Let Malaysia Airlines 370 (zkráceně MH370) byl let společnosti Malaysia Airlines, který letěl 8. března 2014 z Mezinárodního letiště Kuala Lumpur v Malajsii na Letiště Peking v Číně. Letadlo bylo typu Boeing 777-200ER a mělo registrační označení 9M-MRO. Na palubě bylo přítomno celkem 239 lidí (227 pasažérů a 12 členů posádky). Letadlo do Pekingu nedoletělo. Příčina jeho zmizení doposud nebyla zjištěna.
Posádka letadla komunikovala s řízením letového provozu naposledy 38 minut po vzletu, kdy bylo letadlo nad Jihočínským mořem. Pak již bylo nalezeno jen v záznamech z malajského vojenského radaru. Podle záznamu se krátce po poslední komunikaci letoun nejdříve prudce otočil na západ a přeletěl Malajský poloostrov a Andamanské moře. Naposledy byl vojenským radarem zachycen nad Malackým průlivem hodinu po náhlé změně směru asi 370 km severovýchodně od ostrova Penang. Podle analýzy údajů ze satelitní komunikace letadlo letělo ještě dalších 6 hodin do jižní části Indického oceánu.
Všech 239 osob na palubě letadla bylo prohlášeno za mrtvé. Šlo tehdy o nejvážnější incident letecké společnosti Malaysia Airlines. Za pouhé čtyři měsíce však byl překonán sestřelením letadla společnosti nad Ukrajinou (Let Malaysia Airlines 17). Oba incidenty způsobily společnosti značné ztráty a tato musela být znovu znárodněna.
Pátrání po zmizelém letadle se stalo nejdražším pátráním v historii letectví. Z důvodu nedostatku informací o trase letadla se pátrání zpočátku soustředilo na Jihočínské a Andamanské moře. Později probíhalo v jižní části Indického oceánu. Ani po třech letech a propátrání 120 tis. km2 mořského dna však letadlo nebylo nalezeno. Pátrání tak bylo v roce 2017 zastaveno. V letech 2015 a 2016 bylo v západní části Indického oceánu vyplaveno na břeh několik trosek letadla.
Závěrečná zpráva z vyšetřování malajského ministerstva dopravy byla vydána v roce 2018. Příčinu incidentu však jednoznačné neurčila. Odhalila však několik selhání malajského řízení letového provozu při komunikaci s letadlem. V návaznosti na incident bylo zavedeno několik nových opatření v oblasti bezpečnosti leteckého provozu. Patří mezi ně prodloužení životnosti baterií podvodních lokalizačních majáků, prodloužení doby záznamu z kabiny a nové standardy pro hlášení polohy letadla nad oceánem mimo dosah radarů řízení leteckého provozu.
Posádka a cestující
Posádka Kapitánem letadla (pilot in command) byl 52letý kapitán Zaharie Ahmad Shah narozený v Penangu. K malajsijským aerolinkám nastoupil v roce 1981 jako kadet, po výcviku a následném získání licence obchodního pilota se v roce 1983 stal důstojníkem této letecké společnosti. V roce 1991 byl povýšen na kapitána letounů Boeing 737-400, v roce 1996 na kapitána Airbusu A330-300 a v roce 1998 na kapitána Boeingu 777-200. Od roku 2007 působil jako letový instruktor. Zaharie měl nalétáno celkem 18 365 letových hodin.
Prvním důstojníkem toho dne byl 26letý Fariq Abdul Hamid. Ke společnosti Malaysia Airlines nastoupil v roce 2007 jako kadet. Poté, co se stal druhým důstojníkem letounů Boeing 737-400, byl v roce 2010 povýšen na prvního důstojníka Boeingu 737-400 a v roce 2012 přešel na Airbus A330-300. V listopadu 2013 zahájil výcvik jako první důstojník letounů Boeing 777-200. Fariq nasbíral celkem 2 763 hodin letové praxe.
Kromě dvou pilotů se na palubě nacházelo také pět stevardů, čtyři letušky a jeden vedoucí (in-flight supervisor). Všichni z palubních průvodčích byli velmi zkušení, jejich pracovní zkušenosti se pohybovaly v rozmezí od 13 do 35 let.
Cestující 153 cestujících (z 227) bylo čínské národnosti, včetně skupiny devatenácti umělců, kteří se vraceli z kaligrafické výstavy svých děl v Kuala Lumpur. 38 cestujících bylo malajsijskými občany a zbývající oběti pocházeli z 12 různých zemí, jmenovitě z Austrálie, Francie, Indie, Indonésie, Íránu, Kanady, Nizozemska, Nového Zélandu, Ruska, Tchaj-wanu, Ukrajiny a USA. Celkem se tedy na palubě nacházelo 14 národností.
