Litevština (litevsky lietuvių kalba) patří do východní větve skupiny baltských jazyků. Je to úřední jazyk Litvy, kde jím mluví přibližně 2,9 miliónu mluvčích, v sousedních státech a ve světě je to pak přibližně 1,1 mil. mluvčích.
Historie náhled|vpravo|Litevština v 16. století Východobaltské jazyky se od západobaltských jazyků (hypoteticky nazývaných protobaltské jazyky) oddělily mezi roky 400 a 600. Diferenciace mezi litevským a lotyšským jazykem začala kolem roku 800. V 13.–14. století měli velký vliv na vývoj lotyšského a litevského jazyka Livonci, kteří v tomto období obsadili území okolo řeky Daugavy. Toto území se téměř překrývalo s územím dnešní Lotyšské republiky.
Nejstarší písemná památka pochází z počátku 14. století. První tištěnou knihou je Katechismus Martynase Mažvydase, vydaný v Královci.
Hlásky
Samohlásky Litevština používá 12 psaných samohlásek, které jsou podobné latinským, obrácený „háček“ (litevsky nosinė, polsky ogonek) značil dříve ~dlouhou samohlásku, původně však označoval ~nosovou samohlásku. V litevštině ė neoznačuje délku, ale jinou kvalitu. Zde by lépe odpovídala (přibližně) záměna ė na ě. Délku hlásek/slabik v litevštině určuje přízvuk, který se v běžném písemném projevu diakritikou neoznačuje (přízvuk – zejména vlnivý (označovaný ~) – může nést i „slabikotvorná“ souhláska, např. l, r). Češi litevský vlnivý přízvuk vnímají spíše jako dlouhou hlásku/slabiku. Délka se v psaném projevu ~diakritikou rozlišuje pouze u dvojic i/y a u/ū (nepřehlédněte, že y neoznačuje tvrdost jako v češtině či jinou kvalitu jako v některých jiných jazycích, ale délku; tvrdost/měkkost v tomto případě Litevci nerozlišují). Ą, ę, į a ų původně částečně s délkou souvisely (an > ą, en > ę, in > į, un > ų), ale nyní je již tato funkce prakticky zcela setřena, o délce i zde rozhoduje (graficky běžně neoznačovaný) přízvuk. V litevštině se graficky přízvuky označují pouze ve speciálních případech, jako jsou učebnice litevské gramatiky, některé stati v encyklopediích, v lingvistické literatuře a podobně. V litevštině i, následující těsně za souhláskou (a následované ještě další(mi) samohláskou/samohláskami), u které Litevci mohou rozlišit měkkost/tvrdost označuje měkkost, nikoli dvojhlásku ia, ią, ie, io, iu, ių. K takovým souhláskám patří zejména š, ž, č, s, z, l, r, dále také n, t, d, k, g, částečně i c, v, m. Z toho důvodu, že ve skutečnosti dosti obtížně (stejně jako Češi) rozlišují měkkou/tvrdou výslovnost b a p, došlo i ke změnám gramatiky – srovnej starší piautuvas, piauti s nynějším pjautuvas, pjauti (srp, řezat). (I Litevci při nedbalé výslovnosti někdy toto i vyslovují jako j). Litevština má také několik dvojhlásek: ai, ie, uo, au, ei, iu.
Velká písmenaA ĄE Ę ĖI Į YOU Ų ŪMalá písmena a ą e ę ė i į y o u ų ūČeština a a e e ~ě i i í o u u ú
Souhlásky V litevštině existuje na 20 souhlásek, které jsou psány latinkou. Navíc se zde stejně jako v češtině vyskytuje spřežka CH.
Velká písmenaB C Č D F G H J K L M N P R S Š T V Z ŽMalá písmena b c č d f g h j k l m n p r s š t v z žČeština b c č d f ɡ h j k l m n p r s š t v z ž
Mluvnice náhled|200px|První litevská kniha, datované do roku 1547 Litevština je syntetický jazyk. Z lingvistického hlediska je zajímavá pro četné archaické rysy, které jazykovědcům pomáhají při studiu vývoje indoevropských jazyků.
