náhled|Logo Ramones Ramones byla americká punk rocková skupina založená v roce 1974 v New Yorku. Je považována za vůbec první punkovou kapelu. Ačkoliv Ramones dosáhli jen omezeného komerčního úspěchu, stali se hlavní inspirací pro punková hnutí v USA i Velké Británii.
Všichni členové skupiny používali jako pseudonym stejné příjmení „Ramone“, ačkoliv nebyli příbuzní. Celkem za 22 let téměř nepřetržitého turné odehráli 2 263 koncertů. V roce 1996, po odehrání putovního festivalu Lollapalooza, odehráli rozlučkový koncert v Los Angeles a ukončili činnost.Schinder, Scott a Andy Schwartz (2007). Icons of Rock: An Encyclopedia of the Legends Who Changed Music Forever, Greenwood Press. Během devíti let po rozpadu skupiny zemřeli tři ze čtyř zakládajících členů – zpěvák Joey Ramone, kytarista Johnny Ramone a baskytarista Dee Dee Ramone. Dne 11. července 2014 zemřel i poslední zakládající člen, bubeník Tommy Ramone.
Jedinou nahrávkou, která se stala v USA zlatou, je kompilace Ramones Mania.Schinder (2007), str. 556; Význam kapely však v průběhu času vzrůstal a nyní jsou uváděni v nejrůznějších žebříčcích nejvýznamnějších kapel všech dob – časopis Rolling Stone je zařadil do svého seznamu „50 největších umělců všech dob“ a časopis Spin je označil za druhou nejlepší kapelu všech dob hned po Beatles. 18. května 2002 byli uvedeni do Rock and Rollové síně slávy a v roce 2011 dostala skupina ocenění Grammy za celoživotní přínos.
Historie
Vznik a první vystoupení (1974–1975) vpravo|náhled|upright|Střední škola ve Forrest Hills Původní čtyři členové Ramones pocházeli ze čtvrti Forrest Hills v Queens a chodili do stejné střední školy. John Cummings a Thomas Erdelyi spolu na střední škole v letech hráli v garážové skupině známé jako Tangerine Puppets. Johnny a Thomas se skamarádili s Douglasem Colvinem, který se zrovna přistěhoval z Německa, a Jeffrym Hymanem, který byl původním zpěvákem glam rockové skupiny Sniper, založené v roce 1972.McNeil a McCain (1996), str. 181, 496.
Základy Ramones byly položeny, když Cummings a Colvin pozvali Hymana do jejich nové skupiny. V původní sestavě figuroval Colvin jako hlavní zpěvák a doprovodný kytarista, Cummings jako hlavní kytarista a Hyman hrál na bicí. Colvin, který brzy přešel od doprovodné kytary k baskytaře, byl první, kdo přijal jméno „Ramone“, když si začal říkat Dee Dee Ramone. Inspirací mu byl Paul McCartney, který užíval pseudonym Paul Ramone během éry Silver Beatles.Melnick a Meyer (2003), str. 32.Sandford (2006), str. 11. Dee Dee přesvědčil ostatní členy, aby také přijali toto příjmení a přišel také s nápadem, aby se skupina jmenovala Ramones. Hyman se stal Joeym Ramonem a Cummings Johnnym Ramonem.
Přítel skupiny Monte A. Melnick (jejich pozdější tour manager) jim pomohl sehnat zkušebnu v Manhattan's Performance Studios, kde v té době pracoval. Johnnyho bývalý spoluhráč Erdelyi byl ustanoven jejich manažerem. Brzy po vzniku kapely si Dee Dee uvědomil, že nedokáže hrát na baskytaru a zpívat zároveň. Proto se na Erdelyiho doporučení stal hlavním zpěvákem Joey. Dee Dee ovšem dál zpíval vedlejší vokály a také začínal každou píseň, pro Ramones typickým, odpočítáním Brzy se ukázalo, že Joey zase se zpěvem nezvládá hrát na bicí. Ramones se snažili sehnat nového bubeníka, aby nakonec zjistili, že ideální náhradu už dávno znají – Thomas Erdelyi se stal Tommym Ramonem.Melnick a Meyer (2003), str. 33.
