náhled|Epikúros Epikureismus je filozofický směr založený cca v letech 310–306 př. n. l. na základě učení starověkého řeckého filozofa Epikúra (4.–3. st. př. n. l.), materialisty vycházejícího z Démokritova atomismu. Epikúrova matka byla vědma, která ho jako chlapce vodila do domů nemocných, a dala mu tak poznat drastické obrazy lidské bídy, zostřené temnotou pověr vyvěrajících z lidového náboženství. Proto bylo v dospělosti jedním z filozofových hlavních plánů osvobození člověka z tohoto nedobrovolného otroctví.
Epikúros založil v Athénách školu, Zahradu Epikúrovu; proto jsou epikurejci někdy nazýváni „zahradními filozofy“.
Filozofie Středem Epikúrovy filozofie je etika. Hlavním úkolem dalších dvou filozofických oborů, o nichž epikurejci pojednávali, tj. kanoniky a fyziky, bylo zdůvodnění etických zásad.GROH, Vladimír et al. Řečtí filosofové a mystici. Vyd. 2. V Praze: Nákladem Společnosti přátel antické kultury, 1947. 174 s. cnb000669181. [Kapitola „Filosofie v období hellenistickém" je na str. 101–124; autor Otakar Jiráni.] S. 112.
Kanonika a fyzika Epikúrova kanonika pojednává o kritériích (kánonech) pravdy.DUROZOI, Gérard a ROUSSEL, André. Filozofický slovník. 1. vydání. Praha: EWA, 1996, ©1994. 352 stran. . S. 70. Základem všeho poznání jsou smysly (senzualismus) a ty jsou prakticky vždy spolehlivé. Případná chyba nepramení v nich, ale v našem myšlení, úsudku.BONDY, Egon. Antická filosofie. 1. vyd. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1994. 190 s. . S. 125. Smyslové vnímání je svou bezprostřední zřejmostí i jediným kritériem pravdy.GROH, Vladimír et al. Řečtí filosofové a mystici. Vyd. 2. V Praze: Nákladem Společnosti přátel antické kultury, 1947. 174 s. cnb000669181. [Kapitola „Filosofie v období hellenistickém" je na str. 101–124; autor Otakar Jiráni.] S. 113.
Ve fyzice sledovali epikurejci praktický cíl: poznání přírody a jejích zákonů má cenu proto, že dovede zbavit člověka hrůzy před nadpřirozenem, zvláště bázně před bohy a před smrtí; tento strach nejvíce ohrožuje klid a blaženost lidí. Epikúros navazoval na Démokritův atomismus a tvrdil, že existují jen dvě jsoucna, z nichž lze odvodit vznik všeho, co je a co se děje: atomy a prázdný, nekonečný prostor. I lidská duše je hmotná a skládá se z jemných atomů. Je nerozlučně spjata s tělem a v okamžiku smrti se její atomy rozptylují do nekonečného prostoru; posmrtný život neexistuje.GROH, Vladimír et al. Řečtí filosofové a mystici. Vyd. 2. V Praze: Nákladem Společnosti přátel antické kultury, 1947. 174 s. cnb000669181. [Kapitola „Filosofie v období hellenistickém" je na str. 101–124; autor Otakar Jiráni.] S. 114.
Existenci nesmrtelných bohů epikureismus uznává, a to na základě souhlasu všech národů v této otázce. Jsou to bytosti, jejichž těla jsou složena z nejjemnějších světelných atomů. Žijí blaženě v ničím nerušeném klidu v prázdných prostorách mezi jednotlivými světy. Nijak nezasahují do světového dění a do lidských osudů: ani neodměňují, ani netrestají.
Epikurejská fyzika tedy odstraňuje dvě hlavní překážky lidského blaha: strach z bohů; strach ze smrti, které se nemusíme obávat, protože smrt je rozkladem duše i těla a veškeré vnímání smrtí končí.DUROZOI, Gérard a ROUSSEL, André. Filozofický slovník. 1. vydání. Praha: EWA, 1996, ©1994. 352 stran. . S. 71. Epikúros konstatuje, že „když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu již my.“Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . [Citovaný text je na str. 419.]
