Šimon Caban (* 19. července 1963 Praha) je český režisér, scénograf, původní profesí architekt, choreograf, fotograf a obecně divadelní a filmový tvůrce. Často spolupracuje se svým bratrem Michalem Cabanem. Jejich duo se nazývá Cabani. V roce 2006 se Cabani zasloužili o inscenaci úspěšné opery Candide Leonarda Bernsteina ve Státní opeře Praha. V roce 2013 uvedli světovou premiéru opery Válka s mloky Vladimíra Franze. V roce 2017 inscenovali Offenbachova Orfea v Opeře Národního divadla.
Životopis Vystudoval scénografii na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru prof. Josefa Svobody (absolutorium 1985).
Spolu se svým bratrem Michalem v roce 1980 založili Baletní jednotku Křeč – tanečně divadelní soubor s nímž realizují představení, jednorázové multimediální akce, filmy a televizní filmy (v roce 1983 vystupovali i pod vedením americké choreografky Twylly Tharp ve filmu M. Formana Amadeus). V tomto souboru realizuje vlastní představy o divadle a vizuálních produkcích. Obě inscenace Baletní jednotky Křeč (TV 20.10 „Právě tady!“ a Baletní jednotka Křeč na Laguně Varadero – no to snad není možný!) z první poloviny 80. let se staly nejen hity divadelní Prahy té doby, ale i prvními radikálními ukázkami nové divadelní poetiky stírající hranice žánrů (opera, činohra, rock, pantomima, tanec) a esteticky rozvíjející postmodernismus (Jan Dvořák).
Série mnoha produkcí a akcí vrcholila v předvečer Sametové revoluce koncem 80. let rockově taneční událostí Show Tomáše Tracyho (BJK spolu s hudební skupinou Laura a její tygři) v pražském Paláci kultury a filmem Barvy 1988 (režie Tomáš Vorel), který byl součástí kultovního filmu celé generace Pražská 5.
Práce Šimona Caban byly v devadesátých letech vystavovány doma i v zahraničí. Za zmínku stojí ve své době významná Fotochema v Praze, kde vystavoval fotografické práce samostatně i společně s Michalem Cihlářem, Miro Švolíkem, Tonem Stanem, Petrem Župníkem. Dále společná divadelní výstava se Simonou Rybákovou v dánském Aarhusu. Jeho fotografická kapitola vyvrcholila pravděpodobně v roce 1990 účastí na skupinové výstavě českých a slovenských autorů mladé generace La Tchécoslovaquie à Arles (s podtitulem Portraits, mise en scène, identité) na fotofestivalu v Arles. Následně získal zastoupení ve sbírkách Centre Pompidou v Paříži a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
V devadesátých létech spolu s Michalem Cabanem a svou ženou Simonou Rybákovou vytvořili vyhledávaný autorský tým pro řešení atypických jednorázových firemních presentačních akcí, které se vyznačují originalitou, živou jevištní akcí a suverénní profesionální realizací.
Ve filmové tvorbě otevřeli dveře postmodernistické volnosti autorským celovečerním filmem Don Gio (1992), který reagoval na proměny pražské porevoluční kulturní společnosti na základě mozartovsko-faustovského mýtu. Další autorský film KusPoKusu je složený ze sedmi pohybově výtvarných vizí a získal Zvláštní cenu na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 1999–2001.
Projekt Baletní jednotky Křeč – Corpus sex Máchňa v halách bývalého ČKD – Karlín v Praze zahajoval festival 4+4 dny v pohybu v roce 1999.
V témže roce spolu se Simonou Rybákovou se stali Komisary pro expozici české národní sekce na světové výstavě scenografie Pražské Quadrienále – získali první cenu, Zlatou trigu.
Za svou architektonickou práci (rodinné domy, rekonstrukce kanceláří UPP, HBO atd.) dostal v roce 2004 zvláštní cenu Grand Prix Architektury.
Podílel se také na mnoha státních zakázkách, například prezentaci nahrávky Národní hymny v Pantheonu Národního Muzea v Praze pod záštitou předsedy vlády ČR, slavnostní zahájení MS v klasickém lyžování Liberec, Český národní den na EXPO v Šanghaji 2010.
Šimon a Michal Cabani byli v devadesátých letech autory scénické režie mnoha ročníků Louskáčka (vyhlášení Grand Prix v oblasti reklamy) a televizního festivalu Zlatá Praha.
Pro MFF Karlovy Vary jsou již od roku 1995 režiséry úvodního a zakončovacího ceremoniálu. Tuto práci zmapovali v roce 2013 výstavou Cabani 18 let spolupráce s karlovarským festivalem v Galerii Karlových Varů.
