Dworzak von Kulmburg je šlechtický rod, jehož zakladatelem byl Josef Cyrill Dworzak, kterého do prostého šlechtického stavuPodle nařízení Marie Terezie ze dne 12. ledna 1757 mohli být do prostého šlechtického stavu povýšeni všichni důstojníci, kteří po třicet let nepřetržitě sloužili s kordem v ruce, osvědčili v této době statečnost před nepřítelem a nedopustili se žádného přestupku. s predikátem von Kulmburg povýšil rakouský císař Ferdinand V. dne 6. února 1840.Österreichische Staatsarchiv Wien, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Adelsarchiv, Josef Dworzak, Adelstand (von Kulmburg) 1840. Císař ocenil dlouholeté zásluhy, zejména účast v bitvě u Chlumce a Přestanova v roce 1813 (Schlacht bei Kulm).
Erb Čtvrcený štít. V 1. červeném poli 3 (1, 2) zlaté koule; v 2. modrém poli je doprava vzlétající sokol; v 3. modrém poli na zelené půdě stojí čelem dopředu obrácený muž ve stříbrném brnění, a s přilbou s uzavřeným hledím, v pravé pokrčené ruce drží vztyčené stříbrné kopí, levou ruku má položenou na levém boku; v 4. červeném poli stojí zlatý lev s vyplazeným červeným jazykem, který má v pravé zdvižené tlapě tasený meč se zlatým jílcem napřaženým k ráně. Na štítě spočívá turnajová přilba korunovaná zlatou korunkou. Přikryvadla vpravo červeně-zlatá, vlevo modro-stříbrná. Klenotem jsou tři pštrosí pera – červené, stříbrné, modré.
Historie rodu Josef Cyrill Dworzak Josef Cyrill Dworzak (8. 3. 1775 Lysice – 25. 11. 1850 Svatý Kopeček u Olomouce) se narodil do rodiny vojáka Daniela Dworzaka a jeho ženy Anny Walpurgy jako jejich prvorozený syn. V roce 1792 byl jako prostý vojín odveden do habsburské armády. Účastnil se 13 vojenských tažení rakouské armády v letech 1793, 1794, 1795, 1796, 1797, 1799, 1800, 1805, 1809, 1812, 1813, 1814 a 1815. Během namáhavé vojenské služby v mnoha polních taženích a bitvách byl dvakrát raněn a natolik se mu zhoršilo zdraví, že za zásluhy a za mimořádně loajální službu v armádě a vůči císařskému domu mu bylo povoleno v roce 1827 vstoupit po 35 letech vojenské služby do penze.
Vojenská služba Pěší pluk č. 29 „Olivier Wallis“ (Infanterie Regiment Nr. 29 „Wallis“): 26. 11. 1792 – vojín , 1. 5. 1793 – svobodník, 6. 5. 1797 – kaprál, 16. 9. 1800 – šikovatel Pěší pluk č. 30 „de Ligne“ (Infanterie-Regiment Nr. 30 „de Ligne“), od roku 1815 „Nugent“: k pluku byl převelen 6.7. 1802, 16. 2. 1809 – praporčík, 13. 3. 1809 – podporučík, 1. 9. 1813 – nadporučík, 1. 5. 1822 – kapitánporučík, 8. 2. 1825 – setník, 30. 9. 1827 penzionován.ÖSA Wien, AVA, Adelsarchiv, Josef Dworzak, Adelstand (von Kulmburg) 1840. Celkem: 35 let vojenské služby. Tažení a zásluhy
Zpracováno dle údajů v plukovních dějinách pěších pluků č. 29 a 30. HÖDL, R. von: Geschichte des k. und k. Infanterieregiments Nr. 29 : auf immerwährende Zeiten Gideon Ernst Freiherr von Loudon. Temesvár, 1906; HAILIG, E. Ritter von Hailingen: Geschichte des k.und k.Infanterie-Regiments Nr. 30. Lvov. 1896.
