náhled|upright=1.5|Emise CO2 z fosilních paliv v srovnání s pěti scénáři emisí IPCC. Poklesy se týkají globální recese. Data ze scénářů IPCC ; Tabulka dat je součástí International Energy Agency's "CO2 Emissions from Fuel Combustion 2010 - Highlights" Mezinárodní energetické agentury a dodatkových dat IEA. Zdroj obrázku: Skeptical Science náhled|upright=1.5|Globální průměrná teplota povrchu 1880–2021 podle GISS. Předpokládá se, že globální stmívání způsobené znečištěním síranovými aerosoly vzduchu mezi 1950–1980 poněkud zmírnilo globální oteplování náhled|upright=1.5|Emise skleníkových plynů podle sektorů. Viz World Resources Institute , kde je podrobný rozpis

Zmírňování změny klimatu, často také mitigace změny klimatu, jsou opatření, která mají omezit velikost a rychlost dlouhodobých klimatických změn. , v Z politického hlediska se jedná o konkrétní obsah politiky ochrany klimatu. Zmírňování změny klimatu obecně zahrnuje snížení lidských (antropogenních) emisí skleníkových plynů (SP). , v Zmírnění může být také dosaženo zvýšením kapacity ukládání uhlíku, například prostřednictvím znovuzalesňování. Mitigace tedy řeší příčiny, naopak adaptace na globální oteplování jsou zaměřeny na jeho důsledky a označují opatření přijatá pro obranu proti jeho možným nebo nevyhnutelným dopadům,"Adaptace" , v např. budováním hrází v reakci na zvyšování mořské hladiny. , v

Příklady zmírňování zahrnují přechod na nízkouhlíkové zdroje energie, jako jsou obnovitelné zdroje a jaderná energie a rozšiřování lesů a dalších propadů, tak aby se odstranilo větší množství oxidu uhličitého z atmosféry. Emise metanu, které mají velký krátkodobý dopad, lze omezit snížením konzumace mléčných výrobků a masa. Významnou roli může také hrát energetická účinnost, , v například prostřednictvím zlepšení izolace budov. , v Jiný přístup ke zmírňování změny klimatu je tzv. geoinženýrství.

Téměř všechny země světa jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Konečným cílem úmluvy je stabilizace atmosférických koncentrací skleníkových plynů na úrovni, která by zabránila nebezpečnému zásahu člověka do klimatického systému. V roce 2010 se smluvní strany dohody shodly, že budoucí globální oteplování by mělo být omezeno pod 2,0 °C vzhledem k předindustriální úrovni., p. 3, paragraph 4. Document available in UN languages and text format. Pařížskou dohodou z roku 2015 to bylo znovu potvrzeno.

Zvláštní zpráva ke globálnímu oteplení o 1,5 °C (z roku 2018) Mezivládní panel pro změnu klimatu zdůraznila výhody udržení globálního oteplování pod touto úrovní a navrhl globální kolektivní úsilí, kterým se mohly řídit Cíle udržitelného rozvoje Organizace spojených národů. Řešení bez překročení nebo jen s omezeným překročením emisí budou vyžadovat rychlé a dalekosáhlé přechody v oblasti energetiky, zemědělství, ve městech a v infrastruktuře včetně dopravy, budov a průmyslových systémů.

Odhaduje se, že současné politiky by do roku 2100 mohly vést ke globálnímu oteplení o přibližně 2,7 °C, což je výrazně více, než je cíl 2 °C. Dosavadní politické a ekonomické reakce zahrnují různé formy stanovení cen uhlíku prostřednictvím uhlíkových daní a obchodování s emisemi uhlíku, snížení dotací na fosilní paliva, přijetí národních závazků a zákonů, dotací na čistou energii, zjednodušených předpisů pro integraci nízkouhlíkové energie a vzdání se financí z fosilních paliv.

Pozadí

Koncentrace skleníkových plynů a jejich stabilizace

Jedním z problémů, o kterém se často hovoří v souvislosti se zmírňováním změny klimatu, je stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) si jako konečný cíl stanovila zabránit „nebezpečným“ antropogenním (tj. lidským) zásahům na klimatický systém. Jak je uvedeno v článku 2 úmluvy, vyžaduje to, aby koncentrace skleníkových plynů (SP) byly stabilizovány v atmosféře na úrovni, kde se ekosystém může přirozeně přizpůsobit změně klimatu, není ohrožena produkce potravin a hospodářský rozvoj může probíhat udržitelným způsobem.

