Konflikt v Severním Irsku (anglicky The Troubles; česky: Trable) označuje etnicko-nacionalistický konflikt v Severním Irsku, který v různých obdobích probíhal i v částech Irska, Anglie a pevninské Evropy. Rozpor začal na konci 60. let 20. století a za jeho konec se většinou označuje belfastská „Velkopáteční“ dohoda z roku 1998 (přestože ojedinělé projevy násilí stále pokračují).
Konflikt byl především politický, ale měl také etnické a náboženské rozměry. Klíčovou otázkou bylo ústavní postavení Severního Irska. Loajalisté, kteří se řadí převážně mezi protestanty britské národnosti, chtějí zachovat Severní Irsko jako součást Spojeného království (proto bývají též nazýváni unionisté). Irští nacionalisté jsou většinou katolíci a vidí sami sebe jako Iry. Jejich ambicí je odtržení Severního Irska od Spojeného království a sloučení v jednotném Irsku.
Konflikt začal v průběhu kampaně za ukončení diskriminace katolické menšiny ze strany unionistické vlády a policie. Dalším důvodem bylo zavedení internací (vězení bez soudu) pro nacionalisty a použití nelegálních výslechových metod původně označovaných jako mučení. Hlavními účastníky konfliktu byly republikánské polovojenské jednotky (např. Dočasná IRA), loajalistické polovojenské jednotky (např. UDA nebo UVF), britské státní bezpečnostní síly (britská armáda, RUC a Severoirské policejní síly), političtí aktivisté a politici. Irské bezpečnostní síly hrály jen malou roli. Během konfliktu přišlo o život více než 3 500 lidí.
Konec 60. let Nepanuje obecná shoda, kdy konflikt v Severním Irsku začal. Historici uvádějí různá data např. vytvoření moderního Sboru ulsterských dobrovolníků v roce 1966, pochod za občanská práva v Derry 5. října 1968, začátek bitvy o Bogside 12. srpna 1969 nebo rozmístění britských sil 14. srpna 1969.
Kampaň za občanská práva V polovině 60. let začala nenásilná kampaň na podporu občanských práv katolíků v Severním Irsku. Ta zahrnovala skupiny jako Severoirské sdružení za občanská práva (NICRA – Northern Ireland Civil Rights Association), Kampaň pro sociální spravedlnost (CSJ), Akční výbor občanů Derry (DCAC) a Lidovou demokracii.
Cíle kampaně:
Konec diskriminace v zaměstnání Konec diskriminace v přidělování bydlení Jeden člověk, jeden hlas – v severním Irsku mohl volit jen ten kdo vlastnil dům zatímco ve zbytku Spojeného království mohl volit každý dospělý. Spravedlivé volby – to znamenalo, že nacionalisté mají menší volební sílu než unionisté i tam kde nacionalistů byla většina. Reforma policie (Královské ulsterské policie, RUC) – v níž byli téměř všichni její příslušníci protestanti a byli obviňováni z náboženské diskriminace a policejní brutality. Zrušení zákona o zvláštních pravomocích – Umožňoval policii zatknout a uvěznit lidi bez obvinění nebo soudu, zakázat jakékoliv shromáždění a pochody. Tento zákon byl používán téměř výhradně proti katolíkům.Northern Ireland: The Plain Truth (second edition) , Campaign for Social Justice in Northern Ireland, 15 June 1969. Retrieved 12 June 2013.Chronology of Key Events in Irish History: 1800 to 1967 , cain.ulst.ac.uk. Retrieved 12 June 2013.
Někteří unionisté podezřívali hnutí za občanská práva, že je pouze agentem IRA jehož konečným cílem je sjednotit Irsko. Ačkoli republikáni a členové IRA pomáhali vytvořit a řídit hnutí, neměli v něm hlavní slovo.English (2003), str. 91, 94, 98Lord Cameron, Disturbances in Northern Ireland: Report of the Commission appointed by the Governor of Northern Ireland (Belfast, 1969). Chapter 16 . Quote: „While there is evidence that members of the I.R.A. are active in the organisation, there is no sign that they are in any sense dominant or in a position to control or direct policy of the Civil Rights Association.“
V březnu a dubnu 1966 irští nacionalisté pořádali průvody v celém Irsku na oslavu 50. výročí Velikonočního povstání. 8. března 1966 skupina irských republikánů dynamitem odpálila Nelsonův sloup v Dublinu. V té době byla IRA slabá a nezabývala se ozbrojenými akcemi, ale někteří unionisté varovali, že bude opět oživena, aby zahájila kampaň proti Severnímu Irsku. V dubnu 1966 loajalisté pod vedením Iana Paisleye vytvořili Ulsterský ústavní obranný výbor (UCDC). Vytvořila polovojenské křídlo s názvem Ulsterští protestantští dobrovolníci (UPV).Loyalists, str. 37–40.
