Dolní Kounice

Dolní Kounice (pomnožné, německy Kanitz) jsou město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů. Žije zde obyvatel. Město je členem Mikroregionu Ivančicko.

Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města).

Název Jméno vsi bylo utvořeno od osobního jména Kúna, což byla domácká podoba jména Konrát/Kunrát. Původní význam jména tedy byl "Kúnovi lidé". Přívlastek Dolní doložen od konce 14. století na odlišení od Horních Kounic, vzdálených 23 km západojihozápadně. Německé Kanitz bylo odvozeno z místní nářeční výslovnosti.Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 432, 433. Židovský název města v hebrejštině zní קוניץ.

Poloha vlevo|náhled|Poloha Dolních Kounic na jižním Brněnsku Město se rozkládá na úpatí jižních výběžků Brněnské vyvřeliny, geomorfologicky v Bobravské vrchovině, východní část území se otvírá do Dyjsko-svrateckého úvalu. Řeka Jihlava je dělí na dvě části: na pravém břehu se nalézá centrum zvané Město, část na levém břehu je zvána Závodí (toto dělení je zároveň shodné s vymezením dvou volebních okrsků v Dolních Kounicích). Město se rozkládá v údolí Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu.

Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem, průměrná červencová teplota činí 20 °C, průměrné roční teploty se pohybují mezi 9 a 11 °C. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně).

Historie

Nejstarší doložené dějiny Dolních Kounic jsou spojeny s rodem pánů z Kounic a se založením ženského premonstrátského kláštera Rosa coeli. Podle tradice i pozdějších pramenů jej založil moravský velmož Vilém z Pulína, uváděný také jako Vilém z Kounic. Roku 1181 se měl při přípravě založení kláštera radit s želivským opatem Gotšalkem; již roku 1183 se zde usadila komunita premonstrátek z louňovického kláštera. Ve 20. letech 14. století si klášter, tehdy již významně zbohatnuvší, postavil na návrší nad svým areálem pro vlastní ochranu gotický hrad, který byl dokončen roku 1330.

V období husitských válek byl klášter Rosa coeli poškozen a jeho význam postupně upadal. Klášterní život zde definitivně ustal roku 1527. Po zániku kláštera přešlo panství do rukou světských vlastníků. Roku 1537 získal bývalý klášterní majetek Jiří Žabka z Limberka, který přestavěl původní gotický hrad na renesanční šlechtické sídlo. Roku 1622 získali zámek a panství Ditrichštejnové.

Významnou roli v dějinách města sehrála také židovská komunita. Její přítomnost připomíná dochovaná židovská čtvrť se synagogou a hřbitovem. Synagoga byla postavena v 17. století v raně barokním slohu. Židovský hřbitov byl založen roku 1680.

Ve druhé polovině 20. století ztratily Dolní Kounice status města, který jim byl navrácen v roce 1998.

Obyvatelstvo

Na začátku 17. století měla obec 196 domů, po třicetileté válce z nich byly obydlených pouze 121. V roce 1790 měla obec 266 domů a 1582 obyvatel, v roce 1834 pak 370 domů a 2030 obyvatel.

+ Vývoj počtu obyvatel a počtu domů (sčítání lidu) Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel Počet domů

Pamětihodnosti

Zámek Dolní Kounice – renesanční zámek vznikl přestavbou staršího gotického hradu Klášter Rosa coeli s kostelem Panny Marie Kostel sv. Petra a Pavla Židovská čtvrť se synagogou a hřbitovem Poutní kaple sv. Antonína Kaple sv. Fabiána a Šebestiána Kaple sv. Jana Křtitele

Galerie

Vinařství

Dolní Kounice jsou vinařskou obcí ve Znojemské vinařské podoblasti, která je součástí vinařské oblasti Morava. Pro okolí města je typické pěstování modrých odrůd, zejména Frankovky.

Vinařství je s městem spojeno od středověku. První písemná zpráva o dolnokounických vinicích z roku 1361, kdy byly zmíněny vinohrady v kounických horách Kobyliškách. Význam vinařství připomíná také městská pečeť z roku 1571 s motivem ptáka držícího hrozen vína.