Od roku 2000 dosud vytváří scenografie pro přední pražská a brněnská muzikálová divadla (Broadway, Kalich (Hamlet Galileo), Hybernia, Městské divadlo Brno). V Národním divadle v Praze inscenují Cabani Janáčkovu Lišku Bystroušku (2002), ve Státní opeře Praha Bernsteinova Candida (2006).
V posledních letech se věnuje především režii: Nahá múza Městské divadlo Brno 2009, vlastní projekt Muchova epopej s hudbou Aleše Březiny 2010, v Ostravském Národním divadle Moravskoslezském (Pardon My English 2011, Guys and Dolls 2012), v Klicperově divadle v Hradci Králové kultovní Sexmisi 2012. S brněnským Buranteatrem nastudoval v roce 2013 vlastní přepis klasického díla Dáma s kaméliemi, kterou uvádí s Michalem Isteníkem v hlavní roli pod titulem Pán s kaméliemi.
Se souborem Buranteatr nastudoval v roce 2016 Universální Sci-Fi.
V pražském divadle Studio Dva režíruje vánoční příběh Děvčátko 2013 s hudbou Kryštofa Marka se kterým spolupracuje i na dalším divadelním zpracování Šíleně smutné princezny tamtéž 2016.
Po mnoha letech nastudují s členy vlastních souborů Baletní jednotka Křeč a Jednotka rychlého nasazení multimediální show Bond / Medea s Ivanou Chýlkovou a Petrem Fejkem v hlavních rolích (Divadlo Komedie 2016 / obnovená premiéra Studio Dva 2019). Pro divadlo Kalich nastuduje muzikál s hudbou Elvise Presleyho Srdcový král 2016. Zatím posledními hudebními projekty Cabanů a Simony Rybákové byla v roce 2016 MASS/Mše Leonarda Bernsteina s Vojtou Dykem v roli Celebranta. Na přelomu roku zaplnil 02 Arenu koncert Lucie Bílé v jejich scénické režii a v roce 2017 kabaretní show Wanted – písně Kurta Weilla v podání Dagmar Peckové zaplnila sedmnáckrát pražskou Lucernu. S tímto představením jsou o dva roky později i prvním zahraničním hostem v historii festivalu Kurta Weilla v německém Dessau. Pro Českou televizi zpracovávají Cabani výročí Marie Terezie v třídílném dokumentu Panovnice 2017.
Pro Operu Národního divadla nastudovali Cabani pod taktovkou Jana Chalupeckého klasickou operetu Orfeus v podsvětí 2017 Jacquese Offenbacha, jako nezávaznou parodii na Evropský Parlament. V roce 2018 v divadle Kalich Šimon nastuduje vlastní adaptaci muzikálu Hair/Vlasy (premiera leden 2019), a v divadle Studio Dva pak Moje tango Rona Hutchinsona s Jitkou Schneidrovou a Romanem Zachem 2018. Režíruje Jana Cinu jako Malého Prince v projektu skladatele Kryštofa Marka a ve scéně Jakuba Kopeckého (2018). Ve Slováckém divadel inscenuje v dubnu 2019 vlastní hru Kocourkov – brod a v Klicperově divadle Malý říjen L. Smoljaka.
Spolu se svou ženou – kostýmní návrhářkou Simonou Rybákovou a dvěma dětmi žije a pracuje v Praze na volné noze jako režisér, architekt, scénograf a scenárista. Své zájmy poutníka a cestovatele prezentuje i ve vlastních autorských dokumentárních filmech uváděných na několika festivalech.
