náhled|upright|Zavěšená olovnice

Olovnice je jednoduchý, v moderním provedení i složitější, přístroj, sloužící k určování svislého směru a k měření svislých vzdáleností (výška, hloubka). Skládá se z vlákna (provázku nebo lana) a těžkého závaží. Závaží bývá dnes již jen zcela výjimečně vyrobeno z olova, přeživšího v názvu. Podle fyzikálních zákonů olovnice směřuje mírně mimo střed Země.

Měření svislic a hloubky Olovnice se běžně užívá ve stavebnictví k určování svislice při stavbě zdí. Olovnice má v tomto případě závaží vyrobené z oceli a má tvar válce nebo pravidelného mnohohranu, v dolní části zahroceného. Nyní zedníci většinou měří kolmost vodováhou, protože je to pohodlnější a rychlejší. Olovnice však přes svou jednoduchost je stále nejpřesnější. Slouží také k přenosu měr. Např. tesaři chtějí zjistit, zda hřeben střechy je přesně v jejím středu. Z hřebene spustí olovnici a míru přenesou na podlahu půdy. Pak jen změří, zda je tento bod uprostřed, případně o kolik je mimo střed.

Dalším významným využitím olovnice je měření hloubek vodních nádrží nebo jiných vodních ploch. Jedná se tedy o přístroj také zvaný hloubkoměr. V tomto případě má závaží větší rozměry i hmotnost. Hloubka se určuje podle délky navinutého lana. Dnes ale bývají větší hloubky určovány složitějšími technickými prostředky, nejčastěji s pomocí echolokace na principu ultrazvukového sonaru, olovnice totiž dobře funguje pouze při měření malých hloubek. Největší změřená hloubka byla přibližně 8200 m v Marianském příkopu v Tichém oceánu.

Hloubkoměry pracující na principu olovnice lze použít i k měření hloubek studen, vrtů, různých dalších podzemních prostor nebo i pro zjišťování délky svislých šachet u větších staveb apod.

Měření vodorovnosti Pomůcka pro stanovení vodorovné roviny pomocí olovnice a pravoúhlého rovnoramenného trojúhelníku, která vznikla již v raném středověku, se nazývala krokvice. Od 20. století je nahrazena vodováhou.

Provedení Lano musí být pletené, protože levné stáčené se při zatížení točí. Pokud je použito i pro měření vertikální vzdálenosti, je třeba započítat možné prodloužení vlivem vlhkosti nebo teploty. Přesnějších výsledků se dosahuje použitím ocelových lanek nebo speciálních slitin, ovšem za cenu obtížnější manipulace.

Hmotnost závaží se pohybuje zhruba od 100 g u malých přístrojů pro vnitřní použití, přes typicky půlkilogramové venkovní, až po desítky kilogramů vážící námořní. Výprava Willema Barentse v roce 1596 používala olovnici o hmotnosti 20 kg, expedice HMS Challenger používala k měření hloubky oceánů obvykle 152 kg, zvýšené až na 203 kg při měření v Marianském příkopu.

Moderní přístroje využívají závaží s mechanickým vnitřním tlumením, využívajícím tření pro podstatně rychlejší ustálení výkyvů. Někdy se také používá vnější kapalinové nebo magnetické tlumení.

Mechanické přístroje ale stále častěji nahrazují elekromechanické, pro speciální účely i čistě elektronické, případně kvantové.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články Vodováha Kyvadlo Echolokace Gravimetr Šachta

Externí odkazy

Kategorie:Měřicí přístroje Kategorie:Stavebnické vybavení Kategorie:Zednictví