Kostel svatého Václava na Zderaze je farní kostel Československé církve husitské ve správě Pražské diecéze. Původně katolický gotický jednolodní chrám se nachází v místech někdejší pražské osady Zderaz na terase na nároží dnešních ulic Resslovy a Dittrichovy v Praze 2 - Novém Městě.Eduard Škoda: Pražské svatyně, Libri 2002, , str. 250–251
Historie
Vznik kostela Osada Zderaz je prastarého původu, odvozovaného etymologicky od jména vlastníka Zderada.Antonín Profous, Místní jména v Čechách, díl 4., Praha 1959. Roku 1115 se ves připomíná i s kostelem, pravděpodobného patrocinia sv. Petra a Pavla. vlevo|náhled|Pohled na kostel z Dittrichovy ulice. V letech 1180–1190 osada patřila dvěma českým šlechticům Kojatovi a Všeborovi (Svéborovi) z rodu Hrabišiců, kteří darovali svůj majetek k založení kláštera řádu křižovníků – Strážců Božího hrobu řehole sv. Augustina. Jelikož tím obyvatelé vsi přišli o svůj farní kostel, založili bratři románský kostel sv. Václava, který převzal farní funkce kostela sv. Petra a Pavla. Dochovala se dokonce zpráva z roku 1278 o svěcení kostela sv. Václava ve vsi Zderaz pražským biskupem Valentinem, které se uskutečnilo 26. listopadu 1181.
Z archeologických průzkumů provedených za účasti archeologa Karla Gutha v letech 1927 až 1929 víme, že se jednalo o jednoduchou, jednolodní obdélnou stavbu uzavřenou na východě polokruhovou apsidou a na západě velkou hranolovou nárožní věží z kvádříkového zdiva. Část této věže byla pojata do gotické přestavby a stala se součástí západního průčelí kostela ze 14. století. Jak bylo tehdy pravidlem, kostel obklopoval hřbitov. Dochovaly se tři náhrobní desky, z nichž dvě jsou vezděny v budově Muzea hl. m. Prahy na Florenci (v chodbě v přízemí za pokladnou) a jedna v Lapidáriu.
14. století Roku 1324 koupil klášter dům u kostela s lázní a zřídil v něm špitál. Po založení Nového Města se kostel sv. Václava stal jedním z novoměstských farních kostelů, byla při něm škola a hřbitov. Patronátní právo zůstalo křižovníkům, kteří patrně stáli i za jeho gotickou přestavbou, která probíhala v souladu s novostavbami dalších novoměstských farních kostelů.
Novostavba gotického kostela vznikla v 2. polovině 14. století po založení Nového Města. Z vizitačních protokolů pražského arcijáhna Pavla z Janovic z let 1379–1382 se dovídáme, že kostel má čtyři oltáře a veškeré potřebné liturgické vybavení. V té době již stál zaklenutý chór o dvou polích křížové klenby a s pětibokým závěrem se sakristií po jižní straně. Loď kostela zůstala bez klenby, byla krytá patrně jen dřevěným stropem, podepřeným dvěma sloupy. Zde jsou důkazem o záměru sklenout loď vnější opěráky. Do gotické lodi byla pojata již zmíněná věž románského kostelíka i jeho severní zdi. Podél východní strany kostela sv. Václava vedla až do r. 1633 spojnice ze Starého Města až do Podskalí.
Období husitských válek 5. srpna 1420 byl klášter vypálen husity a kostel sv. Václava s farou byly předány husitským kněžím. Po husitských válkách dochází k obnově kostela, kdy u dvojice sloupů vzpírajících dřevěný strop byly přistavěny oltáře, první zasvěcený sv. Mikulášovi a sv. Prokopovi, druhý sv. Janu Křtiteli. Kolem roku 1500 ozdobila hlavní oltář gotická archa, přenesená v roce 1760 do farního kostela sv. Vojtěcha v Jílovém u Prahy.
16.–17. století vlevo|náhled|223x223px|Klenba nad hlavní lodí. Až do roku 1586 zůstal chrám beze změny, pak částkou 300 kop přispěl císař Rudolf II. na záchranu kostela sv. Václava na Zderaze. Byl zbořen dřevěný strop lodi podepřený dvěma dřevěnými sloupy. Loď kostela byla zaklenuta novu klenbou v pozdně gotickém duchu s terakotovými žebry, svedenou na renesanční toskánské polosloupy. Tato přestavba si vyžádala snížení gotických oken a výměnu jejich kružeb a patrně i ubourání románské věže v interiéru, včetně jejího zabudování do západního štítu lodi. Stavba byla řízena Karlem Mělnickým.
