Rudolf Beran (28. prosince 1887 PracejoviceMatriční záznam o narození a křtu – 28. února 1954 Leopoldov) byl český agrární politik a ministerský předseda. První vládu Strany národní jednoty vedl od prosince 1938 do zániku druhé republiky v březnu 1939, kdy na více než měsíc stanul v čele protektorátního kabinetu. Po válce byl odsouzen za kolaboraci s nacisty a zbytek života strávil ve vězení. V roce 2022 byl rehabilitován.
Osobní život Rudolf Beran se narodil v jihočeské vsi Pracejovice, jeho otec byl místní rolník a hostinský. Beran vystudoval vyšší hospodářskou školu ve Strakonicích a již jako mladík byl činný v agrárnických hnutích.Ústav pro studium totalitních režimů: Rudolf Beran [online]. 2008-2014 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online. Později vstoupil do Českoslovanské strany agrární. Před samotným vstupem do politiky sám hospodařil na statku svého otce.Totalita.cz: Rudolf Beran [online]. © 1999 - 2015 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_beranr.php.
Se svou ženou Marií (rozená Pilařová v Ohařích u Kolína) měl dva syny, staršího Rudolfa a mladšího Břetislava. Manželka Beranovi zůstala věrná i během jeho dlouhodobého pobytu ve vězení, ačkoli sama byla stíhána a na 6 let komunistickým režimem taktéž odsouzena.ZÍDEK, Petr. Beranová: Bohatá nevěsta dožila kvůli komunistům v exilu. Lidovky.cz. [online]. 2011 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/beranova-bohata-nevesta-dozila-kvuli-komunistum-v-exilu-pkb-/lide.aspx?c=A111020_210339_lide_OGO. Jeho vnukem je česko-americký matematik a statistik Rudolf Beran.
Rudolf Beran nemá žádný hrob. Je pohřben za leopoldovskou věznicí, kam v roce 1968 byla umístěna alespoň jména zde pochovaných. Po začátku normalizace však toto provizorní pohřebiště na rozkaz srovnala těžká technika se zemí.
Politická činnost
Za Rakouska-Uherska Rudolf Beran disponoval vynikajícími řečnickými schopnostmi, které mu pomáhaly prosadit se na venkovských schůzích. Politickým vzorem pro Rudolfa Berana byl tehdejší předseda agrárníků Antonín Švehla, chápal jej jako svého učitele. Beran působil od roku 1915 jako generální tajemník agrárníků.
První republika Nejdůležitější část politické kariéry Rudolfa Berana začala po druhém sjezdu Republikánské strany na konci června roku 1922. Od doby, kdy proběhly volby v roce 1920, měla za sebou strana 2 roky plné práce, kdy sbírala organizační zkušenosti. Strana za tuto dobu posílila své postavení a členskou základnu a stala se tak největší stranou. Na sjezdu vyvrcholilo úsilí sjednotit politické zemědělské hnutí, které bylo historicky ukotveno v českých zemích spolu s nově vzniklým hnutím na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Předsedové Antonín Švehla a Milan Hodža vyhlásili sjednocení obou hnutí v jednu politickou stranu, kterou nazvali Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu.
Beran v této straně nadále zastával funkci generálního tajemníka a byl také ředitelem veškeré činnosti spjaté s organizačními složkami. Ve své funkci vydával i Zemědělskou korespondenci, která byla určena především funkcionářům.DOSTÁL, Vladimír. 1998. Agrární strana. Brno: Atlantis. s. 98. . Díky tomu, že se straně politicky dařilo, mohla prosadit řadu svých opatření, která se týkala zejména oblasti zemědělství. Například pozemková reforma zaznamenala velký úspěch hlavně na Podkarpatské Rusi, kde velkou částí přispěla k hospodářskému rozvoji.DOSTÁL, Vladimír. 1998. Agrární strana. Brno: Atlantis. s. 115. . V období po roce 1930 se začala v Československu projevovat zemědělská krize, kdy o pomoc žádalo Slovensko, ale i Morava. V roce 1932 byly přijaty některé zákony, které se snaží omezit dopady krize na zemědělství a hospodářství celkově. V roce 1933 zemřel předseda strany Antonín Švehla, funkce předsedy nebyla po následující tři roky obsazena, neoficiálním vůdcem strany byl Beran. V roce 1935 byl na funkci předsedy navržen výkonným výborem, na šestém sjezdu strany v lednu roku 1936 se potvrdila volba Rudolfa Berana coby předsedyDOSTÁL, Vladimír. 1998. Agrární strana. Brno: Atlantis. s. 184-185. . Beran byl zvolen na základě své dřívější intenzivní spolupráce se Švehlou a díky svým zásluhám na organizaci zemědělských složek strany.
