Petr Hapka (13. května 1944 Praha – 25. listopadu 2014 Okoř), rodným jménem Petr Josef Lehár, byl český hudebník, skladatel populární a filmové hudby, zpěvák a dirigent.
Životopis Byl synem operetní zpěvačky rakouského původu Jiřiny Dinesenové a klavíristy Břetislava Lehára. Přijal jméno otčíma, malíře Josefa Hapky.
Studia Petr Hapka studoval třikrát konzervatoř (herectví, viola, zpěv), ani jednou však studium nedokončil (povětšinou z mravních důvodů či kvůli nedocházení na hodiny). Herectví studoval u Oldřicha Nového, který byl přítel Hapkovy matky Jiřiny. Ke skládání se dostal náhodou, když bylo pro školní projekt potřeba zhudebnit několik textů a skladatelům z ročníku se to nedařilo. Petr Hapka byl osloven právě Oldřichem Novým, aby se o složení písní pokusil, a výsledek všechny velice potěšil. Od té doby Hapka převážně hrál a skládal a od herectví se postupně odklonil.
Šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta V 60. letech spolupracoval především s textařem Petrem Radou, s nímž vytvořili několik hitů pro Hanu Hegerovou (Obraz Doriana Graye, Píseň o malíři a Kázání v kapli Betlémské na desce Šansony), ale i Karla Gotta (Malá píseň) či Hanu Zagorovou (Tanečnice).
V 70. letech napsal opět několik písní pro Hanu Hegerovou, tentokrát i na báseň Jaroslava Seiferta (Svatební píseň) a hlavně na texty Zdeňka Rytíře (Rozvod, Penzión na předměstí na desce Recital 2) a Pavla Kopty (Hra a Já ráda vzpomínám z alba Lásko prokletá). V téže době píše písně pro Václava Neckáře (Dům na prodej, Tak co dál), Jiřího Korna (Klaudie), Karla Zicha (Kdybych byl malířem) či Helenu Vondráčkovou (Admirál). Krom písní se začíná věnovat i hudbě filmové a začíná tak dlouholetou spolupráci s několika významnými režiséry. V roce 1975 píše hudbu k filmu Páni kluci od Věry Plívové-Šimkové, v roce 1978 pak ke dvěma hororovým pohádkám Panna a Netvor a Deváté srdce od Juraje Herze.
V 80. letech byl již Hapka uznávaným skladatelem jak filmové, tak populární hudby. Hned v roce 1980 byl uveden do kin film Krakonoš a lyžníci, kde kvůli nepřítomnosti původně zamýšleného zpěváka nazpíval píseň Pán hor sám autor – šlo tak o jeho pěveckou premiéru. K stávajícím spolupracujícím režisérům přibyl ještě Juraj Jakubisko, s nímž v roce 1983 Hapka pracoval na filmu a seriálu Tisícročná včela a v roce 1985 na pohádce Perinbaba. Mezitím psal písně pro Karla Gotta (Lorelay), Karla Černocha (Už svítá), Jitku Zelenkovou (Mít svůj kout), Jiřího Korna (Windsurfing) i všechny zpřátelené zpěváky z minulých období.
Spolupráce s Michalem Horáčkem, devadesátá léta a dále Zásadní setkání přišlo v roce 1984, kdy mu textař Michal Horáček předal několik svých textů, zda by je nechtěl Hapka zhudebnit. Autorské duo v následujících 25 letech vydalo 5 studiových alb. Prvním byla v roce 1987 deska Potměšilý host, která byla celá nazpívána Hanou Hegerovou. Vyskytly se na ní hity jako Levandulová, Vana plná fialek či Potměšilý host.
Hned v následujícím roce 1988 vyšlo album V penziónu Svět, které již svým koncepčním charakterem a přítomností mnoha interpretů předznamenalo podobu všech dalších desek. Podíleli se na ní přední čeští a slovenští hudebníci a zpěvu se ujali Michael Kocáb (V penziónu Svět, Stáří, S cizí ženou v cizím pokoji, Benefice černých koní), Richard Müller (Štěstí je krásná věc, Milostný dopis Haně Z., Rozeznávám), Hana Hegerová (Berná mince) či sám Petr Hapka (Buřty, pivo, nenávist).
V 90. letech už se Hapka převážně věnoval písňové tvorbě. V roce 1997 vyšlo album Citová investice, na němž spolupracovali opět Michael Kocáb (Smích z vedlejšího pokoje) a Richard Müller (Pod plynárnou, Kurt Vonnegut), ale i nové tváře jako Martin Pošta (Soda okolností) nebo Daniel Landa (Králíček Azurit, Citová investice). Větší interpretační roli tu měl i sám autor, který nazpíval tři písně: Individualita, Utloukat čas a hlavně Dívám se, dívám, která se stala jednou z nejoblíbenějších písní dua Hapka + Horáček a kromě Hapky na ní zpívá i Lucie Bílá. Filmové hudbě se již věnoval méně, psal hudbu převážně do televizních filmů, za zmínku však stojí některé seriály jako Bylo nás pět či večerníček Z deníku žáka III. B aneb Edudant a Francimor.