V roce 1641 byl pro nově přišlou komunitu řádu bosých augustiniánů dokončen klášterní ambit. Již předtím, roku 1623 daroval císař Ferdinand II. kostel se zvonicí, zvony, školou a hřbitovem s farou řádu bosých augustiniánů. S podporou císaře a šlechty se bosí augustiniáni o tři roky později pustili do stavby kláštera na západní straně kostela. Tam také asi v 17. století byla zřízena kruchta. Kolem roku 1645 byl kostel vydlážděn podobně jako pražská katedrála deskami z bílého mramoru a zeleného serpentinitu, přivezenými z Pražského hradu, odkud byly přivezeny také 4 mramorové sloupy. O rok později byla stavba dokončena.
V roce 1641 byl dokončen klášterní ambit. Roku 1646 bylo na západní straně kostela vystavěno rozsáhlé klášterní stavení, zahrnující konvent, prelaturu a knihovnu. O rok později byl kostel při obléhání Prahy Švédy poškozen dělovými koulemi. Na místě gotické sakristie vyrostla v 17. století nová se štukovou výzdobou.
Klášter a kostel sv. Václava byl centrem kultu tohoto světce na Novém Městě a Karel Škréta namaloval pro ambit 32 lunetových obrazů Svatováclavské legendy. Klášter a kostel se staly jakousi „galerií“ Škrétových děl zhotovených pro augustiniány, např.: Poslední večeře Páně, Bolestná P. Marie, Mytí nohou apoštolům, sv. Tomáš Akvinský a další. Konaly se zde často také pohřby významných osobností.
18.–19. století náhled|upright|Půdorys kostela V roce 1785 byl klášter zrušen, odsvěcen a od roku 1809 zde byla umístěna novoměstská trestnice, která byla v letech 1822–1826 rozšířena o dvě křídla. Kostel byl roku 1827 znovu vysvěcen a sloužil pro potřeby trestnice až do roku 1884, kdy byla trestnice přemístěna na Pankrác, a celý komplex budov koupilo město. V rámci asanace Prahy v 90. letech měl být kromě kláštera zbourán i kostel sv. Václava. Pro jeho záchranu intervenovala Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy a podařilo se demolici kostela zabránit. Ve věci záchrany a opravy kostela se angažovali zejména členové komise architekti Josef Mocker, Antonín Wiehl, Jan Zeyer a Bedřich Münzberger.
Rekonstrukce ve 20. století Kolem roku 1904 byl celý klášterní objekt zbořen, skála odlámána a terén zplanýrován na úroveň nově proražené Resslovy ulice. Na místě kláštera v Dittrichově ulici vyrostly činžovní domy. Kostel se však následně rekonstrukce nedočkal, hrozila mu demolice. V roce 1884 založený "Spolek pro obnovu kostela sv. Václava Na Zderaze" konečně z iniciativy architekta J. Hlávka roku 1904 objednal u architektů Antonína Wiehla a Josefa Fanty projekt na rekonstrukci. Byl zrušen hřbitov, avšak kostel stále chátral. V roce 1909 pověřila městská rada architekty Eduarda Sochora a Ladislava Čapka záchranou stavby kostela podle předchozího projektu. Tehdy byla vytvořena kolem kostela terasa, byly zpevněny základy a obnoveny kružby, avšak po roce práce opět skončily. Až po odkoupení kostela Církví československou husitskou v roce 1926 byla rekonstrukce dokončena a ke Svatováclavskému miléniu roku 1929 chrám znovu vysvěcen. Nový chrámový mobiliář byl z největší části vytvořen Františkem Bílkem. V roce 1936 bylo pod sníženou, pozdně renesanční malovanou kruchtou citlivě zřízeno kolumbárium podle návrhu ing. Belady.
Architektura Popis exteriéru vlevo|náhled|Hlavní oltář se svícny v podobě rukou Kostel sv. Václava stojí dnes na kamenné terase nad úrovní ulice. Stavba je provedena z lomového kamene, v němž je roztroušeno románské zdivo.
Je zde polygonálně ukončené kněžiště, širší, obdélná a nepravidelná loď, malá barokní vížka sanktusová a barokní sakristie na jihu. Hlavní loď je vysoká 14 metrů, užší i nižší presbyterium je vysoké 13 metrů a je zakončené pěti stranami osmihranu.
Hrotitá okna s profilovaným ostěním mají nové kružby, sestavené podle zbytků starých. Hrotitá zkrácená okna mají jednoduché kružby renesančního charakteru. Skruží v okně se zachovalo pouze v jediném okně, které se nachází za hlavním oltářem.