Devatenáctého května roku 1935 strana vydala prohlášení k volbám, které obsahovalo požadavky pro budoucí agrární politiku země, hlavně dokončení pozemkové reformy, řádné hodnocení zemědělské práce nebo předání dolů do rukou národa. Tyto volby se staly zkouškou toho, jak je strana silná a zda si získala důvěru voličů po zemědělské krizi. Strana musela bojovat proti vzrůstajícímu vlivu a prosazování se fašistů na venkově, zejména v západních a jižních Čechách byla zřetelná kampaň, a to z důvodu, že zde měl Rudolf Beran sídlo.DOSTÁL, Vladimír. 1998. Agrární strana. Brno: Atlantis. s. 161. .
Před prezidentskou volbou v roce 1935 i během ní byla Republikánská strana vystavena velkému tlaku a to díky kandidatuře Bohumila Němce, který se postavil proti Edvardu Benešovi, toto rozhodnutí bylo později velmi kritizováno. Strana byla pomlouvána za údajnou spolupráci s henleinovci, tyto pomluvy se šířily zejména z kruhu socialistického a lidoveckého tisku. Těmito kroky šířili nedůvěru v Republikánskou stranu i v osobu samotného Berana. Pomluvy se však dostávaly i od komunistů, kteří označovali Bohumila Němce za fašistu a celou Republikánskou stranu obviňovali ze spolupráce s fašistickým hnutím.DOSTÁL, Vladimír. 1998. Agrární strana. Brno: Atlantis. s. 193. .
Snažil se o nekonfrontační přístup k Němcům. V roce 1938, kdy se připomínalo 20. výročí samostatného Československa, Rudolf Beran pronesl řeč, ve které zdůraznil, že navzdory nepříznivému období by občané Československa měli zůstat věrni demokratickým zásadám a že by sice měli věřit spojencům, spoléhat by se však měli hlavně sami na sebe. V tomto roce také pronesl proslov, ve kterém se vyjádřil o postavení menšin v Československu. Zejména otázka německé menšiny vyvolala velkou vlnu reakcí a nespokojenosti. Beran totiž prohlásil, že se německá národnost nesmí jen tak přehlížet, že se mají obě strany snažit dohodnout a hlavně spolu komunikovat. Němci by tak měli respektovat český stát, ale zároveň by měli dostat to, co jim patří ohledně státní správy. Zdůraznil zde, že to, že se Němci hlásí k určité politické straně, z nich nedělá ještě velezrádce.
Beran začal být vnímán jako vlastizrádce v roce 1938, kdy navrhoval, aby československá vláda přijala do svých řad zástupce Sudetoněmecké strany Konrada Henleina. V periodiku Venkov byl navíc otištěn článek, který byl napsán samotným Henleinem, vůdcem Sudetoněmecké strany, ve kterém obviňoval Čechoslováky z nepochopení Němců, kteří nechtěli být po roce 1918 součástí Československa. Po válce Beran v roce 1947 před Národním soudem prohlásil, že o otištění článku neměl žádné informace a že k tomu došlo bez jeho vědomí. Toho všeho využili komunisté, aby jeho osobu i celou stranu mohli očernit. Lidové listy ho nakonec obvinily i z myšlenky totalitarismu, cílem těchto praktik bylo ovlivnit mínění o straně před následujícími volbami. Beran byl vyzýván, aby veřejně vystoupil a vysvětlil, co řekl o německé menšině, on však prohlásil, že nic ze svého proslovu odvolávat nebude. Jakmile odezněly diskuze ohledně Beranova projevu, objevili komunisté dokument, ve kterém poslanec Slánský žádá v parlamentní interpelaci o vysvětlení schůzky Berana s německým vyslancem Eisenlohrem. Tato schůze však byla naplánována samotným předsedou vlády.
Druhá republika Dne 18. 11. 1938 se z středopravých stran a z části strany národně socialistické vytvořila Strana Národní jednoty, ke které se následně přidaly i krajní pravicové strany. Předsedou této strany byl zvolen sám Rudolf Beran. Beran byl pověřen, aby nabídl kandidaturu na prezidenta Háchovi, ten zase chtěl, aby Beran sestavil novou vládu, zejména z lidí, kteří již byli dříve politicky aktivní, s tím však Beran nesouhlasil, chtěl vládu, ve které by byli odborníci. Nakonec ale souhlasil a vládu sestavil, převzal do ní některé členy vlády, např. generála Syrového, a jmenoval i nové osoby.
