Bayreuth (archaicky česky Barout či Barut,https://ags.cuzk.gov.cz/jmenasveta/KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Díl I. A–M. V Praze: J. Kolář, 1878, s. 47. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online.Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sv. 3. B-Bianchi. V Praze: J. Otto, 1890, s. 533. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online. německy dříve psáno BaireuthBayerische Staatsbibliothek: Baireuth [cit. 2025-11-19].) je německé město, ležící v severním Bavorsku. Žije zde obyvatel. Leží na řece Červený Mohan (Roter Main), je hlavním městem vládního obvodu Horní Franky a zemského okresu Bayreuth. Zároveň se jedná o městský okres (kreisfreie Stadt).
Město je ve světě proslulé díky opernímu festivalu Richard-Wagner-Festspiele, který se koná každý rok. Univerzita byla založena v roce 1972. Na univerzitě studuje více než 13 000 studentů.
Ačkoli dle jména se zdá Bayreuth od počátků jako bavorské město, není tomu tak. K Bavorsku patří od roku 1810.
Statistické údaje a poloha Bayreuth je hlavním městem Horních Frank. Ve městě žije obyvatel. Rozloha katastru města činí 66,9 km², hustota zalidnění je 1 115 obyvatel/km². Vozidla zde registrovaná mají státní poznávací značku BT. Pro PSČ Bayreuthu je stanoven rozsah 95401 až 95448.
Bayreuth leží v jižní části Hornomohanské vrchoviny na obou březích Červeného Mohanu, jižnější a delší z obou pramenných řek Mohanu, mezi Smrčinami a Franským Švýcarskem. Dalšími toky na území města jsou Warme Steinach, Mistel (v Bayreuthu zvaný Mistelbach) a Sendelbach s připojenými historickými kanály Tappert. Největší vodní plochou je říčkou Ausbachem napájené jezero Röhrensee.
Centrum města leží cca 340 m nad mořem. Bayreuthskou kotlinu ohraničují vrchoviny o 100 metrů vyšší. Nejvyšší vyvýšeninou v okolí je s 594 metry Sophienberg jižně od města. Dalšími vrchy jsou Schlehenberg, Oschenberg, Höhenzug, Rote Hügel a Buchstein. Pánevní oblast má příznivý účinek na klima ve městě. Průměrná roční teplota činí v Bayreuthu 8,3 °C.
Pojmenování Roku 1194 je místo jménem Baierrute poprvé zmíněno v listině bamberského biskupa Otty II. Přípona -rute je nejčastěji interpretována jako mýtina. Že by začátek názvu (Baier-) odkazoval na přistěhovalce z bavorského sídelního celku, není průkazné. Mnohé naznačuje, že konečné pojmenování města bylo zakotveno teprve s příchodem nových osadníků. V Bayreuthské zemské knize jsou v letech 1421/24 obsažena také označení Peyeruth nebo Peyrreute, která mohla být vykládána jako „Pfar peyr Reut“ (fara u mýtiny). Ypsilon v názvu města se poprvé objevuje již v 15. století, dlouho před začleněním města do Bavorska. Dnešní psaná forma je doložená roku 1625 v písemnosti města Kulmbach (Kulmbacher Bürgerbuch), neprosadila se ale ještě jako konečná. Například markraběnka Vilemína (1709–1758) nazývala město „Bareithem“.
Historie
Již v raném středověku stál na místě bývalého jezu přes Mohan hrad Leineck. Zdi hradu zprvu jen ze dřeva a hlíny byly později nahrazeny dřevohlinitou zdí v blokové konstrukci, která byla zesílena silnými fošnami zapuštěnými do hlíny. Ve třetí fázi nahradili stavitelé opevnění suchou kamennou zdí. Zejména první a třetí stupeň tohoto bezpečnostního oplocení silně připomínají slovanský stavební styl. Slované sídlili v raném středověku i v části Horních Frank.
Středověk a raný novověk Pravděpodobně už v 11. století, v průběhu klučení půdy schweinfurtských hrabat, vzniklo malé osídlení na místě dnešního dolního náměstí.
Dříve byly listinně zmíněny dnes do města začleněné vesnice Seulbitz (roku 1035 jako sálské královské zboží Silewize v jedné listině císaře Konráda II.) a St. Johannis (možná 1149 jako Altentrebgast). Také městská čtvrť Altstadt (do 19. století Altenstadt) západně od centra by měla být starší než vlastní osídlení Bayreuthu. Ještě starší stopy lidské přítomnosti byly nalezeny v místě Mayernberg: Keramické střepy a dřevěné nádobí byly na základě svého zdobení datovány do 9. století.
