J je desáté písmeno latinské abecedy.

V kartografii a geografii písmeno j nebo J v češtině značí jih. V elektrotechnice je J označení standardní velikosti baterie ve tvaru válce o průměru 32 mm a délce 150 mm. Ve fyzice (hlavně elektrotechnice) je j označení imaginární jednotky (druhé odmocniny z −1), neboť obvyklejší označení i se používá pro elektrický proud. Ve fyzice se J využívá jako značka momentu setrvačnosti

V kartách je J označení pro spodka. V matematice je j jedna ze tří imaginárních jednotek kvaternionů. J je mezinárodní poznávací značka Japonska. V soustavě SI je J značka jednotky energie joule. V šachu je J označení figury jezdce. V chemii bylo J v některé starší české literatuře značkou jodu.

Historie Písmeno J nebylo původně součástí latinské abecedy. Vzniklo v pozdější době jako zdobná varianta písmena I, které původně v latině označovalo samohlásku i souhlásku . Oba zvuky se považovaly za různé varianty téže hlásky (tzv. poziční alofony). J se začalo psát v římských číslicích místo I, pokud následovalo jiné I, například XXIIJ namísto XXIII (23). Teprve ve středověku se začalo používat k rozlišení od . Toto rozlišení poprvé použil v italštině Gian Giorgio Trissino ve svém díle Ɛpistola del Trissino de le lettere nuωvamente aggiunte ne la lingua italianaDe le lettere nuωvamente aggiunte ne la lingua Italiana v italských Wikizdrojích. z roku 1524. Postupně začalo používat i v jiných jazycích. Přitom italština samotná od 19. století písmeno J téměř nevyužívá.

V češtině se J od středověku používalo k označení dlouhého , zatímco k zápisu se používalo písmeno G, případně Y (např. gegj = její). Teprve od tzv. analogické opravy pravopisu, kterou navrhl Josef Dobrovský na počátku 19. století, se používají písmena G, Í a J současným způsobem.

Využití v současných jazycích náhled|Výslovnost psaného <j> v evropských jazycích Ve většině jazyků, které používají latinku, písmeno J označuje palatální aproximantu . Takto se čte ve všech slovanských jazycích píšících latinkou (čeština, slovenština, polština, lužická srbština, slovinština, chorvatština). Písmeno J se pro zápis stejné hlásky rovněž používá i v srbské a makedonské cyrilici (jiné slovanské jazyky používají písmeno Й).

V ugrofinských jazycích (maďarština, finština, estonština), baltských jazycích (litevština, lotyština) a ve většině germánských jazyků kromě angličtiny písmeno J rovněž označuje .

V angličtině se J čte obvykle jako znělá postalveolární afrikáta (jako české dž).

V románských jazycích je různá situace. Italština písmeno J téměř nepoužívá. Vyskytuje se pouze v cizích slovech. Písmeno I slouží k zápisu samohlásky i souhlásky . Ve španělštině J označuje neznělou velární frikativu (jako české ch). V dalších románských jazycích (francouzština, katalánština, portugalština, rumunština, moldavština) se čte jako znělá postalveolární frikativa (jako české ž). Tímto způsobem se vyslovuje také v turečtině.

Reference

Externí odkazy