Jan Amos Komenský (, ; 28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670 Amsterdam, Spojené provincie nizozemské) byl poslední biskup českých a moravských exilových sborů Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filozofů a spisovatelů. Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filozoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích,ČORNEJOVÁ, Ivana, et al. Velké dějiny zemí Koruny české VIII: 1618–1683. Praha – Litomyšl : Paseka, 2008. . S. 357. zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené, známé jako Brána jazyků otevřená) a Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech). Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko „Učitel národů“.
Literární činnost Jana Amose Komenského, který byl jako nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlá, tematicky různorodá a žánrově pestrá. Komenský psal latinsky i stylisticky vyspělou a lexikálně bohatou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla pansofie (vševěda), objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla teologická i teosofická, irénická, hymnologická i hymnografická či všenápravná (výchovná, ale přesahující rámec didaktiky). Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce.
Život
Dětství náhled|vlevo|Možné rodiště Komenského v Uherském Brodě Rodinné příjmení bylo jméno Szeges. Jeho otec přijal pseudonym Komenský. Místo narození Jana Amose Komenského není známo. Jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský BrodJan Amos Komenský ve Slovníku českých filosofů na stránkách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce) nebo Nivnice (Komenský v některých dokumentech, hlavně v dobách svých univerzitních studií, připojoval k podpisu Nivnický, Nivanus, Nivnicensis). Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohl vzniknout přídomek Komenský, Comenius, jako jeho rodiště Komňu uváděli i někteří Komenského vrstevníci), odkud pocházela otcova rodina.Muzeum J. A. Komenského Knihu Všenáprava vlasti podepsal Komenský široce: Jan Amos Szeges Nivnický, po otci nazvaný Komenský. Moravu považoval za svou vlast a češtinu za svůj rodný jazyk. Sám sebe v knize Opera omnia didactica charakterizoval „původem Moravan, jazykem Čech a povoláním teolog“.
Jan žil s rodiči v Uherském Brodě (pocházel z měšťanské rodiny). Jeho otec Martin Segeš (orig. Szeges) († mezi lety 1602–4), byl členem Jednoty bratrské, jeho matkou byla Anna Chmelová. Jeho dědeček János Szeges pocházel z Uher. Po smrti rodičů a dvou ze čtyř (Kateřina, Markéta, Ludmila a Zuzana) sester (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat. Strážnice, patřící tehdy rodu Žerotínů, byla roku 1605 přepadena a vypálena uherskými bočkajovci, stoupenci sedmihradského protestantského knížete Štěpána Bočkaje, bojujícího proti Habsburkům. Po jejich vpádu musel Komenský Strážnici opustit.
Studia náhled|Muzeum Komenského na zámku v Přerově – školní třída z doby J. A. Komenského Roku 1608 začal studovat na bratrské škole v Přerově, kde byl jeho mentorem biskup Jan Lanecký a odkud v roce 1611 odešel na akademii do Herbornu. Již při studiu začal pomáhat profesoru teologie a nejmladšímu členu profesorského sboru Johannu Heinrichu (Janu Jindřichu) Alstedovi s pracemi na obecné encyklopedii. Alsted se pro Komenského stal vzorem. Sám pak začal psát dvě velká díla: Poklad jazyka českého, což měl být velký slovník, a dále encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí. Tato díla nedokončil, zanikla při velkém požáru Lešna v roce 1656. Roku 1613 Jan navštívil Amsterdam, v té době vysoce rozvinuté město Evropy. Odtud se vypravil na univerzitu do Heidelbergu v Německu, kde ovšem strávil pouze jeden semestr. Poté se roku 1614 vrátil přes Prahu do Přerova, kde působil jako rektor bratrské školy.