Dolnokouničtí vinaři požádali roku 1737 o povolení k založení Bratrstva vinařů a kopáčů, jehož patrony byli svatý Gothard a svatý Jan Křtitel. Ve 21. století působí v Dolních Kounicích stejnojmenný spolek, který pořádá vinařské akce, výstavy vín, semináře a odborné exkurze.

K vinařským akcím spojeným s Dolními Kounicemi patří otevřené sklepy Za Kounickou Frankovkou, které propojují Dolní Kounice, Moravské Bránice, Nové Bránice a Trboušany.

Kultura Školství Nejstarší školou v Dolních Kounicích byla škola v klášteře Rosa coeli. Škola byla určena pouze pro šlechtické dívky, které pobývaly v klášteře; dívky se učily latinu, náboženství a ruční práce. V poslední čtvrtině 13. století se Kounice z vesnice mění na městečko, je založena fara a při ní jistě existovala škola pro širší veřejnost, třebaže přímé zprávy o ní nejsou. Po zániku kláštera roku 1527 došlo k úpadku církevního a školského života v městečku, takže konšelé požádali Ferdinanda I., aby povolil bratrským správcům vést katolický kostel a faru. Ferdinand proto roku 1552 nařídil olomouckému biskupovi, aby na faru dosadil kněze, pro nedostatek katolických kněží ji skutečně získala Jednota. V té době již bratrská škola v městečku existovala, fungovala jako základní a poskytovala vzdělání i katolíkům. Velký význam pro její rozvoj měla blízkost bratrského biskupského sídla a gymnázia v Ivančicích.

V roce 1622 po nuceném odchodu bratrských kněží převzala faru i školu katolická církev. Ze 17. století je stále o škole málo informací, ale je poprvé známo její umístění – bývala v jednom domě na jižní straně dnešního Masarykova náměstí. Škola se počtem žáků stále rozrůstala, takže církevní vizitace roku 1819 konstatovala, že prostorově nevyhovuje, a vyzvala k vybudování nové školy. Po dlouhých letech hledání vhodného stavebního místa byla vystavěna nová budova v Tovární ulici roku 1831. I tato škola brzy přestala kapacitně dostačovat, takže byla přistavěna další budova nad školní zahradou v ulici U Sboru (tato budova slouží svému účelu dodnes). Do roku 1780 se ve škole učilo výhradně česky, od té doby do 1907 i německy. V židovské čtvrti byla samostatná škola, doložená nejdříve 1751. Na nátlak místních Němců byla roku 1903 (i pro klesající počet žáků) zrušena a její žáci přešli do nově zřízené Německé lidové školy, která si vybudovala novou školní budovu na Hlavní ulici. Po roce 1918 počet žáků silně poklesl a škola byla 1921 zrušena (obnovena na přechodnou dobu 1939–1945). Před první světovou válkou vznikla i německá mateřská škola, proto byla v Jiráskově ulici zřízena také česká mateřská škola.

V obci v současnosti poskytuje elementární vzdělání ZŠ Dolní Kounice, otevřena 4. září 1910. Škola má devět ročníků, vlastní jídelnu, školní družinu a přibližně 300 žáků.

Hody V roce 2014 došlo v Dolních Kounicích po více než 40 letech k navázání na tradici Svatováclavských hodů. První obnovené hody, které organizuje spolek Dolnokounické hody, probíhaly od 26. do 27. září toho roku na Mlýnském náměstí a v Kulturním domě.

Spolkový život

Sbor dobrovolných hasičů Dolní Kounice

K dlouhodobě působícím spolkům ve městě patří Sbor dobrovolných hasičů Dolní Kounice. Počátky místního organizovaného hasičství sahají do 19. století. Roku 1844 zpracovala dolnokounická radnice seznam domů, jejichž majitelé byli povinni vlastnit protipožární nářadí, a roku 1864 byly zavedeny požární hlídky.

Vlastní dobrovolný hasičský sbor vznikl 4. srpna 1876 pod názvem Freiwillige Feuerwehr Stadt Kanitz, tedy Dobrovolní hasiči města Kounice. U jeho počátků továrník Fridrich Mossig, který zřídil a vybavil hasičský oddíl k ochraně svého majetku. Tento oddíl později přešel pod správu města. Prvním náčelníkem se stal Josef Joch, tajemník obce. Po vzniku Československa byl roku 1920 německý sbor zrušen a jeho majetek přešel do českých rukou; sbor následně působil pod názvem Český sbor dobrovolných hasičů. Během druhé světové války byly dobrovolné hasičské sbory jedním z mála typů spolků, které mohly pokračovat v činnosti, byť v proměněné organizační podobě. Někteří členové sboru se svou činností zapojili v roce 1945 do osvobozování města.