V litevštině se rozlišují dva jmenné rody – mužský (vyriškoji giminė) a ženský (moteriškoji giminė), slova bez rodu (nikoliv „střední rod“!) se používají jen zbytkově v případě přídavných jmen a zájmen. Má 5 vzorů podstatných jmen a 3 vzory u přídavných jmen. Všechna slovesa mají přítomný, minulý, budoucí a zvláštní minulý opakovaný čas; oznamovací, podmiňovací a rozkazovací způsob (u dvou posledních způsobů se nevyjadřují časy). Litevština má a používá nejvíce druhů přechodníků ze všech indoevropských jazyků, přechodníky zde existují ve všech časech a rodech. Pro časování zvratných sloves bez předpony existují speciální paradigmata.
Jména se skloňují sedmi pády: nominativem (litev. vardininkas), genitivem (kilmininkas), dativem (naudininkas), akuzativem (galininkas), instrumentálem (įnagininkas), lokálem (vietininkas), a vokativem (šauksmininkas). Ve staré litevštině se používaly další tři pády: illativ (používá se i dnes v hovorové litevštině), adessiv a allativ. Pozůstatky těchto pádů můžeme najít i v ustálených rčeních. Litevština má genitiv záporový a bezpředložkový lokál, tj. neexistuje zde předložka „v“ (př. lovoje = v posteli).
Slovesa
Časování sloves Přítomný čas
dirbti = pracovat norėti = chtít skaityti = číst1. sg.dirbu noriu skaitau2. sg.dirbi nori skaitai3. sg.dirba nori skaito1. pl.dirbame norime skaitome2. pl.dirbate norite skaitote3. pldirba nori skaito
Minulý čas
dirbti = pracovat norėti = chtít skaityti = číst1. sg.dirbau norėjau skaičiau (palatalizace – vznik afrikáty t→č)2. sg.dirbai norėjai skaitei3. sg.dirbo norėjo skaitė1. pl.dirbome norėjome skaitėme2. pl.dirbote norėjote skaitėte3. pldirbo norėjo skaitė
Budoucí čas – infinitiv bez koncovky -ti + s + koncovka.
dirbti = pracovat norėti = chtít skaityti = číst1. sg.dirb-s-iu norė-s-iu skaity-s-iu2. sg.dirb-s-i norė-s-i skaity-s-i3. sg.dirb-s norė-s skaity-s1. pl.dirb-s-ime norė-s-ime skaity-s-ime2. pl.dirb-s-ite norė-s-ite skaity-s-ite3. pldirb-snorė-sskaity-s
Frekventativ (opakovaný děj v minulosti) – infinitiv bez koncovky -ti + dav + koncovka.
