náhled|vpravo|upright=1.5|Larvy střečka hovězího Myiáza je onemocnění obratlovců působené mušími larvami.VOLF, P., HORÁK, P. Paraziti a jejich biologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007, . Obvykle mouchy (nejvíce různé čeledi střečků a bzučivkovitých) kladou vajíčka do ran či na pokožku hostitele, kde se vylíhnou larvy, které požírají buď již odumřelou nebo živou tkáň. Larvy některých čeledí se mohou vyvíjet i např. v nosní dutině či urogenitálním systému.
Dělení Myiázy dělíme do dvou základních typů. U traumatických myiáz se vyvíjí větší počet larev v jednom místě, naopak u furunkolózních myiáz se larvy vyvíjejí jednotlivě v samostatných podkožních ložiscích. Podle výskytu: Kožní myiáza – Bolestivé, pomalu se vyvíjející vředy nebo vředy podobné furunklům, které mohou přetrvávat delší dobu. Nosní myiáza – Ucpání nosních průchodů a silné podráždění. V některých případech se může vyvinout otok obličeje a horečka. Může být i smrtelná. Sluchová myiáza – Pocit plazení a bzučivé zvuky. Někdy je přítomen zapáchající výtok. Pokud se larvy nacházejí ve středním uchu, mohou se dostat do mozku. Oční myiáza – Silné podráždění, otok a bolest. Poměrně časté.
Ekologie Mouchy způsobující myiázy můžeme rozdělit do tří ekologických skupin podle vývoje jejich larev. Saprofágní druhy se vyvíjí v rozkládajícím se organickém materiálu a mohou napadnout poškozenou či infikovanou tkáň hostitele. Fakultativní druhy se taktéž živí jako saprofágové, ale mohou sami napadnout tkáň hostitele. Obligatorní paraziti se vždy vyvíjí v živé tkáni.
Podle lokalizace v hostiteli Dělíme myiázy na kožní, tkáňové, ušní, nosní, oční, střevní a urogenitálního systému. Myiázy kožní jsou obvykle způsobované larvami čeledi Hypodermitidae (střečci podkožní). Vajíčka jsou kladena na chlupy hostitelů, kde se líhnou larvy prvního instaru, které aktivně pronikají do podkoží hostitele. Dospělé larvy vypadávají z podkoží ven, kde se kuklí. Z čeledi Calliphoridae (bzučivkovití) pak rody Lucilia a Cochliomyia. Z čeledi Sarcophagidae (masařkovití) zejména Wohlfahrtia magnifica. Myiázy trávicího traktu způsobují zástupci čeledi Gasterophilidae (střečci žaludeční). Vajíčka jsou kladena na vegetaci či srst lichokopytníků, odkud jsou slízána. Larvy 3. instaru odchází z těla společně s trusem a ve vnějším prostředí se kuklí. Další možností vzniku těchto myiáz je náhodné pozření vajíček či larev některých saprofágních druhů much. K nákaze může dojít při konzumaci neomyté zeleniny, tepelně neupravených potravin či z neumytých rukou. Nosní myiázy působí čeleď Oestridae (střečci nosní). Živé larvy 1. instaru jsou vstřikovány samičkou do okolí nozder kopytníků. Jsou vdechnuty a přesouvají se do zadní části nosních dutin. Larvy 3. instaru putují k vyústění nosní dutiny, kde jsou následkem dráždění nosní sliznice vyfrknuty do prostředí. Myiázy urogenitálního systému. Mouchy druhu Fannia canicularis jsou lákány pohlavními sekrety, kladou svá vajíčka na genitálie (častěji ženské) a larvy poté pronikají vyústěním močové trubice do močových cest. K infekci dochází většinou ve spánku či v opilosti.
Význam pro člověka Na území ČR se v dnešní době vyskytuje pouze jeden druh. Jedná se o koutuli (Clogmia albipunctata), jež je invazním druhem původně z tropických a subtropických oblastí. Výskyt byl poprvé potvrzen v roce 2011. V bylo v Praze známo jediné stanoviště, ale nyní (2016) je rozšíření pravděpodobně častější. Běžné jsou i u nás myiázy divoké zvěře či ropuch.
Hospodářský význam V oblastech Asie, jižní a střední Ameriky a Afriky, kde se myiázy často objevují, mohou působit snížení dojivosti, nízké váhy dobytka či úhyn zvířat.
Prevence, léčba Při pobytu v prostředí s možností nákazy je vhodné používat repelenty, pokožku zakrývat oblečením, spát v prostorech chráněných např. sítěmi v oknech či pod moskytiérami. U dlouhodobě nemocných pacientů, seniorů či u osob mentálně postižených se můžeme i u nás setkat se sekundárními myiázami.
Při traumatickém onemocnění je nutné chirurgické odstranění larev a je vhodná aplikace lokálních antibiotik. U furunkulózních případů je možná samoléčba, kdy se na lézi nanese vazelína, mastný krém či např. špek. Larva se udusí a je ji možno vymáčknout z rány. Je nutné dbát na to, aby v ráně nezůstal zbytek larvy.
Využití Larvy bzučivkovitých jsou laboratorně množeny a využívány v medicíně k urychlení léčby špatně hojících se ran, bércových vředů či při závažném diabetu.
Taktéž ve forenzní kriminalistice je možné určení přibližné doby smrti podle stádia vývoje larev jednotlivých saprofágních druhů much.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Nemoci kůže Kategorie:Entomologie Kategorie:Parazitární onemocnění