Primární světovou dohodou o boji se změnou klimatu je Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu. Státy, které ratifikovaly tuto dohodu, souhlasily s omezením svých emisí oxidu uhličitého a pěti dalších skleníkových plynů nebo se zavázaly k obchodu s emisemi v případě, že nesníží své emise těchto plynů.

Dne 12. prosince 2015 byla na klimatické konference v Paříži uzavřena tzv. Pařížská dohoda, která má omezit emise CO2 od roku 2020 a navázat tak na Kjótský protokol. Dohoda byla schválena všemi 195 smluvními stranami. Stanovuje závazky všech smluvních stran, včetně největších světových producentů emisí skleníkových plynů jako je Čína, USA či Indie.

Existuje celá řada antropogenních emisí skleníkových plynů. Mezi ně patří oxid uhličitý (chemický vzorec: CO2, methan (CH4), oxid dusný (N2O) a skupina plynů označovaných jako halogenované uhlovodíky , v Velikost potřebného snížení emisí pro stabilizován atmosférických koncentrací se u jednotlivých plynů liší. , v CO2 je nejdůležitější z antropogenních skleníkových plynů (viz radiační forcing). , v

Je rozdíl mezi stabilizací emisí CO2 a stabilizací atmosférické koncentrace CO2. Stabilizace emisí CO 2 na současné úrovni nepovede ke stabilizaci atmosférické koncentrace CO2. Ve skutečnosti, stabilizace emisí na současné úrovni by měla za následek stálý nárůst koncentrací atmosférického CO2 během 21. století a dále (viz grafy).

Důvodem je to, že lidská činnost přidává CO 2 do atmosféry mnohem rychleji než přírodní procesy stihnout odstranit. To je analogické k přítoku vody do vany. Pokud kohoutkem přitéká do vany více vody (analogie s emisemi oxidu uhličitého) než voda uniká odtokem (přírodní odstranění oxidu uhličitého z atmosféry), pak hladina vody ve vaně (analogie ke koncentracím oxidu uhličitého v atmosféře) stále stoupá.

Stabilizace koncentrace CO2 v atmosféře by vyžadovala, aby antropogenní CO2 emise byly sníženy o 80 % vzhledem k maximální úrovni emisí.2.Záruka na dobu trvání plánovaných odstávek Stabilizace a změna klimatu v následujících desetiletích a příští několik století, s. 21 , in: Shrnutí , v 80% snížení emisí by stabilizovalo koncentrace CO2 pro sto let, ale ještě větší snížení by bylo třeba pro snížení pod tuto hranici.

Stabilizace atmosférické koncentrace dalších skleníkových plynů uvolňovaných činností člověka také závisí na tom, jak rychle jsou přidány jejich emise do atmosféry a jak rychle jsou skleníkové plyny odstraněny. Stabilizace těchto plynů je popsána později v sekci o dalších skleníkových plynech mimo CO2.

Odhady

Odhady budoucích emisí skleníkových plynů jsou velmi nejisté. , v Při absenci politik na zmírnění změny klimatu emise skleníkových plynů během 21. století významně porostou. , v

Četné odhady posuzovaly, jak by mohly být stabilizovány atmosférické koncentrace skleníkových plynů. , v Čím nižší je požadovaná úroveň stabilizace, tím dříve musí celosvětové emise skleníkových plynů dosáhnout svého vrcholu a poklesnout. , v Je nepravděpodobné, aby koncentrace skleníkových plynů byly stabilizovány během 21. století bez větších politických změn.

náhled|upright=1.5|Předpokládané emise oxidu uhličitého a atmosférické koncentrace během 21. století pro referenční a zmírnění scénářů vlevo|náhled|Pravděpodobnostní odhad vývoje každoročních emisí oxidu uhličitého ve světě (nejpravděpodobnější je červená čára). náhled|upright=1.5|Míra denní spotřeby světové energie mezi lety 1970-2010. Každý zdroj fosilních paliv ve velkých množstvích vzrostl mezi roky 1970 a 2010, převažuje všechny ostatní zdroje energie. Vodní elektrárny rostou pomalu, stabilní rychlostí po celé období, jaderná vstoupila do období rychlého růstu v letech 1970 a 1990, než se vyrovnala. Ostatní obnovitelné zdroje, mezi lety 2000 a 2010 začaly z nízké míry využití vstupovat do období rychlého růstu. 1000TWh = 1PWhBP: Statistical Review of World Energy, Workbook (xlsx), London, 2012

