Aude (výslovnost [ód], okcitánská výslovnost [awðe]) je francouzský departement ležící v jihofrancouzském regionu Okcitánie, na pobřeží Středozemního moře, severně od Pyrenejí. Protéká jím stejnojmenná řeka, podle které je pojmenován. Hlavní město je Carcassone. Žije zde obyvatel. Kód INSEE a poštovní směrovací číslo departementu je 11.

Departement bývá též nazýván jako Země katarů (Pays Cathare), po náboženské skupině působící na jeho území ve 12. až 14. století.

Geografie vlevo|náhled|Bouřka během podzimní bouřkové sezóny na pobřeží Středozemního moře|260x260pixelůAude je součástí regionu Okcitánie a bývalého regionu Languedoc-Roussillon. Sousedí s departementy Pyrénées-Orientales, Ariège, Haute-Garonne, Tarn a Hérault. Na východě je ohraničen Středozemním mořem (Lví záliv), jeho jižní část zasahuje do Pyrenejí, kde se nachází i nejvyšší vrchol Madrès (2469 m).

Departement je odvodňován stejnojmennou řekou, pramenící u jezera Roc d’Aude a protéká přehradami Matemale a Puyvalador na náhorní plošině Capcir v nadmořské výšce 1500 m, poté protéká departementem z jihu na sever přes Axat, Limoux a Quillan. U Carcassonne mění řeka směr k východnímu Středozemnímu moři, do nějž se vlévá poblíž obce Fleury. náhled|Mapa subregionů departementu AudeJižní část území je tvořena sedimentárními horninami, které byly zvrásněny během alpínského vrásnění při formování Pyrenejí. V severní a střední části departementu jsou sedimentární souvrství deformována podstatně méně a mají spíše mírně zvlněnou až plochou strukturu. Nejvýchodnější oblast při pobřeží Středozemního moře je modelována soustavou normálních zlomů, vzniklých v důsledku tektonického rozpínání a otevírání Lvího zálivu.

Podél pobřeží mezi obcemi Gruissan a Saint-Pierre-la-Mer se v délce několika kilometrů táhne vápencový masiv Clape (Massif de la Clape). Tento výrazný krasový útvar je přírodní bariérou mezi městy Narbonne a plážovou oblastí Narbonne-Plage.

Přírodní regiony Oblast departementu se dělí na několik přírodních regionů:

1 – Lauragais 2 – Montagne Noire 3 – Cabardès 4 – Carcassonais 5 – Razès 6 – Quercorb 7 – Pays de Sault 8 – Minervois 9 – Corbières 10 – Narbonnais Každý z přírodních regionů departementu Aude se vyznačuje specifickou krajinou. Na východě oddělují souš od moře laguny a pobřežní jezera, která vznikla akumulací sedimentů přinášených řekami Aude, Orb a Hérault. Jedná se o četná jezera s brakickou vodou. Extrémní podmínky tohoto prostředí, působení mořské soli, intenzivního slunečního záření, sucha i pravidelných záplav, kladou vysoké nároky na zdejší flóru a faunu; daří se zde zejména halofilním, tedy solnomilným rostlinám. Oblast je známá také výskytem plameňáka růžového a tenkozobce opačného.

Západněji, ve vnitrozemí, převládají v suchých nížinách Aude a v masivu Corbières křoviny a nízké porosty typu garrigue, které jsou výsledkem dlouhodobého odlesňování, nadále udržovaného zejména pastevectvím. Charakteristickým rysem zdejší vegetace je mimořádná druhová pestrost orchidejí. Region Sault je pokryt převážně bučinami a horskými jedlovými a smrkovými výsadbami, jež sahají až do vyšších poloh. Tyto lesy jsou známé bohatstvím hub a vysokou biodiverzitou; mezi typické druhy patří lilie pyrenejská, přástevník (Euproctis chrysorrhoea) a lesní typy přesliček.

V severní a západní části zasahuje pohoří Montagne Noire (Černá hora), tvořené převážně listnatými lesy dubů a buků. Oblast Lauragais představuje kulturně formovanou, zalesněnou krajinu, kde pěstování obilnin zásadně utvářelo reliéf pahorkatiny, významným vodním prvkem je například jezero Ganguise (Lac de la Ganguise). Vysoká údolí řeky Aude, nazývané také Razès, jsou typická lužními porosty složenými z buků, olší, topolů a jasanů a zahrnují i rašeliniště, která jsou v jižní Francii jinak velmi vzácná.