Zatímco ještě roku 1199 byl Bayreuth označen jako villa (vesnice), objevuje se roku 1231 v jedné z listin poprvé pojem civitas (město). Je možné předpokládat, že Bayreuth mezi lety 1200 a 1230 dostal propůjčena městská práva. Pány města byly do roku 1248 hrabata s Andechs-Meranien. Po jejich vymření převzal dědictví roku 1260 norimberský purkrabí z rodiny Hohenzollernů. Zpočátku vlády Hohenzollernů byl rezidencí a centrem země Plassenburg v Kulmbachu. Město se proto rozvíjelo jen pomalu a prodělalo si několik katastrof. Už roku 1361 vydal císař Karel IV. purkrabímu Fridrichovi V. pro města Bayreuth a Kulmbach mincovní právo.
Roku 1421 se Bayreuth poprvé objevil na mapě.
V únoru 1430 Bayreuth těžce zpustošili husité, radnice a kostely byly spáleny. Matthäus Merian popisuje tyto události následovně: „v roce 1430 husité z Čech/ Culmbach a Byrret napadli/ velké krutosti/ jako divoká zvířata/ na obecném davu, a na nóbl osobách páchali./ Duchovní/ mniši a jeptišky vydali ohni/ nebo je přivedli na zmrzlou vodu v řece/ a polívali je studenou vodou/ a z nich se stal takový ubohý zmrzlý tvar/ tak popisuje Borek v české kronice na straně 450." (Pramen: Frühwald (Ed. ): Frankische Städte und Burgen um 1650 nach Texten und Stichen von Merian, Sennfeld 1991.)
Na mapě „zemských cest říše římské“ od Erharda Etzlauba (1501) je Bayreuth označen jako stanice na Via Imperia z Lipska do Verony.
Již roku 1528 (11 let po zahájení reformace) se panstvo na území franského markrabství připojilo k luteránství.
Požár, který vypukl z neopatrnosti roku 1605, zničil 137 z 251 domů ve městě. Roku 1620 zuřil mor, následujícího roku zničil město další velký požár. Také ve třicetileté válce město těžce trpělo.
Mezníkem v historii města bylo přeložení markraběcí rezidence z Plassenburgu nad Kulmbachem do Bayreuthu roku 1603 markrabětem Kristiánem, synem kurfiřta Jana Jiřího Braniborského. Mezi lety 1440 a 1457 markrabětem Johanem Alchymistou vybudovaný první hohenzollernský zámek, předchůdce dnešního starého zámku, byl mnohokrát přestavován a rozšiřován. Po Kristiánově smrti roku 1655 založil jeho vnuk Kristián Arnošt Gymnázium Christian-Ernestinum. Roku 1683 se osobně podílel na osvobození Vídně od Turků. V upomínku na tento čin si nechal zhotovit markraběcí kašnu, která nyní stojí před Novým zámkem. Slouží zároveň jako památník, na němž je ztvárněn markrabě Kristián Arnošt jako vítěz nad Turky. V této době byl postaven také vnější obvod hradeb a přestavěn starý zámecký kostel.
Roku 1611 byl dokončen první městský vodovod. Voda protékala dřevěnými rourami z vodního zdroje u Röhrensee do čtyřech kašen ve městě.
V 80. letech 17. století začal markrabě Kristián Arnošt přijímat hugenotské náboženské uprchlíky. Od roku 1686 přicházeli, především z jižní Francie, řemeslníci a obchodníci do Bayreuthu a založili zde téhož roku první francouzsko-reformovanou církevní obec.
18. století Následník Kristiána Arnošta, korunní princ a později markrabě Jiří Vilém, začal roku 1701 založením dříve samostatného města St. Georgen am See (dnes část města) s takzvaným řádovým zámkem, radnicí, vězením a malými kasárnami. Roku 1705 zřídil Řád Opravdovosti, který byl roku 1734 přejmenován na Řád červené orlice, založil i řádový chrám, ten byl dokončen a vysvěcen roku 1711. V St. Georgen byla založena roku 1716 hraběcí porcelánka.
V letech 1715–1719 v době markraběte Jiřího Viléma byl vystavěn první zámek v parku Eremitage. Roku 1721 zakoupilo město palác baronky ze Sponheimu a umístilo tam radnici, tu původní z roku 1440 zničil jeden z mnohých požárů města.
