. proměna: ze zubů Martova draka se zrodivší bojovníci, s nimiž bylo Iásónovi bojovat. Aisón – Médea pomocí čar omladí Iásónova otce Aisón, z nějž je hned zdravý mladík. Peliás – Médea slíbí dcerám krále Pelia (uchvatitele Aisónova trůnu, jenž vyslal Iásóna pro zlaté rouno, aby se ho zbavil), že Pelia též omladí, způsobí mu však smrt.