Jilemnice (, někdy GilemnitzJurende’s Mährischer Wanderer. Brünn und Olmütz: Johann Georg Gastl, 1823, 12(1), s. . ISSN 1803-4217. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d8386b97-a78e-4568-9924-cc61f9169649, 3. dubna 2025.) je podkrkonošské město v okrese Semily v Libereckém kraji. Je jedním z měst, která si činí nárok na označení „brána do Krkonoš“, přičemž je přirozeným centrem pro střední část západních Krkonoš a Podkrkonoší. Žije zde obyvatel.
Přesné datum založení města je neznámé, zajímavý je však půdorys centra města, ukazující na jeho plánovité založení, nikoli živelné osídlení. Město bylo centrem štěpanického panství, které bylo v roce 1492 spolu s městem rozděleno mezi Heníka a Hynka z Valdštejna. Jilemnici pak vlastnil rod Valdštejnů, pánové z Újezdce a Kúnic, Křinečtí z Ronova, Harantové z Polžic a nakonec v roce 1701 bylo město opět sjednoceno Ferdinandem Bonaventurou z Harrachu. Právě s rodem Harrachů přišel rozvoj města, zejména v oblastech plátenictví a sportu. Od roku 1850 do roku 1960 byla Jilemnice též okresním městem. V roce 1894 zde vznikl Český krkonošský spolek SKI Jilemnice, nejstarší český lyžařský spolek. Město leželo na hranicích Sudet a na konci druhé světové války zde proběhlo protinacistické povstání.
V současnosti (2024) je město známé zejména díky turistickému ruchu a sportům. Z Jilemnice pochází i cenami oceněná lidskoprávní platforma Mnoho světů v Jilemnici.
Historie Založení města Založení z doby přemyslovské kolonizace pohraničních území naznačují pouze archeologické nálezy. Přesné založení a urbanistický vývoj města datovat nelze; několikrát zcela vyhořelo (1788, 1803)J.G.Sommer, III, 1835, s. 171–172 a písemné prameny z doby před rokem 1356 se nezachovaly. Jilemnice tedy pravděpodobně vznikla v době valdštejnské pojizerské kolonizace. Ta po roce 1250 dospěla až na Jilemnicko a její čeští lokátoři založili zde dvě vsi podle svého jména, totiž Martinice a Štěpanice. Mezi nimi pak ve vykácených lesích podle původního porostu vznikla ves Jilem (první připomínka pochází z roku 1393 – uvádí se ves Jilmen).
Vystavěním hradu Štěpanice vzniklo nové panství, které potřebovalo hospodářský střed. U hradu místo nebylo, a proto po roce 1300, nejspíše okolo roku 1325 vedle vsi Jilmu, na křižovatce cest z Martinic do Štěpanic a z Mříčné do Valteřic, byla založena osada Jilemnice.
Osada Jilemnice (Gilempnicz) je poprvé zmiňována v polovině 14. století, a to v konfirmačních knihách pražského arcibiskupství: doklad o existenci plebánie k roku 1356 znamená, že zdejší kostel svatého Vavřince byl staršího data. Roku 1362 zde sídlil Kunát z Jilemnice. Roku 1394 je doložena farní správa.Antonín Profous, Místní jména v Čechách, díl II, Praha 1958, s. 148; dostupné online
Střídání majitelů a třicetiletá válka
náhled|Pohled na trhové město Jilemnice, kresba Johanna Venuta z roku 1786|vlevo náhled|upright|Kresba Jilemnického zámku před dostavbou
Jilemnice od roku 1378 byla v centru štěpanického panství pánů z Valdštejna. V roce 1492 došlo k rozdělení štěpanického panství na část jilemnickou (Hynek z Valdštejna) a štěpanickou (Heník z Valdštejna). Heník († 1504) si však panství neudržel, a tak i štěpanická část připadá druhé valdštejnské větvi.
V roce 1522 přešlo jilemnické panství do rukou pánů Jilemnických z Újezdce a Kunic a roku 1577 do držení pánů Křineckých z Ronova. Ti údajně na troskách tvrze dali postavit zámek, který později dvakrát rozšířili HarrachovéJ.G. Sommer, III, 1835, s. 171. Během třicetileté války (rok 1624) byli Křinečtí donuceni odprodat panství Albrechtu z Valdštejna, avšak protože jim až do své smrti nezaplatil, zůstalo panství Křineckým. Město bylo díky své relativně odlehlé poloze uchráněno válečných konfliktů třicetileté války až do roku 1634, kdy bylo vypáleno Švédy. V roce 1637 koupil panství za 64 000 kop míšeňských manžel Barbory Křinecké Jan Vilém Harant z Polžic a Bezdružic, syn Kryštofa Haranta, jednoho z českých pánů, popravených 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Po Janu Vilému Harantovi spravovali panství jilemnické Kryštof Bohumír Harant, Adolf Vilém Harant a František Pavel Harant z Polžic a Bezdružic.
