ZVU STROJÍRNY, a.s. (dříve Závody Vítězného února, ZVÚ) je strojírenská firma, jež vznikla v roce 1953 v Hradci Králové zaměřující se na dodávky zařízení a technologií do oblastí chemického, petrochemického, energetického, potravinářského a farmaceutického průmyslu.
Její kořeny však sahají až do roku 1869, kdy byla založena První česká akciová strojírna, první z řady jejích předchůdců a budovatelů zdejšího továrního areálu.
Zkratka ZVU vznikla zkomolením ze zkratky ZVÚ, vzniklé z názvu Závody Vítězného února, kterou strojírny nesly od roku 1953.
Historie
První česká akciová strojírna Historie Závodů Vítězného února (ZVÚ) začíná již rokem 1869, kdy byla v Kuklenách založena První česká akciová strojírna. Původními majiteli byli obchodníci Helwich, Kafka, Komárek a účetní Hendrych. Malá strojírna, kde zprvu pracovalo jen několik desítek zaměstnanců, se zabývala opravami různých strojů a výrobou jednoduchých zařízení podle požadavků zákazníků. 22. dubna 1870 firma zažádala o povolení k stavbě obytného stavení pro továrnu čp. 154. Povolení stavby továrny samé pochází z 19. května 1870. 12. září 1871 požádala strojírna o povolení přistavět novou kotlářskou dílnu. Obdržela ho následující měsíc, kdy také začala se stavbou. 14. března následujícího roku požádala okresní hejtmanství o schválení a povolení výroby cihel na vlastním stavebním místě. 27. března se konala komise a 11. dubna bylo povolení uděleno. Postavena tam byla cihelna, kůlna, pila a budova pro váhu. 30. srpna se tam konala komise na postavení pece a komínu. Hospodářská krize v roce 1873, následující po konjunktuře 60. let, postihla akciovou společnost natolik, že se ocitla na mizině. náhled|vlevo|Pohled na ZVU od podjezdu
Märky, Bromovský & Schulz V té době se utvořila v Praze nová firma, která hradeckou strojírnu v roce 1874 odkoupila.http://www.euro.cz/byznys/cukr-a-benzin-876677 Novými majiteli se stali Švýcar Daniel Märky, inženýr Josef Bromovský, rodák z Nového Bydžova a inženýr Karel Schulz z Kostelce nad Labem.Pochodeň, Hradec Králové 29. října 1954, str. 4 Hospodářská situace se postupně uklidnila, nová firma se začala prosazovat vyspělostí a kvalitou svých výrobků nejen v českých zemích habsburské monarchie, ale i v zahraničí, zejména ve Francii a v Rusku. 5. června 1874 bylo zažádáno o povolení stavby 10 nových domků pro dělnické byty, nové kůlny a slévárny. 17. července téhož roku bylo uděleno okresním hejtmanstvím povolení, ale na protest železnice byla tato stavba 11. července 1876 zastavena. 2. listopadu 1876 přijalo představenstvo obcí Kuklen a Svobodných Dvorů silnici od Plakvicova hotelu do Svobodných Dvorů, kterou postavila svým nákladem strojírna Märky, Bromovský & Schulz jako náhradu za dřívější cestu, jež vedla pozemky zakoupenými firmou. Již v roce 1878 měla firma v Kyjevě svou obchodní kancelář. V následujících letech probíhají další přístavby, a tak se továrna postupně rozšiřuje. 28. března 1881 se povoluje stavba kotlárny, 1. prosince 1885 nového skladiště, 13. května 1895 administrativní budovy, 16. září 1895 komínu v čp. 155, 18. září 1907 komínu a 2 parních kotlů. Rozvoj však měl i své stinné stránky. 27. května 1886 udělilo okresní hejtmanství strojírně povolení, aby se v ní po 3 týdny, od 25. května počínaje, denně o 2 hodiny déle pracovat smělo, tudíž denně 13 hodin. Výrobní program továrny se rychle rozšiřoval. Nejvýznamnější byla výroba zařízení pro potravinářský průmysl, především pro cukrovary a pivovary. Následovaly různé typy parních strojů, důlní a hutní stroje pro cihelny a textilní průmysl. Podnik neustále rozšiřoval svou výrobu, ale přesto majitelé jen stěží stačili krýt poptávku. Proto si najali v roce 1888 strojírnu v Adamově, kterou později odkoupili. Strojírnu zastupoval nejprve továrník Schulz a po něm inženýr Pinka. 29. října 1903 zemřel Märky a jeho syn nevstoupil do spolku, pročež 4. ledna 1904 převedena dřívější firma na firmu Bromovský. Schulz a Sohr, Praha, Hradec Králové a Adamov. náhled|vpravo|ZVU Kovárna
