Milan Knížák (19. dubna 1940 Plzeň – 26. července 2026 Praha) byl český výtvarník, hudebník a performer, člen mezinárodního hnutí Fluxus. V letech 1990–1997 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze (AVU), od roku 1999 do května 2011 jako ředitel Národní galerie v Praze. V letech 1989–2015 byl vedoucím Ateliéru intermediální tvorby na AVU. Jeho aktivity zahrnovaly performace, výtvarné umění, architekturu, design, módu, básně, fotografie a hudbu.
Život Narodil se 19. dubna 1940 v Plzni. Otec Karel Knížák (26. ledna 1907 Doubravka – 5. prosince 1986 Mariánské Lázně) byl řídicím učitelem na měšťanské škole v Blovicích, kde vyučoval také kreslení. Věnoval se zájmově malování krajin. Z prvního manželství s Julií, rozenou Hegnerovou (1909–?) měl Karel Knížák syna Jiřího (1930–?). Milanova matka Emilie, rozená Jedličková (1918–?), byla jeho druhou manželkou a pracovala jako úřednice. V roce 1945 odešel s rodinou na výzvu vlády učit do pohraničí – do Mariánských Lázní, kde začal chodit Milan Knížák do školy.Karel Knížák a Jarovská škola na webu obce Jarov V letech 1948–1956 navštěvoval hudební školu a v roce 1957Absolventi GOAML – seznam pod hlavičkou 1957 11.A maturoval na gymnáziu v Mariánských Lázních a poté nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor výtvarná výchova – ruština (profesoři Cyril Bouda a Martin Salcman), kterou opustil v roce 1964. Podle jeho slov se jednalo o kompromis mezi jeho přáním malovat a přáním rodičů. Chodil na přípravku při Střední grafické škole (profesoři Karel Müller, Oldřich Oplt, Václav Trefil), kterou rovněž nedokončil. Poté se stal pomocným dělníkem v PKOJF. Později složil zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou také později opustil. Pak rok studoval matematickou analýzu na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze. Studia po prvním roce zanechal.
Umělecká činnost
Československo Poprvé vystavoval v roce 1958 v Mariánských Lázních. Na začátku šedesátých let začal vytvářet své první aktivity – happeningy, jako např. Ceremonie z roku 1968 a Kamenný obřad v roce 1971, dále se věnoval tvorbě objektů, např. Tělo a socha z roku 1963, a různým instalacím tzv. environments na ulicích a ve dvorech Prahy, především na Novém Světě, kde tvořil v atelieru v domě č. 19. V roce 1962 společně s přáteli založil skupinu Aktuální umění (Actual Art),Jak Milan Knížák páchal atentát na kulturu na Novinky. cz která někdy kolem roku 1966 slovo umění vypustila z názvu a užívala jen označení Aktual. Známé a již zdokumentované jsou jejich akce na Novém Světě v Praze a Demonstrace Jednoho (obě roku 1964).
V roce 1965 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. V témže roce Jindřich Chalupecký upozornil na Knížákovy aktivity členy hnutí Fluxus a zprostředkoval kontakt s jeho zakládajícím členem Georgem Maciunasem, který ustanovil Milana Knížáka do pozice Director Fluxus East. George Maciunas pozval Knížáka do Spojených států amerických, ale vízum mu bylo uděleno až roku 1968. Důležitou událostí, a to nejenom pro „beatnickou“ komunitu, byl fakt, že do Československa v roce 1965 zavítal Allen Ginsberg. KSČ po dlouhé době svolila uspořádat oficiální studentský majáles. Ten se však stal nepřímou manifestací protivládních stanovisek. Vyvrcholením se stala volba Krále majálesu, jímž se stal Allen Ginsberg (viz jeho báseň Král majáles). Milan Knížák stál mimo underground i další nezávislé iniciativy, ale vliv jeho Aktualu i jeho stejnojmenné hudební skupiny na utváření životních a uměleckých postojů „vlasaté“ komunity byl značný a Knížák byl nazýván „Králem mániček“. hippies dejiny Místem, kde se máničky scházívaly, byl prostor v horní části Václavského náměstí, jakýsi český Hyde park.
