Krokodýli (Crocodilia) jsou velmi starý řád plazů, mezi které patří krokodýli, aligátoři (včetně kajmanů) a gaviálové. K roku 2019 je rozlišováno celkem 27 recentních druhů v 9 rodech, ale díky moderní molekulární biologii bude počet druhů pravděpodobně ještě stoupat.Sales-Oliveira, V.; et al. (2023). Cross-species chromosome painting and repetitive DNA mapping illuminate the karyotype evolution in true crocodiles (Crocodylidae). Chromosoma. 132 (4): 289–303.

Význam a základní popis Vedle ptáků jde o jedinou žijící skupinu z nadřádu archosauria (archosauři), do které patřili i druhohorní neptačí dinosauři. Ptáci jsou zároveň jejich nejbližší žijící příbuzní. Krokodýli jsou masožravci, kteří se živí lovem ryb a dalších vodních živočichů, avšak větší druhy dokážou ulovit i velké suchozemské savce. Gaviálové a některé druhy krokodýlů s prodlouženými čelistmi (krokodýl štítnatý, Tomistoma úzkohlavá) se živí prakticky pouze rybami, jediným všežravým druhem je kajman šíronosý, který příležitostně požírá i plody stromů spadlé do vody.Platt, S. G; Elsey, R. M; Liu, H. (2013). Frugivory and seed dispersal by crocodilians: an overlooked form of saurochory?. Journal of Zoology. 291 (2): 87–99. Největší recentní druh, krokodýl mořský, dosahuje délky více než 6 metrů a hmotnosti nad 1000 kg – představuje tak největšího dnes žijícího plaza.Fukuda, Y.; et al. (2013). Estimation of total length from head length of Saltwater Crocodiles (Crocodylus porosus) in the Northern Territory, Australia. Journal of Herpetology. 47 (1): 34–40. Oproti tomu nejmenším z pravých krokodýlů je krokodýl čelnatý, obvykle dlouhý kolem 1,5 metru a vážící maximálně okolo 45 kg. Vůbec nejmenším druhem řádu je kajmánek trpasličí, který dorůstá délky 120 cm a hmotnosti nejvýše 10 kg, Za nejagresivnější, respektive nejútočnější druhy krokodýlů jsou považováni krokodýl nilský a krokodýl kubánský. Útoky na lidi jsou často fatální (z více než 60 % případů). Na druhou stranu existují i relativně mírné druhy krokodýlů, jako třeba krokodýl západoafrický, vedle kterého se domorodí obyvatelé vcelku bez problémů mohou i koupat, nebo krokodýl bahenní.(National Geographic News, 2002).

Etymologie Slovo crocodilia je latinizovaný tvar řeckého (crocodeilos), které označovalo jak ještěry obecně, tak krokodýla nilského (jiný druh starověcí Řekové neznali). Dříve se používal i latinský tvar Crocodylia.

Evoluce náhled|239x239pixelů|Fosilie svrchnokřídového deinosucha, obřího rodu z pozdní křídy. Krokodýli patří do skupiny archosauria, do které jsou řazeni také dinosauři (včetně ptáků), pterosauři, méně známé triasové skupiny jako rauisuchia, phytosauria a další. Původně byli zástupci kladu Crocodylomorpha mnohem diverzifikovanější a v průběhu druhohor sem spadaly také dnes již nežijící skupiny, jako je klad Thalattosuchia, představující plně akvatické formy žijící v mořích. Velikostně a tvarově se krokodýlovití plazi příliš neměnili, jsou v tomto ohledu velmi konzervativní skupinou.

Krokodýli patří do skupiny Pseudosuchia, což je jedna ze dvou hlavních skupin archosaurů. K velké evoluční radiaci krokodýlovitých plazů dochází v době před asi 235 miliony let, kdy nastává tzv. Karnská pluviální epizoda. V době před asi 230 miliony lety existovalo množství terestrických forem krokodýlů. Nejstarší známé formy se objevují na území dnešní Jižní Ameriky a velmi rychle se postupně geograficky šíří. Většina zástupců skupiny pseudosuchia vymřela na konci triasu, přežila jen skupina Crocodylomorpha, což byli blízcí příbuzní krokodýlů. Některé druhy byly dokonce primárně bipední (chodili pouze po zadních končetinách). V průběhu jury a křídy žilo mnoho druhů blízce příbuzných krokodýlům, které však pravými krokodýly nebyly. První skuteční „moderní“ krokodýli se objevili asi před 83,5 milionu let. Čeleď aligátorovití vznikla již ve svrchní křídě, zatímco nejstarší krokodýlovití a gaviálovití jsou známi až z eocénu.

