Obléhání Eretrie v roce 490 př. n. l. byl vojenský konflikt mezi perskou armádou pod velením Dátida a Artaferna a obyvateli řeckého města Eretria na ostrově Euboia. Obléhání bylo součástí řecko-perských válek.

Během iónského povstání poslali obyvatelé Eretrie a Athén na jeho podporu lodě a vojáky. Povstání však neuspělo a perský král Dareios I. se rozhodl těmto městům pomstít. Vyslal loďstvo v počtu 600 lodí pod velením Dátida a Artaferna, aby na ně zaútočilo a podmanilo si je. Cestou k Eretrii Peršané obsadili souostroví Kyklady. Samotná Eretrie vydržela obléhání pouze 6 dní, pak byla zrazena částí svých obyvatel. Město bylo vypleněno a obyvatelé vzati do otroctví.

Perské loďstvo se následně pokusilo zaútočit na Athény, ale bylo poraženo v bitvě u Marathónu. Zajaté obyvatele Eretrie odvezla ustupující armáda do Persie; byli předvedeni před Dareia, který je vyslal osídlit město v Baktrii.

Předehra V roce 500 př. n. l. se Perská říše – s pomocí iónských Řeků pod vedením Aristagora a části naxoských exulantů – pokusila obsadit ostrov Naxos.Hérodotos: V,33 Útok však selhal, protože obyvatelé Naxosu byli předem varováni perským admirálem Megabatem, který se předtím s Aristagorem nepohodl.Hérodotos: V,32 Neúspěch přirozeně dopadl na Aristagora, který byl jediným vysoce postaveným Řekem v perské výpravě. Ztráta přízně perského dvora ho následně vedla k vyvolání revolty iónských měst proti perské nadvládě.Hérodotos: V,36

Aby získal pro své povstání podporu, vydal se Aristagoras na pevninské Řecko. Jako první navštívil Spartu, kde však její král Kleomenés I. odmítl povstání materiálně podpořit.Hérodotos: V,51 Následně se vydal do Athén a Eretrie, která se mu rozhodla pomoci dvaceti a pěti loděmi.Hérodotos: V,99 Eretrijci a Athéňané se podíleli na iónském obléhání Sard, ale po opuštění města bylo iónské loďstvo poraženo v bitvě u Efezu.Hérodotos: V,100 a V,102 Tento debakl následně vedl ke stažení athénských a eretrijských posil z Malé Asie zpět domů.Hérodotos: V,103 V roce 494 př. n. l. byli Iónové na hlavu poraženi v bitvě u Ladé a Aristagoras padl v boji proti Thrákům po útěku z Iónie do Thrákie.Hérodotos: V,126 a VI,18

Přípravy a Kyklady náhled|upright=0.9|vpravo|Triéra: hlavní typ lodě používané Řeky i Peršany Dareios I. se chtěl Eretrii, Athénám a Naxu pomstít za pomoc, kterou poskytli vzbouřeným Iónům. Řeckou kampaň však musel odložit až do doby, než se mu podařilo potlačit náhlou revoltu v Thrákii a Makedonii. V roce 492 př. n. l. Dareios poslal svého zetě a zároveň synovce Mardonia na vojenskou výpravu, jejímž cílem bylo podmanit si severní Řecko a pak obsadit Eretrii a Athény. To by poskytlo Peršanům základnu, z níž by mohli zaútočit na Peloponés. Výprava však skončila katastrofou, když v bouři u poloostrova Athos přišla o většinu svých lodí.Hérodotos: VI,44 Armáda pod Mardoniovým vedením zvládla podmanit si Thrákii a z Makedonie udělat vazalský stát Perské říše. Thrácká kampaň však byla finančně náročná a Mardonios sám, ačkoli zvítězil, byl raněn v jednom z útoků a byl tak nucen vrátit se zpět do Asie.Hérodotos: VI,45

náhled|upright=0.6|vlevo|Perský velkokrál Dareios I. (v podání řeckého umělce) Dareios vyslal do Řecka vyslance požadující „zem a vodu“, symbol kapitulace. Většina ostrovů se podřídila, zejména z důvodu perské dominance na moři. Podobně se rozhodl i větší počet městských států na Peloponésu, ale v Athénách byli vyslanci vhozeni do jámy. Podobnou „odpověď“ dostali i ve Spartě, kde skončili ve studni. Tak skončil podle Hérodota Dareiův poslední pokus podmanit si Řeky diplomatickou cestou.

