II. Mistrovství světa jezdců v roce 1951 zahájila 27. května Grand Prix Švýcarska a po 8 závodech 28. října při Grand Prix Španělska byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1951 se stal Juan Manuel Fangio.

Pohled na sezónu Rok 1951 byl ve znamení expanze, která se projevuje vzápětí přidáním dalšího závodu do seriálu mistrovství světa. V předešlé sezóně zcela dominovala milánská značka Alfa Romeo a i pro tento rok jí zůstaly všechny trumfy; nejrychlejší monopost (310 km/h), trojice špičkových jezdců (Farina, Fangio a Sanesi) a především maximální podpora milánské fabriky. Přesto Alfě Romeo vyrostl více než zdatný soupeř. Enzo Ferrari, který ve spolupráci s Ing. Aurelio Lampredim, nasadil nové vozy s motorem o objemu 4500cm³ bez kompresoru. Model označen jako 375, pilotovali Ascari, Villoresi a Taruffi, byl nepatrně pomalejší než Alfy, ale daleko méně žíznivý, což mu umožňovalo odjet celý závod bez zastávky v boxu.

Sezónu zahájil závod na okruhu ve švýcarském Bernu, a jak se dalo předpokládat dominovala mu Alfetta 159 s Juanem Manuelem Fangiem. Jistým překvapením bylo druhé místo Piera Taruffiho, který odsunul ostatní Alfy za sebe. Dalším podnikem mistrovství světa bylo 500 mil v Indianapolis, kterého se Evropané neúčastnili, a tak se do statistik jako vítěz zapsal Lee Wallard na voze Kurtis Kraft. Mezitím se v Evropě nejrychlejší vozy přemístily do belgického Spa, a znovu se s napětím čekalo jak dopadne souboj Alfa Romeo – Ferrari. Tentokrát to pro Alfu nebylo tak jednoznačné, zvítězil sice Nino Farina, ale Fangio byl až devátý a Sanesi odstoupil. Ascari a Villoresi na Ferrari, druhým respektive třetím místem, potvrdily stoupající formu vozů. Obdobný scénář má i Velká cena Francie, tentokrát se ve vítězném voze dělí o body Fangio s Fagiolim. Další místa patří Ferrari a je viditelné, že jezdcům Alfy dělá čím dál větší potíže udržet vozy ve vedení. Konečně přichází první vítězství pro stáj se vzpínajícím se koníkem, píše se 14. červenec 1951 a jsme na místě, kde se před rokem začala psát historie formule 1, v Silverstone. Je to vůbec poprvé co závod formule 1 nevyhrála Alfa Romeo (pokud nepočítáme 500 mil). Argentinec González, bývalý řidič městských autobusů a poslední příchozí do týmu Ferrari, dokázal jako první porazit Alfy. Následující Grand Prix Německa nahradila v kalendáři Velkou cenu v Monte Carlu a je to po dlouhých dvaceti letech co se vozy formule 1 vrátily do Německa na okruh 23 km dlouhý. Ascari na Ferrari dokázal, že výsledek z předešlé Velké ceny nebyl náhodný. Úspěch si zopakoval i v předposledním závodě sezóny, kterým byla Monza. A tak se o mistru světa muselo rozhodnout až ve Španělsku v nově zařazeném závodě, který tak rozšířil počet závodů z dosavadních sedmi na osm. Favoritem byly vozy Ferrari, ale právě v posledním závodě se k nim štěstí obrátilo zády. Zvítězil Fangio na Alfě a stal se tak poprvé mistrem světa.

Vedení továrny Alfy Romeo dospělo k závěru, že koncepčně 13 let staré vozy nebudou dále schopny konkurovat, a protože na vývoj nového vozu nebyly vyčleněny finance, spokojilo se se ziskem druhého titulu a rozhodlo v další závodní činnosti nepokračovat. Tak roku 1951 končí legenda jménem Alfa Romeo v závodech Grand Prix, a než se znovu vrátí, uplyne ještě hodně času.

