Purim (, losy, z akkadského pūru, doslovný význam ve smyslu „kostky“ či „hazardní hra“, v českém ekumenickém překladu jako púrím) je nejveselejšíŽidé – dějiny a kultura, str. 123 židovský svátek připomínající vysvobození perských Židů z intrik zlého vezíra Hamana, který je chtěl bezpodmínečně a absolutně vyhubit, jak je zaznamenáno v knize Ester. Název svátku připomíná Hamanovo metání losů, kterými chtěl určit nejvhodnější den pro svůj zamýšlený plán.Judaismus od A do Z, str. 159 Mezi sváteční zvyky patří veřejné předčítání knihy Ester, vzájemné se obdarovávání dárky (např. jídlem, pitím), obdarování potřebných či přispění na charitu, uspořádání slavnostní hostiny, popíjení alkoholických nápojů a pořádání purimových karnevalů v maskách a kostýmech.
Purim je slaven každoročně 14. dne hebrejského měsíce adaru; v přestupném roce až 14. dne druhého adaru. Ve městech, jež měla hradby v časech Jozuových včetně Jeruzaléma je Purim slaven 15. adaru, a to jako Šušan Purim. Jako u všech ostatních svátků začíná Purim se západem slunce předcházejícího dne.
Purim patří mezi historické svátky, nemá stejnou svatost jako poutní svátky nebo vysoké svátky, které jsou předepsány přímo Tórou. Během svátku Purim neplatí omezení týkající se práce, jež platí o ostatních svátcích.
Biblický příběh
Příběh popisující události předcházející vzniku svátku Purim lze nalézt v Tanachu v knize Ester. Vypráví o tom, jak Židovka jménem Ester, která se stala královnou v Perské říši, zachránila svůj lid před záhubou.
Achašverošova hostina Perský král Achašveroš (v kralickém překladu Asverus) pořádal velikou oslavu k výročí své vlády, kam sezval spoustu významných lidí té doby. Hodně se hodovalo a pilo a král, značně opilý, poslal pro svou ženu, královnu Vašti, aby za ním přišla nahá, aby všichni viděli, jakou mají krásnou královnu. To ovšem královna odmítla, a tak byla na králův rozkaz zbavena trůnu.Encyklopedie Bible. Svazek A-L. 1. vyd. Bratislava: Gemini 1992. 351 s. . str. 152 Po několika dnech začala králi scházet žena, vyslal proto posly po celé říši, aby mu přivedli novou královnu. Poslové vybrali krásné ženy z celého království, mezi jinými i židovskou sirotu Ester, jež byla Mordechajovou sestřenicí. Král jí byl tak unesen, že se ji rozhodl povýšit na královnu. Na Mordechajovu radu však Ester králi neprozradila svůj původ ani vztah k Mordechajovi.
Hamanův plán na záhubu Židů Jednou Mordechaj náhodou vyslechl rozhovor dvou královských dvoranů, Bigtana a Tereše, kteří chtěli krále zabít. Vzkázal to proto Ester, která krále varovala. Posléze mu prozradila, že jí to řekl Mordechaj. Po čase se stal královým prvním ministrem Haman, který pocházel z rodu Amálekova, jenž byl starým nepřítelem Izraele. Nenáviděl Mordechaje, který se mu odmítal klanět a vzývat jej jako boha, jak činili ostatní. Haman tedy začal Židy u krále hanit a po čase ho přemluvil k tomu, že tuto nepoddajnou skupinu zlikviduje. Achašveroš k tomu nakonec dal souhlas (nevěděl, že jeho žena je Židovka). Haman chtěl zjistit nejvhodnější datum k vyvraždění Židů, proto se rozhodl metat los – pur – a pomocí byl něj určil pro útok datum 13. adar. Mordechaj se to dozvěděl a vydal se varovat Ester, že Židům hrozí záhuba. Oděl se do tedy žíněného roucha, na hlavu si vysypal popel a vydal se do královského zámku. Prostřednictvím sluhy královně vyložil, co se dozvěděl. Ester Mordechajovi vzkázala, aby svolal všechny Židy žijící v Šúšanu a aby se za ni tři dny postili. Ona sama se také se svými služebnými postila. Po třetím dnu se v královském rouchu vydala za králem. Podle midraše se tehdy stal zázrak, neboť král Ester přijal, ačkoli předtím vydal rozkaz, že pod hrozbou trestu smrti nechce být rušen. Achašveroš se jí však zeptal, co by si přála. Ester odvětila, že hostinu, jíž by se zúčastnili král, ona a Haman.