náhled|449x449pixelů|vlevo|Krokodýli – velikostní srovnání některých druhů (včetně vyhynulých a jejich příbuzných). Červeně Saurosuchus, oranžově Deinosuchus, fialově gaviál indický, zeleně krokodýl nilský a modře aligátor severoamerický V průběhu kenozoika se objevily další suchozemské typy krokodýlovitých plazů, adaptovaných pro aktivní život na souši. Mezi ně patřil například jihoamerický sebekosuchid rodu Barinasuchus, dosahující délky v rozmezí 6 až 10 metrů.PDF odborné práce Ralpha Molnara (2016). Dnes jsou krokodýli poměrně velkými predátory (délka těla obvykle od 2 do 6 metrů, i když menší druhy, například krokodýl čelnatý, existují), v některých obdobích pravěku však měli mnohem větší velikostní variabilitu. Nejmenší druhy nepřesahovaly délku zhruba 1,2 metru, naopak největší přesahovaly délku 10, nebo dokonce až 12 metrů. Výzkum z roku 2020 ukazuje, že velikost krokodýlovitých plazů se v kenozoiku zvětšovala s tím, jak se klima relativně ochlazovalo. Největším krokodýlem všech dob mohl být rod Deinosuchus ze svrchní křídy Severní Ameriky, který dosahoval délky kolem 10 metrů a hmotnosti do asi osmi tun. Zřejmě lovil dinosaury a jiné velké obratlovce. Podobně velcí byli také zástupci druhů Sarcosuchus imperator ze spodní křídy Afriky a Purussaurus brasiliensis z miocénu Jižní Ameriky. Ještě delší mohl být severoafrický pozdně křídový druh Aegisuchus witmeri, jehož délka je odhadována až na 15 metrů. Obří krokodýli byli v období druhohor jakousi ekologickou sladkovodní obdobou velkých teropodních dinosaurů (jak ukazují například fosilie ze souvrství skupiny Kem Kem v Maroku).

Vývojová skupina krokodýlovitých plazů byla zejména v období druhohor a paleogénu extrémně rozmanitá, jak dokládají fosilní objevy různých vývojových skupin, které již zcela vyhynuly (například čeleď Allodaposuchidae). Celkem je dnes známo asi 69 rodů vyhynulých krokodýlů. Nejbližší žijící příbuzní krokodýlů jsou ptáci. Krokodýli bývají někdy označováni za „živoucí fosilie“, ačkoliv se jedná o značně nepřesné pojmenování.Kompletní záznam přednášky V. Sochy o "živoucích fosiliích", 11. 3. 2021

Kladogram Zobrazuje příbuznost mezi jednotlivými druhy krokodýlů.

Klasifikace náhled|269x269pixelů|Gaviálové indičtí v Zoologické zahradě v Praze

Taxonomie Tato tabulka zobrazuje dělení řádu krokodýli. K roku 2019 je známo 27 recentních druhů krokodýlů. Ukazuje se ale, že mnohé druhy mohou být kryptické a celková biodiverzita této skupiny může být ještě podstatně větší.

Čeleď Gaviálovití (Gavialidae) – úzký, dlouhý čenich

Podčeleď Gaviálové (Gavialinae) – čenich je extrémně prodloužený a stejně úzký u obou pohlaví

rod Gaviál (Gavialis)

Gaviál indický (Gavialis gangeticus)

Podčeleď Tomistomy (Tomistominae) – dlouhé a úzké čelisti, samci je mají v dospělosti výrazně širší než samice

rod Tomistoma (Tomistoma)

Tomistoma úzkohlavá (Tomistoma schlegelii)

Čeleď Aligátorovití (Alligatoridae) – čtvrtý zub v dolní čelisti při zavření tlamy není vidět, zapadá do jamky v horní čelisti

rod Aligátor (Alligator)

Aligátor severoamerický (Alligator mississippiensis)náhled|262x262pixelů|Aligátor čínský Aligátor čínský (Alligator sinensis)

rod Kajman (Paleosuchus)

Kajman trpasličí (Paleosuchus palpebrosus) Kajman klínohlavý (Paleosuchus trigonatus)

rod Kajman (Caiman)

Kajman yakaré (Caiman yacare) Kajman brýlový (Caiman crocodilus) Kajman šíronosý (Caiman latirostris)

rod Kajman (Melanosuchus)

Kajman černý (Melanosuchus niger)náhled|Krokodýl bahenní|253x253pixelů

Čeleď Krokodýlovití (Crocodylidae) – čtvrtý zub dolní čelisti projíždí rýhou v horní čelisti (při zavřené tlamě)

rod Krokodýl (Crocodylus)

