Martina Hingisová (nepřechýleně Hingis, * 30. září 1980 Košice) je bývalá švýcarská tenistka pocházející z česko-slovenské smíšené rodiny, která se na profesionálních okruzích pohybovala mezi sezónami 1994–2017. Matka Melanie Molitorová je Češka, otec Karol Hingis má slovenský původ. Na Letních olympijských hrách 2016 v Rio de Janeiro vybojovala pro Švýcarsko stříbrnou medaili z ženské čtyřhry v páru s Timeou Bacsinszkou.
V tenise je držitelkou několika věkových rekordů, když se jako 15letá stala historicky nejmladším vítězem zápasu i turnaje na grandslamu dospělých a již ve 12 letech nejmladším šampionem grandslamové juniorky. V 16 letech a 182 dnech se v březnu 1997 stala osmou a vůbec nejmladší světovou jedničkou ve dvouhře. Na vrcholu strávila celkem 209 týdnů a naposledy jej opustila 14. října 2002. Během června 1998 byla v 17 letech a 251 dnech poprvé klasifikována rovněž jako nejmladší světová jednička ve čtyřhře; v obou částech žebříčku drží věkový rekord bez ohledu na pohlaví. V osmi obdobích vévodila pořadí čtyřhry 90 týdnů a čelo naposledy opustila v březnu 2018. Celkem 29 týdnů kralovala oběma žebříčkům současně, což se před ní podařilo Navrátilové a Sanchezové Vicariové, a po ní Davenportové, Clijstersové a Sereně Williamsové. Pouze Navrátilová ji v této statistice překonala se 103 týdny.
První trofejí z Australian Open se v 16 letech a 118 dnech věku stala vůbec nejmladším vítězem grandslamové dvouhry včetně mužů. Na okruhu WTA Tour drží rekord nejlepšího vstupu do sezóny, když v roce 1997 zůstala neporažena v prvních 37 zápasech až do finále Roland Garros s Majolijovou, porážky, která ji připravila o zisk kalendářního grandslamu.
Na nejvyšší grandslamové úrovni vyhrála pět singlových titulů – třikrát Australian Open a jednou Wimbledon i US Open. V ženské čtyřhře přidala třináct trofejí. Ve smíšené čtyřhře pak triumfovala na Australian Open 2006 i 2015, ve Wimbledonu 2015, na US Open 2015 a kariérní grandslam s Paesem zkompletovala na French Open 2016 Další dva mixové tituly přidala v roce 2017 z Wimbledonu a US Open s Jamiem Murraym. V roce 1998 zvítězila na všech čtyřech deblových majorech a stala se čtvrtou tenistkou historie, jíž se podařilo vybojovat čistý grandslam v ženské čtyřhře. Titul z US Open 1998 znamenal zkompletování kariérního deblového grandslamu, jehož dosáhla jako 17. hráčka.
Na okruhu WTA Tour vyhrála čtyřicet tři turnajů ve dvouhře a šedesát čtyři ve čtyřhře. V listopadu 2015 se stala šestnáctou hráčkou na okruhu WTA s minimálně 50 deblovými tituly. Singlové finále Turnaje mistryň si zahrála čtyřikrát. V letech 1998 a 2000 z něho odešla vítězně. Deblovou část turnaje pak ovládla s Annou Kurnikovovou také dvakrát. V rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.
Pro chronické poranění vazů obou hlezen poprvé přerušila profesionální kariéru na konci sezóny 2002, kdy jí bylo 22 let. Po několika operacích a dvouletému odpočinku se na dvorce vrátila v roce 2006. Opět pronikla do první světové desítky až na 6. příčku, když vyhrála tři singlové události. V sezóně 2007 ukončila podruhé tenisovou dráhu v souvislosti s pozitivním testem na kokain. Mezi profesionálky se opět vrátila roku 2013 poté, co oznámila záměr hrát pouze čtyřhru. Nejdříve nastupovala po boku Lisické. Po Wimbledonu 2014 se její spoluhráčkou stala Italka Flavia Pennettaová a mezi březnem 2015 a červencem 2016 nastupovala s Indkou Saniou Mirzaovou, s níž vytvořila nejlepší světový pár, když obě členky v dubnu téhož roku figurovaly na prvních dvou příčkách žebříčku WTA ve čtyřhře. Mezi srpnem 2016 a únorem 2017 hrála s Američankou Coco Vandewegheovou. Od března 2017 do ukončení kariéry v říjnu téže sezóny se její partnerkou stala Tchajwanka Čan Jung-žan.
Jako reprezentantka země helvétského kříže dovedla švýcarský tým do finále Fed Cupu 1998 a spolu s Rogerem Federerem vyhrála Hopmanův pohár 2001. Ve Fed Cupu nastoupila k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 18–4 ve dvouhře a 11–3 ve čtyřhře.
