Franz Joseph Haydn (31. března nebo 1. dubna 1732 Rohrau – 31. května 1809 Vídeň) byl rakouský hudební skladatel, přední představitel klasicistního období v hudbě, často označován jako „otec symfonie“ nebo „otec smyčcového kvarteta“.
Život
Dětství a raná léta vlevo|náhled|Katedála svatého Štěpána ve Vídni – místo, kde Haydn zpíval v katedrálním sboru od svých osmi let. Franz Joseph Haydn (křestní jméno Franz neužíval) se narodil 31. března roku 1732 v městečku Rohrau v Dolním Rakousku v blízkosti rakousko-uherských hranic. Jeho otec Matthias Haydn byl kolářem, matka Maria (rozená Kollerová) sloužila jako kuchařka v paláci hraběte Harracha. Otec byl nadšený lidový hudebník, který se v době, kdy byl tovaryšem, naučil hrát na harfu. Hudba a zpěv byly důležitou součástí Haydnova rodinného zázemí. I jeho mladší bratr Michael Haydn (14. září 1737 – 10. srpen 1806) se stal vynikajícím hudebníkem a skladatelem.
Rodiče malého Josepha Haydna si brzy uvědomili, že by syn v Rohrau nedostal dostatečné hudební vzdělání, a tak přijali nabídku Johanna Matthiase Francka, učitele hudby, svěřit Josepha do jeho výchovy. A tak se Joseph Haydn odstěhoval spolu s učitelem Franckem do Hainburgu (13 km od svého rodiště), když mu bylo pouhých šest let.
Haydn později zmínil, že život u Johanna Francka byl těžký; trpěl často hladem a měl na sobě stále špinavé oblečení. Ovšem získal potřebné hudební vzdělání, naučil se hrát na cembalo a housle a zanedlouho zpíval v sopránové části kostelního sboru.
Zde si ho všiml varhaník z dómu Svatého Štěpána ve Vídni a ihned ho přijal. Osmiletý Joseph se tak ocitl v hlavním městě říše, začal zpívat v katedrálním sboru a účastnil se koncertů v královském paláci. Zde působil do 17 let. V té době začal mutovat, takže nebyl schopen vyzpívat nejvyšší tóny skladeb. Lidé poslouchající koncerty sboru si na něj stěžovali a nazvali jeho zpěv „krákoráním“. Pomyslnou poslední kapkou bylo, když Haydn ustřihl předepsaný copánek jednomu sboristovi. Proto byl vyhozen a ponechán svému osudu. Od té doby se toulal po ulicích a na bídné živobytí si vydělával přepisováním partitur a hraním na housle na tanečních bálech. Nejprve pracoval jako doprovodný hudebník v hudební akademii skladatele Nicoly Porpory a později přijal místo u Ferdinanda Maxmiliána z Morzinu (1693–1763), bratrance Václava Morzina, respektive u Karla Josefa, v Dolní Lukavici, kde započal svou kariéru.
Sňatek s Annou Marií Kellerovou V této době se oženil s Annou Marií Kellerovou,K tomuto sňatku, uzavřenému 26. listopadu 1760, se dochovala i manželská smlouva (Ehekontrakt), která obsahovala více podrobností o detailech uzavření tohoto sňatku. Více informací je dostupných v německé biografii od Karla Geiringera s názvem Joseph Haydn, Der schöpferische Werdegang eines Meisters der Klassik (4. vydání 1994, Mnichov. ISBN 3-7957-8212-0). Originál je pak uchován v Niederösterreichisches Landesarchiv. dcerou parukáře, která s ním žila celých čtyřicet let, ale jejich manželství nebylo šťastné, a také zůstalo bezdětné. Zejména to, že nemohli mít děti Haydn celý život velmi těžce nesl.
Haydn si chtěl původně vzít Therese, sestru Anny Marie, kterou ve Vídni učil hře na klavír před tím, než nastoupil do služeb hraběte Morzina. Její rodiče však měli s dívkou jiné plány. Jako věřící lidé ji připravovali pro duchovní cestu, a kvůli chudému učiteli klavíru na tom nehodlali nic měnit. Když po roce služby dostal volno, aby ji mohl navštívit, zjistil, že je dívka již v klášteře. Když dosáhl postavení hudebního ředitele u hraběte Morzina se stálým platem, tehdy se jeho postavení v očích rodičů změnilo. Domluvili tedy sňatek s jejich druhou dcerou, Annou Marií, která byla o tři roky starší než on. Jeho nová žena však oproti Therese neměla pro hudbu vůbec žádné pochopení, a zajímaly ji zcela jiné věci. Haydn jí však zůstal věrný až do její smrti roku 1800.
