Rusko-ukrajinská válka (; ) je označení pro činnost Ozbrojených sil Ruské federace, která od roku 2014 probíhá na území Ukrajiny. Válka je vyústěním ukrajinské krize, jejíž podstatou byla otázka zahraniční orientace Ukrajiny a odhodlání Ruska vměšovat se do jejích vnitřních záležitostí.
Konflikt propukl v reakci na ukrajinské události, které vedly k sesazení proruských představitelů země a jsou známy pod označením Euromajdan. Rusko vojensky ovládlo ukrajinský poloostrov Krym a na základě uspořádaného referenda jej anektovalo. Současně také propukla válka na východní Ukrajině, kde proruští separatisté vyhlásili samostatnou Doněckou a Luhanskou lidovou republiku a která se proměnila ve vleklý konflikt. Rusko účast v obou případech popíralo.
Do nové fáze se válka dostala v únoru 2022, kdy Rusko uznalo obě samozvané republiky a zahájilo invazi na Ukrajinu, částečně i z území Běloruska. Oficiálním cílem invaze je „denacifikace a demilitarizace Ukrajiny“, což prozápadní média interpretují jako přetvoření v loutkový stát dosazením proruské vlády a zbavení možnosti se vojensky bránit dalším intervencím.
Počátky ruské intervence Hnutí Euromajdan a reakce v Donbasu Od února 2014 provedlo Rusko několik vojenských intervencí na ukrajinském území. Po úspěchu hnutí Euromajdan a sesazení ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče převzali ruští vojáci bez označení kontrolu nad strategickými pozicemi a infrastrukturou na ukrajinském poloostrově Krymu, který byl následně na základě referenda, konaného pod kontrolou ozbrojených sil, připojen k území Ruska. V dubnu 2014 přerostly demonstrace proruských polovojenských skupin v Donbaské oblasti do ozbrojeného konfliktu mezi ukrajinskou vládou a separatistickými silami tehdy vzniklých samozvaných republik Doněcké a Luhanské.unian, 8 April 2015 debaltseve pocket created by Russian troops - yashin V srpnu 2014 ruské vojenské automobily překročily na několika místech ukrajinské hranice.Channel 4 News, 2 September 2014 tensions still high in Ukraine
Přítomnost vlastních armádních jednotek na Krymu mimo své základny Rusko po několikaměsíčním popírání přiznalo. Ohledně konfliktu na východní Ukrajině Rusko ale stále trvá na tom, že se bojů účastní maximálně jen ruští dobrovolníci. Situaci na Krymu definoval Mezinárodní trestní soud jako rusko-ukrajinský mezinárodní ozbrojený konflikt. Ukrajina u tohoto soudu v lednu 2017 obvinila Rusko z napomáhání povstalcům na východě Ukrajiny dodávkami zbraní, munice i peněz, Moskva toto však i nadále popírá.
V listopadu 2014 hlásila ukrajinská armáda intenzivní pohyb vojsk a vybavení z Ruska do separatistických částí východní Ukrajiny. Associated Press reportoval 80 neoznačených vojenských vozidel, pohybujících se v oblastech ovládaných rebely. Zvláštní pozorovatelská mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) pozorovala konvoje těžkých zbraní a tanků na území pod kontrolou tak zvané Doněcké lidové republiky, které měly zatřené identifikační znaky. OBSE dále uvedla, že byla pozorována vozidla přepravující munici a mrtvá těla vojáků, jak překračují Rusko-ukrajinskou hranici pod rouškou konvojů s humanitární pomocí. Počátkem srpna 2015 zaznamenala OBSE více než 21 vozidel označených ruským vojenským kódem pro vojáky usmrcené v boji. OBSE opakovaně uvedla, že jejím pozorovatelům byl odepřen přístup do oblastí pod kontrolou „rusko-separatistických sil“.
