Bernardin Patočka (-1739) byl český františkán a kazatel. Narodit se mohl někdy mezi lety 1670 až 1680, v 90. letech 17. století zřejmě vstoupil do františkánského řádu a přijal kněžské svěcení. Těžiště jeho pastoračního a řeholního působení spočívalo právě v kázáních. Jako kazatel v českém jazyce působil v klášteře v Plzni od srpna 1699 do září 1702.Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 517 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. Následujících šest let strávil v nějakém jiném konventu, ale v Plzni si získal u řeholníků oblibu. V létě 1708 se totiž do západočeské metropole vrací jako klášterní představený – kvardián. O rok později sice jako kvardián končí, nová funkce klášterního vikáře (zástupce představeného) mu nicméně umožnila věnovat se pastoračním aktivitám. U plzeňských františkánů tak od roku 1709 působil opět jako kazatel a navíc magistr noviců (novicmistr).Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 522-523. Pro své zásluhy zřejmě již dříve příležitostně kázal kromě klášterního chrámu i v plzeňském farním kostele sv. Bartoloměje. Od září 1710 pak následující čtyři roky přímo působil v Plzni jako „český farní kazatel“, jako jediný mezi plzeňskými františkány první poloviny 18. století.Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 523 et passim. Pouze v letech 1710-1714 a u Patočky rozlišuje klášterní kronika funkci „concionator parochialis“ a „concionator domesticalis“. Od září 1722 působil tři léta jako sváteční kazatel v Zásmukách. Po dvouroční přestávce v letech 1725-1727, kdy pobýval v jiném konventu, se ale do Zásmuk vrací, opět jako sváteční kazatel, jímž byl do léta 1730.Liber memorabilium decanatus [sic, i.e. conventus] Zasmucensis – strojopisný přepis - - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. Do Plzně, kde strávil zřejmě většinu svého řeholního života, se bratr Bernardin vrátil v létě 1731, kdy byl znova jmenován plzeňským klášterním vikářem a magistrem noviců. Z funkce novicmistra nicméně po roce, snad z nedostatku sil, odstoupil, když jej nahradil spolubratr Šebestián Jedlička († 1743).Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 533. Dlouhodobější nemoc lze u Patočky předpokládat, neboť svou pozdější smrt předpokládal/očekával. Viz tamtéž, s. 705-706. V Plzni již zřejmě zůstal a pastoračně zde horlivě působil až do své smrti. Ještě stačil ve městě připravovat velikonoční procesí, když, slovy místního klášterního kronikáře, tento „velmi pracovitý a oceňovaný muž zasažen mrtvicí“ zemřel ráno ve středu Svatého týdne 25. března 1739. Pohřben byl v klášterním kostele františkánů v Plzni v kryptě svatého Antonína.Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 705-706.
Svá kázání při mimořádných příležitostech si Bernardin Patočka zapisoval a zanechal nám tak své promluvy pronesené zřejmě vesměs v češtině na různých místech v letech 1700 až 1727.„Conciones extraordinariae in diversis locis dictae … ab anno 1700 usque ad annum 1727“, česky, latinsky – Knihovna františků v klášteře u P. Marie Sněžné v Praze, signatura I f 6.
Dalším, rovněž v rukopise dochovaným dílem Patočky jsou životopisy svatých Třetího (dnes sekulárního) františkánského řádu Vštípení růže v Jerichu v zahradu růžovou, které napsal zřejmě jako plzeňský kvardián.Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, signatura 21 M 658. Srov. Zda usiloval o následné tištěné vydání díla nebo šlo opět jen o kazatelovy zápisky, které používal při možné pastoraci františkánských terciářů, není známo.
Reference
Kategorie:Františkáni v českých zemích Kategorie:Františkánští autoři Kategorie:Narození v 17. století Kategorie:Úmrtí v roce 1739 Kategorie:Muži