Anexe Krymu Ruskou federací je většinou států neuznaná anexe ukrajinského poloostrova Krym provedená Ruskou federací v únoru a březnu roku 2014. Krymská krize vznikla v důsledku ruské invaze, jež byla maskována jako povstání domobrany, po které následovalo vypsání referenda o sebeurčení. Rusko, které má na Krymu základnu Černomořského loďstva, tím reagovalo na vnitropolitické změny na Ukrajině, kde lidové demonstrace zvané Euromajdan vedly ke svržení prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče a jeho vlády.
Rusko vyslalo na poloostrov část svých speciálních jednotek, které pomohly vojensky obsadit klíčová místa. Krymská vláda vyvolala 16. března 2014 za tohoto stavu referendum, které ukrajinský Ústavní soud považuje za protiústavní. Rusko začlenilo na žádost parlamentu Republiky Krym jak Krym, tak město Sevastopol do svého státního území. Představitelé Ukrajiny považují anexi za nelegální a většina zemí světa podpořila ukrajinskou územní celistvost. Dva dny po referendu bylo kvůli anexi Krymu pozastaveno Rusku členství ve skupině G8. Jen Rusko, které tuto událost představovalo jako obranu etnicky ruských obyvatel Krymu, a několik málo dalších zemí dosud uznalo ruskou anexi poloostrova.
Rusko přitom garantovalo územní celistvost Ukrajiny v budapešťském memorandu o jaderném odzbrojení Ukrajiny z roku 1994. Spor trvá dodnes a byl zdrojem napětí mezi Ruskem a Západem. Konflikt na Krymu a Sevastopolu byl Mezinárodním trestním soudem definován jako rusko-ukrajinský mezinárodní ozbrojený konflikt.
Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo dne 7. prosince 2020 rezoluci (63 hlasů pro, 17 proti, 62 se zdrželo) ve které vyzývá Ruskou federaci jako okupační mocnost, aby neprodleně a bezpodmínečně stáhla své vojenské síly z okupovaného Krymu a ukončila bezodkladně dočasnou okupaci území Ukrajiny.Resolutions Calling on Withdrawal of Forces from Crimea, etc., Meetings Coverage and Press Releases, United Nations, 7.12.2020
Pozadí krymské krize
Historický vývoj náhled|upright|vlevo|Národnostní složení Krymu (2001)
Předmětem sporu je oblast ukrajinského poloostrova Krymu, na níž leží Autonomní republika Krym a město Sevastopol. Místní obyvatelstvo je většinově ruského původu.
Po klíčovém vítězství Ruského impéria nad Osmanskou říší v páté rusko-turecké válce (1768–1774) byl Krym v roce 1783 připojen k Ruskému impériu pod vládou carevny Kateřiny II. Veliké. Kníže Grigorij Potěmkin založil přístav Sevastopol, který byl postupně opevňován a začala zde být budována vojensko-námořní infrastruktura.
V rámci Sovětského svazu (SSSR) byl Krym autonomní republikou až do roku 1944. Po deportaci Krymských Tatarů byl přeměněn na řadovou oblast a stal se součástí Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR). 19. února 1954 byl Krym z iniciativy sovětského vůdce Nikity Chruščova vyňat z Ruské SFSR a administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — sjednocení Záporožské Siče a Ruského carství roku 1654.
12. února 1991 proběhlo referendum, v němž se obyvatelstvo Krymu vyslovilo pro obnovení autonomie v rámci Ukrajinské SSR. Následně Ukrajinská SSR vyhlásila 24. srpna nezávislost. Tato nezávislost byla následně v prosinci potvrzena referendem, v kterém byl schválen vznik samostatné a nedělitelné Ukrajiny. Pro nezávislost se vyslovila i většina obyvatel Krymu. Ten byl do nově vzniklého státu začleněn jako nově vzniklá (či obnovená) Autonomní republika Krym.
V národnostním složení obyvatelstva převládli postupně díky přistěhovalcům a deportacím etničtí Rusové. V roce 1939 tvořili Rusové 49,6% obyvatel Krymu, Ukrajinci 13,7%, Krymští Tataři 19,4% a Židé 5,8%. Během okupace Krymu nacistickým Německem došlo k vyvraždění židovské menšiny. V roce 1944 pak byla na příkaz sovětského vůdce Stalina provedena rozsáhlá deportace Krymských Tatarů, kteří byli obviněni z kolaborace s Němci, ale také krymských Řeků, Arménů a Bulharů, převážně na Sibiř a do jiných oblastí mimo evropskou část SSSR. Na Krymu se v důsledku toho a také dalším přistěhovalectvím zvýšil procentuální podíl jak ruského, tak ukrajinského obyvatelstva.http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/318074-krymski-tatari-si-smutok-nedali-vziat/
Smluvní postavení ruského Černomořského loďstva V Sevastopolu sídlí od roku 1783 ruské Černomořské loďstvo. Podle ukrajinsko-ruské „Smlouvy o postavení a podmínkách Černomořského loďstva“ má Rusko na Krymském poloostrově povoleno umístit až 25 000 vojáků, 24 dělostřeleckých systémů, 132 obrněných vozidel a 22 vojenských letadel. Rusko také získalo 81,7 procent původně sovětských lodí Černomořské floty po zaplacení 526,5 milionů US dolarů ukrajinské vládě. Smlouva byla podepsána v roce 1997, její účinnost nastala dva roky poté. Původně smlouva platila do roku 2017, byla však prodloužena v roce 2010 o dalších 25 let, tedy do roku 2042. Mezinárodně-právně je tedy pro obě strany závazná i po anexi Krymu Ruskem. Ruská vláda má podle této smlouvy každoročně platit Ukrajině 97,75 milionů USD za právo používat ukrajinské výsostní vody, rádiové kmitočty a k vyrovnání dopadu floty na životní prostředí.Russia’s 25,000-troop allowance & other facts you may not know about Crimea Podle dostupných informací však ruská vláda po anexi Krymu tyto platby zastavila.
Průběh krize a anexe Krymu Ruskem
Příprava anexe a referendum náhled|vpravo|250px|Krymská domobrana se štíty v barvách Autonomní republiky Krym, únor 2014 Po událostech v Kyjevě a příklonu Ukrajiny k Evropské unii vypukly na východě a jihovýchodě země a také na Krymu protesty proti nové ukrajinské vládě. Na Krymu, kde je většina obyvatelstva ruskojazyčná, zavládla silná proruská nálada. Na mnoha místech na Krymu se také konaly proruské demonstrace.
25. února se konalo zasedání prezidia krymského parlamentu, na kterém bylo naplánováno na 26. února mimořádné zasedání Nejvyšší rady Krymu. Na pořadu jednání měla být zpráva Rady ministrů Krymu a návrh referenda o budoucnosti Krymu.
26. února uspořádal Medžlis krymských Tatarů shromáždění poblíž budovy Nejvyšší rady Autonomní republiky Krymu, s cílem ji zablokovat a zabránit přijetí „rozhodnutí zaměřených na destabilizaci situace v autonomii“. Demonstranti vtrhli do budovy Nejvyšší rady Krymu, obsadili část prvního patra budovy a zablokovali tak jednání. Refat Čubarov během shromáždění řekl, že krymští Tataři nedovolí odtržení Krymu od Ukrajiny. // «Украинская правда», 26.02.2014. Zároveň se zde konalo shromáždění „Ruského společenství Krym“. Mezi účastníky obou shromáždění došlo ke konfliktu, v jehož důsledku bylo zraněno 35 osob a dva lidé zemřeli – muž, který zemřel na infarkt, a žena ušlapaná v tlačenici.В Симферополе во время митингов погибли двое .
27. února 2014 se na Krymu mimo existující ruské vojenské základny objevili neoznačení vojáci s moderními zbraněmi a vybavením ruského původu, odpovídajícím výstroji jednotek typu Specnaz, některými médii označovaní jako „zelení mužíčci“, kteří rychle obsadili klíčové krymské objekty, jako jsou např. letiště, přístavy, vládní budovy a další objekty infrastruktury. Obsadili též budovu Nejvyšší rady Autonomní republiky Krymu. Rada ministrů Autonomní republiky Krym odhlasovala rezignaci (60 hlasů ve prospěch rozpuštění a 3 se zdrželi hlasování); následně došlo v okupované budově k volbě vlády nové a ve funkci premiéra byl dosazen Sergej Aksjonov. Nová vláda byla prorusky orientovaná a jedním z jejích prvních kroků bylo, že neuznala legitimitu prozápadní vlády v Kyjevě, která vzešla z převratu během Euromajdanu. Vzápětí oznámila vláda v Simferopolu záměr připojení Krymu k Ruské federaci.