Dílo autorská divadelní představení
Baletní jednotka Křeč Právě tady! Baletní jednotka Křeč na laguně Varadero, no to snad není možný?! výtvarná koncepce povídky Barvy v celovečerním filmu Tomáše Vorla Pražská 5
1990 Výstava divadelních prací v dánském Aarhusu spolu se Simonou Rybákovou Fotografická výstava ve francouzském Arles Zastoupení ve fotografické sbírce v Centres pompidou – Paříž Zahrál si Arnoštka ve filmu Tomáše Vorla Kouř Realizoval spolu s bratrem Michalem celovečerní autorský film Don Gio Zvláštní cena Grand Prix v architektuře za realizaci interiéru Mateřské školky v Preze-Čimicích Režie opery W. A. Mozarta Únos ze Serailu v Opeře Mozart pod názvem Serail Live! Scénografie pro balet Casanova R. Baloga v Plzeňském divadle J. K. Tyla
1997 Scénografie pro Národní Divadlo v Praze. Braniboři v Čechách Petra Lébla
1998 Scénografie pro Státní Operu v Praze. Nerone Pro Českou televizi natáčí BJK Kus po Kusu
1995–2001 Výpravy k Mezinárodnímu Filmovému Festivalu Karlovy Vary
1995–2008 Scénická režie úvodního a závěrečného večera k Mezinárodnímu Filmovému Festivalu Karlovy Vary
1999–2011 Výprava k mezinárodnímu televiznímu festivalu Zlatá Praha Spolu se Simonou Rybákovou komisařem pro expozici české národní sekce na světové výstavě scenografie Pražské Quadrienále – získávají první cenu – Zlatou trigu (poprvé v historii PQ, které vzniklo v roce 1967). Muzikál Hamlet – W.Shakespeare, Janek Ledecký, divadlo Kalich Praha BJK – Corpus sex Máchňa – haly bývalého ČKD – Karlín, Praha v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
2000–2008 Pro českou televizi návrhy a realizace studií pro přenos Olympijských her
Scénografie Istanbulská Národní Opera (Janáčkova „Jenůfa“) Pardubické divadlo Národní divadlo Praha (Braniboři v Čechách rež. Petr Lébl, Příhody lišky Bystroušky rež. Cabani) Státní opera Praga (Nerone, Candide rež. Cabani) Plzeňské divadlo J. K. Tyla (Can can, Zpívání v dešti, Carussel rež. Roman Meluzin) Divadlo na Jezerce (Petrolehové lampy, Sklenka Sherry rež. J. Herz) Divadlo na Vinohradech (Augiášův chlév rež. J. Brabec, Adina rež. M. Stropnický) Hybernia (Golem rež. F. Renč, Angelika rež. J. Bednárik, Baron Prášil rež. F. Renč) Divadlo na Fidlovačce (Rok magického myšlení rež. Jana Kališová květen 2009)
Režie i scéna Divadlo Kalich – Galileo, muzikál J.Ledeckého Národní divadlo Praha – L. Janáček, Příhody lišky Bystroušky (spolu s bratrem Michalem) Divadlo Kalich – Baronky 2010 Městské divadlo Brno – Zora Jandová, Zdenek Merta – Nahá múza 2010 Městské divadlo Brno – Muchova epopej (scénář, režie scéna Šimon Caban, hudba Aleš Březina, kostýmy Simona Rybáková) 2011 Národní divadlo Moravskoslezské J.Myrona – George a Ira Gershwin Pardon My English – režie a scéna, Š.Caban, kostýmy Simona Rybáková 2012 Národní divadlo Moravskoslezské J. Myrona – Sázky z lásky (Guys and Dolls / Frank Loesser, Abe Burrows a Jo Swerling), kostýmy Simona Rybáková, choreografie Jana Hanušová-Vašáková Buranteatr autorský přepis klasického dramatu Dáma s kaméliemi – Pán s kaméliemi v hlavní roli Michal Isteník 2013 Studio Dva – Děvčátko, vánoční příběh / hudba Kryštof Marek / kostýmy Simona Rybáková / choreografie Jana Hanušová-Vašáková 2016 divadlo Kalich – Srdcový Král – Joe di Pietro / Elvis Presley / choreografie Petra Parvoničová / kostýmy Zuzana Straková MASS Leonard Bernstein / dirigent Oskar Rozsa / v hlavní roli celebranta Vojtěch Dyk 2017 O2 Aréna koncert Lucie Bílé Wanted – písně Kurta Weila v podání Dagmar Peckové / Lucerna pro ČT dokument o Marii Theresii Panovnice Opera Národního Divadla Orfeus v podsvětí /dir Josef Chalupecký / choreografie Jan Kodet / kostýmy Simona Rybáková Studio Dva – Ron Hutchinson: Moje tango / choreografie Petra Parvoničová / kostýmy Andrea Králová 2018 Studio Dva – Malý princ / hudba Kryštof Marek / scéna Jakub Kopecký / kostým Simona Rybáková 2019 Studio Dva – Bond/Medea / Cabani – autorské představení divadlo Kalich – VLASY /choreografie Petra Parvoničová / kostýmy Zuzana Straková Slovácké divadlo / autorské představení – Kocourkov – Brod / kostýmy Jitka Fleislebr / hudba Darek Král Klicperovo divadlo Hradec Králové – Malý říjen / Ladislav Smoljak / kostýmy Simona Rybáková / hudba Vojtěch Dlask Horácké divadlo Jihlava – "Paní Bovaryová" / režie, scéna.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Osobní profil Šimon Caban v archivu Opery Plus
Kategorie:Čeští choreografové Kategorie:Fotografové z Prahy Kategorie:Narození v roce 1963 Kategorie:Narození 19. července Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži