Lordan Zafranović (* 11. února 1944 Maslinica, Šolta) je chorvatský režisér jugoslávského původu, vrcholný představitel tzv. černé vlny jugoslávského filmu.
Biografie Po studiu literatury a vizuálního umění na univerzitě ve Splitu přešel Zafranović na pražskou FAMU, kde v roce 1971 promoval jako absolvent režie ve třídě Elmara Klose. Skupina uznávaných jugoslávských režisérů, kteří v 60. a 70. letech na této škole studovali, se souhrnně označuje jako tzv. Pražská škola. Kromě Zafranoviće se do této školy řadí i Emir Kusturica, Goran Paskaljević či Rajko Grlić.
Jeho první práce, které vznikaly na počátku 60. let, byly především krátkometrážní experimenty s absurdními situacemi se sklonem ke grotesce – za ně se mu dostalo ocenění Mistra amatérského filmu. Prvním jeho celovečerním filmem byla v roce 1969 Nedjelja (Neděle). Výrazně na sebe Zafranović upozornil v roce 1975 snímkem Muke po Mati (Utrpení Matouše), který mu později vynesl i cenu kritiky. Snímek byl i jeho první spoluprací s avantgardním bělehradským spisovatelem Mirkem Kovačem, který pro něj v budoucnosti napsal i další filmové scénáře.
Nejznámějším dílem Lordana Zafranoviće je potom válečná trilogie, reflektující běžný život v Jugoslávii za druhé světové války. Její první díl, Okupace ve 26 obrazech (1978), byl oceněn Velkou Zlatou arénou na letním filmovém festivalu v Pule (dnešní Chorvatsko) a dalšími 22 cenami na dalších světových festivalech. Příběh vyprávějící osudy dvou mladých mužů v okupovaném Dubrovníku se dočkal i dvou volných pokračování – Pád Itálie (1981) a Večerní zvony (1988). Tato trilogie vzbudila svého času velký ohlas i mezi laickou veřejností. Kontroverzní spojení erotiky s politickým cítěním (inspirováno režiséry Pierem Paolem Pasolinim, Luchinem Viscontim a Bernardem Bertoluccim) i samotné znázornění nevybíravého chování Chorvatů za války donutilo svého režiséra po roce 1990 přiznat, že je politickým disidentem v postjugoslávském Chorvatsku.
V polovině 80. let se zaměřil na intimní milostná témata prodchnutá erotikou, například snímkem Kousnutí anděla (1984). Mimo to natočil Zafranović i mnohé televizní inscenace pro Radiotelevizija Srbije a Hrvatska radiotelevizija. V 90. letech se vrátil do Prahy, kde natočil film Má je pomsta. V roce 2012 uvedla televize jeho dokumentární cyklus Tito – poslední svědci testamentu.
Lordan Zafranović nyní žije střídavě v Chorvatsku a v Praze.
Filmografie (výběr) 1969 Neděle 1973 Kronika jednoho zločinu 1975 Utrpení Matouše 1978 Okupace ve 26 obrazech |-valign="top" | 1981 | Pád Itálie|-valign="top" | 1984 | Kousnutí anděla|-valign="top" | 1986 | Večerní zvony|-valign="top" | 1988 | Haloa – prázdniny kurvy|-valign="top" | 1994 | Úpadek století – testament L. Z.|-valign="top" | 1995 | Má je pomsta|-valign="top" | 2012 | Tito – poslední svědci testamentu''
Reference
Externí odkazy
Lordan Zafranović na webu České televize
Kategorie:Narození 11. února Kategorie:Narození v roce 1944 Kategorie:Chorvatští filmoví režiséři Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Absolventi FAMU