První vystoupení se odehrálo 30. května 1974 v Performance Studios. Písně, které hráli, byly velmi rychlé a krátké, většinou pod dvě minuty. V této době se v New Yorku začala vytvářet nová hudební scéna kolem dvou klubů na Manhattanu – kolem Max's Kansas City a především kolem CBGB. Ramones hráli v CBGB poprvé 16. srpna 1974. Legs McNeil, který o rok později založil časopis Punk, později popsal dojem z představení takto: „Všichni byli oblečení do černých křiváků. Odpočítali písničku… a přišla hluková hradba… Vypadali pozoruhodně. Nebyli hippies. Bylo to něco úplně nového.“
Skupina se brzy stala v CBGB „domácí“ kapelou, ještě do konce roku zde hráli celkem dvaasedmdesátkrát. Poté, co přitáhli pozornost svými vystoupeními, která trvala v průměru kolem sedmnácti minut, podepsali ke konci roku 1975 nahrávací smlouvu se Seymourem Steinem ze Sire Records. Steinova manželka, Linda Steinová, byla později spolu s Dannym Fieldsem manažerkou kapely.Bessman (1993), str. 211. Ramones byli v té době považování za vůdčí skupinu scény, která stále častěji dostávala přívlastek „punková“.Strongman (2008), str. 62.Savage (1992), str. 130, 156. Velký podíl na tom měl frontman kapely Joey. Jak Dee Dee později vysvětloval: „Všichni ostatní zpěváci (v New Yorku) kopírovali Davida Johansena (z New York Dolls), který zase kopíroval Micka Jaggera… Ale Joey byl jedinečný, naprosto jedinečný.“Strongman (2008), str. 61.
V čele punku (1976–1977) náhled|vlevo|upright|Johny Ramone v roce 1977 Ramones nahráli své debutové album, pojmenované jednoduše Ramones, v únoru 1976. Z čtrnácti písní na albu, jejichž většinu napsal Dee Dee Ramone, je nejdelší „I Don't Wanna Go Down to the Basement“, která jen o málo přesahuje dvě a půl minuty. Album bylo produkováno Craigem Leonem ze Sire Records a Tommym Ramonem jako pomocným producentem a mělo extrémně malý rozpočet, jen okolo 6 400 USD. Bylo vydáno v dubnu 1976.Schnider (2007), str. 543–44. Kultovní fotografie z obalu alba byla vyfocena Robertou Bayleyovou, fotografkou pro časopis Punk,Bessman (1993), str. 48, 50; Miles, Scott, a Morgan (2005), str. 136. který byl výrazně zodpovědný za rozšíření pojmu „punk“ pro scénu kolem CBGB. Punk také vydal ve svém třetím čísle (které vyšlo stejně jako album v dubnu) velký článek o Ramones.Taylor (2003), str. 16–17.Shirley, Ian (2005). Can Rock & Roll Save the World?: An Illustrated History of Music and Comics, SAF Publishing. 0946719802
Debutovému albu se od kritiků dostalo pozitivních recenzí. V časopise Rolling Stone o něm Paul Nelson napsal, že „je postavené v podstatě ze samých rytmických písní se vzrušující intenzitou, kterou rock & roll nepoznal od prvních let po svém vzniku“, a poznamenal, že „je čas, aby i populární hudba následovala jiné druhy umění a začala uctívat svoje základy.“ Wayne Robbins z magazínu Newsday Ramones označil za „nejlepší mladou rock & rollovou skupinu ve známém vesmíru.“Bessman (1993), str. 56.
Album Ramones se navzdory velkým očekáváním Sire RecordsBessman (1993), str. 55. komerčním úspěchem nestalo – dosáhlo jen na 111. příčku žebříčku Billboard 200. Dva vybrané singly, „Blitzkrieg Bop“ a „I Wanna Be Your Boyfriend“, se do žebříčku nedostaly vůbec. Pokleslou náladu kapele nezlepšilo ani jejich první větší vystoupení mimo New York, které odehráli v červnu 1976 v Youngstownu ve státě Ohio a na které přišlo asi jen deset lidí.Ramone a Kofman (2000), str. 77. Satisfakce přišla v podobě krátkého turné po Anglii, na kterém Ramones odehráli dva koncerty v londýnských klubech The Roundhouse (4. července 1976) a Dingwalls (5. července 1976). Koncert v The Roundhouse, kde předskakovali americké rockové kapele Flamin' Groovies, měl obrovský úspěch a spolu s koncertem v Dingwalls, na kterém se Ramones setkali se členy Sex Pistols a The Clash, pomohl nastartovat britskou punkovou revoluci. Koncert s Flamin' Groovies si zopakovali o měsíc později v Roxy v Los Angeles, kde rovněž pomohli vzniknout tamní punkové scéně, podobně jako jejich zářijové vystoupení v Torontu dodalo energii kanadskému punkovému hnutí.