Pravidla Boduje prvních pět jezdců podle klíče: 1. místo – 8 bodů 2. místo – 6 bodů 3. místo – 4 body 4. místo – 3 body 5. místo – 2 body 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo Do konečné klasifikace se započítávají pouze 4 nejlepší výsledky z 8 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa. Technika – motor 1500 cm³ s přeplňováním nebo 4500 cm³ bez přeplňování. Hmotnost – hmotnostní limit nebyl stanoven

Složení týmů Tým Konstruktér Šasi Motor Pneu Jezdec Alfa Romeo SpA Alfa Romeo Alfa Romeo 159 Alfa Romeo 1.5 L8 Supercharged Pirelli Giuseppe Farina Juan Manuel Fangio Consalvo Sanesi Toulo de Graffenried Luigi Fagioli Felice Bonetto Paul Pietsch Scuderia Ferrari Ferrari Ferrari 375 Ferrari 4.5 V12 Pirelli Alberto Ascari Luigi Villoresi Piero Taruffi José Froilán González Chico Landi Ecurie Rosier Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Louis Rosier Henri Louveau Louis Chiron Equipe Simca-Gordini Simca-Gordini Simca-Gordini 15 Gordini 1.5 L4 Supercharged Maurice Trintignant Robert Manzon André Simon Simca-Gordini 11 Aldo Gordini Ecurie Belge Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Johnny Claes Yves Giraud-Cabantous Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Yves Giraud-Cabantous Philippe Étancelin Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Philippe Étancelin Enrico Platé Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4 Supercharged Pirelli Harry Schell Louis Chiron Toulo de Graffenried Ecurie Belgique Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Guy Mairesse André Pilette Jacques Swaters Pierre Levegh Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Pierre Levegh Ecurie Espadon Ferrari Ferrari 212 Ferrari 2.5 V12 Pirelli Rudi Fischer Veritas Veritas Meteor Veritas 2.0 L6 ? Peter Hirt British Racing Motors BRM BRM P15 BRM 1.5 V16 Supercharged Reg Parnell Peter Walker Hersham & Walton Motors HWM HWM 51 Alta 2.0 L4 George Abecassis Stirling Moss Vandervell Products Ferrari Ferrari 375 Thinwall Ferrari 4.5 V12 Pirelli Reg Parnell Peter Whitehead Graham Whitehead Ferrari Ferrari 125 Ferrari 1.5 V12 Supercharged Peter Whitehead Duncan Hamilton Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Duncan Hamilton Scuderia Milano Maserati Maserati 4CLT/50 Milano Maserati 1.5 L4 Supercharged Pirelli Onofre Marimón Maserati 4CLT/48 Paco Godia Joe Kelly Alta Alta GP Alta 1.5 L4 Supercharged Joe Kelly FR Gerard ERA ERA B-Type ERA 1.5 L6 Supercharged Bob Gerard Brian Shawe-Taylor ERA ERA B-Type ERA 1.5 L6 Supercharged Brian Shawe-Taylor Scuderia Ambrosiana Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4 Supercharged David Murray Peter Whitehead Ferrari Ferrari 125 Ferrari 1.5 V12 Supercharged Peter Whitehead John James Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4 Supercharged John James Philip Fotheringham-Parker Maserati Maserati 4CL Maserati 1.5 L4 Supercharged Philip Fotheringham-Parker Ecurie Siam Maserati Maserati 4CLT/48 OSCA 4.5 V12 Pirelli B. Bira Ecurie France Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Louis Chiron Georges Grignard Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Georges Grignard José Froilán González Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 José Froilán González Eugène Chaboud Talbot-Lago Talbot-Lago T26C Talbot-Lago 4.5 L6 Eugène Chaboud OSCA OSCA OSCA 4500G OSCA 4.5 V12 Pirelli Franco Rol Antonio Branca Maserati Maserati 4CLT/48 Maserati 1.5 L4 Supercharged Pirelli Toni Branca

Závody započítávané do MS Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS 8. GP27. květen Švýcarsko Bremgarten (Výsledky) 80pxZávod Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159 Juan Manuel FangioKolo Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159Pole Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159 9. GP30. květen Indy 500 Indianapolis (Výsledky) 80pxZávod Lee Wallard Kurtis KraftKolo Lee Wallard Kurtis KraftPole Duke Nalon Kurtis Kraft 10. GP17. červen Belgie Spa-Francorchamps (Výsledky) 80pxZávod Giuseppe Farina Alfa Romeo 159 Giuseppe FarinaKolo Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159Pole Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159 11. GP1. červenec Francie Remeš (Výsledky) 80pxZávod Fangio/ Fagioli Alfa Romeo 159 Juan Manuel FangioKolo Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159Pole Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159 12. GP14. červenec Velká Británie Silverstone (Výsledky) 80pxZávod Jose Froilan Gonzalez Ferrari 375Kolo Giuseppe Farina Alfa Romeo 159Pole Jose Froilan Gonzalez Ferrari 375 13. GP29. červenec Německa Nürburgring (Výsledky) 80pxZávod Alberto Ascari Ferrari 375Kolo Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159Pole Alberto Ascari Ferrari 375 14. GP16. září Itálie Monza (Výsledky) 80pxZávod Alberto Ascari Ferrari 375Kolo Giuseppe Farina Alfa Romeo 159Pole Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159 15. GP28. říjen Španělsko Pedralbes (Výsledky) 80pxZávod Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159Kolo Juan Manuel Fangio Alfa Romeo 159Pole Alberto Ascari Ferrari 375

