Státní plánovací komise (zkráceně SPK) je bývalý orgán přímo navazující na Státní úřad plánovací, zrušený (tj. de facto přejmenovaný) v den vzniku Státní plánovací komise. Byla zřízena dne 22. července 1959 zákonem o Státní plánovací komisi a byla zrušena s přechodem na tržní hospodářství.
Na Slovensku byla zřízena Slovenská plánovací komise. Státní plánovací komise zanikla k dubnu 1968 na základě zákona 53/1968 Sb. Pro období 1968–1969 byla nahrazena Ministerstvem národohospodářského plánovaní, následně Federálním ministerstvem plánování (1969–1970) a od roku 1971 opět fungovala pod názvem Státní plánovací komise. Činnost komise byla ukončena v roce 1990. Poslední vyhláška vydána tímto institutem byla v roce 1990 za ČSFR.
Organizace vlevo|náhled|Budova SPK v Praze-Holešovicích Ministrem-předsedou Státní plánovací komise byl místopředseda vlády. Členy, náměstky byli hospodářští ministři, představitelé hospodářského života, vědy a techniky. Členy do komise jmenoval a z ní opětně odvolával prezident na návrh vlády. Přesný počet členů byl stanoven vládou.
Státní plánovací komise měla vlastní aparát, tj. de facto největší a nejdůležitější ministerstvo (shodného jména), které připravovalo poměrně detailní národohospodářské plány (zpravidla pětileté, které se na jednotlivé roky upřesňovaly), materiály a podklady pro její rozhodování. V první polovině šedesátých letech byla v SPK připravena reformní Nová hospodářská soustava, která dávala podnikům větší autonomii a zaváděla prvky hmotné zainteresovanosti, tvorbu cen na základě nabídky a poptávky (tedy tržního hospodářství). Tato Nová hospodářská soustava byla v polovině šedesátých let schválena ÚV KSČ a československou vládou a významně přispěla k liberalizaci československého hospodářství a veřejného života.Článek v Rudém právu ze dne 6. 3. 1963 Problémy kolem experimentuStanovisko CZV KSČ ve Státní plánovací komisi k návrhu na odvolání ředitele odboru metodicko-právního ze dne 25. 2. 1971Zdislav Šulc “Z jeviště a zákulisí české politiky a ekonomiky (Vzpomínky novináře a ekonoma 1945-1995)” Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky č.4/200955/1965 Sb. Metodické pokyny Státní plánovací komise pro vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství
Úkoly Úkolem Státní plánovací komise bylo vypracování návrhů plánu rozvoje národního hospodářství. Návrhy plánů pak Státní plánovací komise předkládá vládě.
Dalším úkolem bylo předkládání návrhů zásadních opatření v oblasti plánování a tvorby cen. Tuto agendu přebírá v roce 1968 nově vytvořený Státní cenový úřad.
Cíle Podle § 1 výše zmíněného zákona byl cíle Státní plánovací komise takovéto:
Cílem plánování rozvoje národního hospodářství Republiky československé je maximálním využíváním přírodních a ekonomických zdrojů a podmínek naší země, na základě mezinárodní socialistické dělby práce a zajišťováním proporcionálního rozvoje národního hospodářství zvyšovat hmotnou a kulturní úroveň lidu, posilovat obranyschopnost státu a vytvářet materiální podmínky pro dovršení výstavby socialismu a postupné vybudování komunistické společnosti. Plánování rozvoje národního hospodářství přísluší vládě; účastní se ho všechen pracující lid prostřednictvím odborových organizací, národních výborů a organizací družstevních, jakož i všechny orgány státní státní správy, výrobní hospodářské jednotky, podniky, závody, lidová družstva a ostatní hospodářské a rozpočtové organizace.
Členové Mezi členy Státní plánovací komise patřili například Ota Šik nebo Oldřich Černík. Posledním předsedou Státní plánovací komise byl Vladimír Dlouhý.
Budova Působení úřadu je spojeno s monumentalistickou budovou č. p. 1000 na nábřeží Kapitána Jaroše č. o. 7 v Praze-Holešovicích, mezi ulicí Dukelských hrdinů a Hlávkovým mostem. Železobetonová budova byla postavena v letech 1926–1929 (tři roky před sousední budovou Elektrických podniků) a původně ji užívala Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy.
Navrhl ji Jaroslav Rössler, žák Jana Kotěry. Má více než 700 místností. Průčelí, obrácené k Vltavě, zdobí nad hlavním vchodem alegorické sochy dělníků od Josefa Mařatky. Umělecky nejvýznamnější je nároží směrem k tramvajové zastávce Nábřeží Kapitána Jaroše, kde je fasáda vertikálně členěna s výraznými okny a výtvarnými prvky včetně pamětní tabulky. Interiérové stěny jsou obloženy leštěným mramorem a žulou, venkovní vápencem. Budova byla vybavena oběžným výtahem (páternosterem), který v roce 1996 firma Kone nahradila replikou s využitím původních součástí.Dělnická úrazová pojišťovna, Úřad MČ Praha 7, web Páternostery, informace o budově čerpány z webu http://www.tenzor.cz/praha/letna/ a knihy Josef a Eva Hrubešovi: Pražské domy vyprávějí V., Academia, Praha, 2001
Budova je (2020) majetkem České republiky a jejím správcem je Generální finanční ředitelství. Působí v ní finanční úřady pro Prahu 6, 7 a 9, Specializovaný finanční úřad a do začátku roku 2020 zde sídlil i Úřad městské části Praha 7.
Odkazy
Reference
Externí odkazy Text Poučení z krizového vývoje na stránkách totalita.cz
Kategorie:Pražské jaro 1968 Kategorie:Úřady Československa Kategorie:Stavby v Holešovicích Kategorie:Ekonomika komunistického Československa Kategorie:Organizace v Holešovicích