Haydn zjistil, v jaký den bude Therese skládat slib a vstoupí trvale do kláštera, a pro tuto příležitost zkomponoval skladbu Salve Regina v E-dur. Na tuto mladistvou skladbu, tak spojenou s jeho osobním prožitkem, celý život vzpomínal.
Začátek kariéry v Dolní Lukavici (1758–1761) vlevo|náhled|Zámek v Dolní Lukavici v jihozápadních Čechách, kde Haydn vytvořil svá první velká díla náhled|Pamětní deska s bustou Josefa Haydna umístěná v Dolní Lukavici na budově místní radnice
Začátek ve službách hraběcí rodiny Morzinů se v různých pramenech rozchází: 1757, 1758 nebo 1759. Haydnův životopisec Georg August Griesinger (1810), který starého skladatele zpovídal, napsal:
„V roce 1759 byl Haydn ve Vídni jmenován hudebním ředitelem hraběte Morzina s ročním platem dvě stě zlatých, vlastním bytem a stravou u tabule oficiantů. Zde skladatel konečně zažíval roky bezstarostné existence, což mu nesmírně vyhovovalo. Zimu trávil ve Vídni a léto v Čechách, poblíž Plzně.“ Německý originál G. A. Griesinger, s. 20: „Im Jahr 1759 wurde Haydn in Wien bey dem Grafen Morzin als Musikdirektor mit zweyhundert Gulden Gehalt, freyer Wohnung und Kost an der Offizianten-Tafel angestellt. Hier genoß er endlich des Glücks einer sorgenfreyen Existenz; es ging ihm ganz gut. Der Winter würde in Wien und der Sommer in Böhmen, in der Nähe von Pilsen, zugebracht.“ (text je ponechán ve staré formě německé gramatiky, tak jak byl roku 1810 otištěn, a poté převzat v původní formě do textu pro nové vydání z roku 1979)
Toto slušné zajištění Haydnovi umožnilo věnovat se zejména symfonické tvorbě. Jako kapelníkG. A. Griesinger označuje pozici Haydna u hrabat Morzinů názvem „Musikdirektor“, což v doslovném překladu znamená „hudební ředitel.“ V pozdější literatuře, zejména české, je ale Haydnova pozice u hrabat Morzinů označován termínem „Kapellmeister“ v češtině pak používáno v počeštěné formě „kapelník“. na zámku dirigoval malý orchestr, a pro toto těleso napsal své první symfonie, smyčcová tria, kasace a smyčcové kvartety. Ty se brzy rozšířily, často v opisech, do tisku se však dostaly až později.
V Dolní Lukavici složil své první symfonie (celkem jich vytvořil 104), z nichž první HV I:1 D-dur je označována jako „Lukavická“ (Lukawitzer Symphonie). Mimo tuto symfonii zkomponoval Haydn pro hraběte Morzina ještě symfonie HV I:2–5, které měly být složené přímo na lukavickém panství. Dále pak zkomponoval pro hraběte Morzina, ještě další, pozdější symfonie (10, 11, 15, 18, 32, 33, 37, a pravděpodobně také 107, 108, častěji známé pod názvy Symfonie A a Symfonie B, než pod číslováním a 19, 20),GRIESINGER, Georg August. Biographische Notizen über Joseph Haydn. Reprint der Ausgabe Leipzig 1810 Mit einem Nachwort, Berichtigungen und Ergänzungen von Peter Krause. vyd. Leipzig: VEB Deutscher Verlag für Musik, 1979. 197 S s. S. 162. což svědčí o dobrém celoživotním vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. I pozdější místo u hraběte Esterházyho zprostředkoval Haydnovi hrabě Morzin.