Švýcarsko První závod druhého ročníku seriálu Formule 1 byl pořádán na okruhu Bremgarten, poblíž hlavního města Bern. Nebezpečný okruh tvořily tříproudé veřejné silnice. Závod se pořádal v dobu, kdy se měla jet Velká cena Monaka, která ale tento rok účast v kalendáři vynechala. V kvalifikaci přesvědčivě dominoval Fangio, který druhému Farinovi nadělil téměř 2 sekundy. Závod odstartoval za deště a stromy sklánějící se nad trať ji dělali ještě mnohem nebezpečnější. Bezchybný Fangio si i přes to dojel pro vítězství před Taruffim z Ferrari a Farinou.

Indianapolis 500 Závod na 500 mil v Indianapolisu se konal už 3 dny po Velké ceně Švýcarska. Zvítězil Lee Wallard ve voze Kurtis Kraft-Offenhauser zatím co vedl 159 kol z celkových 200. Druhý skončil Mike Nazaruk a třetí příčku sdílel Manny Ayulo a Jack McGrath.

Belgie

Nejrychleší okruh roku v belgickém Spa opanoval Nino Farina poté, co z druhé příčky na startovním roštu předjel Fangia a s téměř 3minutovým náskokem na Alberta Ascariho získal svou jedinou výhru této sezóny. Na třetím místě dovezl své Ferrari Luigi Villoresi. Grand Prix se účastnilo pouze 13 jezdců, protože rychlá a velmi nebezpečná trať Spa-Francorschamps naháněl většině jezdců strach.

Francie

Po nevydařeném závodě v Belgii si Juan Manuel Fangio napravil chuť na francouzském okruhu Reims-Gueux. Fangio odstartoval do závodu z pole position, ale hned z kraje se propadl hlouběji do pole a až v 52. kole ze 77 se vrátil do čela a dojel na prvním místě i s nejrychlejším kolem poté, co vyměnil svůj porouchaný vůz za Fagioliho. Druhé místo si rozdělil Jose Froilán González a Alberto Ascari, kteří udělali to stejné co Fangio s Fagiolim a třetí dojel Luigi Villoresi.

Velká Británie Závod na bývalém letišti v Silverstone vyhrál argentinský jezdec, ale tentokrát jím byl González jezdící pro Ferrari. Získal před svým krajanem Fangiem pole position a v závodě se projevil, sice velmi výkonný, ale extrémně nehospodárný motor Alfy Romeo se spotřebou litr na 0.64 kilometru, což zavinilo že Fangio i Farina museli zastavit natankovat dvakrát, zatím co González ve Ferrari pouze jednou. Toto vítězství znamenalo historicky první pro tým Scuderia Ferrari, který se postupem času stal tím vůbec nejúspěšnějším ve Formuli 1.

Německo

23 kilometrů skrz klikaté cesty německé trati Nürburgring, se ukázalo jako nejvíce padnoucí vozům Ferrari, poté, co poprvé získali první řadu v kvalifikaci sami pro sebe s Albertem Ascarim před Gonzálesem. Nino Farina se rychle ze začátku dostal do vedení, ale jeho vůz čelil problémům s přehříváním a následně byl nucen odstoupit. Fangiova převodovka zase ztratila 1. a 2. ze čtyř převodů a tak ho Ascari v boxech předjel a získal své první vítězství ve Formuli 1.

Itálie Monza, neboli "Chrám rychlost", jak se jí často přezdívá mohla Fangiovi s předstihem zajistit Pohár jezdců a po kvalifikaci ve které získal pole position tomu také vše nasvědčovalo, jenže v průběhu závodu se na jeho voze projevily problémy s motorem a byl nucen odstoupit. Další vlajkový jezdec Alfy Romeo Nino Farina v průběhu závodu převzal vůz Felice Bonetta, který měl však proraženou palivovou nádrž a po dvou nucených zastávkách pro dotankování skončil až na 3. místě za vítězem Albertem Ascarim a Josém Froilánem Gonzálesem. Po tomto závodě se Ascari dotáhl za Fangia na rozdíl 2 bodů a do posledního závodu ve Španělsku se jelo o všechno.

Španělsko