USA a Fluxus V roce 1968 na pozvání George Maciunase již z roku 1965 odletěl Milan Knížák do New Yorku (dříve nedostal pas), kde se účastnil akcí skupiny Fluxus a byl ustanoven „director of Fluxus East“. Ve městě New Brunswick realizoval svůj Lying Ceremony a v New Yorku The Difficult Ceremony, ale jeho akce byly pro americké publikum příliš náročné.Milan Knížák na webu VVP AVU George Maciunas připravil publikaci Knížák’s collected works v edici Fluxus.Milan Knížák a Fluxus na Artlistu V roce 2011 proběhla v New Yorku v rámci festivalu Performa 11 připomínka Knížákova působení v USA s názvem „The Ginger Island Project“, která pojednávala o snaze hnutí Fluxus o vytvoření fluxus kolonie na ostrově v Karibiku. Expedice na ostrov se účastnili Milan Knížák, Yoshi Wada, herec Robert De Niro (až na ostrov nedorazil, ale vytvořil dosud nezveřejněný filmový materiál), George Maciunas, Maciunasův pomocník Igor Damian (někdy je uváděn jako Igor Danien, opustil ČSSR na pas Serge Oldenberga). Mezi pozvané patřil i Robert Wittman.
Další činnost v Československu V roce 1970 se Milan Knížák vrátil do Československa. V roce 1975 se oženil s Marií Saudkovou a spolu vychovávali její syny Samuela a Davida. Protože neměl možnost oficiálně pracovat, Marie ho částečně živila.
Přivydělával si v různých profesích, prodejem vlastních obrazů a restaurováním loutek. V roce 1979 pobýval v Německu na stipendijním pobytu v programu DAAD. Výjezd mu byl podle jeho slov povolen podobně jako jiným disidentům, kupř. Pavlu Kohoutovi či Jaroslavu Kořánovi. V roce 1983 přednášel na Hochschule für Bildende Kunst v Hamburku. V osmdesátých letech se věnoval hudebním a architektonickým experimentům, designu šperků a nábytku. Roku 1982 obdržel cenu za pomalování berlínské zdi.
V letech 2001–2003 byl členem Rady České televize. Od června 2008 byl Milan Knížák také jedním z moderátorů pořadu 18 minut na české komerční zpravodajské televizi Z1.
Milan Knížák se věnoval sbírání, opravě a dokumentaci loutek. Jeho sbírka je umístěna na zámku v Děčíně.Muzeum loutek na kdykde. cz V roce 2006 vydal dvoudílnou loutkářskou encyklopedii se zaměřením na scénografii a výtvarné pojetí loutkového divadla s názvem Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950, která, jak uvedl v předmluvě, je výsledkem jeho třicetileté práce. Obsáhlá encyklopedie má 2850 fotografií a 1600 hesel. Odbornou kritikou byla pranýřována především metodologie publikace a množství věcných chyb, také jakési „renesanční“ pojetí publikace; na takové encyklopedii obvykle pracuje celý tým odborníků. Nepopiratelnou hodnotu má ale její obrazová část.
Aktual V roce 1967 založil Milan Knížák rockovou skupinu Aktual, někdy se uvádí, že byl do hudební skupiny Aktual přizván – v sestavě spolu s ním byli kytaristé Pavel Tichý a Ivan Čori. Poprvé vystoupila jejich kapela Aktual v březnu v rámci oslav Mezinárodního dne žen ve Velké Hleďsebi. Jejich vystoupení s písněmi typu „Miluju tebe a Lenina“ se však neshledalo s velkým pochopením a skončilo po odehrání třetí skladby. Pak se Aktualu podařilo proniknout před publikum ještě dvakrát, i tyto koncerty však končily skandálem. Některé jejích písně (např. „Atentát na kulturu“) byly později mylně připsány skupině The Plastic People of the Universe. Aktual i stejnojmenná hudební skupina měly vliv na formování životních postojů a uměleckých projevů nekonformní mládeže. Hudební vliv na kapely The Plastic People of the Universe a DG 307 byl nepopiratelný.
Po návratu z USA v roce 1970 obnovil Milan Knížák Aktual, byl více experimentální, inspiroval se i dechovkou. Nejslavnější koncert obnoveného Aktualu proběhl ve smíchovském Music F Clubu na jaře 1971. Publikum nebylo příliš nadšené, také vedení klubu se tvářilo velmi kysele, když skupina počala vrtačkou destruovat pódium a Knížák sekal dřevo a házel polínka do publika. Naposled Aktual veřejně hrál roku 1972 ve Slovanském domě v Mariánských Lázních.