V červnu 2011 ji časopis Time zařadil mezi „30 legend ženského tenisu: minulosti, současnosti a budoucnosti.“ V roce 2013 byla přijata do Mezinárodní tenisové síně slávy. Během kariéry také získala sportovní ocenění.
Mládí náhled|upright|Martina Hingisová, 2011 Martina Hingisová se narodila roku 1980 ve východoslovenské metropoli Košicích, tehdejší součásti Československa, do rodiny tenistů Melanie Molitorové a Karola Hingise.
Matka byla profesionální tenistka, jež v jednom z výročních žebříčků dvouhry žen v ČSSR figurovala na desátém místě. Poskytnout dceři optimální podmínky pro průnik mezi světové tenistky byla připravena již v době těhotenství. Otec vystoupal nejvýše na 19. místo československého žebříčku mužů. Dětství prožila v Rožnově pod Radhoštěm.
Rodiče se rozvedli ve věku jejích šesti let. Matka s ní emigrovala z Československa v roce 1987 do švýcarského Trübbachu. Melanie Molitorová se poté podruhé vdala za švýcarského výpočetního technika Andrease Zogga. Martina Hingisová získala švýcarské občanství v procesu naturalizace.
Tenisová kariéra
1993–1994: Juniorská kariéra Tenis začala hrát ve dvou letech a ve čtyřech odehrála první turnaj mladších žákyň.
Do juniorského tenisu organizovaného Mezinárodní tenisovou federací vstoupila v roce 1993 jako 12letá žákyně. Prvním turnajem, do něhož nastoupila, se v únoru 1993 stalo 5. halové mistrovství České republiky juniorů, probíhající v Přerově. V úvodním kole ji vyřadila Lenka Němečková.
Ve 12 letech nejmladší šampionkou grandslamové juniorky V sezóně 1993 se stala historicky nejmladší vítězkou juniorky Grand Slamu, když stále ve věku dvanácti let ve finále French Open 1993 zdolala 17letou Belgičanku Laurence Courtoisovou. O rok později vítězství na juniorce French Open 1994 zopakovala, když v boji o titul hladce přehrála 18letou Kanaďanku Sonyu Jeyaseelanovou. V červenci pak triumfovala ve Wimbledonu 1994 po závěrečné výhře nad Jihokorejkou Jeon Mi-ra a z newyorského US Open 1994 odešla jako poražená finalistka, když nestačila na 16letou Američanku Meilen Tuovou.
Na červencovém juniorském mistrovství Evropy 1994 v Klostersu vyhrála dvouhru po rozhodující výhře nad Lenkou Němečkovou. Poslední událostí v této věkové úrovni se pro ni stalo zářijové US Open 1994.
V juniorské kategorii celkově zvítězila v pěti singlových a třech deblových turnajích organizovaných Mezinárodní tenisovou federací. V roce 1994 se stala vůbec nejmladší juniorskou mistryní světa ve dvouhře poté, co zakončila sezónu na 1. místě žebříčku.
1993–1995: Rychlý vstup do profesionálního tenisu
Kontroverzní rozhodnutí: ve 14 letech mezi profesionálky První turnaj na okruhu ITF, do něhož nastoupila v říjnu 1993 – měsíc po 13. narozeninách –, vyhrála. Na události s rozpočtem 10 tisíc dolarů ve švýcarském Langhentalu zdolala ve finále Němku Sophii Görgesovou po třísetovém průběhu. Poté se představila v lednu 1994 na coburgském turnaji, z něhož odešla vyřazena ve druhém kole. V rámci okruhu ITF vybojovala celkem dva singlové a jeden deblový titul. K langhentalské trofeji přidala dva triumfy z Prostějova. Na druhém ročníku této české akce vyhrála v březnu 1995 čtyřhru s Petrou Langrovou, navíc ve dvouhře postoupila do finále. Již jako světová šestnáctka o rok později ovládla dvouhru prostějovského turnaje poté, co ve finále zvítězila nad Rakušankou Barbarou Paulusovou.
V rámci okruhu WTA Tour debutovala – a stala se profesionálkou – během první poloviny října 1994, když dva týdny po 14. narozeninách na Zürich Open porazila 29letou Američanku a 45. hráčku klasifikace Patty Fendickovou ve dvou setech. Poté však nenašla recept na favorizovanou světovou pětku Mary Pierceovou. Do turnaje vstupovala na divokou kartu z 378. pozice žebříčku WTA. Zisk 36 bodů jí zajistil posun na 199. místo. Nízká věková hranice, při níž se rozhodla stát profesionálkou, byla kontroverzním tématem pro Ženskou tenisovou asociaci. Krátce nato tato řídící organizace přijala pravidlo, že se 14leté hráčky nesmí účastnit profesionálního okruhu, a věková skupina 15–17letých juniorek bude nadále omezena počtem odehraných událostí v jedné sezóně.