Historie

Pravěk a starověk náhled|208x208pixelů|Lebka tautavelského člověka Na vrchu Grazailles u Carcassonne byly nalezeny kamenné nástroje, úderníky a opracované artefakty, jejichž stáří se odhaduje na 690 000 až 300 000 let. Zásadní paleoantropologický nález představuje lebka tzv. tautavelského člověka, objevená roku 1971 archeologem Henrym de Lumley v obci Tautavel (departement Pyrénées-Orientales). Jedná se o nejstarší doposud známou lidskou lebku nalezenou na území Evropy, datovanou přibližně do doby kolem 450 000 př. n. l. Předpokládá se, že tautavelský člověk obýval širší region včetně území dnešního departementu Aude.

Roku 118 př. n. l. obsadila římská vojska pod vedením konzula Gnaea Domitia Ahenobarba oppidum Montlaurès, ležící několik kilometrů severně od Narbonne. Lokalita se následně stala správním centrem římské provincie i významným obchodním přístavem. Strategický význam spočíval v poloze na křižovatce dvou římských silnic – Via Aquitania a Via Domitia – a zároveň v blízkosti moře a ústí řeky Aude. Carcassonne získalo v roce 30 př. n. l. statut latinské kolonie, což vedlo k rozvoji zemědělského zázemí v podobě rozsáhlých obilních statků. Region Aude prožíval přibližně dvě století mír a výrazný hospodářský růst.

Roku 435 n. l. pronikly do oblasti kmeny Vizigótů, v době, kdy římský vojevůdce a politik Flavius Aetius potlačoval povstání tzv. bagaudů, skupin ozbrojených vzbouřenců a banditů působících v severní a střední Galii. Římská správa byla dočasně obnovena a udržena až do roku 462 n. l. Po vítězství franského krále Chlodvíka I. v bitvě u Vouillé (507 n. l.) sice Frankové dobyli Toulouse a Akvitánii, avšak území Aude zůstalo díky podpoře ostrogótského krále nadále pod kontrolou Vizigótů, kteří zde roku 508 n. l. porazili Chlodvíkova syna. Region se následně stal součástí Septimánie – územního celku pojmenovaného podle sedmi biskupství zřízených vizigótskou správou v sídlech Elne, Agde, Narbonne, Lodève, Béziers, Maguelonne a Nîmes.

Středověk V roce 817 n. l. byla hrabství Carcassès a Razès vyčleněna Ludvíkem I. Pobožným ze správy Septimánie a připojena k toulouské markraběcí sféře a Akvitánskému vévodství. Prvním hrabětem z Carcassonne se stal Oliba z rodu barcelonských hrabat (819 n. l.). Hrabství Razès vzniklo přenesením arcibiskupského sídla z Narbonne do této oblasti poté, co byl zdejší arcibiskup vyhnán během saracénských nájezdů. Území následně získalo feudální status hrabství. Vedle Carcassonne a Razès se třetí správní jednotkou stalo samotné Narbonnské hrabství. V 9. století tak území dnešního départementu Aude tvořila tři samostatná hrabství: Carcassonne, Razès a Narbonne. Roku 880 n. l. byla oblast Razès s Carcassonne trvale spojena sňatkovou aliancí.

Ve 13. století se v regionu výrazně rozšířilo katarství, křesťanské dualistické hnutí vykazující doktrinální podobnosti s gnózí. Katolická církev označila katarství za herezi, a proto papež Inocenc III. v roce 1209 vyhlásil albigenskou křížovou výpravu. Severoafričtí a severofranští velmoži se spojili ve vojsku vedeném Simonem de Montfortem. Zatímco hrabě z Toulouse Raimond VI. přijal církevní rozhřešení, hrabě z Carcassonne čelil křižákům bez spojenců a samotné město Carcassonne se stalo útočištěm katarů z okolního území.

Novověk Roku 1561 se Carcassonne opět stalo dějištěm náboženských nepokojů, tentokrát souvisejících s šířením protestantství. V roce 1574 se místodržitel Languedocu Jindřich I. z Montmorency přiklonil k reformované (kalvínské) straně. Protikladnou katolickou frakci vedl vévoda Anne de Joyeuse, představitel Katolické ligy. V roce 1632 vedl Jindřich II. z Montmorency ozbrojený odpor proti královským vojskům v bitvě u Castelnaudary, byl však poražen, následně odsouzen a v Toulouse popraven.