Kněz a kazatel Dne 26. 4. 1616 byl na bratrském synodu v Žeravicích vysvěcen na knězeBEČKOVÁ, Marta: Kdy byl Komenský ordinován na konseniora Jednoty. In: Studia Comeniana et historica 41 (2011), č. 85-86, s. 213-215. a zřejmě teprve v roce 1618 odešel do Fulneku,POLIŠENSKÝ, Josef: Komenský. Muž labyrintů a naděje. Praha 1996, s. 37-38; PLESKOT, Jaroslav: Fulnecké intermezzo Jana Amose Komenského. Ostrava 1970. kde působil jako rektor tamější bratrské školy a jako správce sboru Jednoty bratrské. Zřejmě ještě před odchodem do Fulneku poznal svou první ženu Magdalénu Vizovskou, dceru nebožtíka Buriana Vizovského ze Zábřeha, která měla věno pojištěné na domě v třebíčském Jejkově a který Komenský v září 1618 na místě své manželky prodal.PAVELČÍK, Jan - SVOBODOVÁ, Amalie: Styky J. A. Komenského s Třebíčí a Třebíčany. In: Pavelčík, Jan (red.): Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě. Zpráva za rok 1970. Uherský Brod 1971, s. 7-25. V této době psal spis Listové do nebe.
Po porážce stavovského povstání (1621) byl nucen opustit Fulnek a skrývat se na různých místech v Čechách a na Moravě, protože odmítal konvertovat ke katolictví. Po roce ukrývání (roku 1622) mu během morové epidemie zemřela manželka a jeho dvě děti, které zůstaly ve Fulneku. Pod vlivem událostí psal filozoficko-útěšné spisy Truchlivý a Hlubina bezpečnosti. Nejpozději od roku 1624 Jan přebýval v Brandýse nad Orlicí na panství svého ochránce Karla staršího ze Žerotína,ČAPEK, Jan Blahoslav: Komenský a východní Čechy. In: Studia Comeniana et historica 5 (1975), č. 11, s. 17-42; 6 (1976), č. 12, s. 5-26. kde se seznámil se svou druhou ženou Marií Dorotou Cyrillovou, dcerou bratrského kněze a někdejšího konseniora pražské konzistoře podobojí Jana Cyrila Třebíčského-Špalka pocházejícího z Třebíče a Doroty Dubenské z Kostelce nad Orlicí. S ní měl dcery Dorotu Kristinu, Alžbětu a Zuzanu a syna Daniela.FIDLER, Vladimír: Rod J. A. Komenského a historie Jednoty bratrské v Kostelci nad Orlicí. In: Orlické hory a Podorlicko 10 (2000), s. 33-43. Dcera Alžběta si vzala Petra Figula Jablonského, z tohoto svazku měl Komenský 5 vnuků, dcera Marie si vzala bratrského kněze Jana Molitora. V Brandýse nad Orlicí Komenský napsal svůj patrně nejznámější spis Labyrint světa a ráj srdce a věnoval jej Karlu st. ze Žerotína.
Na podzim roku 1627 se během svého pobytu ve východních Čechách seznámil s Kristinou Poniatowskou, schovankou Angeliny Zárubové z Hustiřan, majitelky panství Horní Branná u Jilemnice. Sedmnáctiletá Kristina trpěla duševní chorobou, prý po zhlédnutí komety nad zámkem 12. listopadu 1627 upadala do vytržení, načež pronášela prorocké vize. Komenský se do Horní Branné vypravil z vlastního zájmu, aby proroctví zapsal.HEŘMÁNEK, Pavel: Jan Amos Komenský a Kristina Poniatowská. Praha 2015.
V Lešně náhled|270px|Obraz Jan Ámos Komenský, učitel národů z cyklu Slovanská epopej od Alfonse Muchy, 1918 Po vydání Obnoveného zřízení zemského, které prohlásilo katolické náboženství za jediné povolené vyznání v českých zemích, odešel v roce 1628 (spolu s rodinou a Poniatowskou) jako pobělohorský exulant do polského Lešna, které se stalo centrem bratrské víry. Zpočátku doufal, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto psal česky. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství, např. v díle Navržení krátké o obnově škol v Království českém. V Lešně byl zvolen biskupem a písařem, brzy se stal i zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V tomto období vznikla velká část jeho děl, především pak z oblasti pedagogiky jako např. Česká didaktika. Ta měla být původně součástí velkého díla, které chtěl nazvat Ráj český. Obsahem měla být teoretická, didaktická a praktická část, která by sloužila rodičům a učitelům. Napsal Velkou didaktiku, kterou později přepracoval do latinské podoby Didactica magna a začal pracovat na Vševědě (Pansofii). Komenskému postupně jeho díla jako Brána jazyků otevřená a Informatorium školy mateřské zajistila věhlas po celé nekatolické Evropě. Byl zván na univerzity několika zemí, nabídky však odmítal. První významnou nabídku (zprostředkovanou Samuelem Hartlibem) Jan přijal až roku 1641, kdy se rozhodl vyhovět pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné, během něhož vystoupil i před Královskou akademií věd. V této době vyjádřil své myšlenky ve spise Via lucis. Kvůli zvyšujícímu se tlaku anglické občanské války Komenský Anglii opustil, avšak zanedlouho dostal pozvání z řady dalších zemí. V tuto dobu si Jan uvědomil, že právě prostřednictvím těchto nabídek může rozšířit svůj vliv a své myšlenky.