Ruská vláda nasazení armády rezolutně popírala. Postupně se ale potvrdilo, že v případě některých neoznačených vojáků vybavených moderními ručními zbraněmi a neprůstřelnými vestami šlo o příslušníky ruských speciálních sil, kteří byli do oblasti posláni kvůli „ochraně místních Rusů“. Podle vlastního prohlášení, které uveřejnil o více než rok později, svolal prezident Ruské federace Vladimir Putin již v noci z 22. na 23. února 2014 schůzi, které se kromě něj zúčastnili velitelé ruských speciálních složek a funkcionáři ministerstva obrany. Zde se dohodla mj. i záchrana dosavadního ukrajinského prezidenta Janukovyče, který byl tehdy podle Putina ohrožen na životě. Na této schůzi ale také bylo z Putinovy iniciativy rozhodnuto, že se připraví „navrácení Krymu do Ruska“. V tu dobu už měly ruské orgány k dispozici výsledky „tajného průzkumu“ mezi obyvateli Krymu, podle nichž údajně 75 procent obyvatel souhlasilo s připojením poloostrova k Rusku. Není ovšem jasné, zda část vojáků v oblasti neoperovala už před udaným datem, protože na medailích, které vojáci později obdrželi, je údajně uveden začátek operace 20. února 2014. Podle novin Novaja gazeta mělo být obsazení Krymu prvním krokem k rozpoutání nepokojů na Ukrajině a následnému rozdělení Ukrajiny na východní a západní část. Bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci Vladimír Votápek se ale domnívá, že rozhodnutí o připojení Krymu k Rusku muselo padnout mnohem dříve, „než v Kyjevě zvítězila revoluce proti Janukovyčovu režimu“, protože operace typu okupace Krymu se obvykle připravují měsíce.
V nastalé atmosféře vítalo na mnoha místech obyvatelstvo Krymu neoznačené vojáky velmi vřele. Na druhou stranu upozornila organizace Human Rights Watch na vyhrožování, únosy a mučení proukrajinských aktivistů a novinářů, kterých se během března 2014 měly dopouštět ozbrojená sebeobrana a vojenské oddíly. Byly zaznamenány také případy „zmizení“ některých obyvatel Krymu.
Nedlouho poté nově ustavená krymská vláda vyhlásila referendum o rozšíření autonomie Republiky Krym. Z původního 25. května bylo ale konání referenda posunuto na dřívější termín 30. března 2014. Na billboardech po celém Krymu se objevil plakát, který referendum propagoval jako volbu mezi nacismem a Ruskem. V souvislosti se vzniklou chaotickou situací požádal nově zvolený krymský premiér Sergej Aksjonov o pomoc Ruskou federaci. Ruská Rada federace pak na přelomu února a března 2014 schválila vyslání jednotek ruské armády na Krym pro údajnou ochranu krymských Rusů, přestože zde již bylo přítomno asi 6 000 ruských vojáků, nehledě na legálně přítomné vojenské síly v prostorách ruských základen na Krymském poloostrově. Schválení rezoluce vysílala živě i ruská televize.
Mezi Ukrajinou a Ruskem se poté rozpoutala informační přestřelka. Ruská média např. v souvislosti s kritickou situací na Ukrajině uvedla, že prozápadní ukrajinská vláda je pod diktátem hnutí Euromajdan, a že přes 143 000 Ukrajinců zažádalo o azyl na území Ruska. Nicméně ruská imigrační služba neevidovala žádný zvýšený počet azylantů z Ukrajiny ani větší množství žádostí Ukrajinců o trvalý pobyt. Hlasování krymské republikové vlády, při kterém se 59 přítomných poslanců vyslovilo pro použití ozbrojených sil, mělo mít účinek pouze pro dočasnou dobu, a to k překonání krizové situace a normalizaci stavu.
Oficiální místa Ruské federace tehdy vyjádřila pro případ setrvání Krymu v celistvé Ukrajině obavy o budoucí postavení ruské černomořské floty, které slouží Sevastopol na Krymu jako domovský přístav.
Na oslavách dne vítězství 9. května 2014 se v krymském Sevastopolu sešlo okolo stovky tisíc lidí, mávali ruskými vlajkami a zpívali mimo jiné ruskou hymnu.Hundreds of thousands gather in Sevastopol watch Victory Day parade, (anglicky).
náhled|Zelení mužíčci u vojenské základny v Perevalném, březen 2014
Obsazování teritoria ruskou armádou