Karolina „Linka“ Procházková, rozená Scheithauerová, (23. ledna 1884 Nové Dvory – 21. října 1960 Jáchymov) byla česká malířka, manželka malíře Antonína Procházky.
Život Dětství prožila u prarodičů v hájovně na panství Kačina, protože jako půlroční ztratila otce a matka se musela starat o obživu. Studovala průmyslovou školu Ženského výrobního spolku v Praze, poté přešla na Uměleckoprůmyslovou školu, což byla v té době jediná škola s uměleckým zaměřením přístupná pro ženy. V roce 1905 ze školy odešla, protože konzervativní prostředí neodpovídalo jejímu charakteru. Začala pracovat v Reisnerově ateliéru, kde se seznámila s Bohumilem Kubištou a dalšími mladými výtvarníky. S Antonínem Procházkou odjela na podzim roku 1907 na studijní pobyt do Berlína a v následujícím roce tam uzavřeli manželství. Po návratu do Prahy se v roce 1908 jako jediná žena zúčastnila výstavy skupiny Osma v Topičově salonu s obrazem Kytice. Ve svém bytě na Malé Straně manželé Procházkovi přijímali podobně smýšlející umělce své generace a navázali celoživotní přátelství s F.X.Šaldou. V roce 1910 se přestěhovali do Moravské Ostravy, kde Antonín Procházka dostal místo zastupujícího učitele kreslení na reálném gymnáziu. Linka se v té době věnovala péči o domácnost a její tvůrčí činnost byla utlumena. Poskytováním soukromých hodin kreslení přispívala do rodinného rozpočtu. Léto trávili obvykle v manželově rodišti ve Vážanech na Hané nebo u bratra v Jugoslávii. Jejich manželství bylo bezdětné.
V roce 1924 Antonín Procházka získal místo profesora kreslení v Brně, kde se zapojili do místní umělecké komunity. K jejich přátelům patřili manželé Mahenovi, František Halas, sběratel Otakar Teyschl a další. Změna prostředí znamenala pro Linku nový podnět k tvůrčí práci. Kromě obvyklých portrétů a kytic se námětem jejích obrazů stala krajina. V letech 1927–1928 absolvovala s manželem cestu po Itálii a jižní Francii.
Od roku 1927 se zúčastňovala kolektivních výstav S.V.U.Mánes a Skupiny výtvarných umělců v Brně. V roce 1933 měla první samostatnou výstavu v Ostravě.
Po manželově smrti (1945) se podílela na restaurování jeho monumentálního obrazu Prométheus přináší lidstvu oheň (1938), který byl značně poškozen během nacistické okupace. Na opravě pracovala s přestávkami až do roku 1948. Její malířskou práci ukončila nervová choroba postihující hlavně ruce. V 50. letech se věnovala hlavně organizační činnosti ve Svazu československých výtvarných umělců, byla dlouholetou předsedkyní brněnské pobočky. V roce 1954 byla oceněna Řádem práce a roku 1959 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně.
Linka Procházková zemřela 21. října 1960 a je pohřbena na Ústředním hřbitově v Brně vedle svého manžela.
Dílo Její dílo po celou dobu tvorby má převážně realistický základ, od expresionismu, který ji formoval v jejích počátcích, postupně přešla ke klasicismu.
V dílech Linky Procházkové v období do druhé dekády dvacátého století se námětově objevují především autoportréty a portréty dívek (Autoportrét 1908, Babička 1910, Žena s knihou 1905, Hrající si děti 1909) a zátiší (Zátiší s konvicí 1908, Zátiší se zajícem 1908). Po návratu k malířské tvorbě ve dvacátých letech se na jejích obrazech objevuje vrstvení barev, kterým modeluje především květinové kytice (Kytice 1923, Jiřiny 1924, Polní kytice, Chryzantémy 1924) a květinová zátiší. Podstata uměleckého díla Linky Procházkové spočívá v tvorbě z doby konce dvacátých let po polovinu let třicátých, kdy kromě obvyklých námětů vznikly nejprve pohledy na Brno a okolí (Staré Brno 1927, Hrad Špilberk 1924, Venkovský mlýn, Ochozská vápenka), obrazy inspirované cestami po Itálii a jižní Francii (Como 1927, Cap St. Martin, La Turbie, St. Raphael 1928) a později i scény z městského prostředí (Kamelot 1930, Ulice 1932, Kino 1933).
Ve svém vrcholném tvůrčím období přešla ke klasicismu pod vlivem italské renesance a baroka. Malovala figurální kompozice, v nichž prolínal motiv ženství a mateřství, díla plná harmonie a intimity (Matka 1937, Ženy s věnečkem 1935, Matka s dětmi 1935, Dívka s kvítkem 1937). Toto téma pro ni bylo důležité i v pozdějších letech (Děvčátko s panenkou 1950). Pro obrazy období druhé poloviny třicátých let byla ve tvorbě Linky Procházkové charakteristická umírněná barevnost, ve které využívala vždy jen několika variací barevných tónů přizpůsobených počtu postav, především v bílé a šedé barvě, dále pak v růžové nebo světle modré. Silné modelace světlem dosahovala kombinovanou technikou malby temperou a olejem. V předválečném období ztvárnila i alegorické náměty v historizujícím duchu (cyklus Čtyři roční doby, 1941).
Značnou část jejího díla tvoří práce na papíře. Známý je její cyklus kreseb k pohádkovému příběhu Jaroslava Kvapila Princezna Pampeliška (1941).
Odkazy Poznámky
Reference
Související články České a moravské malířky portrétů
Literatura
Externí odkazy
Životopis na stránkách města Brna
Kategorie:České malířky Kategorie:Čeští ilustrátoři Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Narození 23. ledna Kategorie:Narození v roce 1884 Kategorie:Narození v Nových Dvorech (okres Kutná Hora) Kategorie:Úmrtí 21. října Kategorie:Úmrtí v roce 1960 Kategorie:Úmrtí v Jáchymově Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně Kategorie:Ženy