Ve Švédsku Roku 1642 odešel přes Amsterdam do Švédska, kam byl pozván, aby vedl reformu tamního školství a napsal pro ni učebnice. Pracovat na ní začal s několika pomocníky v městě Elblag, které je Polsku, ale tehdy bylo ovládáno Švédy. Vznikl zde spis Nejnovější metoda jazyků, současně však pracoval na Obecné poradě o nápravě věcí lidských. Kvůli rozporům s donátory i spolupracovníky nakonec učebnice požadované švédským kancléřem Oxenstiernou Komenský nevytvořil, a to ani na nátlak ochránce Louise de Geera. Zato zde vznikla část Obecné porady o nápravě věcí lidských. Roku 1648 se společně s těžce nemocnou manželkou vrátil zpět do Lešna, kde působil jako biskup. V Lešně jeho druhá žena 26. srpna zemřela a již o rok později se v Toruni oženil potřetí, tentokrát s Janou Gajusovou, která byla více než o třicet let mladší a pocházela z Týna nad Vltavou. Když byl v roce 1648 uzavřen vestfálský mír, a tím skončila třicetiletá válka, skončily též naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se loučil s vlastí a církví spisem Kšaft umírající matky jednoty bratrské.
V Uhrách náhled|J. A. Komenský, údajná rytina Václava Hollara z roku 1652 Roku 1651 přijal pozvání sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho do Šarišského Potoka, kde měl u jeho dvora organizovat reformu školství a pansofickou sedmiletou školu. Poprvé měl tedy možnost ověřit si své názory v praxi. Otevřeny byly ovšem jen 3 třídy, jež byly nazvány Vestibulum, Janua a Atrium. Pro své žáky vytvořil příručku Pravidla mravů a také zde vznikla učebnice Orbis pictus (česky Svět v obrazech) a Schola ludus (česky Škola hrou). Z ní Komenský s úspěchem předváděl, nakolik jsou děti schopné podat dramatický divadelní kus, ve školním prostředí. Roku 1651 také oddal falckou princeznu Jindřišku Marii se Zikmundem Rákóczim, mladším synem knížete Jiřího Rákócziho, jejich manželství však nemělo dlouhého trvání.
Zpět v Lešnu, požár V letech 1654–1656 opět pobýval v Lešně, kde pracoval na Pansofii, vydal Slovník české řeči a Slovník pansofických definic. Roku 1654 Švédsko napadlo Polsko, avšak švédská invaze do Polska se nějakou dobu Lešnu vyhnula. V roce 1655 přišlo švédské vojsko k Lešnu a čeští a moravští bratři v čele s Janem Amosem Komenským „zachránili“ Lešno před dobýváním Švédy otevřením městských bran. Komenský píše oslavnou řeč o švédském králi Karlu X. a čile se druží se švédským velitelem Schichtlingem. 27. dubna 1656 ale začalo deset tisíc polských partyzánů město obléhat a při následném požáru přišel téměř o všechen majetek i cenné rukopisy jako Česko-latinský slovník, na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo. Komenský musel kvůli kolaboraci se Švédy z Polska prchnout, jeho útěk byl proveden na poslední chvíli a stěží si zachránil život.455. schůzka: Lesnae excidium – Toulky českou minulostí (Český rozhlas) Přišel také o většinu Pansofie a Metafyziky a další díla. Shořel i spis Haggaeus redivivus, ale dochoval jeho „opis z opisu“. Ztrátu svého díla nesl Komenský velice těžce a nikdy se z ní zcela nevzpamatoval. Na pozvání svého přítele Louise De Geera se již v roce 1656 uchýlil do Amsterdamu.
V Amsterdamu