Vrchlabí (krkonošským nářečím Verchláb, ) je město v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji. Bývá nazýváno Vstupní brána Krkonoš. Žije zde obyvatel. Bylo jedním z nejvýznamnějších center varhanářství. Nad městem se vypíná hora Žalý.
Název Český název města lze vysvětlit jako Vrchní či Horní Labe. Tento název odpovídá doslovnému překladu německého pojmenování tohoto města, Hohenelbe. Latinsky se město nazývalo Albipolis, což česky znamená Labské město.ALBIPOLIS Na začátku 15. století se objevovalo jiné německé označení pro Vrchlabí – Giessdorf. Nepodobnost těchto dvou názvů přivedla některé historiky k úvaze, že se v místech dnešního Vrchlabí nacházely původně dvě vesnice – české Vrchlabí – Vrchlab a německá ves Gorswinsdorf nebo Giessdorf. Oficiální název Hohenelbe dal městu významný majitel zdejšího panství, Kryštof z Gendorfu (1497–1563). Vrchlabí se také v minulosti nazývalo Wrchlabie, Wrychlab, Wrchlabí, Wrchlabj, Wrchlaby Werchlab, což je dnešnímu jménu velmi podobné. Jednou z objevujících se variant je také pojmenování Wrchlab, které bylo uvedeno ve velkých deskách zemských roku 1624. V návaznosti na pojmenování „Vrchlabí“ pro tuto obec dostala své jméno znějící Labe osada, která je v současnosti částí Jindřichova u Velkých Losin na Moravě. Prvními osadníky této vesnice byli totiž lidé pocházející z Vrchlabí – Vysoké Elby; kvůli překladu názvu Elba vzniklo jméno Labe.Labe (Elbe) - Krátce
Historie
Doba předbělohorská
První zmínky náhled|vlevo|Na místě rybníka stávala tvrz vlevo|náhled|Náměstí Míru: novogotický kostel sv. Vavřince a budova fary – bývalého děkanství Přesné datum založení sídla není známo. Ani zakladatel, ani první osídlenci nejsou známi. První údaj svědčící o existenci sídla obsahuje rok 1359. Tento letopočet byl napsán v souvislosti s úmrtím zdejšího kněze Petra, po němž byl zde knězem Heřman z Děčína. Vrchlabí tedy jasně muselo existovat před napsáním tohoto listu. Vznik sídla odhaduje Jiří Louda ve své publikaci „Zmizelé Vrchlabí“ na přelom 13. a 14. století. Ves Vrchlabí spadala od počátku pod trutnovské manství, založené roku 1277.
V letech 1359–1363 spravoval celé vrchlabské panství Hašek z Vrchlabí. Přibližně v místech dnešního rybníka v zámeckém parku nechal postavit dřevěnou vodní tvrz, o níž některé zdroje píší, že je připomínána v roce 1454, jiné uvádějí až rok 1525.Zámek VrchlabíTvrz Vrchlabí Po Haškově smrti zdědil panství jeho syn Petr (v té době nezletilý). Za něj zde vládla vdova po Haškovi až do roku 1370.Vrchlabí na slovensko.svetadily.cz Tvrz se ještě připomíná až roku 1574 jako starý zámek, obklopený vodními příkopy. Roku 1575 pravděpodobně vyhořel, jelikož byl dřevěný.
Středověk Zpráv o existenci Vrchlabí ve středověku máme velice málo a většinou se týkají církevních záležitostí, tedy změny kněží, zřizování kaplanství a podobně. Na počátku 15. století přibývají záznamy o převodech majetku. V této době se začíná objevovat nejen české pojmenování sídla Vrchlabí, ale i německé Giessdorf. Dle některých zdrojů v roce 1424 či 1421 Žižkovo vojsko Vrchlabí vypálilo. Potvrzené je vypálení sousední Klášterské Lhoty, kde bylo vrchlabské proboštství benediktinů s klášterem nazývaným „cela Panny Marie“ (stálo v místech dnešní obalovny směrem na Hostinné), které bylo pobočkou benediktinského kláštera v Opatovicích nad Labem. Nad ostatními nevýznamnými a krátkými zprávami z té doby proto vynikají záznamy o sporu Petra z Vrchlabí a jistého Aleše Šanovce ze Šonova,Krkonoše, kapitola Historický přehled zástavního pána v Hostinném, o práva nad lánovskými poddanými a právo lovu v okolních lesích. Vrchlabský pán tento spor roku 1486 nakonec vyhrál.