Následující týden se Hingisová poprvé probojovala do čtvrtfinále, když na Porsche Tennis Grand Prix 1994 ve Filderstadtu hladce zdolala 29. ženu světa Helenu Sukovou a také Němku Christinu Singerovou-Bathovou. Mezi poslední osmičkou tenistek nestačila na Američanku Mariannu Werdelovou Witmeyerovou, přestože jí v prvním setu uštědřila „kanára“. Do essenského Nokia Grand Prix 1994 již přijížděla v roli 120. hráčky pořadí. Konečnou fází se pro ni stalo opět čtvrtfinále porážkou od Kariny Habšudové. Danou sezónu zakončila na 87. místě žebříčku WTA.
Nejmladší vítězka singlového zápasu na Grand Slamu Na grandslamu debutovala lednovým Australian Open 1995, kde na úvod přešla přes Američanku Jolene Watanabeovou Giltzovou, aby ji poté ve své nejlepší sezóně kariéry vyřadila pozdější osmifinalistka Kjōko Nagacuková z Japonska. Ve věku 14 let a 3 měsíců se stala nejmladším tenistou, jenž vyhrál singlový zápas na Grand Slamu.
První finále na okruhu WTA si zahrála ve věku 14 let na květnovém Citizen Cupu 1995. Na její raketě této hamburské události postupně skončily Sandrine Testudová, světová pětka Jana Novotná – poprvé porazila hráčku elitní desítky žebříčku, Judith Wiesnerová i Anke Huberová. Až v boji o titul ji deklasovala druhá nasazená Conchita Martínezová, když získala jen jediný gem. Na pařížské French Open 1995 přijela jako světová třiadvacítka. Ve třetím kole ji stopku vystavila turnajová sedmička Lindsay Davenportová. Ve Wimbledonu 1995 prohrála otevírací zápas proti světové jedničce Steffi Grafové a US Open 1995 znamenalo první grandslamovou účast v osmifinále, v němž ji zastavila osmá hráčka žebříčku Gabriela Sabatini. Sezónu zakončila na 16. místě světové klasifikace.
Premiérový titul na okruhu WTA Tour vybojovala ve čtyřhře Citizen Cupu 1995, v jehož závěru přehrály třetí nasazený pár Conchita Martínezová a Patricia Tarabiniová. Jako poražená finalistka pak odešla po boku Ivy Majoliové z deblové soutěže Canadian Open 1995, když dvojice nestačila na turnajové trojky Gabrielu Sabatiniovou a Brendu Schultzovou-McCarthyovou.
1996: Historicky nejmladší vítězka Wimbledonu po deblové výhře
Skalp světové jedničky a wimbledonský triumf v ženské čtyřhře náhled|Na newyorské exhibici, 2011Na Australian Open ji ve čtvrtfinále vyřadila světová osmnáctka Amanda Coetzerová. Následovala semifinálová účast na tokijském Toray Pan Pacific Open z kategorie WTA Tier I, kde nestačila na chorvatskou osmou hráčku žebříčku Ivu Majoliovou. Jako světová šestnáctka v březnu zavítala na prostějovský turnaj okruhu ITF s dotací 50 tisíc dolarů, kde jako nejvýše nasazená ve finále zdolala Rakušanku Barbaru Paulusovou.
Výraznější výsledek na antuce přišel na květnovém Italian Open, kde jako 15letá hrála v roli turnajové šestky. Ve čtvrtfinále přehrála světovou jedničku Steffi Grafovou. Jednalo se o její první vítězství nad hráčkou v čele světové klasifikace. Grafová na antuce prohrála po téměř dvou letech, poprvé od semifinále French Open 1994.. Poté zvládla utkání s Rumunkou Irinou Spirleaovou, aby ji v boji o titul zastavila třetí žena klasifikace Conchita Martínezová. French Open představoval vyřazení ve třetím kole od Karin Habšudové ve třech setech. Ve Wimbledonu ji čerstvou porážku oplatila mezi poslední šestnáctkou Grafová. Přesto se na tomto majoru zapsala do historických statistik tenisu, když s Helenou Sukovou vyhrála ženskou čtyřhru. Stala se tak vůbec nejmladším vítězem grandslamu. Hingisové bylo 15 let a 282 dní, čímž překonala o tři dny stáří Lottie Dodové jako nejmladší vítězky wimbledonské dvouhry z roku 1887.
Olympionička a první profesionální trofej ve dvouhře