Spojení města a rozvoj Mezník představuje rok 1701, kdy město přešlo do rukou rodu Harrachů. Ti spojili obě části obce, Valdštejny v roce 1492 rozdělené, a rozvíjeli místní průmysl, zejména sklářství a plátenictví. Město i v tomto období několikrát vyhořelo: mohutné požáry postihly obyvatele v letech 1788, 1803 a 1838. Další rozmach nastal koncem 19. století, kdy Jan Nepomuk František hrabě Harrach ve spolupráci se starostou Františkem Xaverem Jeriem nechal vybudovat železniční trať z Martinic do Rokytnice nad Jizerou. Hrabě Harrach také nechal na Jilemnicko přivézt z Norska první lyže (pro potřeby svých hajných); díky jeho podpoře v roce 1895 vznikl v Jilemnici Český krkonošský spolek Ski a o několik let později se uskutečnily první závody na lyžích. Za starostů F. X. Jerieho a Karla Čermáka bylo město elektrifikováno, vybudován gravitační vodovod z vrchu Žalý, postaveno gymnázium, muzeum a občanská záložna. Hospodářský rozmach přinesl rozvoj turistického ruchu, díky němuž je město označováno jako kolébka českého lyžování.
Světové války
náhled|Dnes již neexistující roubenka v Dolení ulici, za ní se tyčí věž sodovkárny Josefa Knoblocha
Rozvoj města přerušila až první světová válka, během níž utrpělo velké lidské a kvůli vysokým odvodům i materiální ztráty. V čele radnice stál talentovaný právník JUDr. Karel Čermák, který využíval svých kontaktů a dokázal tak, ve spolupráci s Ottou hrabětem Harrachem, zajistit mimořádné dodávky surovin. Dokázal se postavit i místodržitelství, když například v roce 1916 odmítl jako předseda městské spořitelny upsat státu válečnou půjčku. První světová válka si v Jilemnici a Hrabačově vyžádala 132 obětí.
Rozvoj města pokračoval i v meziválečném období; zastavila jej až okupace. Jilemnice byla na hranicích Sudet, v Hrabačově byl lazaret Volkssturmu. Působily zde protinacistické odbojové skupiny, hlavně Obrana národa v čele s Ladislavem Nebeským, Josefem Vaňkem a Josefem Bernardem.
V květnu 1945 zde proběhlo povstání proti nacistům, které si vyžádalo život 16 místních občanů a dvou vojáků Rudé armády. Další obětí války byl např. starosta JUDr. Josef Vancl, který zemřel v koncentračním táboře Osvětim. Díky energickému zásahu hraběte Kolowrata a jeho vyjednávání však předání moci proběhlo v relativním klidu. Předsedou ONV v Jilemnici se stal Josef Zeman za ČSNS, který se po komunistickém puči stal agentem-chodcem a navázal styky s místními odbojáři.
Poválečné období Po únoru 1948 proběhla v Jilemnici vnucená restrukturalizace průmyslu a někteří občané byli zatčeni či odvlečeni do pracovních táborů. V roce 1952 se ve velkém sále továrny Technolen konal proces s velezrádci a špiony z Jilemnicka, v němž byli odsouzeni někteří členové skupiny Lampa Václav a spol. (např. jilemnický občan Rudolf Stránský dostal trest 10 let vězení).
Po prvním zavedení okresů v roce 1850 se Jilemnice stala okresním městem. Byla jím prakticky nepřetržitě až do roku 1960, kdy byl zdejší okres sloučen do okresu Semily.
Jilemnice získala titul Historické město roku 2012.
Obyvatelstvo Nejvíce obyvatel při sčítání lidu Jilemnice dosahuje v roce 1991, historického maxima pak v roce 1993, kdy počet obyvatel se těsně přiblížil hranici šesti tisíc. Nejméně obyvatel pak bylo roku 1961, což plynulo z odchodu obyvatel po druhé světové válce do průmyslovějšího Vrchlabí.