Loď se směrem k západu zužuje a na jihu je opřena čtyřmi a na severu třemi jednoduchými opěráky. V severozápadním rohu stavby a v jejím průčelí se nachází nejstarší část, tedy zbytek původního románského kostelíka. V průčelí je nepřesná hranice mezi oběma druhy zdiva, v důsledku častých stavebních úprav. V prostoru pod úrovní kostela se v současné době nachází galerie.
Popis interiéru Klenby Kněžiště je zaklenuto dvěma poli křížové klenby a v závěru paprsčitě. Žebra hruškovitého profilu spočívají v závěru na hlavicích pětibokých přípor, které dnes končí ve výši předokenní římsy. Prostor kněžiště a lodě je oddělen hrotitým vítězným obloukem s výžlabkem. Loď je zaklenuta pozdně gotickou klenbou s terakotovými žebry, svedenou na renesanční toskánské polosloupy. Žebra se vzájemně prolínají a jejich konce se za křížením přesahují. Žebra se sbíhají na krycí desky hlavic toskánských polosloupů. Klenbu lodi pokrývají nástropní, pozdně barokní fresky.
Nástěnné malby Nástěnné malby prozrazují úzké vztahy ke knižnímu malířství – bohatě drapované postavy nejen ve statických skupinách, nýbrž i ve výpravných výjevech. Na severní stěně presbytáře je symbolicky znázorněno panenské mateřství P. Marie. Vyjadřovala je řada drobných výjevů v geometrickém kompozičním rámci. Na jižní stěně je zobrazen Strom života, do něhož jsou vkomponovány medailóny s výjevy Kristových zázraků. Východiskem tohoto kompozičního rozvrhu je toskánské malířství. I přes značná mechanická poškození prozrazují zderazské malby nejvyšší kvalitu. Kruchta s dřevěným zábradlím spočívá na toskánských kamenných sloupech s hlavicemi.
Kruchta náhled|246x246px|Prostor pod kruchtou Kruchta s dřevěným zábradlím spočívá na toskánských kamenných sloupech s hlavicemi. V podkruchtí se nachází dřevěný malovaný strop. V západní zdi pod kruchtou se nacházely 4 latinské nápisy přidané v pozdější rekonstrukci v 19. století. První nápis připomíná, že kostel jako první zasvětil biskup Valentin (1179 –1182). Druhý říká, že kostel po husitských válkách posvětil v roce 1646 kardinál arcibiskup Arnošt Harach. Třetí nápis patří biskupovi Zdeňkovi Chřespickému z Modliškovic, který 25. července 1757 posvětil 5 obnovených obrazů. Čtvrtý říká, že biskup Prokop hrabě Valdštýn posvětil 3 oltáře 17. října. Před restaurováním stavby byly ve zdech pod kruchtou umístěny hroby významných osobností.
Pod kruchtou se nachází kolumbárium.
Sedile Dvojdílné sedile se nachází na jižní stěně kněžiště. Sedile má ostění profilovaného hruškovce a obloun mezi dvěma výžlabky. Profilace vychází z šikmé plochy trnože. Dva sdružené stlačené obloučky završují výklenek. V obloucích je slabě zlacený drobný ozdobný štukový detail. Jeho forma vycházela z tradice italských štukatérů, kteří působili v Praze v první polovině 17. století i později.
Sakristie vlevo|náhled|Pohled do barokně upravované sakristie. Profilovaný vchod do sakristie leží na jižní straně kněžiště, stejně jako sedile. Portál do sakristie je profilován obdobně jako sedile, je také goticky lomený, chybí pouze vnitřní výžlabek. Nad vchodem se nachází zbytky původní nástěnné malby. Freska zobrazovala Rodokmen Kristův, oblíbené téma pro kultovní prostory. Strom zelené barvy tvoří ústřední osu. U kořene je skupina Zvěstování Panny Marie a ve větvích jsou v kruzích zbytky obrazů Ježíšových předků. Fresky pochází z přelomu 14. a 15. století.
Barokní sakristie vznikla kolem poloviny 17. století. Má obdélný půdorys, dvě okenní osy a nízkou valenou klenbu s výsečemi. Klenba je pokrytá bohatou štukovou výzdobou pletenců, listoví a hlaviček andělíčků. Ve středním rámu se nachází freska Korunování Panny Marie, ve druhém Kněžic Václav almužníkem, ve třetím Kníže Václav odevzdává Podivenovi kněžské roucho. náhled|200x200px|Svícen v podobě lidských rukou
Vybavení interiéru