Po druhé světové válce došlo k obnově činnosti sboru. V roce 1946 byl zvolen nový výbor a členská základna dosáhla 294 členů (činní, čestní i přispívající členové). Roku 1950 byl položen základní kámen nové hasičské zbrojnice a sbor byl v tomto období začleněn do struktur Československého svazu hasičstva jako Požární sbor města Dolní Kounice. Vedle zásahové a preventivní činnosti se sbor podílel také na společenském a kulturním životě města. Po roce 1945 byla s jeho činností spojena mimo jiné pořádání zábav, plesů, divadelních představení a práce s mládeží. Existoval také divadelní soubor Požárník, jehož činnost začala v 50. letech a pokračovala do 90. let 20. století.

Současný právní subjekt nese název SH ČMS – Sbor dobrovolných hasičů Dolní Kounice. Je pobočným spolkem Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.

Sport Fotbal

Od roku 1921 sídlí v Dolních Kounicích fotbalový klub SK Dolní Kounice. Největších úspěchů dosáhl na přelomu tisíciletí, kdy se stal nejprve na několik let účastníkem Moravskoslezské fotbalové ligy a v sezoně 2002/2003 dokonce účastníkem 2. ligy, tj. druhé nejvyšší fotbalové ligy v České republice.Historie klubu SK Dolní Kounice , webové stránky klubu Klub využívá stadion v Zámecké ulici s kapacitou více než 500 míst k sezení.Vedení a stadion klubu SK Dolní Kounice , webové stránky klubu

Mimo Sportovní klub Dolní Kounice působil v Dolních Kounicích v letech 1928-1929 také další fotbalový klub, a to Rudá hvězda Dolní Kounice.

Vodní sporty Tělovýchovná organizace Vodní sporty Dolní Kounice vznikla v roce 1951 jako součást TJ Sokol, v roce 1967 došlo k jejímu osamostatnění. Ve městě se rozvíjela zejména kanoistika – vodní slalom a sjezd na divoké vodě. Současný spolek působí pod názvem TJ Vodní sporty Dolní Kounice, je členem České unie sportu a má kanoistický oddíl. Klub využívá sportovní zázemí u řeky Jihlavy, jedná se o dráhy na kanoistiku a loděnici.

Členové Vodních sportů Dolní Kounice dosáhli několika výrazných sportovních výsledků. Mezi ně patří dvě stříbrné medaile Františka Kadaňky na Mistrovství světa ve vodním slalomu 1969 ve Francii a jeho start na Letních olympijských hrách 1972, stejně jako zisk titulu juniorského mistra světa Petrem Šarounem.

Deblkanoisté Petr Veselý a Marek Rygel získali od roku 2014 řadu medailí na mistrovstvích světa a Evropy ve sjezdu na divoké vodě.

Osobnosti

Rodáci Jan Bílý (1819–1888), katolický kněz a politik Antonín Brabec (1946–2017), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik Josef Cipr (1881–1956), literát a satirik Gotthard (Eliezer) Deutsch (1859–1921), rabín a znalec židovských dějin Jan Helcelet (1812–1876), přírodovědec, profesor olomoucké univerzity, revolucionář (1848) Lucie Holíková (* 1993), modelka, Česká Miss World 2013 František Kadaňka (* 1944), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik Milan Kocourek (* 1987), běžec, vícenásobný mistr ČR v běhu na 1500 m, 3000 m, 5000 m a v přespolním běhu Josef Kratochvíl (1882–1940), filozof a pedagog Jaromír Ondráček (1931–2003), archeolog, který se zabýval závěrem doby kamenné a počátkem doby bronzové Jan Pilař (1933–2013), loutkoherec a divadelní režisér Alois Schwarz (1854–1928), chemik Jindřich Svoboda (1909–2001), výtvarník a umělecký knihař