Tento článek se zabývá fonologií avestštiny, mrtvého severovýchodního íránského jazyka, především jeho fonematickým inventářem, distinktivními rysy platnými pro jeho systém, prozodickými jevy či transkripčním územ.

Vokály + Přehled samohlásekSamohlásky krátké Samohlásky dlouhé Dvojhlásky

Základní samohláskový systém avestštiny čítá šest vokálů, odvozený pak šest odpovídajících vokálů dlouhých. Kromě toho se uvádí zadní nízké dlouhé //, nemající krátký protějšek. V současné době převládá názor, že avestská vokalická délka postupně přestala představovat kvantitativní kontrast a ovlivnila i kvalitativní rozlišení vokálů.

Díky a / ã je pak v samohláskovém systému avestštiny přítomna také opozice nenazalizovaná / nazalizovaná.

V jazyce se objevovalo protetické -, ovšem výhradně před náslovným -, např. protoíránské *rwata- > av. uruuata- (č. povinnost). Přinejmenším v písmu tedy vypadá totožně původní uru- a ru- po protezi. Není však zcela jasné, zda mezi nimi panovala shoda i co do výslovnosti. Fakt, že tato protetická hláska nenese metrickou relevanci v avestských textech, svědčí spíše pro tu skutečnost, že se s těmito dvěma hláskovými uskupeními nezacházelo zcela totožně.

Do jisté míry paralelní proces představuje protetické i-, objevující se před hláskovými skupinami ri- a θy-; kupř. av. irišta- (č. zničený).

Konsonanty Pro avestštinu se většinou počítá s 28 souhláskovými fonémy, jejichž existence a artikulace nevyvolávají pochyb.

Explozivy Hláska, tradičně značená /t̰/, alofon //, se vyskytuje pouze v pozici na samém konci slova nebo před některými obstruenty. Připisuje se jí artikulace bez slyšitelného závěru, tedy (srov. takové hlásky např. v angličtině.)

Frikativy Přední řada praindoevropských velár ḱ, ǵ, ǵʰ, která dala v indoíránštině odpovídající frikativy o stejném místě artikulace, tedy , , , se v avestštině dále posunula co do místa artikulace a ztratila distinktivní rys aspirace. Výslednými hláskami jsou tedy a . Např. av. zari- (č. žlutý) pochází přes protoindoíránské *ʝʰali- z ide. *ǵʰeli-.

Frikativa // pochází v tomto jazyce z praindoevropského //. V avestštině pak na rozdíl od blízce příbuzného sanskrtu přecházela zmíněná hláska mezi nízkými vokály na /ŋh/. Srov. tedy avestské aŋhu- se sanskrtským asu- (č. život). Vzniklé /ŋh/ je alofonem //, viz např. v pozici před předním vokálem av. ahi (skr. asi; č. ty jsi).

Hlásky a jsou považovány za alofony hlásek a .

Aproximanty Aproximanty // a // se dle konvencí zapisují jako ii, respektive uu.

Vibranty Vibranta // mohla mít neznělou podobu. Pokud totiž stála v určitém slově po nízkém vokálu před neznělou plozívou, a to v kodě přízvukované slabiky, asimilovala se k této plozívě a ztrácela znělost. Zapisovala se pak digrafem hr.

Slovní přízvuk Avestské písmo nepředává žádné údaje ohledně pozice slovního přízvuku. Přesto lze o avestském přízvuku leccos zjistit na základě jiných poznatků o daném jazyce.

Kupř. se uvažuje o tom, že s pozicí přízvuku korelovalo užití klitického -ca (česky spojka a; srov. latinské -que téhož významu i původu): s užitím -ca u určitého slova docházelo k přenosu přízvuku na slabiku bezprostředně předcházející onomu -ca, tedy na původní poslední slabiku daného slova.

Je kromě toho pozoruhodné, že přidání -ca ruší vkladné -i- (viz níže) v předposlední slabice slova, např.: av. baēšaziiaiti (č. léčí), ale baēšaziiatica (č. a léčí). Pravděpodobně právě na předposlední slabice ležel v prvním případě před klitizací přízvuk, který epentezi -i- podmiňoval. Z povahy takovýchto procesů se dále vyvozuje, že byl avestský přízvuk spíše dynamický, a nikoliv melodický jako v sanskrtu.

Vývoj avestské fonologie Bezpočet hláskových změn oproti společnému prajazyku sdílí avestština se sanskrtem. Jmenovitě se jedná o tzv. pravidlo ruki, splynutí PIE vokálů *e, *a, *o do a, respektive jejich dlouhých protějšků do a:, aj.

Výslovnost Nejeden aspekt výslovnosti avesty představuje pole pro pochybnosti a diskuse. Tak, problematickou dosud zůstává otázka epentetického -i-. Tato hláska se tu vkládala po vokálu před konsonant, po kterém bezprostředně následovalo , tedy schematicky VCi > ViCi; např. av. baraiti (srov. skr. bhárati; č. nese). I-epenteze neměla žádný dopad na metriku textů, a tudíž se nejspíše jednalo o proces pozdější než doba jejich původního sepsání. Každopádně není jednoznačné, zda a jak by se měly tyto vkladné hlásky při čtení textů vyslovovat.

Literatura Bičovský, Jan. (2012). Stručná mluvnice praindoevropštiny. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. . Fortson, Benjamin W. (2004). Indo-European Language and Culture: An Introduction. Malden, Massachusetts: Blackwell. . Hale, Mark. (2008). Avestan. In: Woodard, R. D. (ed). The Ancient Languages of Asia and the Americas. Cambridge University Press. . Lipp, Reiner. (2009). Die indogermanischen und einzelsprachlichen Palatale im Indoiranischen. Heidelberg: Universitätsverlag Winter. ; . Rix, Helmut (ed). (2001). Lexikon der indogermanischen Verben: die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen. Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert Verlag. .

Kategorie:Indoíránské jazyky Kategorie:Avesta Kategorie:Fonologie jednotlivých jazyků