Bromovský, Schulz & Sohr, Praha, Hradec Králové, Adamov Doba konjunktury však brzy pominula a firma byla nucena shánět další kapitál k zajištění provozu. 16. ledna 1904 bylo oznámeno, že firma Märky, Bromovský & Schulz v Hradci Králové a Adamově převedena na firmu Bromovský, Schulz & Sohr, Praha, Hradec Králové, Adamov.Národní listy, Praha 5. února 1904, str. 3 Tak se ve vedení podniku objevil nový společník, ing. Richard Sohr,Jaroslav Rosůlek, Devadesát let práce hradeckých kováků, Hradec Králové 1959, str. 30 syn známého vídeňského finančníka a prezidenta Buštěhradské dráhy, přinesl do podniku nejen potřebné finanční prostředky, umožňující další rozšíření továrny (1905 nová strojírna, 1907 komín a 2 parní kotle), ale i dravost, kterou uplatnil při získávání pozic ve strojírenském kartelu, sdružujícím na počátku 20. století strojírenské podniky. V tomto období se stále silněji prosazovaly tendence monopolního způsobu podnikání a vliv strojírenského kartelu se projevoval především ve splývání kapitálu jednotlivých firem. V noci z 11. na 12. listopad 1907 strojírna z velké části vyhořela.Nová doba. Orgán strany sociál. demokratické, Plzeň 27. listopadu 1907, str. 3 Na 600 dělníků přišlo touto pohromou o práci. Shořelá část, tzv. starý trakt, byla později nově upravena a navíc byly vzadu strojírny postaveny nové dílny o 4 traktech (20. listopadu). Následující rok nezačal šťastně, neboť 25. ledna byl ve strojírně požár. 3. února 1908 byla zkolaudována montovna a kovárna. 27. března 1909 zažádala o povolení stavby chladicí věže. To obdržela v září téhož roku. 22. května 1912 bylo dáno povolení ke stavbě elektrocentrály.
Pražská akciová strojírna V roce 1910 byla k podniku připojena pražská firma Ruston a spol. v Libni a o rok později Ringhofferova strojírna na Smíchově. Tím vznikla nová firma, která dostala název Pražská akciová strojírna.Ludvík Domečka a František Ladislav Sál, Královéhradecko, I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého, Hradec Králové 1928, str. 99 Bromovského strojírna počítala s trváním kartelu 15 největších rakouských strojíren a jejím cílem bylo, aby získala kartelní kvótu tohoto podniku a tím soustředění a specializování své výroby. V posledních letech před 1. světovou válkou však došlo ke značnému poklesu hospodářské konjunktury. Současně se rozpadl vlivem vnitřních rozporů strojírenský kartel a nastal ostrý konkurenční boj. Pražská akciová strojírna, která nebyla po finanční stránce dostatečně zabezpečena, se dostala do velmi svízelné situace. Nastoupil prudký sestup kursu akcií až na 35 % nominální hodnoty a zároveň se objevila zpráva o pronikavé sanaci firmy.Národní politika, Praha 17. května 1914, str. 2 Významnou událostí této éry se stala výstavba nové slévárny, jejíž stavba byla v roce 1910 zadána královéhradeckému staviteli Robertu Schmidtovi.Stavitelské listy. Věstník společenstva stavitelů pro obvod obchodní a živnostenské komory v Praze, Praha 1. května 1910, str. 99 Navíc 23. ledna 1918 byla kolaudace budovy pro acetylenové zařízení k výrobě plynu pro autogenní svařování a 8. dubna téhož roku továrna žádala o povolení k rozšíření kotlárny a montovny. náhled|vlevo|Část areálu ZVU v ulici Za Škodovkou
Škodovy závody v Plzni Po dlouhém vyjednávání byl podnik včleněn spolu se strojírnami Škodových závodů do nově vytvořené akciové společnosti (Akciová společnost dříve Škodovy závody v Hradci Králové), která potom v roce 1921 splynula se Škodovými závody v Plzni – Spojené strojírny, akciová společnost v Hradci Králové. Následujícího roku byl firmou zakoupen bývalý nový cukrovar. Roku 1926 Okresní správa politická udělila Škodovým závodům živnostenskoprávní povolení ke zřízení transformační stanice. V roce 1928 bylo Akciové společnosti dříve Škodovy závody uděleno povolení k používáni kotlárnyRozhledy, Hradec Králové 30. března 1928, str. 6 a dílenských kanceláří. Téhož roku bylo zažádáno, aby mohla být provedena přístavba 2. patra k administrativní budově čp. 69.Rozhledy, Hradec Králové 5. července 1928, str. 6 Rozvoj podniku v nově vytvořeném Československu přinesl na jedné straně řadu významných dodávek do celého světa, na druhé straně se tento vývoj neobešel bez krizí, které přinesly prudké zhoršení hospodářské situace. Např. v roce 1932 v hradeckém závodě Škodových závodů pracovalo jenom 500 až 800 lidí oproti 1 700 zaměstnancům v roce 1929. Přitom mnozí z nich pracovali jen v omezeném rozsahu.