V roce 490 př. n. l. vypravil Dareios flotilu 600 lodí a armádu o síle 20 až 60 000 mužů. Vojáci byli z Levanty, Persie, Médie, Sýrie, Arménie, Iónie a Kypru. Veliteli této vojenské síly byli médský admirál Dátis a Dareiův synovec Artafernes, jehož otec sponzoroval útok na Naxos před deseti lety.Hérodotos: VI,94 Části loďstva velel Hippias, bývalý athénský tyran, který byl v roce 508 př. n. l. svržen a vyhnán z města. Hippiovi byl – jako odměna za spolupráci a podporu poskytnutou Peršanům – slíben guvernérský post athénské oblastí. Flotila, která se skládala zejména z fénických a iónských lodí, se setkala s armádou v Kilíkii a odtud se plavila na Samos.Hérodotos: VI,95 Odtud pokračovala do Ikarie a následně – tentokrát úspěšně – zaútočila na Naxos.Hérodotos: VI,96

Po dobytí Naxosu se Peršané plavili z ostrova na ostrov, kde dělali vojenské odvody pro svou armádu.Hérodotos: VI,99 Brzy dosáhli Euboie a požadovali vojáky od města Carystus. Město však podporu Peršanům odmítlo, protože nechtělo být zataženo do vojenské kampaně proti svým sousedům – Eretrii a Athénám. Krátké obléhání však donutilo obyvatele se podrobit a poskytnout vojáky do rostoucí perské armády. Další „zastávkou“ na cestě byla Eretria.

Obléhání Eretrie náhled|upright=0.8|vpravo|Hoplít byl těžkou pěchotou Řeků a hlavním typem vojáka. Když Eretrijci zjistili, že k nim míří perská flotila, obrátili se se žádostí o vojáky na Athény. Athénská vláda ochotně poslala 4 000 mužů z Chalkidy, která také ležela na ostrově Euboia. Když však Athéňané předstoupili před vládce Eretrie Aischinea, ten jim řekl, aby se vrátili domů – nechtěl, aby byli zničeni spolu s městem. Athéňané uposlechli jeho radu, odpluli do Oropusu, a tak se zachránili.Hérodotos: V,101

Mezitím se obyvatelé Eretrie rozdělili na 3 skupiny: první se chtěla vzdát Peršanům, druhá uprchnout do hor a třetí chtěla bojovat. Když se Peršané vylodili v oblasti, Eretrijci se nakonec rozhodli pro boj. Jejich strategií bylo bránit hradby; nechtěli se s Peršany setkat na moři nebo v otevřeném boji. Perská armáda město obklíčila a zahájila útok. Boj byl zuřivý a obě strany utrpěly těžké ztráty. Po šesti dnech tvrdých střetů dva významní obyvatelé, Euforbos a Filagrus, otevřeli dobyvatelům brány města. Jakmile se Peršané dostali do města, začali rabovat a podpalovat chrámy a svatyně, jako odvetu za vypálení svatyň v Sardách. Všichni obyvatelé byli vzati do otroctví, tak jak to přikázal Dareios.

Dozvuky náhled|upright=0.9|vpravo|Athénský námořní spolek a Eretria Peršané zůstali v Eretrii dalších šest dní.Hérodotos: VI,102 Pak naložili zajatce na lodě a vysadili je na ostrově Aigilia. Následně se odpluli k Marathónu v Attice, jak jim to poradil HippiasHérodotos: VI,107 – odtud plánovali útok na Athény. Když se Athéňané o jejich plánech dozvěděli, vytáhli se svou armádou v počtu 10 000 mužů a 1 000 platajských spojenců k přímému střetu s Peršany u Marathónu a v následné bitvě je porazili.Hérodotos: VI,115 Ustupující perská armáda utekla na své lodě, naložila EretrijceHérodotos: V,115 a plavila se kolem mysu Sunion v pokusu vylodit se v blízkosti Athén dříve, než se stihne jejich armáda vrátit do města. Když však dosáhli přístavu Faleron, viděli, jak aténská armáda táhne zpět k městu, což je přimělo přehodnotit svůj úmysl a vrátit se zpět do Malé Asie.Hérodotos: VI,116

Poznámky Počty vojáků a lodí – jejich skutečný počet je nejasný. Hérodotos tvrdí, že Peršané měli 600 triér a neznámý počet transportních lodí. Starověké zdroje uvádějí, že kampaně se zúčastnilo 200 až 600 000 perských vojáků. Moderní zdroje odhadují skutečný počet na 20 až 60 000 mužů, 300 triér a 300 transportních lodí. Anglický spisovatel Alan Lloyd (1927–2018) tvrdí, že počet triér byl 600 a domnívá se, že armáda měla přibližně 30 000 vojáků (50 na jednu triéru). Eretria – Eretria byla malé město dokonce i na řecké poměry a nemohla postavit armádu nebo loďstvo srovnatelné s perským.

Reference

Literatura Bradford, Ernle (1980): Thermopylae: The Battle For the West. USA: Da Capo Press. Herodotos, anglický překlad Robin Waterfield, (1998): The Histories. New York: Oxford University Press. Herodotos (1920): Herodotos, anglický překlad A. D. Godley Lloyd, Alan (2004): Marathon: The Crucial Battle That Created Western Democracy, Souvenir Press,

Kategorie:Starověká Persie Kategorie:Obléhání Kategorie:Dějiny Středního Řecka Kategorie:Euboia (regionální jednotka) Kategorie:Bitvy starověkých Řeků Kategorie:Bitvy řecko-perských válek Kategorie:490 př. n. l. Kategorie:Bitvy svedené v Řecku