Spotřeba energie podle zdrojů Aby došlo k trvalému zmírnění změny klimatu, je nutné nahradit zdroje s vysokými emisemi uhlíku jako jsou například tradiční fosilní paliva – ropa, uhlí a zemní plyn – za nízkouhlíkové zdroje energie. V současné době fosilní paliva dodávají lidstvu převážnou většinu energetické potřeby a jejich spotřeba roste. V roce 2012 IEA poznamenala, že uhlí tvoří polovinu nárůstu využívání energie za předchozího desetiletí a že roste rychleji než všechny obnovitelné zdroje energie. World Energy Outlook 2012 (IEA) Vodní elektrárny a jaderné elektrárny, které společně poskytují většinu generovaného výkonu nízkouhlíkové energie, tvoří dohromady jen zlomek celkové energetické spotřeby.

upright=1.5|náhled|„Vodní internalizované náklady a externalizované výhody“, Frans H. Koch, Mezinárodní agentura pro energii (IEA) Prováděcí dohoda o technologií a programech vodních elektráren; 2000

Druh paliva Průměrná celková světová spotřeba energie v TW World Spotřeba primární energie podle energetického typu a vybraných zemí skupiny , 31. prosince 2008 1980 2004 2006 Ropa 4,38 5,58 5,74 Zemní plyn 1,80 3,45 3,61 Uhlí 2,34 3,87 4,27 Vodní energie 0,60 0,93 1,00 Jaderná energie 0,25 0,91 0,93 Geotermální, větrná,Solární energie, dřevo 0,02 0,13 0,16 Celkem 9,48 15,0 15,8 Zdroj: Energy Information Administration Spojených států amerických

Změna a využívání energie, podle zdroje, v jednotkách (PWh) v daném roce. Eenergiläget in Sweden 2011 figure 49 and 53 Fosilní Jaderné Všechny obnovitelné Celkem 1990 83,374 6,113 13,082 102,569 2000 94,493 7,857 15,337 117,687 2008 117,076 8,283 18,492 143,851 Změna mezi lety 2000-2008 22,583 0,426 3,155 26,164

Metody a prostředky náhled|upright=1.5|Tento graf ukazuje předpokládaný přínos různých zdrojů energie na světové primární spotřeby elektrické energie obr. 4.10, v:. Kapitola 4: Stabilizační scénáře, v Je založen na scénáři a zmírňování změny klimatu, v němž emise skleníkových plynů jsou podstatně sníženy v průběhu 21. století. V případě snížení emisí je dosaženo použitím portfolia energetických zdrojů, jakož i snížení poptávky po energii

Hodnocení často naznačují, že emise skleníkových plynů lze snížit pomocí celé sady (najednou použitých) nízkouhlíkových technologií. , v Jádrem většiny návrhů je snížení emise skleníkových plynů prostřednictvím omezování plýtvání energií a přechodem na nízkouhlíkové zdroje energie. Protože náklady na snižování emisí skleníkových plynů v energetickém sektoru se zdají být nižší než v jiných odvětvích, například v sektoru dopravy, může energetický sektor dodávat největší proporcionální snížení emisí uhlíku v rámci ekonomicky efektivní politiky v oblasti klimatu.problémy v Science & Technology online; "Podpora nízkouhlíkové elektřiny" Metaanalýza ukázala, že nejsou propagovány nejúčinnější způsoby (například snižování počtu dětí k redukci přelidnění), ale spíše neefektivní způsoby investování (výměna žárovek za úsporné).

Další často diskutované prostředky zahrnují uchovávaní energie, zvýšení úspory paliva v automobilech (což zahrnuje použití elektrických hybridních aut), nabíjení hybridních aut a elektromobilů nízkouhlíkovou elektřinou, změna individuálního životního stylu , v (např. jízda na kole namísto jízdy autem), , v a měnící se obchodní praktiky.

Řada energetických technologií může přispět ke zmírnění změny klimatu. , v Zahrnují obnovitelné zdroje energie jako je solární energie, přílivové energie, energie oceánů, geotermální energie a větrné energie; jaderné energie, využívání propadů uhlíku a zachycování a ukládání uhlíku. Například Pacala a Socolow z Princetonu Viz také: navrhli patnáctibodový program na snížení emisí CO 2 o 1 miliardu tun ročně nebo 25 miliard tun po dobu 50 let s použitím dnešních technologií jako typ „hry na globální oteplování“.