Biotův–Savartův zákon (také někdy nazývaný Biotův–Savartův–Laplaceův zákon, v některých zdrojích uváděný také jako Savartův–Biotův zákon) popisuje magnetickou indukci, která vzniká díky pohybujícímu se náboji.
Pojmenován byl podle dvou francouzských matematiků – Jean-Baptiste Biotovi a Félixi Savartovi. Společně s Ampérovým zákonem o síle působící na náboj v magnetickém poli je základním zákonem magnetostatiky.
Formulace zákona Zákon udává vztah pro magnetickou indukci, vyvolanou elektrickým proudem nebo pohybujícím se bodovým elektrickým nábojem.
Bodový náboj Q, který se v místě pohybuje rychlostí , přispívá do místa s polohovým vektorem magnetickou indukcí , což lze vyjádřit vztahem , kde μ je permeabilita. Pro hustotu elektrického proudu dostáváme objemový integrál: .
Tento vztah je analogický ke vztahu, který elektrostatické pole popisuje jako funkci hustoty náboje.
Lineární vodič Pro magnetickou indukci lineárního vodiče C, kterým protéká proud I, získáváme [křivkový integrál] přes křivku C, představující vodič (orientovanou ve směru proudu): , kde je nekonečně malý úsek vodiče ve směru proudu, což můžeme také v diferenciálním tvaru jednoduše psát:
kde .
Reference
Související články Lorentzova síla Elektromagnetismus Magnetické pole
Externí odkazy
Kategorie:Fyzikální zákony Kategorie:Elektromagnetismus