Beranova vláda si byla velice dobře vědoma obtížné situace, ve které se československý stát po Mnichově ocitl, věřil ale, že národ má dostatek sil, aby tyto problémy přetrpěl. V této době vyzýval obyvatelstvo ke spolupráci a k tomu, aby se psychicky nevzdávali. Pro něho samotného ale byla tato situace velice tíživá a přidělávala mu velké starosti. Aby mohla vláda účinně a co nejrychleji řešit úkoly, vyžádala si od parlamentu zmocnění, že může po dobu 2 let spravovat státní záležitosti dle zmocňovacího zákona.Historie.cs. Trpký osud Rudolfa Berana. [online]. [cit. 2015-01-24]. Dostupné z: <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/223485-trpky-osud-rudolfa-berana/. Očekávání Berlína, že se Československo připojí k ose Berlín-Řím a že odvolá spojenecké smlouvy, které mělo uzavřené s Francií a Sovětským svazem, se stalo pro Beranovu vládu naprosto neakceptovatelné. Beran i jeho vláda se tak ocitli v těžké situaci, kdy vláda musela s Hitlerem spolupracovat, nechtěla ale slepě plnit všechna jeho ultimáta.
Protektorát Brzy ráno 15. března 1939 Hitler přijal Háchu a Chvalkovského, kteří přijeli jednat o Slovensku, a oznámil jim plánovanou okupaci, jež měla začít již za pár hodin, s výhružkou zlomení jakéhokoliv odporu. Ti následně po telefonu nařídili Beranovi, aby německé armádě nebyl kladen odpor. Německá okupace znamenala v Beranově životě zásadní zlom, byl zničen, zrazen, apaticky ležel doma v posteli.ROKOSKÝ, Jaroslav. „Rudolfe, hlavu vzhůru...“: Osudný 15. březen 1939 a premiér Rudolf Beran. Paměť a dějiny. 2009. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/011-020.pdf. Když byl tohoto dne vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, Beran následně podal svým jménem i jménem celé vlády demisi.DOSTÁL, Vladimír. 1998. Agrární strana. Brno: Atlantis. s. 214. . Spolu s některými dalšími politiky však zůstal v imaginární vládní odpovědnosti a to do doby, než přijel říšský protektor Neurath. V tomto období se musel setkávat s okupačními činiteli, což mu bylo osobně velmi nepříjemné a při soudu v roce 1947 to bylo použito proti němu. V tomto období byl v kontaktu také s odbojovou skupinou Obrana národa.MACH, Vladimír. Rudolf Beran. [online]. [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: <http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_beranr.php>. Po ukončení funkce předsedy vlády odešel z politického a veřejného života, udržoval však kontakty s částí protektorátní reprezentace i domácího odboje, který též finančně podporoval.
Během války byl členem odbojové organizace Politické ústředí, kde byl jedním z místopředsedů, za tuto činnost byl v květnu 1941 zatčen gestapem a v roce 1942 souzen pro velezradu, hlavním svědkem proti němu stál K. H. Frank. Byl v Berlíně odsouzen k 10 letům žaláře a k pokutě 100 000 říšských marek (milion protektorátních korun) spolu se zabavením majetku. V prosinci roku 1943 byl však bez udání důvodu jeho trest přerušen, byl propuštěn do domácího vězení a konfinován v Pracejovicích, které 6. května 1945 osvobodili Američané.
Po válce Velmi brzo po osvobození, 19. května 1945 byl Beran znovu zatčen, tentokrát československými bezpečnostními orgány a obviněn z úkladů proti československému státu včetně kolaborace s německými okupanty. Spolu s ním byl zatčen i Josef Černý, také politik Republikánské strany a meziválečný ministr vnitra.DOSTÁL, Vladimír. 1998. Agrární strana. Brno: Atlantis. s. 244. . Beran nečekal, že po jedné diktatuře přijde diktatura druhá, a že ani tady jeho postoje nebudou uznávány bez povšimnutí a bez následného trestu. Odsouzení těchto politiků mělo dokázat, že jsou zrádci národa a měl se tak ospravedlnit zánik jejich strany.