Karakul (kyrgyzsky Qaraköl – „černé jezero“, tádžicky Қарокӯл, rusky Каракуль; někdy také Siob) je bezodtoké vysokohorské jezero v severní části Pamíru v autonomní oblasti Horský Badachšán v Tádžikistánu. Leží v nadmořské výšce přibližně 3914 m a zaujímá většinu okraje rozsáhlé kruhové pánve o průměru zhruba 52 km, kterou řada autorů interpretuje jako impaktní kráter po dopadu meteoritu, zatímco jiné práce zdůrazňují spíše tektonický původ kotliny. Vodní plocha má rozlohu okolo 380 km² a patří mezi největší vysokohorská jezera Střední Asie.
Jezero leží na území Tádžického národního parku (Mountains of the Pamirs), který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, a zároveň je mokřadem mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy.
Poloha a charakteristika Karakul se nachází v severní části východního Pamíru, asi 140 km severovýchodně od města Murgab a přibližně 15 km západně od hranice s Čínskou lidovou republikou. Leží v široké bezodtoké kotlině na území Tádžického národního parku, v nadmořské výšce zhruba 3914 m. Jezero má v průměru asi 25 km, zatímco celý kruhový útvar – tzv. Karakulská pánev – má průměr okolo 52 km.
Z jižního břehu vybíhá do jezera velký poloostrov a z jeho severní strany leží ostrov, které společně rozdělují jezero na dvě nerovné části: menší, mělké východní jezero a větší, hluboké západní jezero. Východní část jezera je hluboká přibližně 13–19 m, zatímco západní pánve dosahují hloubek až asi 221–230 m (některé zdroje uvádějí maximální hloubku kolem 235–238 m).
Nejbližším sídlem je stejnojmenná vesnice Karakul na východním břehu jezera, ležící u Pamirské dálnice mezi Murgabem a kyrgyzským průsmykem Kyzylart.
Původ jezera a kráteru Již ve 30. letech 20. století byla oblast Karakulu kartována jako rozsáhlá kruhová tektonická pánev. V 80. letech však analýza družicových snímků ukázala výrazný prstencový tvar s centrální depresí, který odpovídá morfologii komplexních impaktních kráterů. Následné studie zařadily Karakul mezi velké pozemské krátery a uvádějí průměr okrajového valu kolem 52 km.
Odhady stáří dopadu se značně liší. Některé práce navrhují stáří kolem 25–23 milionů let (oligocén–raný miocén), jiné odhady jej kladou až do pliocénu (5,3–2,6 Ma) nebo obecně mladší než 5 milionů let a upozorňují, že přesné stáří není radiometricky určeno. Paralelně existují práce, které dávají přednost interpretaci Karakulské kotliny jako tektonického příkopu silně přetvořeného pozdější glaciální erozí, takže otázka původu pánve není zcela jednoznačně uzavřená.
Hydrologie a klima Karakul je typické bezodtoké endorheické jezero – do jezera vtéká několik menších horských řek, zejména Karadžilga, Akdžilga a Muzkol, ale žádný povrchový odtok z něj neodtéká. Jezero je napájeno především táním sněhu, ledovců a permafrostu v okolních horách.
Voda je mírně slaná (brakická); koncentrace rozpuštěných solí se podle hydrologických měření pohybuje zhruba kolem 10 g/l. Hladina jezera je výrazně závislá na rovnováze mezi přítoky a výparem v suchém vysokohorském klimatu.
Podnebí v okolí Karakulu je chladné, kontinentální a velmi suché. Zima je dlouhá a mrazivá; jezero bývá zaledněné od pozdního podzimu do jara a i v létě teplota vody většinou nepřesahuje přibližně 10–12 °C. Voda v jezeře je velmi čirá; průzračnost dosahuje několika metrů.
Vývoj hladiny a paleoklima Geomorfologické a sedimentologické studie ukazují, že během pozdního glaciálu byla hladina jezera výrazně vyšší než dnes. Rekonstrukce založené na terasách a břehových liniích v okolí naznačují, že kolem 15 000 let před současností dosahovala hladina asi o 35 m vyšší úrovně než dnes. Pozdější paleoklimatické práce využívající organické izotopy a modelování ukazují, že hydrologický režim v povodí Karakulu byl během posledního glaciálu a holocénu silně ovlivněn změnami sezónního poměru srážek a výparu v Pamíru.
Příroda Přestože jezero leží v národním parku, okolní krajina je využívána jako vysokohorské pastviny. Okolí jezera tvoří mozaika horské pouště, štěrkových a písčitých plání, rašelinišť, mokřadních luk a mělčin s vodní vegetací.
Oblast „Karakul lake and mountains“ je mezinárodně významná klíčová oblast biodiverzity (KBA) a zároveň Important Bird Area (IBA). Bylo zde zaznamenáno více než 90 druhů ptáků, z nichž část je stálá, část hnízdí a další využívají jezero při tahu. Mezi typické druhy patří husa indická (Anser indicus), husice rezavá (Tadorna ferruginea), morčák velký (Mergus merganser), sup himálajský (Gyps himalayensis), orlosup bradatý (Gypaetus barbatus), různé druhy racků a bahňáků a řada pěvců tibetské avifauny.
Jako jediný druh ryby je v jezeře uváděna drobná vranka Triplophysa lacusnigri („karakulský střevloun“), která obývá i některé přítoky jezera.
Události Díky své výšce je Karakul vyšší než známé jezero Titicaca. V letech 2014–2017 zde probíhala mezinárodní jachtařská a kitesurfingová akce „Roof of the World Regatta“, propagovaná jako nejvýše položená plachetní regata na světě. Regata nahradila dříve nejvýše položený jachtařský závod na přehradě Dillon v Coloradu (USA).
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Meteoritická jezera Kategorie:Jezera v Tádžikistánu Kategorie:Impaktní krátery v Asii Kategorie:Horský Badachšán Kategorie:Bezodtoká jezera