Esteřina hostina náhled|Achašveroš, Haman a Ester. Rembrandt van Rijn, 1660. Na večeři se hodovalo a král se Ester opět zeptal, co by ráda. Na to odpověděla, že ještě jednu takovou večeři ve stejném složení. Haman stále nemohl zapomenout na Mordechajovu troufalost a jeho žena Zereš mu pak navrhla, ať postaví kůl, na kterém by Mordechaje pověsili. Toho večera král nemohl spát. Četl si proto v knize letopisů památných událostí a pozastavil se u dvou dvořanů, kteří se pokusili vztáhnout ruku na krále. Služebných se posléze optal, jak se odvděčili Mordechajovi, a oni odpověděli, že nijak. V tom přišel Haman, který původně chtěl po králi, aby nechal Mordechaje zabít. Král se ho namísto toho zeptal, co by udělal člověku, kterého si král nanejvýš váží a ctí ho. Haman, domnívaje se, že král mluví o něm, odvětil, že takového člověka by oblékl do královského roucha a posadil na královského koně. Roucho a koně by odevzdal do rukou velmožů, kteří by onoho muže oblékli a provedli po městském prostranství. Nato král Hamanovi přikázal, aby tedy tyto pocty prokázal Mordechajovi. Haman tedy začal Mordechaje nenávidět ještě víc.
Při druhé hostině se Ester přimluvila za svůj lid. Požádala krále, aby byl jí a jejímu lidu, který má být povražděn a vyhuben, věnován život. Král se otázal, kdo že je ten ničema, který chce něco takového provést? Na to Ester odpověděla, že tím člověkem je Haman. Rozhořčený král vyšel do palácových zahrad. Haman se pokusil královnu odprosit a padl při tom na pohovku, na níž seděla. V tu chvíli se král vrátil, a když to uviděl, nechal Hamana pověsit na kůl, který měl Haman připravený pro Mordechaje.
Záchrana Židů a ustanovení svátku Purim Toho dne daroval král Židům možnost obrany proti pogromu. Mordechaj napsal jeho jménem list všem místodržícím a správcům zemí. Tímto výnosem uděloval král všem Židům právo, aby se shromáždili a postavili se na obranu svých životů. Opis tohoto výnosu byl vydán jako zákon platný ve všech zemích a krajinách, jimž byl Achašveroš vládl. Všem národům se v něm nařizovalo, aby byli přichystáni vykonat pomstu nad nepřáteli Židů. Třináctého dne měsíce adaru se Židé zmocnili těch, kdo je nenáviděli. Shromáždili se ve svých městech a všech zemích, jež král Achašveroš ovládal, a pobili všechny, kteří je chtěli vyhubit.
Mordechaj pak tyto události sepsal a poslal dopisy všem Židům ve všech krajinách ovládaných králem Achašverošem. Uložil jim, aby každým rokem slavili čtrnáctého a patnáctého dne měsíce adaru památku na dny, v nichž si Židé ulevili od svých nepřátel, a na měsíc, který jim přinesl zvrat, místo starosti radost, aby tento čas slavili jako dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.
Historické zařazení Biblické vyprávění je situováno do doby vlády krále Achašveroše, který je nejčastěji identifikován s Xerxem I. (486–465 př. o. l.); některé zdroje uvádějí (v souladu s textem Septuaginty) Artaxerxe III. (359–338)Kaufmann, Y. History of the Religion of Israel. University of Chicago, 1960, 486 s. , případně považují celý příběh za literární fikci či legendu.
Povinnosti a zvyky Čtyři povinnosti Sanhedrin (nejvyšší rabínský soud) stanovil následující čtyři povinnosti ke 14. dni měsíce adar. V hebrejštině tato přikázání začínají písmenem mem (מ): Mikra megila (čtení megily) – dvakrát během svátku (poprvé po setmění či v nočních hodinách, podruhé po rozednění v průběhu dne, než se začne stmívat) slyšet čtení megily (knihy Ester) – tato povinnost platí pro muže i ženy. Mište Purim (purimová hostina) – po rozednění 14. adaru by měla být během dne uspořádána velká hostina, na níž má být podáváno víno nebo jiný alkoholický nápoj, s nímž se pojí celý purimový příběhOpilý král Achašveroš vyhnal královnu Vašti – ; ovíněný král Achašveroš vyslyšel prosby Ester – a ztrestal Hamana – , a také maso. Mišloach manot iš le-re’ehu (posílání dárků jeden druhému) – každý alespoň jednomu příteli (žena ženě, muž muži) pošle dvě porce něčeho k snědku či pití (upravená porce masa či ryby, kousek moučníku, sladkost, láhev či krabička vína nebo jiného nápoje). Matanot le-evjonim (dary chudým) – nejméně po jednom daru alespoň dvěma chudým (jídlo, pití, ošacení atd.).