Sesazení Janukovyče a jeho útěk do Ruska
náhled|Účast nacionalistů z politických stran Svoboda a Pravý sektor na Euromajdanu posloužila jako záminka k ruské intervenci
Jako následek protestů zvaných Euromajdan byl z hlediska státoprávní teorie problematickým způsobem parlamentem (Verchovná rada) sesazen legální prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč.MORISSON, David: „How William Hague Deceived the House of Commons on Ukraine“ (Jak William Hague podvedl Dolní sněmovnu ohledně Ukrajiny), Huffington Post, 10. 3. 2014, aktualizováno 9. 5. 2014. http://www.huffingtonpost.co.uk/david-morrison/ukraine-willliam-hague_b_4933177.html (anglicky). Citát: „It is simply untrue that the Rada followed the procedure laid down in the Ukrainian constitution to impeach and remove a president from power.“SCHULLER, Konrad: “Sturz von Janukowitsch. Kein Putsch aber auch nicht verfassungsgemäß.“ (Janukovyčův pád. Žádný puč, ale také ne v souladu s ústavou), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 24. února 2015. http://www.faz.net/aktuell/politik/ausland/europa/janukowitschs-sturz-war-kein-putsch-13447563-p3.html?printPagedArticle=true#pageIndex_3 (německy). Tehdy k sobě svolal prezident Ruské federace Vladimir Putin šéfy ruských speciálních složek a pracovníky ruského ministerstva obrany a pověřil je, aby ochránili Viktora Janukovyče před zabitím. Janukovyč vzápětí v druhé polovině února uprchl podle Putinova líčení na svou vlastní žádost s ruskou pomocí na Krym a po několika dnech do Ruska. Usadil se pak v Rostově na Donu.
Anexe Krymu
náhled|Ruský prezident Vladimir Putin s obyvateli krymského Sevastopolu, 9. května 2014
Nato vypukla předem připravená krize na ukrajinském Krymu a Vladimir Putin svolal v noci z 22. na 23. února 2014 schůzku svých politických a vojenských kolegů, na které jednali až do 7 hodin do rána. Na schůzce Putin rozhodl o tom, že ruské orgány začnou pracovat na „navrácení Krymu k Rusku“. Několik hodin po rozhodnutí anektovat Krym proběhl závěrečný ceremoniál Zimních olympijských her 2014 v Soči, kde Putinovi poděkoval prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach se slovy: „Pomohli jste ukázat tvář nového Ruska: efektivního a přátelského, vlasteneckého a otevřeného světu.“ ČT to komentovala tak, že „nové Rusko“ ukázalo Bachovi anexí Krymu poněkud jinou tvář, než předpokládal. Přitom není jasné, jestli už v době konference, na které bylo rozhodnuto o akcích na Krymu, na tomto poloostrově příslušníci ruských speciálních sil neoperovali. Na medailích, které za to později mnozí z nich dostali, je údajně uveden počátek akce 20. února 2014. Před akcí byl navíc z ruské strany proveden tajný průzkum, při kterém se podle Putina vyslovilo 75 procent obyvatel Krymu pro připojení k Rusku.
26. února uspořádal Medžlis krymských Tatarů shromáždění poblíž budovy Nejvyšší rady Autonomní republiky Krymu, s cílem zablokovat a zabránit jednání parlamentu o návrhu referenda o budoucnosti Krymu. Demonstranti Medžlisu vtrhli do budovy Nejvyšší rady Krymu, obsadili část prvního patra budovy a zablokovali tak jednání. Refat Čubarov během shromáždění řekl, že krymští Tataři nedovolí odtržení Krymu od Ukrajiny. Zároveň se zde konalo shromáždění „Ruského společenství Krym“. // «Украинская правда», 26.02.2014. Mezi účastníky obou shromáždění došlo ke konfliktu, v jehož důsledku bylo zraněno 35 osob a dva lidé zemřeli: muž, který zemřel na infarkt, a žena ušlapaná v tlačenici.В Симферополе во время митингов погибли двое .
27. února převzali neoznačení vojáci kontrolu nad tímto strategicky důležitým poloostrovem a obsadili budovu parlamentu. Tyto ozbrojence nazývala média „zelení mužíčci“ a později bylo potvrzeno, že šlo o příslušníky ruských speciálních jednotek. Ruské vedení přitom zapojení svých ozbrojenců do akcí na Krymu původně kategoricky popíralo. náhled|upright|Dopis bývalého prezidenta Janukovyče Putinovi s prosbou o použití ruských ozbrojených sil z 1. března 2014|vlevo Dne 1. března 2014 odeslal sesazený ukrajinský prezident na útěku Viktor Janukovyč dopis prezidentu Ruské federace Vladimiru Putinovi s prosbou, „aby byly použity ozbrojené síly Ruské federace k nastolení zákonnosti, míru, práva a pořádku, stability a ochrany obyvatelstva Ukrajiny.“
1. března 2014 schválil ruský parlament prezidentův záměr nasadit na Krymu ruské vojáky kvůli „potřebě chránit Rusy na Krymu,“ což bylo podobné odůvodnění jako v případě ruské invaze do Gruzie z roku 2008, který následoval po vpádu gruzínské armády na území separatistické Jižní Osetie, údajně po provokaci rebelů. Území Jižní Osetie je však pod ruskou kontrolou již od rozpadu SSSR v roce 1991. Podobný důvod je udáván také v úvahách o případné ruské intervenci v Pobaltí.