Průběh letu náhled|upright|vlevo|Trajektorie letu MH370/MAS370 z Kuala Lumpur do Pekingu Letadlo vzlétlo v 00:41 místního času (16:41 7. března 2014 středoevropského času) a přistání v Pekingu bylo naplánováno na 06:30 místního času (22:30 7. března 2014 SEČ). V 1:22 místního času (17:22 7. března 2014 SEČ), tedy po 41 minutách letu, došlo ke ztrátě kontaktu mezi letadlem a řídícím střediskem, když přestal reagovat radarový odpovídač letadla. Poslední kontakt střediska s posádkou proběhl o tři minuty dříve v 1:19 místního času (17:19 7. března 2014 SEČ). V té době, kdy se letadlo přiblížilo k orientačnímu bodu nedaleko hranice vietnamského vzdušného prostoru, oznámil dispečer letového provozu z řídící věže v Kuala Lumpur následující: „Malajsijskému letu tři sedm nula, spojte se s letištěm v Ho Či Minově městě na jedna dvě nula čára devět set. Dobrou noc.“ Nato se kapitán Zaharie rozloučil větou: "Dobrou noc, malajsijské tři sedm nula". Zaharie sice nezopakoval požadavek dispečera, jak by podle standardů měl, ale jinak jeho hlášení neznělo podezřele.
V té době se letoun pohyboval ve výšce 10 600 m a letěl rychlostí 872 km/h. Pilot už se letišti nedaleko Ho Či Minova města neohlásil, nereagoval ani na žádnou z následných výzev. Letadlo zároveň nevyslalo žádné nouzové signály nebo informaci, která by naznačovala problémy nebo poruchy.náhled|Trasa MH370 dohledatelná na radarech. Předpokládá se, že dále letadlo odbočilo doleva a zamířilo na jih/jihozápadV 1:30 místního času se pokoušel kapitán jiného letadla o radiové spojení s MH370, podařilo se mu s letadlem spojit, ale uslyšel jen jakési huhlání a praskání. To byl poslední kontakt s posádkou.MISSING MH370: Pilot: I established contact with plane, New Straits Times. Od té doby bylo letadlo sledováno již jen vojenskými radary. Podle záznamu se letoun nejdříve prudce otočil na západ, zvýšil letovou hladinu až na 13 500 m a poté klesl na 3600 m. Podle výpočtů letoun následně změnil směr letu na jih. Naposledy byl malajsijským vojenským radarem zachycen nad Malackým průlivem v 2:40 místního času (18:40 7. března 2014 středoevropského času) v okolí ostrova Pulau Perak.
Dne 24. března oznámil ministerský předseda Malajsie, že dle analýzy satelitních dat letadlo spadlo v odlehlé oblasti Indického oceánu západně od australského Perthu. Nehodu zřejmě nikdo nepřežil. Na palubě letu se nacházelo celkem 239 pasažérů ze čtrnácti států světa – nejpočetnější byli občané Číny (153) a Malajsie (50). Mezi oběťmi bylo i 20 zaměstnanců amerického výrobce polovodičů Freescale Semiconductor.
I den po zmizení letadla stále vyzváněly některé mobilní telefony cestujících, což potvrdilo 19 rodin obětí. Zřejmě se jednalo o tzv. fantomové vyzvánění, při němž se zdá, že volané číslo je dostupné, byť v systému momentálně není k nalezení a nelze se s číslem spojit. Jedná se o psychologickou pomůcku, aby volající vyčkal u telefonu, zatímco se systém snaží najít konkrétní zařízení.
Havárie letadla a její příčiny Let skončil po osmé hodině ráno místního času zřejmě z důvodu spotřebování paliva. Příčin havárie se nabízí několik; jedním z nich může být teroristický únos anebo závažná porucha či událost, která donutila piloty změnit směr a výšku letu a následně znemožnila ovládání stroje. Podle jiné teorie byl příčinou nehody záměrný sebevražedný manévr pilota, který záměrně ztěžoval detekci letu střídavým překračováním hranice Malajsie a Thajska a nakonec provedl symbolický přelet nad svým rodným městem Penang. Dle zjištění časopisu New York byly zajištěny pilotovy počítačové pevné disky, které malajsijští vyšetřovatelé předali americké FBI k analýze. Na pevných discích byly nalezeny uložené trasy z jeho domácího leteckého simulátoru. Vyšlo najevo, že si v simulátoru pilot trénoval velmi podobnou trasu, jaký měl letoun před jeho zmizením.