Z Haydnových záznamů víme, že jeho zaměstnavatel hrabě Karel Josef Morzin (1717–1783) byl „vášnivým milovníkem hudby“. Haydn se dále zmínil, že na morzinských statcích spadl z koně a víckrát se již o jízdu na tomto zvířeti nepokoušel. Jak píše Griesinger: „Haydn prý ve svých pozdních letech rád vyprávěl příhodu, že když jednou doprovázel krásnou hraběnku z Morzinu při zpěvu na klavír, naklonila se nad ním, aby lépe viděla do not, přičemž jí mimoděk vypadl náprsní šátek.“Německý originál G. A. Griesinger, s. 20: „Er erzählte in seinen spätern Jahren gern, daß, wie er einst am Klavier saß, und die schöne Gräfin Morzins sich über ihn beugte, um in die Noten zu sehen, ihr Halstuch aus einander fiel.“ (text je ponechán ve staré formě německé gramatiky, tak jak byl roku 1810 otištěn, a poté převzat v původní formě do textu pro nové vydání z roku 1979) Haydna pak Griesinger doslovně cituje: „Bylo to prvně, co mi byl takový obraz zjeven.“ – „Co je to, Haydne, co to děláte? zvolala hraběnka; pln uctivosti, odpověděl jsem: ale Vaše hraběcí milosti, koho by to nevyvedlo z míry?“Německý originál G. A. Griesinger, s. 20: „Es war zum Erstenmal, daß mir ein solcher Anblick ward; er verwirrte mich, mein spiel stockte, die Finger bleiben auf den Tasten ruhen. – Was ist das, Haydn, was treiben Sie? rief die Gräfin; voll Ehrerbietung antwortete ich: aber Ihr` gräfliche Gnaden, wer sollte auch hier nicht aus der Fassung kommen?“ (text je ponechán ve staré formě německé gramatiky, tak jak byl roku 1810 otištěn, a poté převzat v původní formě do textu pro nové vydání z roku 1979) Haydnovi tehdy bylo 26 let. Ze záznamů také plyne, že oním hudbymilovným hrabětem nebyl starý pán Ferdinand Maxmilián František (1693–1763), ale jeho jednačtyřicetiletý syn Karel Josef. Flirtující hraběnkou byla choť Karla Josefa, Marie Vilemína Rajská z Dubnic (1730–1774).
Morzinové se následně dostali do finančních potíží, a proto museli svou přibližně patnáctičlennou kapelu roku 1761 rozpustit. Josef Haydn následně odešel do služeb knížete Esterházyho.
Tento způsob života byl pro aristokracii té doby charakteristický: léto na venkovských sídlech, zimy v paláci v hlavním městě Vídni. Robins Landon v roce 1988 napsal: „Zámek, který v obci Dolní Lukavice stojí dodnes, nyní slouží jako ústav pro choromyslné.“ V roce 2009 Jones ještě o zámku píše, že „dosud přežívá, ač je prázdný a ve zchátralém stavu.“ V současné době se zámek nachází v soukromém vlastnictví. Jeho majitelé však jeho péči nevěnují žádnou pozornost, přesto je toto místo nejen regionálně významné. Zámku hrozí trvalé a nevratné poškození. Haydnova pamětní busta se nachází na budově místní radnice Dolní Lukavice, místo na zámku, ačkoliv Haydn vzpomínal na své lukavické období vždy velmi kladně.
Od roku 1993 se pořádá každý rok festival Haydnovy hudební slavnosti k připomínce působení tohoto velkého skladatele v západních Čechách. Původně probíhalo zahájení festivalu přímo na zámku v Dolní Lukavici, později v místním kostele Svatého Petra a Pavla a jiných barokních zámcích v okolí města Plzně.
Vrcholná léta vlevo|náhled|Kníže Mikuláš I. Esterházy – zaměstnavatel Haydna v letech 1762–1790 a velký příznivec umění V této době už měl ale za sebou svou první symfonii a několik drobných skladeb. Byl si však vědom, že jeho znalosti kompozice potřebují zlepšení. Jelikož ale neměl dost peněz na to, aby mohl brát hodiny, rozhodl se, že se bude učit sám harmonii a kontrapunktu a že si celkově zlepší své hudební znalosti a techniku. Tyto své záměry dovedl tak daleko, že v roce 1761 dostal nabídku, aby se stal členem soukromého orchestru knížete Paula Antona Esterházyho, který byl hlavou nejbohatší a nejmocnější rodiny v Uhersku. Její členové byli velcí mecenáši hudby i jiných druhů umění. Joseph Haydn pobýval na zámku Esterházyů v Eisenstadtu, (dnes Rakousko), v letech 1761–1778. Pak se začal trvale zdržovat na zámku Esterháza v obci Fertöd (dnes Maďarsko), v letech 1778–1791. Další léta střídal často města svého působení.
náhled|Portrét Josepha Haydna od malíře Ludwiga Guttenbrunna, asi z roku 1770 Během roku vládnoucí kníže Paul Anton Esterházy zemřel a nahradil ho jeho bratr Mikuláš (Miklós), který představoval pro Haydna doslova spásu, jelikož ho ihned v roce 1766 povýšil na vedoucího orchestru a na zámku Fertőd (Esterháza) začal budovat palác podle vzoru sídla francouzského krále ve Versailles s loutkovým divadlem a operním domem pro 400 diváků. „Kolem nebylo nikoho, s kým by si mě bylo možno splést,“ řekl Haydn, „proto jsem se musel stát originálním“. Haydn skládal neuvěřitelným tempem a jeho sláva přišla nečekaně a velice rychle. Objevovala se první zahraniční vydání a také právě ze zahraničí začalo přicházet čím dál více objednávek.