V roce 2001 vyšla v pořadí čtvrtá deska z dílny H + H s názvem Mohlo by tu být i líp. Autoři opět vsadili na známé hlasy, ale obsadili i několik nových. Na albu se tak objevují Lucie Bílá (Unesený, Okna dokořán), Hana Hegerová (Píšu vám pane v rozpacích), ale i bluesový zpěvák Jan Spálený (Jen tys nic neslyšela, Se třemi slepci v bufetu), operní pěvkyně Magdaléna Kožená (S poduškou Řípu pod hlavou), Jarda Trabant Svoboda (Parník se potápí, kapela hraje) i Jana Kirschner, která spolu s Petrem Hapkou nazpívala hit Bude mi lehká zem. Autor dále zpívá i v písních Kocour se schoulil na tvůj klín, Z fotky mé matky kape krev a Mohlo by tu být i líp.
V roce 2006 vychází poslední 5. deska ve spolupráci s Michalem Horáčkem s názvem Strážce plamene. Kromě zvukové stopy vznikl ke každé písni i videoklip, vše vycházelo na CD i DVD. Na albu se vrátil po pauze Daniel Landa (Otevřete okno, aby duše mohla ven, Díkůvzdání), a také zde naposledy pro duo H + H zpívala Hana Hegerová (Kdo by se díval nazpátek). Jana Kirschner zpívá v písních Vidoucí, ale neviděná a Sněžná sova a spolu s Jaromírem Nohavicou i v hitu První noc v novém bytě. Nohavica spolupracoval s autory poprvé, ale rovnou nazpíval i píseň Neodolatelná. Zjevením této desky byl vsetínský bard František Segrado, který nazpíval titulní písně Strážce plamene a Hlava kance. Sám Hapka si zde také naposledy zazpíval v písni Nemůžeš usnout.
V roce 2009 byl představen lyrikál Kudykam. Autorem textů byl Michal Horáček a hudbu měl složit Petr Hapka. Pro zhoršující se zdravotní stav hudebníka se však dopracování i aranží zhostil Ondřej Gregor Brzobohatý. Sám Hapka s výsledkem nebyl příliš spokojen a nepovažoval projekt za svůj.
Osobní život Byl dvakrát ženatý (se Zuzanou Řihoškovou a potom s herečkou Zorou Ullou Keslerovou), celkem má sedm dětí s pěti ženami. Miloval starožitnosti a sbíral veškerou možnou zajímavou veteš. Jezdil na motorce Harley Davidson Heritage Softail Nostalgia z roku 1994. Podle Rudého práva podepsal Antichartu.
Nemoc a smrt V roce 2008 prodělal zlomeninu krčku stehenní kosti a podstoupil dvě operace v narkóze. Poté se u něj projevily první příznaky Alzheimerovy choroby, která v následujících letech poměrně rychle postupovala. V roce 2013 prodělal zlomeninu nohy podruhé – po operaci byl již těžce dezorientován a pouze ztěží poznával své blízké. Zemřel 25. listopadu 2014 ve věku 70 let na zápal plic.Zemřel hudební skladatel Petr Hapka, autor hitu Levandulová
Diskografie 1987: Potměšilý host – Hana Hegerová – Supraphon, LP 1988: V penziónu Svět – Supraphon 1997: Citová investice 2001: Mohlo by tu být i líp 2002: Zlatá kolekce – Reader's Digest Výběr music (5 CD, obsahující kompletní alba 1.– 4. a výběr Hapkovy hudby z alb jiných umělců) 2006: Strážce plamene – Hapka & Horáček – Universal Music CD 2009: Kudykam – Hapka & Horáček – Sony Music CD 2010: Benefice černých koní – Hapka & Horáček (kompilace hitů z let 1987–2010) – Universal Music CD 2012: Pozdní sběr (retrospektivní písňové album) – Universal Music CD
Filmová hudba
Televizní seriály Gagman Náves Náměstíčko Bylo nás pět My všichni školou povinní Z deníku žáka III.B aneb Edudant a Francimor Příkopy Prima sezóna Tisícročná včela Dynastie Nováků O zvířatech a lidech Území bílých králů
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Článek o Petru Hapkovi
Kategorie:Čeští zpěváci Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé populární hudby Kategorie:Čeští skladatelé filmové hudby Kategorie:Narození 13. května Kategorie:Narození v roce 1944 Kategorie:Úmrtí 25. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 2014 Kategorie:Muži Kategorie:Signatáři Anticharty Kategorie:Laureáti Síně slávy ceny Anděl