Sebevražda a vražda pilota Malajsijská policie prohledala domy pilotů a zabavila finanční záznamy všech dvanácti členů posádky. V předběžné zprávě vydané Malajsií v březnu 2015 se uvádí, že „neexistují žádné důkazy o nedávných nebo bezprostředně hrozících významných finančních transakcích“ provedených kterýmkoli z pilotů nebo členů posádky a že analýza chování pilotů na kamerových záznamech neprokázala „žádné významné změny v chování“.
Američtí představitelé však považují za nejpravděpodobnější vysvětlení, že někdo v kokpitu letu 370 nastavil autopilota letadla tak, aby letěl na jih přes Indický oceán. Média uvedla, že v případě lidského zásahu by malajsijská policie označila za hlavního podezřelého kapitána Zaharieho. Přesto, že se ve zprávě bezpečnostního vyšetřování vydané v roce 2018 uvádí, že ani jeden z pilotů neměl důvod s letadlem úmyslně spadnout, pozornost se z velké částí upírá právě na kapitána Zaharieho. Mladý první důstojník byl totiž jako pilot nezkušený, takže je nepravděpodobné, že by dokázal uskutečnit tak sofistikovaný plán. Navíc byl zasnoubený a měl se brzy ženit. Jak již bylo zmíněno výše, FBI v roce 2016 zanalyzovala pevný disk leteckého simulátoru z domu kapitána Zaharieho a našla několik bodů nápadně značících uskutečněnou trasu letu nad Indickým oceánem. Nemá se však jednat o dostatečný důkaz, že by letadlo havarovalo kapitánovým zásahem.
V roce 2020 uvedl bývalý australský premiér Tony Abbott tvrzení, že vysocí představitelé malajsijské vlády už dlouho dobu podezřívali, že se kapitán rozhodl spáchat masovou vraždu. „Nebudu říkat, kdo co komu řekl, ale zopakuji, že chci, aby bylo naprosto jasné, že na nejvyšších místech si uvědomili, že se téměř jistě jedná o vraždu a sebevraždu pilota," řekl Abbott pro dokument Sky News. Bývalý malajsijský premiér a šéf policie v reakci na to prohlásil, že neexistuje žádný přesvědčivý důkaz o sebevraždě pilota. Bývalý premiér Najib Razak se nechal internetovým zpravodajským portálem Free Malaysia Today slyšet, že možná sebevražda pilota nebyla nikdy vyloučena, ale bylo by „nespravedlivé a právně nezodpovědné“ svalovat vinu na Zaharieho, protože černé skříňky nebyly nalezeny.
Dokumentární kanadský seriál Letecké katastrofy (v anglickém originále Mayday nebo Aircrash Investigations) vydal v 18. sérii 16. epizodu Killer in the cockpit?, ve které zmiňuje tři případy sebevraždy pilota spojené s vraždou cestujících. Kromě letů Germanwings 9525 a Silk Air 185, obou vyřešených NTSB, také uvádí právě Malaysian Airlines 370.
Největší otazník však visí nad kapitánovým případným motivem. Byl ženatý, s manželkou měl tři děti, a podle slov jeho nejbližších to byl veselý a štědrý člověk, který svou rodinu miloval. Byl to také zdatný a psychicky odolný pilot, jež létal s nadšením. Navíc při zkoumání kapitánova chování na záběrech z letištních bezpečnostních kamer v den osudného letu a ve dnech jeho tří předcházejících letů nebyly pozorovány žádné změny v jeho chování. Styl jeho chůze, držení těla, mimika i způsob, jakým mluvil, nevyvolávaly žádné podezření. Přesto, že oficiální dokumenty vykreslují kapitána Zaharieho jako téměř bezchybného, existují teorie zpochybňující tento názor. Podle médií měl tento malajsijský pilot problémy v manželství a svým přátelům se měl údajně svěřit, že se jeho manželka, plánující v době před nehodou rozvod, přestěhovala do druhého domu, a tak kapitán čas mezi jednotlivými lety vyplňoval bloumáním po prázdném domě. Mezi vyšetřovateli v letecké a zpravodajské sféře panuje silné podezření, že Zaharie trpěl klinickou depresí. Podle jiné teorie unesl pilot letadlo na protest proti uvěznění Anwara Ibrahima, tehdejšího vůdce malajsijské opozice, který byl odsouzen odnětím svobody na pět let.
Teroristický útok