Následující dvě alba, Leave Home a Rocket to Russia, byla vydána v průběhu roku 1977. Obě byla produkována Tommym a Tonym Bongiovim, příbuzným slavného Jona Bon Joviho. Leave Home se dočkalo ještě menšího komerčního úspěchu než Ramones, a to i přesto, že obsahovalo například píseň „Pinhead“, která se se svým refrénem „Gabba gabba hey!“ stala jedním z poznávacích znamení kapely. Rocket to Russia si vedlo lépe než předchozí dvě alba a dosáhlo v Billboard 200 na 49. příčku. Kritik Dave Marsh z Rolling Stone označil desku za „nejlepší americký rock & roll roku“. Album také obsahuje první singl, který se zapsal do žebříčku Billboard – píseň „Sheena Is a Punk Rocker“ se umístila na 81. místě. Následující singl „Rockaway Beach“ se umístil dokonce na 66. pozici a lepšího výsledku už v USA žádný pozdější singl od Ramones nedosáhl. 31. prosince 1977 nahráli Ramones v londýnském Rainbow Theatre koncertní dvojalbum It's Alive, které ovšem vyšlo až v dubnu 1979. Název alba odkazuje na stejnojmenný horror z roku 1974.Stim (2006), str. 221.
Popovější nahrávky (1978–1983) náhled|Joey Ramone a Dee Dee Ramone, 1983 Na začátku roku 1978 z kapely odešel Tommy, protože věčné cestování ho už příliš unavovalo. S Ramones dále spolupracoval pod svým vlastním jménem (Erdelyi) jako producent. Na pozici bubeníka ho vystřídal Marc Bell, bývalý člen skupin Dust, Wayne County and the Backstreet Boys, nebo Richard Hell & The Voidoids. Bell přijal jméno Marky Ramone.
První album s Markym a celkově čtvrté LP Road to Ruin vyšlo v září 1978 a bylo produkováno Tommym a Edem Stasiem. Objevily se na něm některé nové prvky, například party zahrané na akustickou kytaru, několik balad a také první dvě skladby od Ramones, jejichž stopáž je delší než tři minuty. Album se neprobojovalo do Billboard Hot 100. Píseň I Wanna Be Sedated, která vyšla zároveň i jako singl, se ovšem stala jedním z největších hitů kapely. Obal alba vytvořil spoluzakladatel magazínu Punk John Holmstrom.
Po hereckém debutu ve filmu Rogera Cormana Rock 'n' Roll High School z roku 1979 se o kapelu začal zajímat renomovaný producent Phil Spector. Jeho spolupráce s Ramones na jejich další studiové desce End of the Century (1980) ovšem nebyla bezproblémová – během nahrávání v Los Angeles například Spector nutil s pistolí v ruce Dee Deeho k dokonalosti opakovat nahrávaný riff. Přestože se jednalo o vůbec nejlépe prodávané album v celé historii kapely, které vystoupalo v prodejnosti na 44. příčku v USA a na 14. pozici ve Velké Británii, ne všichni byli s výsledkem spokojeni. Johnny se nijak netajil tím, že jsou mu bližší agresivnější, punkovější skladby: „End of the Century bylo jen slabým odvarem z Ramones. Nebyli to ti praví Ramones.“Leigh a McNeil (2009), str. 201. Tento svůj postoj také později vyjádřil při vybírání skladeb pro kompilaci Loud, Fast Ramones: Their Toughest Hits. I přes mnohé výhrady ke Spectorově práci, Johnny uznal některá pozitiva spolupráce s proslulým producentem: „Fungovalo to, když pracoval na pomalejších skladbách, jako je třeba ‚Danny Says‘ – tam byla produkce perfektní. ‚Rock 'N' Roll Radio‘ je také velmi dobré. Na tvrdších věcech ale jeho postupy nefungovaly.“ Neramoneovsky sladký cover od The Ronettes „Baby, I Love You“, vydaný jako singl, se stal největším hitem skupiny ve Velké Británii, když vystoupal v žebříčcích na 8. příčku.
Šesté album skupiny Pleasant Dreams vyšlo roku 1981 a pokračovalo v trendu nastaveném albem End of the Century a ještě více skupinu vzdálilo syrovému punkovému zvuku prvních nahrávek. Johnny později prohlásil, že šlo především o tah nahrávací společnosti, která se marně snažila dostat Ramones do amerických rádií. Pleasant Dreams dosáhlo na 58. místo americké hitparády, ale singly z tohoto alba se do žebříčku nedostaly vůbec.
Deska Subterranean Jungle, produkovaná Ritchiem Cordellem a Glenem Kolotkinem, byla vydaná v únoru 1983. Album vystoupalo na 83. příčku amerických žebříčků a stalo se posledním albem Ramones, které se kdy dostalo do první stovky nejprodávanějších desek. Bicí k druhému singlu, coveru „Time Has Come Today“ od The Chambers Brothers, nahrál Billy Rogers, bubeník Johnny Thunders and The Heartbreakers.
Změny v sestavě (1983–1989) náhled|upright|Joey Ramone