Složitým obdobím v historii podniku byla léta 2. světové války. Hradecká továrna se dostala pod správu německých okupantů a byla významně zapojena do zbrojní výroby Třetí říše – Reichswerke Hermann Göring. Proto byl také v továrně zřízen profesionální hasičský sbor.https://www.pozary.cz/clanek/41647-zavodni-pozarni-utvary-v-ceske-republice-1921-1952/ Do té doby se jednalo jen o dobrovolníky.
Po osvobození Československa započala etapa odstraňování následků 2. světové války. Hradecký závod (Škodovy závody n. p., závod Hradec Králové) se vedle potravinářského programu zaměřoval na výrobu chemických zařízení a svými dodávkami napomáhal k obnově válkou zničeného hospodářství ve své vlasti, v bývalém Sovětském svazu i v dalších zemích. Již v roce 1944 se rozšířily Škodovy závody v Hradci Králové o rozestavěný závod v Plotištích nad Labem (následně ČKD Hradec Králové).
Od počátku pětiletky v roce 1949 vzrostl objem výroby v Závodech Vítězného února na 415 %, produktivita práce stoupla na 275 % a výdělky zaměstnanců se zvýšily o 34 %. Na zhospodárňování výroby mělo nemalý podíl také zlepšovatelské hnutí, které dosáhlo v hradeckém závodě nebývalých rozměrů.Pochodeň, Hradec Králové 29. října 1954, str. 5 Zastaralé odhadové materiálové normy byly též zrušeny.
Závody Vítězného února V roce 1950 se stal hradecký podnik, ke kterému od roku 1947 patřila i královéhradecká mostárna (dříve firma Ippen), samostatným národním podnikem. V roce 1952 byl továrně za dobré plnění výrobních úkolů propůjčen městským výborem KSČ v Hradci Králové putovní Rudý prapor MV KSČ na měsíc prosinec jako nejlepšímu závodu. K 1. lednu 1953.http://www.badatelna.eu/fond/13916/ potom Škodovy závody v Hradci Králové obdržely název Závody Vítězného února.Pochodeň, Hradec Králové 6. května 1989, str. 10 50. léta byla charakterizována značným rozvojem výrobní základny. V té době vyrostly zejména nové haly výrobních provozů zaměřené na výrobu těžkotonážních zařízení pro chemický a potravinářský průmysl. Po reorganizaci československého průmyslu v roce 1958 byla vytvořena výrobní hospodářská jednotka Závody Vítězného února zahrnující závody montáže, Pilníkov a podnik Buzuluk Komárov se závodem Chodov. Nastává také období kritiky zdejších komunistů, kteří nebyli velmi aktivní. Jejich účast na schůzích byla nízká a velmi kolísavá. V roce 1953 se v ZVÚ zúčastňovalo členských schůzí stranických organizací v průměru 43,3 % komunistů, v roce 1956 46,8 % komunistů a o rok později 45,1 % komunistů. Řešení tohoto problému bylo nasnadě, neboť stačilo dělníkům sáhnout na peníze a změna byla okamžitá. Velkým tempem pokračuje budování a rozšiřování areálu závodu. V roce 1955 byla postavena žíhárna, o tři roky později kyslíkárna, roku 1960 teplárna a trubkárna, v roce 1962 mostárna a o rok později kovárna. náhled|vpravo|Pohled na ZVU z místa dnešního OC Aupark