Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory (ve zkratce DGV nebo někdy též DGVJI z ) byl dobrovolný spolek příznivců turistiky z oblasti Jizerských hor a Ještědského hřbetu na severu současné České republiky.

Historie Uskupení vzniklo kolem Adolfa Hoffmanna (1850–1915), továrníka ze Zhořelce, který ovšem pocházel z Liberce. Ten se spolu s dalšími podobně smýšlejícími nadšenci sešel 29. června 1884 v liberecké restauraci Střelnice, kde se dohodli na založení Horského spolku. K tomu došlo 13. října 1884 v restauraci U Korunního prince, která se nacházela na dnešním libereckém Sokolovském náměstí. Na počátku čítala členská základna 154 osob. Jejich počet ovšem narůstal a po padesáti letech existence spolku již počet členů dosahoval 7760 osob, které byly rozděleny do pětadvaceti sekcí. V čele spolku stál předseda spolu s osmičlenným hlavním výborem. Vedle něj fungovalo v rámci spolku ještě devět dalších výborů zaměřených na specializované činnosti, mezi něž se například řadila stavba a značení cest, plánování výletů a prázdninových pobytů, správa hospodaření s chatou na Ještědu, dále péče o ubytovny mládeže, péče o žactvo a další výbor se zaměřoval na zimní sporty včetně sáňkařské dráhy. K podporovatelům spolku patřili továrníci Anton Demuth, Ignaz Ginzkey, Blaschek či Stiepel. Na jeho provoz přispívala též Anna von Liebieg spolu s Johannem von Liebieg.

Ač se spolek profiloval jako německý, patřili k jeho členům též Češi. Přesto se spolek ve třicátých letech 20. století přiklonil na stranu německého nacionalismu. Po úmrtí čestného předsedy F. Richtera roku 1941 vyšla i poslední ročenka spolku a uskupení se stalo součástí Nacionálněsocialistického říšského svazu pro tělocvik.

Obdobná uskupení V oblasti Jizerských a Lužických hor působily mimo Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory také čtyři sekce (Liberecká, Jablonecká, Varnsdorfská a Novoborská) Německého a rakouského alpského spolku (v originále , ve zkratce DuÖAV), dále uskupení Přátelé turistiky a horolezectví Vrblíky (v originále , zkráceně W. K. F. W.), spolek Empor a sdružení Přátel přírody (v originále ).

Činnost Spolek patřil na přelomu 19. a 20. století k nejčinorodějším z horských spolků, které na území tehdejšího rakousko-uherského mocnářství fungovaly. V Jizerských horách začal se souhlasem majitele zdejšího panství, hraběte Clam-Gallase, budovat síť značených turistických cest, které přetrvaly do současnosti. Například trasu označovanou jako (Hřebenová cesta) spojující Sněžku, Ještěd a Růžový vrch začali členové spolku spolu se svými kolegy z Krkonoš a Lužice trasovat roku 1902. Cesty vyznačovali nejčastěji tvarovkami vyrobenými z plechu.

Horský spolek ale také budoval horské chaty a rozhledny. První z těchto výškových staveb se stala roku 1887 dřevěná rozhledna na Humboldtově výšině nad Kateřinkami. Tou dobou již stála na Ještědu první dřevěná rozhledna, která tam vyrostla i za přispění Adolfa Hoffmanna. Po vzniku Horského spolku si ji založené uskupení převzalo, zvelebilo blízkou Rohanovu chatu, k níž roku 1885 přistavělo verandu pro dvě stě návštěvníků, a staralo se o rozhlednu až do roku 1889, kdy musela být pro zchátralost stržena. Ještě toho samého roku ale Horský spolek na vrcholu vybudoval rozhlednu novou. Současně s tím chtěli členové spolku na Ještědu vybudovat honosnou kamennou chatu, u které měla vyrůst bytelná rozhledna. Se stavbou těchto objektů začali závěrem léta 1916 a za půl roku – 13. ledna 1917 – se objekt nazývaný „Nový ještědský dům“ slavnostně otevíral.

Postupně Horský spolek vystavěl rozhledny Královku, Slovanku, na Bramberku, na Jůslově vrchu u Josefova Dolu či na tanvaldském Špičáku. Když 5. dubna 1904 zemřel Heinrich Liebieg, začal se Horský spolek pečovat také o rozhlednu na Liberecké výšině. Jakmile se aktivity spolku rozšířily západním směrem, začali jeho členové pečovat také o zříceninu hradu Ralsko. Pro turisty nechal Horský spolek zpřístupnit také vyhlídková místa, kupříkladu Vyhlídku poblíž Smržovky, Ořešník, Kočičí kameny, Trniště, Popovu skálu nebo Dračí kámen a Kovadlinu u Liberce.

K další činnosti spolku se řadila provoz letních prázdninových táborů pro děti vybudovaných v Josefově Dole, ve Ferdinandově u Hejnic, v Černousích a v panském zámečku v Kristiánově. Ve správě mělo také dvacet ubytoven pro mládež, mezi něž patřila též kamenná budova bývalé sklárny na Jizerce. Na území Liberce a Hrádku nad Nisou pečoval také o tři meteorologické budky.

Počínaje rokem 1885 vydávali členové svoje Zprávy Horského spolku (v německém originále ), jež se o šest let později rozšířily a stala se z nich Ročenka DGV (). Vycházely též pohlednice zachycující Ještěd nebo Jizerské hory a spolek zpracovával též kartografická díla. Jejich autorem byl člen spolku Josef Matouschek. Roku 1927 vyšla na náklady spolku jeho mapa zachycující Jizerské hory.

Pokračovatel Na činnost původního Horského spolku navazuje roku 1996 založený Jizersko-ještědský horský spolek z Liberce. Oproti svému předchůdci se věnuje též ochraně přírody. Vedle toho obnovil také řadu vyhlídek, slavnosti slunovratu i soutěž stovkařů (snaha dosáhnout za co nejkratší čas sta výstupů na Ještěd), opětovně navíc začal vydávat ročenky a připravil nový výtisk Matouschkovy mapy.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články Německé alpské spolky v Českých zemích do roku 1938 – Sekce v oblasti Jizerských a Lužických hor Sáňkařská dráha na Ještědu Rudolf Kauschka Matouschkova mapa Ještědských a Jizerských hor Josef Matouschek

Kategorie:Jizerské hory Kategorie:Ještědsko-kozákovský hřbet Kategorie:Spolky v Československu Kategorie:Spolky v Protektorátu Čechy a Morava Kategorie:Turistické organizace v Česku Kategorie:Spolky v Česku Kategorie:Organizace založené roku 1884