Anouk Aimée, rodným jménem Françoise Judith Sorya Dreyfus (27. dubna 1932 Paříž – 18. června 2024 Paříž) byla francouzská filmová a divadelní herečka, držitelka několika filmových cen, známá především svou krásou a rolemi ve filmech Sladký život a Muž a žena.

Život a kariéra Narodila se v Paříži, jejími rodiči byli herci Henri Murray (rozený Dreyfus) a Geneviève Sorya (rozená Durandová). Její otec byl Žid a matka byla katolička, ona sama byla vychovávána v katolické víře ale jako dospělá konvertovala k judaismu.

Jako mladá studovala na École de la rue Milton v Paříži a na několika dalších školách, v marseillské opeře se učila tanci a v Londýně se věnovala divadlu. V roce 1946 jako čtrnáctiletá debutovala ve filmu. O tři roky později přijala své umělecké jméno, které pro ní navrhl Jacques Prévert při psaní scénáře k filmu Milenci z Verony (1949). Slůvko „Aimée“ znamená ve francouzštině „milovaný“.

náhled|vlevo|upright|Anouk Aimée v roce 1963 V padesátých letech 20. století se nejdřív objevila v několika méně známých filmech, pak natočila společně s Gérardem Philipem snímek Pod pokličkou (1957), adaptaci stejnojmenného románu Ěmila Zoly a film Milenci z Montparnassu (1958) o tragickém životě italského malíře Amedea Modiglianiho.

V šedesátých letech se objevila v řadě významných filmů známých režisérů (včetně mnoha italských titulů), například v slavném Felliniho snímku Sladký život (1960), ve filmu Lola (1961) od Jacquesa Demyho, dalším Felliniho snímku 8 a půl (1963) nebo v Justine (1969) režiséra George Cukora. Vůbec největším úspěchem byla ale hlavní role v mezinárodně úspěšném filmu Muž a žena (1966), do které jí doporučil Jean-Louis Trintignant a za který získala Zlatý glóbus a cenu Britské akademie filmového a televizního umění.

Po roce 1969 měla několikaletou hereckou přestávku a na konci sedmdesátých let i v následující dekádě se na plátně objevovala sporadičtěji. V tomto období hrála například ve filmové mozaice Ať žije život (1984) režiséra Clauda Leloucha nebo v jeho snímku Muž a žena po 20 letech (1986), pokračování dřívějšího filmu. V devadesátých letech začala hrát rovněž v televizních snímcích.

V roce 2002 obdržela Čestného Césara, o rok později čestného Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu a v roce 2010 jí byla udělena čestná ruská národní filmová cena Zlatý orel.

Byla celkem čtyřikrát vdaná, nejdřív za Edouarda Zimmermanna (únor 1949 – říjen 1950), pak za filmového režiséra Nica Papatakise (srpen 1951 – říjen 1955), jejím třetím mužem byl herec a filmový producent Pierre Barouh (duben 1966 – březen 1969) a posledním herec Albert Finney (srpen 1970 – červen 1978). Z manželství s Papatakisem se narodila dcera Manuela Papatakis (* 1951).

Filmografie (výběr)

Celovečerní filmy

Televize

Ocenění Ocenění 1966: Zlatý glóbus za nejlepší herečku v dramatu za film Muž a žena 1967: cena BAFTA pro nejlepší herečku v hlavní roli za film Muž a žena 1980: cena pro nejlepší herečku na Filmovém festivalu v Cannes za film Skok do prázdna 2002: Čestný César 2003: čestný Zlatý medvěd na Berlínském filmovém festivalu 2010: čestný Zlatý orel

Nominace 1979: César pro nejlepší herečku za film Mon premier amour

Externí odkazy

Rozsáhlejší profil

Kategorie:Francouzské filmové herečky Kategorie:Francouzské divadelní herečky Kategorie:Francouzští Židé Kategorie:Židovské herečky Kategorie:Narození 27. dubna Kategorie:Narození v roce 1932 Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Úmrtí 18. června Kategorie:Úmrtí v roce 2024 Kategorie:Ženy Kategorie:Držitelé ceny BAFTA za nejlepší herečku v hlavní roli Kategorie:Držitelé Čestného Césara Kategorie:Držitelky ceny Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon (drama) Kategorie:Nositelé Medaile města Paříže Kategorie:Pohřbení na hřbitově Saint-Vincent