Rod Hašků z Vrchlabí s bílou psí hlavou se zlatým obojkem v černém poli v erbu opustil své rodiště na přelomu 15. a 16. století poté, co je pro sirotky po Petrovi z Vrchlabí vysoudila teta Barbora. Část zboží od nich nabyl Jan Krupý z Probluze, známý obchodník s nemovitostmi. Zbytek prodal Jan z Vrchlabí v roce 1502 bratřím Janovi a Hynkovi Kordulům ze Sloupna. Některé prameny však uvádějí vrchlabských vladyků daleko více: měli jimi být Hašek, Petr, Čeněk, Václav z Vrchlabí a Šítka z Vrchlabí. náhled|Průhled z míst bývalé tvrze k současnému zámku Do roku 1506 pak Jan Kordule ze Sloupna získal bratrův díl i díl Jana Krupého z Probluze a majetek spojil. Sestával tehdy z tvrze, dvora, vsí Vrchlabí, Žďáru, Kněžic, Nové Vsi (dnešní Černý Důl), Holenic (u Lomnice nad Popelkou) a částí Lánova, Lhoty (snad Klášterské) a Horní Branné. Historik August Sedláček v díle Hrady, zámky a tvrze Království českého zmiňuje, že zaniklý hrad Purkhybl, který se nacházel nad soutokem říčky Čisté a Zrcadlového potoka u silnice do Černého Dolu, byl sídlem tohoto „statku“.Hrad Purkhybl Dcera a dědička Jana Kordule ze Sloupna Kordula nechala tyto statky roku 1518 zapsat svému manželu Janovi Tetaurovi z Tetova. V té době však vznikl velký problém. Kordulin otec neplnil své manské povinnosti, a tak král Ludvík Jagellonský považoval manský statek ve Vrchlabí po Janově smrti za volný a manželé Kordula a Jan Tetaurovi museli vynaložit velkou píli a velké peníze, aby si ho udrželi.
Nakonec dosáhli svého. Roku 1525 český král Ludvík propustil z léna vrchlabskou tvrz, dvůr, ves, dvory v Horní Branné, vsi Kněžice, Žďár, Holenice a část Lhoty. Tím se Vrchlabí stalo dědičným panstvím. Během vlastnictví pána z Tetova proběhl spor o doly u Lánova, který Jan Tetaur vedl s Voršilou z Vartenberka.
Za vlastnictví Kryštofa z Gendorfu náhled|vlevo|upright|„… vymohl na královi udělení znaku města.“ Dne 12. březnaNaZdar Vrchlabí, leden 2010 roku 1533 koupil panství (které čítalo vrchlabskou tvrz, poplužní dvůr a samotnou ves Vrchlabí, pustý hrad Purkhybl (Burghübl), část Lánova s horou železnou a dalších šest vsí) od Jana Tetaura šestatřicetiletý Kryštof z Gendorfu – korutanský důlní odborník za 1750 kop českých grošů,Vrchlabí I Facebook ale některé prameny uvádí, že ve skutečnosti musel pán z Gendorfu zaplatit více – 3 750 kop českých grošů. 6. října 1533 udělil tehdejší král Ferdinand I. Habsburský Wrchlabu městská práva, znak a právo zelené pečeti,. A tak se kromě důlní činnosti organizované pro nové obyvatele Kryštofem z Gendorfu usazovali ve městě řemeslníci. Město dostalo také privilegium dvou výročních trhů, které se mohly konat 1. května a 21. září, tedy o svátcích svatých Filipa a Jakuba a sv. Matouše. Znakem byl štít, dělený na spodní červenou hradební zeď se třemi zuby cimbuří (tzv. stínkami) a horní polovinu stříbrnou. Z výřezů, který byl později znázorňovány jako skutečné hradební cimbuří z červených cihel, vyrůstají dvě jedle a v červeném poli je vložen menší štít se zkříženým mlátkem a želízkem – hornickým nářadím. Oficiální status Vrchlabí byl v té době městečko. To mělo svého vlastního purkmistra, rychtáře a radu města, kterými jako prvními byli: purkmistr Wolfgang Schaller a rychtář Hanns Matzer. V roce 1538 jsou zmiňováni též městští starší, kterými byli Caspar Marl a Jörg Schan. Městská rada od svého ustanovení vykonávala hrdelní právo na celém panství. Ale tato instituce podléhala jako další Gendorfovi. Další privilegia získal pro obce Lánov a Nová Ves. Tyto obce pak mohly vařit a čepovat pivo, provozovat řemesla a konat týdenní trh.Popisy krkonošských měst
Doly s hamry stály na panství Vrchlabí nejpozději od druhé poloviny 15. století. O rozvoj tohoto odvětví průmyslu se snažil Jan Tetaur z Tetova. Na to mu však chyběly finance. Finance se však dostávaly Kryštofu Gendorfovi, a tak se hornictví na vrchlabském panství dařilo dobře. Navíc Gendorf získal od krále před koupí Vrchlabí i horní privilegium na Krkonoše a jejich podhůří. Tím vlastně získal volnou ruku v horním a hutnickém podnikání na všech panstvích, které si koupí. Dostal možnost zakládání hornických měst a osad. Všechna tato privilegia byla časem rozšiřována.