1793: obléhání pevnosti Landau, srážka u vesnice Brumath jižně od Landau
1794:
počátek července bitva u vesnice Freißbach, v prosinci obrana pevnosti Mohuč
1795:
v dubnu obrana pevnosti Mohuč, květen-červenec strážní služba v mohučské pevnosti, v říjnu útok z mohučské pevnosti na vesnici Kostheim v jejím předpolí
1796:
bitva u Malsche 9. 7. (IR 29 bojoval u vesnice Dobel), 20.– 21.7. část IR 29 brání předsunuté pozice u vesnice Unter-Türkheim (dnes součást Stuttgartu), 30. 8. 1796 část IR 29 se účastní bitvy u Geisenfeldu (jižně od Ingolstadtu), 19. 10. bitva u Emmendingen, listopad-prosinec obléhání pevnosti Kehl
1797:
leden obléhání pevnosti Kehl, 20.–21.4 bitva u vesnice Diersheim
1799:
Stockach 25.3., IR 29 bojoval u vesnice Wahlwies, Winterthur 27. 5., Curych 4.– 5. 6., útok na Mannheim – Neckarschantze 18. 9.
1800:
Meßkirch 4.– 5. 5., boje kolem Ulmu 5.– 6. 6., potyčka u Hartburgu červen, potyčka u Neuburgu 27. 6., Ampfing 1. 12., Hohenlinden 3. 12., Salzburg 12. 12., Neumarkt prosinec, Kremsmünster 20. 12.
1805:
pluk IR 30 bojoval v Itálii, nedostal se do žádné větší bitvy
1809:
tažení proti Varšavskému velkovévodství, bitva u Raszynu 19. 4., potyčky ve Varšavě v červnu, drobné šarvátky u Krakova v červenci
1812:
tažení s Auxiliárním sborem v Rusku, Niesuchož drobná šarvátka 26. 9.
1813:
Drážďany 26.– 27.8 (IR 29 do bitvy nezasáhl, stál v záloze, chránil dělostřelectvo), Chlum 30. 8. – útok na Střížovický vrch, útok na Varvažov, Varvažov 17. 9., Lipsko 18. 10. – útok na vesnici Lösing
1814:
Montereau 18. 2., Macon 11. 3., Lyon 20. 3. – boje v okolí města
1815:
v červnu strážní služba v Itálii v okolí města Trento, potom byl IR 30 převelen do Francie, ale neúčastnil se žádné bitvy
Rodina, děti 1) Jeho první manželkou byla Luisa, rozená Valque. Zemřela 2. února 1821 ve Lvově. Felizianne Carolina (17. 4. 1819 Lvov, † 1849 Prostějov) Marie Josepha (20. 12. 1820 Lvov, † 25. 6. 1844 Černovír u Olomouce)
2) Podruhé se oženil 12. září 1836 v Olomouci s Pauline Leiter (rozenou Hornisch).Pavlína byla dcerou Franze Hornische, který se v Olomouci živil jako mydlář. MZA Brno, fond E 67, Matrika narození Brno – Neposkvrněné početí P. Marie na Křenové (1823–1833), sign. 17077, f. 37. Rudolf Lucas (18. 10. 1827 Brno, † 1. 3. 1900 Nová Ulice u Olomouce)Rudolf Lucas se narodil jako nemanželské dítě. Josef Dworzak se k otcovství přiznal 3 dny po jeho narození. MZA Brno, fond E 67, Matrika narození Brno – Neposkvrněné početí P. Marie na Křenové (1823–1833), sign. 17077, f. 37. Josepha Aloisia (20. 3. 1830 Brno, † 18. 5. 1830 Brno)
Rudolf Lucas Dworzak von Kulmburg
Rudolf Lucas Dworzak von Kulmburg (18. 10. 1827 Brno – 1. 3. 1900 Nová Ulice u Olomouce). Stejně jako jeho dědeček i otec byl i on vojákem. Příslušníkem rakouské armády se stal již v roce 1842, kdy byl v 15 letech jako plukovní kadet přijat do řad pěšího pluku č. 54. V hodnosti desátníka bojoval v revolučních letech 1848–1849 nejprve v Itálii (Vicenza 10.