Etika
Ideálem je ataraxie Epikúrova etika ukazuje, v čem záleží lidská blaženost a jak ji lze dosáhnout. Podle této etiky je počátkem i cílem blaženého života slast. Snaha po slasti a vyhýbání se strastem je vlastní všem živým bytostem.Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . S. 420 a 422–423. Více než chvilkovou pozitivní rozkoš však Epikúros cení rozkoš negativní, bezbolestnost. Ideálem je trvalý stav blaženosti, jehož hlavní podmínkou je vedle tělesného zdraví vyrovnaný stav lidského nitra, úplný duševní klid (ataraxie).GROH, Vladimír et al. Řečtí filosofové a mystici. Vyd. 2. V Praze: Nákladem Společnosti přátel antické kultury, 1947. 174 s. cnb000669181. [Kapitola „Filosofie v období hellenistickém" je na str. 101–124; autor Otakar Jiráni.] S. 114–115.
V Epikúrově dopise Menoikeovi se uvádí: „Proto když říkáme, že slast je konečným cílem, nemíníme tím slasti prostopášníků a ty, které spočívají v požitcích, jak se domnívají někteří lidé, kteří neznají naše učení nebo s ním nesouhlasí nebo si je špatně vykládají, nýbrž stav, kdy člověk necítí bolest v těle a nemá neklid v duši. Neboť život nečiní slastným ani ustavičné pitky a radovánky, ani požitky s hochy a s dívkami, ani požívání ryb a jiných věcí, které nabízí bohatý stůl, nýbrž střízlivý rozumový úsudek, který vyhledává důvody pro každý akt volby nebo odmítnutí a zahání plané domněnky, z nichž se rodí největší zmatek v lidských duších.“Platón et al. Píši ti, příteli. Vydání první. Praha: Odeon, 1975. 400 stran. Antická próza; svazek šestý. cnb000154418. [Epikúrův dopis Menoikeovi v překladu Bořivoje Boreckého je na str. 27–31; citovaný text je na str. 30]
Rozumné uspokojování žádostí; „i střídmost má své meze" Umění radovat se ze života bývá považováno za jeden z význačných rysů epikureismu.TRETERA, Ivo. Dějiny filozofie. 1. díl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 139 s. cnb002929456. S. 101. Asketismus byl epikurejcům cizí. Neváhali prohlásit, že „počátek a kořen všeho dobra je slast žaludku; i moudrost a vyšší projevy života na ní závisí“.Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. [Z kapitoly „Jiné zlomky etické"; citovaný text je na str. 82.] „Nesmíme činiti násilí své přirozenosti, nýbrž poslouchati jí, poslechneme pak jí, ukojíme-li nezbytné žádosti a přirozené žádosti, pokud nejsou škodlivé...“Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. [Z kapitoly „Výroky Epikura a jeho žáků (tzv. gnomologium vatikánské)"; citovaný text je na str. 76.]
Rozlišovali mezi rozkošemi přirozenými a nutnými (ukojení hladu a jiné nezbytné potřeby), přirozenými, ale ne nutnými (jako jsou lahůdky) a rozkošemi, které nejsou ani přirozené, ani nutné (jako je záliba v přepychu). Doporučovali vyhnout se nestřídmosti a umělým rozkoším, které nakonec rodí bolest, a spokojit se s přirozenými slastmi, které nevedou k utrpení těla a zmatku v duši.
Epikúros napsal: „Nezávislost na žádostech pokládáme za velké dobro, ne proto, že bychom chtěli mít stále málo, ale proto, abychom se, jestliže nemáme mnoho, dovedli málem spokojit... (...) Jídla s prostou chutí působí stejný pocit slasti jako nákladná hostina, jestliže člověka zbavují veškeré trýzně vzniklé z pocitu nedostatku. Chléb a voda vyvolávají nejvyšší pocit slasti, jestliže je člověk požívá tehdy, když je potřebuje.“Platón et al. Píši ti, příteli. Vydání první. Praha: Odeon, 1975. 400 stran. Antická próza; svazek šestý. cnb000154418. [Epikúrův dopis Menoikeovi v překladu Bořivoje Boreckého je na str. 27–31; citovaný text je na str. 29–30.] Zároveň však epikurejci upozorňovali, že „i střídmost má své meze; kdo toho nedbá, je na tom podobně jako ten, kdo chybuje nemírností.“Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. [Z kapitoly „Výroky Epikura a jeho žáků (tzv. gnomologium vatikánské)"; citovaný text je na str. 80.]