Gendorf koupil nejen Vrchlabí, ale i další vesnice v okolí. Roku 1534 získal přilehlé Kunčice. V témže roce se do jeho rukou dostává panství Trutnov, roku 1541 Žacléř a okolí s tamějšími zlatými doly. Jeho velké úsilí nakonec vrcholí roku 1547, kdy se do jeho vlastnictví dostává samotné město Trutnov. náhled|Vrchlabská radnice v blízkosti zámku náhled|Hotel na Evropském náměstí pojmenovaný po Gendorfovi Ve Vrchlabí měl Kryštof z Gendorfu postavit největší železárny v celých tehdejších Čechách. Jejich poloha není známa. Jiří Louda v knize „Zmizelé Vrchlabí“ píše, že podle pojmenování Schmalzgruben a Hammerberg nejspíše stály v Hořením Vrchlabí mezi odbočkami na Benecko a Strážné. Mimo plechů a „obyčejného“ železa se v železárnách vyráběla vrchlabská specialita – kosy. Gendorfovi se v té době podařilo ovládnout český trh s výrobky z kovu právě těmito kosami. Kosy se v místních železárnách nevyráběly jen pro import, ale také pro export. Kosy z Gendorfovy hutě byly dodávané do Vratislavi či do Frankfurtu nad Mohanem. Roku 1552 je uvedeno, že hutě ročně produkovaly neuvěřitelných 13 500 kos. Gendorf dal také městu nové německé jméno – dodnes používané Hohenelbe.
Od poloviny 50. let 16. století jsou doloženy ve Vrchlabí první cechy. Nejstarší byly cechy soukeníků a pekařů (1554). Dále pak cechy kožešníků (1558), obuvníků (1559) aj. Mnoho důležitých řemesel však muselo na svůj vlastní cech počkat do 80. let. Městečko roku 1546 mělo 40 domů, kostel, školu, pivovar, chorobinec a lázeň. Ve stejném roce byla dokončena část zámku, který nechal majitel panství postavit vedle nevyhovující dřevěné tvrze.Zmizelé Vrchlabí, str. 10-11
Vrchlabské války náhled|vlevo|… vysloužily si přívlastek „vrchlabské války“. (Rytina z polské kroniky – Bitvau Obertynu) Za Gendorfa se ovšem obnovily staré hraniční spory, které si vysloužily přívlastek „vrchlabské války“ (poprvé použil August Sedláček). Rozhořely se kvůli dolům mezi Černým Dolem a Dolním Dvorem. Těm se říkalo „Lánovské hory“. Hranice mezi vrchlabským a hostinským panstvím tam byla nejistá. Lánov byl v té době mezi tato dvě panství rozdělený. Spor se také týkal tzv. lánovských dolů, které se měly nacházet v oblasti Rudník—Javorník.
Tento spor sice existoval, už když vrchlabské panství vlastnil Jan Tetaur, ale po odkoupení panství Hostinné od Voršily z Vartenberka Valdštejny byl stále aktuální a nevymizel. Jiří z Valdštejna své právo hájil kradením Gendorfova obilí či dobytka. Též bral do zajetí Gendorfovy dřevaře. Všechno toto drobné záškodnictví vyvrcholilo ve chvíli, když Valdštejnovi lidé na Gendorfa stříleli. Nepomohl však ani soud. Roku 1541 vtrhl hostinský pán na Gendorfovo zboží s několika sty dalšími lidmi. Zničil záseky na Gendorfových cestách, poničil důlní zařízení, zničil hamry a všechny Gendorfovy pracovníky rozprášil. Zemský soud zase zakročil, ale výsledek byl nulový. Pak se začali příbuzní Valdštejnové dokonce střídat. Jen co přestal Jiří, začal dorážet Vilém z Valdštejna, který v té době vlastnil panství ve Štěpanicích. To sousedilo s vrchlabským panstvím na západě. Roku 1541 si tento pán stěžoval královskému hofmistrovi na Gendorfa. Ten prý škodí tím, že plavené dřevo mu vybíjí ryby a ničí jeho část Labe.
Valdštejnové se s Gendorfem naoko usmířili, ale pak využili jeho nepřítomnosti a roku 1547 obsadili jeho doly na železo na Staré hoře u Herlíkovic, které tam dodnes připomínají tzv. Herlíkovické štoly po levé straně Labe (nyní na katastrálním území StrážnéhoPP Herlíkovické štoly). Tím ochromili Gendorfovo železářství. Ke konci to dopadalo tak, že obyvatelé Vrchlabí měli strach i o holý život. Mnozí z nich prchli a mezi nimi byla i Gendorfova žena Magdaléna (dle některých Margareta – Markéta) s dcerami.