dirbti = pracovat norėti = chtít skaityti = číst1. sg.dirb-dav-au norė-dav-au skaity-dav-au2. sg.dirb-dav-ai norė-dav-ai skaity-dav-ai3. sg.dirb-dav-onorė-dav-oskaity-dav-o1. pl.dirb-dav-ome norė-dav-ome skaity-dav-ome2. pl.dirb-dav-ote norė-dav-ote skaity-dav-ote3. pldirb-dav-onorė-dav-oskaity-dav-o
Kondicionál Podmiňovací způsob
dirbti = pracovat norėti = chtít skaityti = číst1. sg.dirb-č-iau norė-č-iau skaity-č-iau2. sg.dirb-t-um(ei) norė-t-um(ei) skaity-t-um(ei)3. sg.dirb-t-ųnorė-t-ųskaity-t-ų1. pl.dirb-t-ume / umėme norė-t-ume / umėme skaity-t-ume / umėme2. pl.dirb-t-ute / umėte norė-t-ute / umėte skaity-t-ute / umėte3. pldirb-t-ųnorė-t-ųskaity-t-ų
Imperativ Rozkazovací způsob
dirbti = pracovat norėti = chtít skaityti = číst1. sg.–––2. sg.dirb-knorė-kskaity-k3. sg.tegu + přítomný častegu + přítomný častegu + přítomný čas1. pl.dirb-k-ime norė-k-ime skaity-k-ime2. pl.dirb-k-ite norė-k-ite skaity-k-ite3. pltegu + přítomný častegu + přítomný častegu + přítomný čas
Číslovky česky litevsky 1 vienas, viena (mužský rod/ženský rod) 2 du, dvi 3 trys 4 keturi, keturios 5 penki, penkios 6 šeši, šešios 7 septyni, septynios 8 aštuoni, aštuonios 9 devyni, devynios 10 dešimt11 vienuolika12 dvylika13 trylika14 keturiolika15 penkiolika16 šešiolika17 septyniolika18 aštuoniolika19 devyniolika20 dvidešimt30 trisdešimt40 keturiasdešimt50 penkiasdešimt60 šešiasdešimt70 septyniasdešimt80 aštuoniasdešimt90 devyniasdešimt100 šimtas1000 tūkstantis2987 du tūkstančiai devyni šimtaiaštuoniasdešimt septyni
Příjmení žen v Litvě V litevštině se rozlišují příjmení nevdaných žen od příjmení vdaných žen. Tato příjmení jsou již v litevštině přechýlená, liší se od odpovídajících mužských příjmení. V některých velmi výjimečných případech žena, která si nepřeje, aby z jejího příjmení bylo zřejmé, zda je provdaná či nikoliv, používá (se svolením úřadů) přechýlené ženské příjmení, ve tvaru neutrálním. Případně používá příjmení ve tvaru mužského příjmení – nejčastěji pro usnadnění operací s osobními dokumenty v zahraničí.
Příklady Příjmení mužePříjmení provdané ženyPříjmení neprovdané ženyPříjmení ženys nevyjádřeným rodinným stavemNedoporučený český přechýlený tvarKazlauskasKazlauskienėKazlauskaitėKazlauskėKazlauská (Kozlovská)JonaitisJonaitienėJonaitytėJonaitė ŽalysŽalienėŽalytėŽalė AdamkusAdamkienėnebo AdamkuvienėAdamkutėAdamkėAdamkováAntanavičiusAntanavičiuvienėAntanavičiūtėAntanavičėAntanavičová (Antonovičová)NoreikaNoreikienėNoreikaitėNoreikėNoreikováPaukštėPaukštienėPaukštytė Poznámka: u příjmení v mužském tvaru zakončených na -us se u příjmení provdaných žen vsouvá vsuvka -uv-. Toto pravidlo se někdy neuplatňuje, jeho neuplatňování je nejčastější v Žemaitsku/Žemaitii. Poslední dva příklady jsou případy, kdy tvar mužského příjmení je ve tvaru rodu pseudoženského, podobně jako výraz předseda (nebo soudce).
Slovníček Litevec Lietuvis Litevka Lietuvė Litva Lietuva Litevský Lietuviška(s) Litevsky Lietuviškai Česko Čekija Ahoj (neformálně) Labas Na shledanou (neformálně) Iki! Dobrý den Laba diena Prosím Prašau Děkuji Ačiū, dėkui Pomozte Padėkite Zavolejte doktora Iškvieskite gydytoją Kolik to stojí? Kiek kainuoja? Ano Taip Ne Ne Promiň/promiňte. Atsiprašau. Nerozumím. Nesuprantu. Mluvíte anglicky? Ar kalbate angliškai? Kde je…? Kur yra…? Jsem Čech Esu čekas Jmenuji se… Mano vardas…
Vzorový text
Externí odkazy
Lingvistika litevštiny Litevsko český slovník online Slovník litevštiny Výkladový slovník současné litevštiny
Kategorie:Baltské jazyky Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie Kategorie:Živé jazyky Kategorie:Litva