Samotný departement Aude patří mezi 83 původních francouzských departementů, zřízených Ústavodárným shromážděním během Velké francouzské revoluce dne 4. března 1790 vyčleněním z historické provincie Languedoc. Zákon z 28. pluviôse roku VIII (17. února 1800) upravil správní členění a stanovil čtyři arrondissementy (v roce 1926 redukované na tři vládou premiéra Raymonda Poincarého) a rovněž snížil počet kantonů ze 45 na 31.

Na počátku 20. století byl departement významným producentem vína, přičemž zemědělci zaměření na pěstování obilnin v oblasti Lauragais čelili hospodářským obtížím. Region postihla vinařská krize způsobená nadprodukcí a propadem odbytu. V roce 1907 proběhlo rozsáhlé povstání vinařů, které vedlo od roku 1909 ke vzniku vinařských družstev a kooperativ, jež měly stabilizovat produkci i distribuci místního vína.

Obyvatelstvo Obyvatelé departementu se francouzsky nazývají Audois. Sčítání lidu z roku 1990 potvrdilo populační růst probíhající od 60. let 20. století, který činil přibližně 700 osob ročně. K nárůstu přispěl zejména návrat osob starších 60 let po odchodu do důchodu do rodných obcí a také přistěhovalectví z oblasti Středomoří. Rok179318001851190119111921193119461954196219681975198219901999200720172022Počet obyvatel239 642225 228289 747313 531300 537287 052296 880268 889268 254269 782278 323272 336280 686298 712309 962345 779370 260377 773

Politika náhled|Protesty v Carcassonne za jazyková práva (2005) Obyvatelstvo departementu zastávalo až do konce období bourbonské restaurace převážně roajalistické postoje, věrné monarchii. Po roce 1830 začaly v regionu sílit republikánské ideje a departement se postupně stal významnou baštou levicového hnutí. Tento ideový posun je spojován zejména s osobnostmi Armanda Barbèse a Théophila Marcoua. Barbès je považován za symbol zápasu za sociálně orientovanou demokratickou republiku.

Politicky konzervativnější pozice si v departementu dlouhodobě udržují především ekonomicky silnější pobřežní oblasti v okolí města Narbonne a také správní centrum a zároveň sídlo prefektury Carcassonne, kde mají tradičně větší vliv pravicové politické proudy. Prezidentskou departementní rady je Hélène Sandragné ze Socialistické strany.

Národní shromáždění Departement sestává ze tří volebních obvodů do Národního shromáždění. Po volbách do Národního Shromáždění 2024 je složení zástupců následující: Volební obvodČlenStranická příslušnost1. volební obvodChristophe BarthèsNárodní sdružení2. volební obvodFrédéric FalconNárodní sdružení3. volební obvodJulien RancouleNárodní sdružení

Administrativní dělení Departement sestává ze tří arrondissementů, 19 kantonů a 433 obcí. Arrondissement Počet obyvatel(2022) Rozloha (km²)Hustota zalidnění Obce Carcassonne 163 742 2309,7 70,89 186 Limoux 42 380 1727,3 24,54 112 Narbonne 171 651 2101,9 81,66 113 náhled|Vstupní část přístavu v Leucate

Největší města Počty obyvatel jsou uvedeny k roku 2022:

Narbonne (56 692) Carcassonne (46 429) Castelnaudary (12 212) Lézignan-Corbières (10 855) Limoux (10 339)

Hospodářství vlevo|náhled|Jízda po železničním viaduktu Axat na trati Carcassone-Rivesaltes náhled|Vinice v oblasti Corbières u obce Cucugnan Hlavní hospodářskou činností departementu Aude je vinařství, a to díky zdejším bohatým a rozmanitým půdám. Pěstování révy v regionu započalo již v antickém období, první vinice na území Aude zakládali Řekové a následně Římané, kteří upravili podmínky a pravidla exploatace a vinařské výroby. Nejstarší doložené výsadby révy v oblasti Minervois pocházejí z 1. století n. l., kdy zde byly vysazeny první římské vinice. Dalšími rozvíjejícími se odvětvími jsou turistický ruch a báňský průmysl.

Doprava Územím departementu procházejí dvě hlavní dálnice. V ose západ–východ spojuje dálnice A61 (Autoroute des Deux Mers, „Dálnice dvou moří“) města Narbonne a Toulouse přes Carcassonne. Ve směru sever–jih vede podél středomořského pobřeží dálnice A9, která propojuje Montpellier se Španělskem.

Železniční síť sleduje převážně stejný koridor jako silniční infrastruktura. Jedná se o traťový systém s nižší cestovní rychlostí, plánovaný je však projekt vysokorychlostní železnice směrem do Španělska, který je součástí širší sítě transevropských železničních koridorů (TEN-T).