Čtení Megily náhled|Svitek megily Během tohoto svátku je povinností číst knihu Ester z pergamenového svitku (megila), a to formou, jako se četl igeret – dopis (svitek není zcela rozevřen, jako je tomu v případě Sefer Tora, ale přeložen, jak tomu bývalo zvykem u dopisů), a to večer a ráno 14. adaru (v případě Šušan Purim pak 15. adaru). Megila je na rozdíl od ostatních hebrejských biblických knih bohatě ilustrovaná.Židé – dějiny a kultura, str. 124 Megila se čte na Purim dvakrát: večer během modlitby ma'ariv a ráno během modlitby šacharit. Ilustrované megily (a další příklady hmotné kultury spojené s Purimem), které pocházejí z Českých zemí, si lze prohlédnout v expozici Židovského muzea v Praze v Klausové synagoze.
Čtení megily nepodléhá tak přísným pravidlům, jako čtení z Tóry. Je možné se u čtení střídat a v některých (především neortodoxních) synagogách jsou ke čtení připouštěny i ženy nebo větší děti.
thumb|Ra'ašan – řehtačka vyráběná ze dřeva se používá, když je během čtení Megily zmíněno Hamanovo jméno. Je zvykem, že kdykoli je přečteno Hamanovo jméno, bývá přehlušeno dupotem dospělých či křikem dětí a rachotem jejich klapaček nebo řehtaček (, sg. ra'ašan; ). Důvodem tohoto zvyku je „vymazat památku Amálekovu“, jehož byl Haman potomkem., , Podle halachy je ranní čtení důležitější a má větší hodnotu než čtení večerní. Po skončení čtení následuje zpěv písně Šošanat Ja'akov (Lilie Jákobova) a poté všeobecné veselí a karneval.
Další změny v liturgii Kromě čtení megily je další liturgickou změnu přidání odstavce al ha-nisim („Za zázraky…“) do Amidy v požehnání Hoda’a (Díkůvzdání). Tentýž odstavec se přidává i do požehnání po jídle.
Purimová hostina Během Purimu se stejně jako během jiných svátků schází u svátečního stolu celá komunita. Je doporučováno dobré jídlo a pití. Z jídla většinou vegetariánská a mléčná jídla a rybí pokrmy na různý způsob. Z nápojů pak víno. V evropských zemích (a také v České republice) jsou oblíbené štrúdl a slivovice nebo vodka.
Mišloach manot náhled|Dva dárkové koše sloužící jako mišloach manot. Během Purimu je povinností poslat alespoň dvě porce jídla jednomu člověku (je samozřejmě možné poslat porcí vícero). Porcí jídla se rozumí jak potravina, tak nápoj, které je možné ihned zkonzumovat.
Matanot le-evjonim Nedílnou součástí oslav svátku Purim je povinnost obdarovat chudé a potřebné (matanot le-evjonim). Člověk by měl dát dva dary alespoň dvěma chudým, aby také mohli mít v tento slavný den radost.
Opít se Podle talmudických učenců je micvou opít se tak, že dotyčný nerozezná mezi požehnaným Mordechajem (baruch Mordechaj) a prokletým Hamanem (arur Haman)Judaismus od A do Z, str. 160; Talmud, Megila 7b (výraz a mají stejnou numerickou hodnotu: 502). Každý by tak měl vypít více vína než obvykle. Tento zvyk se nazývá , ad de-lo jada (až nebude vědět). Talmud ale vyzývá k opatrnosti:
Zvyky Karneval thumb|Typická scéna při Purimu v Jeruzalémě náhled|Prostopášníci při Purimu v kostýmech, na malbě z roku 1657 Jedním z nejzábavnějších purimových zvyků je odedávna oblékání masek a kostýmů, které i dnes patří k nejpopulárnějším projevům lidového judaismu.De Lange, N. Svět Židů. Knižní klub, Praha, 1996. 240 s. . Str. 110 Zvláště děti si užívají převlékání se za protagonisty z knihy Ester, včetně královny Ester a Mordechaje nebo dalších biblických postav, jako je např. král David a kohen gadol (velekněz), nebo do moderních převleků za indiány, policisty apod.
Kostýmy a masky zakrývají identitu toho, kdo je nosí. Skrývání hrálo v knize Ester důležitou roli, např. když Ester skryla před králem svůj původ nebo když Mordechaj skryl znalost všech světových jazyků, což umožnilo, že se Bigtan a Tereš (dva dvořané, kteří chtěli zabít krále) v jeho přítomnosti otevřeně bavili o svém záměru.