Po převzetí kontroly nad územím poloostrova Ruskem a po Krymském referendu, konaném 16. března 2014, byla doposud ukrajinská Autonomní republika Krym na vlastní žádost anektována Ruskou federací. Vladimir Putin později vydal výnos, kterým ustanovil 27. únor Dnem speciálních sil. Dle Lidovky.cz ho ruská média ihned přejmenovala na „Den zelených človíčků“. Už v říjnu 2014 přitom ležel ve Státní dumě návrh den narozenin Vladimira Putina učinit „Dnem uctivých lidí“, jak se zelení mužíčci také eufemisticky přezdívají kvůli svému uctivému chování při převzetí Krymu.
V listopadu 2016 vydal svou zprávu Mezinárodní trestní soud, který rozhodl, že situace na Krymu je ozbrojeným konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou, který vypukl nejpozději 26. února 2014 vysláním ruských ozbrojených sil na Ukrajinu bez souhlasu ukrajinské vlády. Podle soudu je určujícím faktorem okupace cizího území.
Zapojení do bojů na východě Ukrajiny
náhled|V Rusku narozený velitel praporu Sparta, Arsenij Pavlov (uprostřed), se fotografuje s dětmi v Doněcku, 25. prosince 2014
O několik měsíců později, když se rozhořelá jiná fáze ruské války na východní Ukrajině mezi proruskými vzbouřenci, kteří na území Donbasu vyhlásili nikým neuznaný stát Nové Rusko, a ukrajinskou armádou, překračovali ruští teroristé a neoznačené jednotky s těžkou vojenskou technikou jako posily vzbouřenců nekontrolované hranice Ukrajiny. Pomohli zabránit dobytí měst Doněck a Luhansk ukrajinskou armádou.
Ostřelování z ruského území Podle studie týmu Bellingcat, což je skupina britských investigativních novinářů, ostřelovala ruská armáda ukrajinské cíle také z ruského území. Novináři zdokumentovali tři velké střety, při kterých čelila ukrajinská strana zvlášť drtivému ostřelování. Šlo o bitvu ze 14. července u města Amvrosijivka, kde byli Ukrajinci ostřelováni nejméně 330 dělostřeleckými granáty z okolí ruské vesnice Selezněv. Další analýza těchto novinářů potvrdila ostřelování v oblasti u Červonopartyzansku, kde se Ukrajinci dostávali mezi 14. červencem až 8. srpnem pod těžkou palbu a museli kvůli ní nakonec vyklidit pozice. Palba nejméně 813 dělostřeleckých granátů přicházela podle jejich analýzy z 5 pozic, z nichž 4 byly dle této studie na ruském území, např. u města Gukovo.
Navíc Rusové hojně používají mučení proti zajatým Ukrajincům (vojenským i civilním, což je válečný zločin). Jedním z prvních zaznamenaných případů mučení válečných zajatců na Ukrajině byl incident ze 7. října 2014 ve městě Zugres (Doněcká oblast), kdy se třiapadesátiletý Ukrajinec Ihor Kożoma, který se pokusil vyvést svou manželku z okupovaného území, byl připoután ke koloně a několik hodin mučen Rusy a místními separatisty.Террористы привязали мужчину с украинским флагом к столбу в Зугрэсе Podobný případ byl s obyvatelkou Doněcka Irynou Dovganovou (civilka), která byla veřejně mučena za svůj proukrajinský postoj.Патріотка Ірина Довгань, яку катували терористи, розповіла, чому не вважає себе героїнею
Sestřel civilního dopravního letounu Malajsijských aerolinií
Mezinárodní komise vyšetřující sestřel Boeingu 777 letu MH17 Malaysia Airlines 17. července 2014, při němž zahynulo 298 osob, zveřejnila 28. září 2016 závěry svého vyšetřování, dle nichž protiletadlový raketový systém 9K37 Buk, použitý k útoku, byl na teroristy držené území převezen z Ruska, na jehož území se také po provedení útoku vrátil.
Ruské konvoje s humanitární pomocí