+ Vývoj počtu obyvatel a domů části obce Jilemnice 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 3 718 3 418 3 345 3 593 3 833 3 660 3 858 3 488 3 344 3 730 4 519 5 050 4 985 4 910 4 526 Domy 337 345 339 358 396 412 505 572 659 587 635 790 810 869 894
Náboženský život náhled|vlevo|Zpráva o již druhé žádosti města Jilemnice [Starkenbach] zaslané královéhradecké konzistoři o to, aby mohly být zdejší církevní úkony s výjimkou mše vykonávány v českém jazyce (Schönhengster Zeitung [Hřebečské noviny] 1878) náhled|upright||Farní římskokatolický kostel svatého Vavřince
V době předbělohorské bylo město výrazně nekatolické. Arnošt z Újezdce a Kúnic, majitel jilemnického panství, přešel roku 1530 k jednotě bratrské a od té doby všichni majitelé zůstali členy této církve až do třicetileté války. Valdštejnové ze štěpanického panství byli sice katolíky, avšak tolerantními. Rozdělené město mělo i rozdělenou farní správu. Farní kostel svatého Vavřince sloužil dolení straně Jilemnice, hoření část užívala kostel svaté Alžběty u zámku a zejména kostel Povýšení svatého Kříže.F. Donth, H. H. Donth: Quellen zur Geschichte, str. 100 Po roce 1620 zde bylo přistoupeno k prvním rekatolizačním krokům, avšak blízké styky se sousedním Slezskem, možnost úkrytu v horách i správa pražského arcibiskupa kardinála Arnošta hraběte Harracha umírňovaly násilné rekatolizační kroky. V roce 1651 se v poddanských seznamech uvádělo pouze 33 katolíků, z toho 20 ve službě jilemnického zámku.Poddanské seznamy z roku 1651. In: F. Donth, H. H. Donth, Quellen zur Geschichte, str. 139 - 145. Ve stejném roce vypuklo na Vrchlabsku a Jilemnicku povstání proti tvrdým rekatolizačním postupům Morzinů, které bylo záhy potlačeno. V té době z branského a jilemnického panství uteklo 1087 osob.Výkaz katolíků, nekatolíků a uprchlých z kraje Hradeckého, rok 1652. In: Prameny pro hospodářské a sociální dějiny, 1. nejstarší zpovědní seznamy 1628 - 1670, III. svazek, Edice dokumentů z fondu SÚA v Praze, Praha 1983 (V některých případech vrchnost dohledávala a domáhala se vrácení svých uprchlých poddaných-exulantů, viz Volkersdorf.) Ani v dalších letech nebyla rekatolizace na Jilemnicku příliš úspěšná (svůj vliv na to mělo i to, že na celé jilemnické, branské, vrchlabské a lomnické panství byl jediný kněz, Salomon Ries). Po tvrdém potlačení nevolnického povstání v roce 1680 a nárůstem počtu katolických kněží ke katolicismu konvertuje stále více lidí. Počet nekatolíků je však nejasný, neboť v oficiálních záznamech nebyli vedeni. Již v první čtvrtině 17. století se však město prezentuje jako výrazně katolické a v roce 1721 je obnovena fara.
náhled|Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Jilemnici
Po vydání tolerančního patentu se k evangelické víře nepřihlásil nikdo (v Hrabačově pouze 23 osob z rodu Josefa Janaty). Při sčítání lidu v roce 1890 bylo na území Jilemnici 76 evangelíků augšpurského vyznání a 11 evangelíků helvetského vyznání.SOkA Semily, ADJ, r. 1829, 1856 Evangelické bohoslužby se konaly nejprve ve dvoře Pod Lázněmi, od roku 1893 v nové dvoraně.SOkA Semily, AMJ, kart. 53, i. č. 580
Rozvoji katolického vyznání pomohlo i povýšení jilemnické fary na děkanství v roce 1885. Prvoděkanem se stal vlastenecký kněz František Bartoš. V roce 1900 se ke katolické víře hlásilo 96,94% obyvatel.
Po vzniku první republiky se evangelíci augšpurského a helvetského vyznání spojili v Českobratrskou církev evangelickou. Vznikla také Církev československá husitská (1921) a Církev bratrská (1913).
Roku 1921 je v Jilemnici napočítáno 65,52% katolíků, 5,75% členů Církve československé husitské, 5,60% příslušníků Českobratrské církve evangelické a 22,87% občanů bez vyznání.
Co se týče Židů na Jilemnicku, byli zde jen zcela výjimečně a na přechodnou dobu, např. během první a druhé světové války jako emigranti z Haliče a Polska.
Městská správa náhled|Radnice
Části obce Hrabačov Javorek Jilemnice
Zastupitelstvo a starosta
Jilemnické zastupitelstvo má sedmnáct členů, včetně starosty a jednoho místostarosty. Zastupitelstvo, rada i starosta sídlí na radnici na Masarykově náměstí.
V komunálních volbách 2010 vyhrálo volby Sdružení nezávislých kandidátů Jilemnice se ziskem 21,89%. Starostou se však stal dosavadní starosta Mgr. Vladimír Richter. Volební účast byla 50,36%.