Jednotlivec a společnost; chvála přátelství Na rozdíl od stoiků Epikúros nedoporučoval účast na veřejném životě, neboť život soukromý (prožitý „v skrytu“„Prožij svůj život v skrytu!" → Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. [Z kapitoly „Jiné zlomky etické"; citovaný text je na str. 84.]) poskytuje mnohem větší záruky bezpečí, klidu a nezávislosti.GROH, Vladimír et al. Řečtí filosofové a mystici. Vyd. 2. V Praze: Nákladem Společnosti přátel antické kultury, 1947. 174 s. cnb000669181. [Kapitola „Filosofie v období hellenistickém" je na str. 101–124; autor Otakar Jiráni.] S. 115. Dle epikurejců „je třeba se vysvoboditi z pout všedních zájmů a veřejného života.“Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. [Z kapitoly „Výroky Epikura a jeho žáků (tzv. gnomologium vatikánské)"; citovaný text je na str. 79.] V tzv. Hlavních myšlenkách se praví: „... nejdokonaleji bezpečnost vzniká z tichého života a stranění se lidu.“Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . [Citovaný text je na str. 425.] Snaha po klidu a trvalém stavu blaženosti vedla Epikura k názoru, že ani rodina a výchova dětí není žádoucí formou života („mudrc prý se nebude ani ženit, ani plodit děti“). Někdy však sňatek vhodný je, záleží na životních okolnostech.Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. . [Citovaný text je na str. 417.]
Epikurejci vysoce oceňovali přátelství. To se sice jako všechny vztahy mezi lidmi zakládá na pohnutkách egoistických,„Dokonalé přátelství je žádoucí samo o sobě, počáteční jeho pohnutkou je však prospěch." → Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. [Z kapitoly „Výroky Epikura a jeho žáků (tzv. gnomologium vatikánské)"; citovaný text je na str. 76.] ale je nejdokonalejší formou lidského společenství a nejvíce přispívá k dosažení životní blaženosti. V tzv. Hlavních myšlenkách se k tomu uvádí: „Z toho všeho, čím moudrost hledí zabezpečiti blaženost celého života, je daleko nejdůležitější věcí získání přátelství.“Diogenés Laertios a Ludvíkovský, Jaroslav ed. Život a učení filosofa Epikura. 1. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 117 s. cnb000507093. [Citovaný text je na str. 70.]
Epikureismus lze charakterizovat jako filozofii životní radosti a vlídné lidskosti. Proto nacházel mnoho oddaných vyznavačů.
Epikurejská škola V roce 310 př. n. l. založil Epikúros filozofickou školu, a to nejprve v Mytiléně, později v Lampsaku.LEGOWICZ, Jan. Prehľad dejín filozofie: základy doxografie. Druhé vydanie. Bratislava: Obzor, 1973. 655 stran. S. 111. V roce 306 př. n. l. škola přesídlila do Athén, kde pro ni Epikúros zakoupil dům se zahradou; po ní se jeho škola nazývala Zahrada (řec. ; Kêpos).SVOBODA, Ludvík ed. a kol. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 172. Podle Seneky byl nad jejím vchodem nápis: „Cizinče, u nás ti bude dobře, u nás je nejvyšším dobrem rozkoš“.Seneca. Výbor z listů Luciliovi. Překlad Bohumil Ryba. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1969. 282 s. cnb000145619. [Z 21. listu; citovaný text je na str. 33.] Byl to jakýsi spolek přátel žijících podle společných zásad stranou občanského života. Členové se věnovali četbě, rozboru a opisování Epikúrových knih.LONG, A. A. Hellénistická filosofie: stoikové, epikurejci, skeptikové. Překlad Petr Kolev. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2003. 341 s. . S. 30–31.