-11. června 1848, Somma-Campagna 23. července 1848, Custoza 25. července 1848) a v říjnu 1848 se účastnil obléhání povstalecké Vídně. V roce 1849 byl odvelen do Uher, kde bojoval proti povstalcům v bitvě u Kápolny. Na italském bojišti v hodnosti setníka se ocitl i v roce 1859, kdy se zde proti Rakousku postavilo Piemontské království a Francie. Rozhodující bitvy u Solferina 24. června 1859 se neúčastnil, protože jeho pluk byl pověřen ochranou strategického přístavu Ancona nedaleko Benátek. V Itálii bojoval Rudolf Dworzak von Kulmburg i v roce 1866. V bitvě u Custozy 24. června 1866 byl jako příslušník praporu polních myslivců č. 9. zajat a v italském zajetí strávil dva měsíce.Prapor polních myslivců č. 36 sloužil v bitvě u Custozy jako záloha v Záložní divizi generála Friedricha Rupprechta, která měla útočit na pravém křídle rakouské bitevní sestavy. Jejím úkolem bylo odříznout Italům ústupové cesty přes řeku Mincio. Jednotky generála Rupprechta se poměrně dlouho přesunovaly do výchozích pozic a téměř ihned po zahájení útoku se dostaly do velkých potíží, protože Italové je početně převyšovali. Kolem jedenácté hodiny dopolední byla Záložní divize u konce svých sil a k mostům přes řeku Mincio jí stále chybělo ještě několik kilometrů. Od vrchního velitele arcivévody Albrechta právě dorazil rozkaz, že divize má zničit most Bottura v Monzambanu, který byl vhodnou ústupovou cestou pro italskou armádu přes řeku Mincio. Generál Rupprecht už neměl k provedení tohoto úkolu prakticky žádné jednotky. Zbýval mu prapor polních myslivců č. 36 a několik dalších menších jednotek. Vyslal je proto do útoku, ale tento úkol byl nad síly jeho vojáků, protože po mostě, který měli zničit, přicházely Italům další a další posily. Po tvrdém střetnutí byla rakouská výpadová skupina odražena, most nezasáhla ani děla, které měla tato jednotka k dispozici. Myslivci se dostali k mostu až na 1 200 kroků, ale zde je definitivně zastavila italská přesila a oni byli přinuceni ustupovat. Celý prapor ztratil více než 700 mužů (mrtví, ranění a zajatí) a jen rychlý zásah dalších rakouských jednotek zabránil jeho úplnému zničení. BĚLINA, Pavel – Josef FUČÍK: Válka 1866. Praha 2005, s. 156–157. Do penze byl přeřazen v roce 1879 a současně byl povýšen do „čestné hodnosti“ majora (Major ad honores). Zbytek svého života žil v městečku Nová Ulice (Neugasse) u Olomouce (dnes součást Olomouce). Zde byl v roce 1883 zvolen radním obce a v roce 1889 jej radní zvolili starostou. Post starosty se mu podařilo obhájit v dalších čtyřech obecních volbách. Úřad starosty Rudolf Dworzak von Kulmburg nedobrovolně opustil uprostřed čtvrtého volebního období dne 1. března roku 1900, kdy náhle podlehl mrtvici.ZAO–SOkA Olomouc, fond Archiv města Nová Ulice, inv. č. 146, Písemnosti starostů obce.
Vojenská kariéra
pěší pluk č. 54 (Infanterie Regiment Nr.54):
plukovní kadet 10.10. 1842
pěší pluk č. 12 (Infanterie Regiment Nr. 12):
kadet 26.9. 1843 studuje kadetní školu v Olomouci (1845–1848) pěší pluk č. 56 (Infanterie Regiment Nr. 56):
převelen 1. 10. 1847
desátník 22. 4. 1848
svobodník 6.7. 1848
poručík II. třídy 1.9. 1848
poručík I. třídy 6.4. 1849
nadporučík 16.7. 1854 setník II. třídy 13.5. 1859 Prapor polních myslivců č. 27 (k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 27):
převelen 1.11. 1860
setník I. třídy 16.2. 1863
Prapor polních myslivců č. 29 (k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 29):
převelen převelen 1. 6. 1866
zajat v bitvě u Custozy 24. 6. 1866
propuštěn ze zajetí 18. 8. 1866
Prapor polních myslivců č. 9 (k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 9 FJgB č. 9)
převelen 18. 8. 1866
Prapor polních myslivců č. 19 (k. u. k. Feldjägerbataillon Nr. 19):
převelen 9.7. 1870