Krokodýl americký (Crocodylus acutus) Krokodýl orinocký (Crocodylus intermedius) Krokodýl Johnstonův (Crocodylus johnsoni) Krokodýl filipínský (Crocodylus mindorensis) Krokodýl Moreletův (Crocodylus moreletii) krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) Krokodýl západoafrický (Crocodylus suchus) – samostatný druh od roku 2011

Krokodýl novoguinejský (Crocodylus novaeguineae) Krokodýl Hallův (Crocodylus halli) – samostatný druh od roku 2019

Krokodýl bahenní (Crocodylus palustris) Krokodýl mořský (Crocodylus porosus) Krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer) Krokodýl siamský (Crocodylus siamensis)

rod Mecistops

Krokodýl štítnatý (Mecistops cataphractus) Krokodýl štíhlohlavý (Mecistops leptorhynchus) – samostatný druh od roku 2018

rod Osteolaemus

Krokodýl čelnatý (Osteolaemus tetraspis) Krokodýl konžský (Osteolaemus osborni) – od 1961 do 2017 považovaný za poddruh krokodýla čelnatéhoMRÁZOVÁ, Šárka. Český přírodovědec našel zapomenutý druh krokodýla. Novinky.cz, 12. březen 2017. Dostupné online

Reptilia vs. Sauropsida V současnosti přetrvává dvojí taxonomické umístění krokodýlů, které vychází buď z tradiční srovnávací taxonomie, nebo z fylogenetického uspořádání. V prvním případě tvoří spolu s řády želv, šupinatých a hatérií třídu plazi (Reptilia), která ovšem nevychází ze skutečného příbuzenství těchto skupin. V druhém případě, kdy se třídění odvozuje od vývojové příbuznosti, náleží do skupiny Archosauria spolu s ptáky (Aves) a tato skupina pak teprve s tradičními řády plazů tvoří třídu plazi (Sauropsida).

Anatomie náhled|252x252pixelů|Lebka severoamerického aligátora Krokodýli jsou mohutní plazi s dlouhým silným ocasem.Paul M. J. Burke & Philip D. Mannion (2026). Computed tomography reveals the endocranial anatomy of Crocodylia: Implications for phylogenetic relationships and ecomorphological convergence across Crocodylomorpha. Journal of Anatomy (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/joa.70182 Lebka je diapsidní, mohutná, ale částečně pneumatizovaná (= kosti jsou částečně duté). V různé míře je vyvinuto sekundární patro. Tělo krokodýlů je kryto rohovitými štíty, pod kterými leží kostěné desky. Krokodýli plavou pomocí silného, ze stran zploštělého ocasu, končetiny mají při plavání přitisknuté k tělu. Svaly jsou nejvíce rozvinuté v oblasti krku a na končetinách. Končetiny mají poměrně krátké. Na každé noze mají pět prstů. Mají osm párů žeber a 14 obratlů. Kostěné ornamenty na osteodermech krokodýlů mohou mít biomechanickou funkci.Clarac, F.; et al. (2019). The function(s) of bone ornamentation in the crocodylomorph osteoderms: a biomechanical model based on a finite element analysis. Paleobiology. 45 (1): 182-200. doi: https://doi.org/10.1017/pab.2018.48

Čelisti Široké čelisti mají zejména aligátoři a kajmani, zatímco gaviálové mají čelisti extrémně protáhlé a úzké. Mají neobyčejně silný stisk čelistí, u 5,5 metru dlouhých krokodýlů nilských byla síla stisku změřena na 22 000 newtonů. Aligátoři jsou schopni stisknout silou 10 000 newtonů. Největší druhy krokodýlů obecně mají nejsilnější stisk ze všech žijících živočichů. Síla stisku čelistí svrchnokřídového deinosucha je odhadována v případě délky 11–12 metrů na 100 000 newtonů, což je silnější než u tyrannosaura . Svaly otevírající čelisti jsou však poměrně slabé a zabránit rozevření tlamy dokáže u menšího krokodýla i gumová páska omotaná kolem čenichu nebo člověk pouhým stlačením rukou. Oproti tomu rozevřít tlamu krokodýla je už o poznání složitější, jelikož svaly, které ji uzavírají, jsou mohutnější a silnější než svaly, které tlamu rozevírají. Mají kolem 80 ostrých, homodontních a polyfyodontních zubů. Disponují chrupem složeným ze zubů stejného typu a v průběhu života je až padesátkrát nahrazují. S věkem se náhrada zubů zpomaluje a ve stáří se zastaví. Všichni krokodýli mají zadní část tlamy uzavíratelnou kožovitou membránou, jež zabraňuje průtoku vody do krku, jícnu a průdušnice. Bez problému tak mohou otevírat čelist, i když se nacházejí pod vodou. náhled|264x264pixelů|Plavání krokodýla nilského