V roce 2005 vyšlo CD s názvem Děti bolševismu. Milan Knížák se obklopil hudebníky z obou stran „normalizační barikády“ a natočil s nimi album nezachovaných nahrávek kapely Aktual. Kapelu tvořili jednak dřívější Knížákovi přátelé z undergroundové kapely Umělá hmota II (Otakar „Alfréd“ Michl a Jan „Dlouhán“ Kučera), rockový bubeník-cestovatel Jaroslav „Erno“ Šedivý, ale i Zdeněk Rytíř a Vašek Vašák, s kterými však již Knížák spolupracoval na svých písničkových sólových albech z první poloviny 90. let. Z původní sestavy Aktualu z přelomu 60. a 70. let zde kromě Knížáka nikdo nezůstal. Křtu v klubu Vagon se zúčastnil jako kmotr i prezident Václav Klaus, který si několik písniček zanotoval. Na CD nechyběly zvuky sbíječky, motorky či buldozeru.
Broken music V roce 1963 začal Milan Knížák jako jeden z prvních experimentovat s gramofonovými deskami (tzv. destruovaná hudba). Na jediném gramofonu přehrával nejrůzněji preparované a poničené desky a dával tak vzniknout hudbě, v níž stejnou roli hrál obsah použitých nahrávek i povrch nosičů. Důvěrně známé fragmenty skladeb byly nečekaně přerušovány, skřípotem, šumem či přeskakováním jehel. Vzhledem k tomu, že „hudba vznikající přehráváním destruovaných gramofonových desek nemůže být (nebo jen velmi obtížně) přepsána do not nebo jiného jazyka, je možno desky samotné považovat zároveň i za notace,“ napsal v dnes již kanonickém textu Destruovaná hudba. V bookletu CD Broken Tracks dodává: „Destruovanou hudbu jsem začal vymýšlet v roce 1964 a jsem jedním ze světových protagonistů tohoto druhu hudby. Prvně byla použita v II. Manifestaci Aktuálního umění v roce 1965. Později se dostala do obecnějšího povědomí pod názvem Broken Music, což je název mého LP, které vyšlo v sedmdesátých letech v Itálii.“ Skladba Broken Music byla zařazena do vybrané společnosti mezi 1000 nejdůležitějších skladeb 20. století, z českých autorů spolu s Janáčkem, Martinů a Novákem.
Hravá, monumentální i nervydrásající Broken Music – Milan Knížák totiž neestetizoval a nerozmělňoval ostrý zvuk destruovaných desek žádnými efekty – je v současné době považována za jednu z prvních, ne-li vůbec první vlaštovku žánru turntablismu, kreativního hraní na gramofony, které se v podobě DJingu prosadilo na poli taneční pop music a hip-hopu a v mnoha dalších, zajímavějších podobách na poli alternativní hudby. Přední světoví hráči na gramofon, jako je Christian Marclay, Philip Jeck, Dieb13 či erikM mají v Milanu Knížákovi předchůdce i vzor. S destruovanou hudbou Milan Knížák sporadicky koncertoval do posledních dnů, kromě gramofonů si na pódium ale brával i klávesy a kazetové magnetofony s nahrávkami svých kompozic jiného druhu. Koncepce destruované hudby byla později rozšířena: z desek se díky podnětu galeristy Gina Di Maggia stala samostatně existující výtvarná díla a Milan Knížák kromě elpíček destruoval a kolážoval i tištěné partitury.
Diskografie Broken Music Multhipla Records1979Symphonie für Flöte und Orchester (LP, Ltd, Num)Edition Hundertmark1251989Obřad Hořící Mysli Condor (3)1991Alois Pinos, Petr Pokorný (2), Petr Eben, Miloslav Ištvan, Milan Knížák, Francesco Lotoro -Praha '68 (CD, Album)Symposion1SCL04031999Navrhuju Krysy (CD, Album)Anne RecordsANNE 0182002Atentát Na KulturuAnne Records2003Milan Knížák live Egon Schiele Art Centrum2004Děti bolševismuGuerilla Records2005Broken Tracks (CD, Album)Guerilla RecordsGR 050-22008Chovám v kleci bolševikaGuerilla Records2013Milan Knížák & Kommissar Hjuler – Fluxus (Anrufbeantwortermusik) Psych.KG2014Milan Knížák & Komisar Jvler I Chot* – Petition Zum Studentischen Protest (Fluxus West) Psych.KG2015Milan Knizak* assistance Phaerentz / Opening Performance Orchestra – Broken / Re/broken (CD, Album, Dig)Sub RosaSR 409CD2015Necháme svět zvířatůmGuerilla Records2017
Manažerská činnost
Akademie výtvarných umění