Ve stejné době se loajalistická skupina ulsterské dobrovolnické síly (UVF) objevila na Shankill Road v Belfastu. Byla vedena bývalým britským vojákem Gustem Spencem. Mnoho jejích členů bylo také členy UCDC a UPV.Hugh Jordan. Milestones in Murder: Defining moments in Ulster's terror war. Random House, 2011. Chapter 3. V dubnu a květnu 1966 útočili zápalnými bombami na katolické domy, školy a firmy. Jedna z těchto bomb zabila starší protestantskou vdovu Matildu Gouldovou. Dne 21. května vydala UVF prohlášení ve kterém vyhlásila válku IRA a komukoliv kdo jí pomáhá.Peter Taylor. Loyalists (1990). London: Bloomsbury Publishing Plc. str. 41–44, 125, 143, 163, 188–90 Dne 27. května UVF smrtelně postřelila katolického civilistu Johna Sculliona. O měsíc později zastřelili tři katolíky poté, co vyšli z baru. Krátce poté byla UVF vládou Severního Irska zakázána. V lednu 1967 bylo zformováno Severoirské sdružení pro občanská práva (NICRA – Northern Ireland Civil Rights Association).Robert H. White. „From Peaceful Protest to Guerrilla War: Micro mobilization of the Provisional Irish Republican Army“, The American Journal of Sociology, vol 94, No 6 (May 1989), str. 1277–1302.
Dne 20. června 1968 občanskoprávní aktivisté protestovali v podřepu proti diskriminaci v domě v Caledone. Místní rada přidělila dům svobodnému devatenáctiletému protestantovi místo toho, aby ho přidělila dvěma velkým katolickým rodinám s dětmi.Chronology of the Conflict: 1968 , cain.ulst.ac.uk. Retrieved 12 June 2013. Důstojníci RUC protestující násilně z domu vyhnali. Nacionalistický člen parlamentu Austin Currie přednesl svou stížnost zastupitelstvu ve Stormontu, ale bylo mu řečeno aby odešel. Tento incident oživil hnutí za občanská práva.
Dne 24. srpna 1968 hnutí za občanská práva uspořádalo svůj první pochod za občanská práva z Coalisland do Dungannonu. V průběhu následujícího roku se konalo mnoho dalších pochodů. Loajalisté (zejména členové PUE) napadali některé z těchto protestů a pořádali protidemonstrace ve snaze zakázat pochody. 5. října 1968 byl zakázán pochod za občanská práva v Derry severoirskou vládou. Když se aktivisté vzepřeli zákazu, RUC obklopila demonstranty a začala je bít. Více než 100 lidí bylo zraněno, mezi nimi i řada nacionalistických politiků. Tento incident byl natočen i televizním štábem a vysílal se po celém světě. Následovaly dvoudenní střety mezi nacionalisty a RUC v Derry.
Několik dní nato se v Belfastu zformovala studentská organizace – Lidová demokracie. Na konci listopadu O'Neill slíbil hnutí za občanská práva úlevy, nacionalisté je považovali za nedostatečné a loajalisté zase za příliš rozsáhlé. 1. ledna 1969 zahájila Lidová demokracie čtyřdenní pochod z Belfastu do Derry, který byl opakovaně obtěžován a napadán loajalisty. Na Burntollet Bridge byl napaden asi 200 loajalisty včetně policistů mimo službu vyzbrojenými železnými tyčemi, cihlami a rozbitými lahvemi. V Derry byl pochod napaden podruhé. Ještě té noci začali důstojníci RUC útočit na katolické domy a útočili a ohrožovali obyvatele ve čtvrti Bogside v Derry.Bowes Egan and Vincent McCormack. Burntollet . L.R.S. Publishers, 1969; reproduced on CAIN. Retrieved 12 June 2013. Obyvatelé pak uzavřeli Bogside barikádami před policisty a vytvořili „Free Derry“, která se na jistý čas stala no-go zónou pro bezpečnostní složky. V březnu a dubnu 1969 loajalisté útočili na vedení vody a elektrické energie v Severním Irsku a obviňovali z toho spící buňky IRA a hnutí za občanská práva. Některé útoky nechaly velkou část Belfastu bez vody a elektřiny. Loajalisté doufali, že tyto útoky donutí O'Neilla odstoupit a ukončit jakékoliv ústupky vůči nacionalistům.Jim Cusack & Henry McDonald. UVF. Poolbeg, 1997. str. 28 Mezi 30. březnem a 26. dubnem bylo uskutečněno šest bombových útoků, britská armáda byla vyslána chránit tato vedení. Unionistická podpora pro O'Neilla slábla a 28. dubna rezignoval na post předsedy vlády.