Jeden z vrcholů své historie zažil Bayreuth v letech 1735–1763, v době vlády markraběcího páru Fridricha a Vilemíny z Bayreuthu, oblíbené sestry Fridricha Velikého. V této době vznikly pod vedením dvorních architektů Josefa Saint-Pierre a Karla von Gontard mnohé reprezentativní budovy a objekty: markraběcí opera (1744–1748, jedno z nejbohatěji zdobených barokních divadel), proběhla přestavba a rozšíření Ermitáže se stavbou nového zámku se slunečním chrámem (1749–1753), stavba nového zámku s dvorní zahradou (1754 a následující), po vyhoření starého zámku došlo k velkému rozšíření města v dnešní Friedrichstrasse. Zrodila se tak nezávislá varianta rokoka, takzvané Bayreutské rokoko. To se vyznačovalo především zdobnou vnitřní architekturou. Došlo i ke změně obranného systému. Staré tmavé brány byly zbořeny, překážely dopravě a byly z obranného hlediska již zastaralé. Markrabě Fridrich své knížectví v době mnohých dobyvačných válek svého švagra Fridricha Velikého držel úspěšně mimo boje a přinesl tak franskému říšskému okresu čas míru.
Roku 1742 došlo k založení Fridrichovy akademie, která byla roku 1743 povýšena na univerzitu. Vzhledem k odmítavému postoji obyvatelstva, které doprovázely i nepokoje, byla univerzita ještě tentýž rok přeložena do Erlangenu. Tam existuje až dodnes. Mezi lety 1756 a 1763 fungovala také akademie pro svobodná umění a vědy.
Bayreuth byl znám jako ostrůvek náboženské tolerance. Katolíci získali právo zřídit si modlitebnu (oratorium), a také židovské rodiny se opět usídlovaly ve městě. Roku 1760 byla vysvěcena synagoga a roku 1787 židovský hřbitov.
Markraběnka Vilemína zemřela roku 1758. Markrabě Fridrich se sice ještě znovu oženil, manželství bylo ale jen krátké a bez potomků. Po smrti markraběte Fridricha roku 1763 cestovalo množství umělců a uměleckých řemeslníků do Berlína, případně do Postupimi, aby pracovali pro pruského krále Fridricha Velikého. Nový markrabě Fridrich Kristián měl totiž pramálo porozumění pro umění. Chyběly mu však i prostředky, protože nákladný životní styl předchůdců, výstavby a platy zejména zahraničních umělců stály více peněz, než si mohl dvůr dovolit. Ke konci vlády markraběte Fridricha bylo u dvora zaměstnáno na 600 lidí, za jeho předchůdců Jiřího Fridricha dvůr zahrnoval kolem 140 osob. Knížectví stálo kousek před bankrotem.
Roku 1769 následoval po bezdětném Fridrichu Kristiánovi markrabě Karel Alexandr z ansbašské linie franských Hohenzollernů. Bayreuth poklesl na úroveň vedlejšího sídla. Karel Alexandr nadále přebýval v Ansbachu a jen vzácně přijížděl do Bayreuthu.
Po abdikaci posledního markraběte Karla Alexandra na knížectví Ansbašské a Bayreutské 2. prosince 1791 se jejich území stalo pruskou provincií. Pruský ministr Karel August, svobodný pán z Hardenbergu, správu území převzal na počátku roku 1792.
19. století Vláda Hohenzollernů nad knížectvím Kulmbach-Bayreuth skončila roku 1806 po porážce Pruska napoleonskou Francií. Když Prusové v létě 1806 vyhlásili Francii válku, bylo knížectví proti Napoleonovi téměř bezbranné, a bylo záhy vydáno jeho bavorským spojencům. 7. října obsadil maršál Soult s 30 000 muži město. 8. října se objevil maršál Ney s dalšími 18 000 vojáky, příštího dne vpochodovala do města první bavorská divize. Povinné ubytovávání vojáků, rekvírování, plundrování a násilné přepady uvedly obyvatelstvo ve strach a hrůzu. Etienne Alexandre Le Grand de Mercey udržoval ve městě vojenskou vládu a tvrdou rukou zastavoval každý pokus o odpor.
Během francouzské okupace od roku 1806 do roku 1810 platil Bayreuth jako provincie Francouzského císařství vysoké válečné příspěvky. Vyžadováno bylo 2,5 milionu franků v nejkratší možné době. Od 14. listopadu 1806 bylo knížectví pod správou hraběte Camille de Tournon, který sepsal podrobný inventář majetku bývalého knížectví. V červnu 1809 bylo město obsazeno rakouskými jednotkami, ty ale v červenci opět ustoupily před Francouzi. 30. června 1810 předala francouzská armáda bývalé knížectví do rukou Bavorska, mezitím povýšeného na království. Šlo vlastně o koupi za 15 milionů franků od Napoleona. Bayreuth se stal krajským hlavním městem jednoho z hlavních bavorských krajů. Nakonec byl zreorganizován ve vládní okres Horní Franky. Napoleon Bonaparte navštívil se svojí chotí Marií Luisou město 15. května 1812. Obyvatelstvem byl přivítán bez jakékoli pozornosti. Plán místního obchodníka vyhodit Napoleona do vzduchu selhal.