Nepokoje v srpnu 1969 a jejich dohra
Dne 19. dubna došlo k střetu mezi demonstranty NiCr a RUC a loajalisty v Bogside. RUC vešla do domu Samuela Devennyho, katolického civilisty a zbila ho spolu s jeho dvěma dospívajícími dcerami a rodinným přítelem. Jedna z dcer byla zbita do bezvědomí.Police Ombudsman statement on Devenny investigation , cain.ulst.ac.uk. Retrieved 4 October 2001. Devenny dostal infarkt a zemřel 17. července na následky zranění. Dne 13. července důstojníci RUC zbili katolického civilistu Francise McCloskey během střetů v Dungiven. Na následky zranění zemřel následující den.
Dne 12. srpna loajalistická skupina Apprentice Boys pochodovala na okraji Bogside. Loajalisté a nacionalisté se začali slovně napadat. Poté, co po nich nacionalisté začali házet kameny a zápalné bomby, RUC se pokusila zaútočit na Bogside. RUC použila slzný plyn, obrněná vozidla a vodní děla, ale byla držena v šachu stovkami nacionalistů.Russell Stetler. Extract from The Battle of Bogside (1970) , cain.ulst.ac.uk. Retrieved 17 March 2015. Pokračující boje se staly známé jako Bitva o Bogside a trvaly dva dny.
V reakci na události v Derry, nacionalisté uspořádali protesty při základnách RUC v Belfastu a jinde. Některé z nich vedly ke střetům s RUC. V Belfastu loajalisté odpověděli tím, že napadli nacionalistické čtvrti, zapalovali domy a obchody. Udály se tam přestřelky mezi nacionalisty a RUC a loajalisty a nacionalisty. Skupina asi 30 členů IRA se zapojila do bojů v Belfastu. RUC nasadila obrněná vozidla Shorland s těžkými kulomety Browning. Shorland nařídil dvakrát palbu na panelové domy v nacionalistické čtvrti a zabili 9letého chlapce Patricka Rooneyho. RUC zahájila palbu na výtržníky v Armaghu, Dungannonu a Coalislandu.
Dne 13. srpna premiér Irska Jack Lynch pronesl v televizi projev, v němž odsoudil RUC a uvedl, že irská vláda již nemůže přihlížet napadání nevinných lidí. Vyzval k nasazení mírových sil OSN a řekl, že v hrabství Donegal nedaleko Derry byly zřízeny polní nemocnice. Lynch dodal, že irské znovusjednocení by bylo jediným trvalým řešením. Někteří si tuto řeč vyložili jako hrozbu vojenského zásahu. Po nepokojích Lynch předložil irské armádě plán na rychlou humanitární pomoc pro Severní Irsko. Plán s názvem cvičení Armageddon byl odmítnut a zůstal utajen po více než tři desetiletí.
náhled|Loajalistický prapor a graffiti na budově v Shankill Road v Belfastu (1970)
Ve dnech 14.–15. srpna byli v Derry a Belfastu nasazeni britští vojáci, aby obnovili pořádek, ale nesnažili se vstoupit do Bogside. Osm lidí bylo zastřeleno a více než 700 bylo zraněno (z toho 133 postřelených) a více než 400 domů a podniků bylo zničeno (83 % vlastnili katolíci). Více než 1800 rodin muselo opustit své domovy, z toho 1505 katolických a 315 protestantských. Irská armáda zřídila uprchlické tábory v Irsku v blízkosti hranic. Mnoho, ale ne všichni nacionalisté nejdříve přivítali nasazení britské armády, protože nedůvěřovali RUC.
Po nepokojích byla zřízena Huntova komise, která měla zkoumat RUC. Ta 12. října zveřejnila zprávu, ve které doporučila aby RUC byla odzbrojena a aby byla rozpuštěna B-Specials. Tuto noc loajalisté vyšli do ulic, protestovat proti této zprávě. Během násilí v Shankill členové UVF zastřelili důstojníka RUC Victora Arbuckleho.David McKittrick. Lost Lives: The Stories of the Men, Women and Children who Died as a Result of the Northern Ireland Troubles. Random House, 2001. p. 42 V říjnu a prosinci provedli UVF řadu malých bombových útoků v Irsku.
70. léta
Vyvrcholení násilí a kolaps Stormontu V letech 1970 až 1972 došlo k explozi politického násilí v Severním Irsku. V roce 1972 zemřelo téměř 500 lidí, z nichž byla něco více než polovina civilisté. Byl to nejkrvavější rok v celé historii konfliktu.