Františkovy Lázně () jsou lázeňské město v okrese Cheb v Karlovarském kraji, 5 km severně od Chebu. Žije zde  obyvatel. Od roku 2021 je město na seznamu Světového dědictví UNESCO spolu s Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy.

Historie náhled|vlevo|upright|Bernhard Adler, zakladatel lázeňského provozu vlevo|náhled|Společenský dům ve Františkových Lázních Léčivé účinky zdejších pramenů jsou známy od 15. století. Vodu z pramenů používali nejen místní obyvatelé, nýbrž byla prodávána i po celém Německu. V roce 1700 prodej františkolázeňské vody v Německu převýšil objem vody pocházející ze všech německých lázní. Město bylo založeno v roce 1793 císařem Františkem II., po němž následně získalo svoje jméno. Roku 1795 bylo místo pojmenováno Osada císaře Františka (Kaiser Franzensdorf) a v roce 1803 přejmenováno na Františkovy Lázně (Kaiser Franzensbad). Zlatý věk lázní dosáhl vrcholu v roce 1912, kdy sem přijelo 65 tisíc pacientů.

Za zakladatele lázeňského provozu jako prvních slatinných lázní na světě je považován lékař Bernhard Adler (1753–1810), rodák z Chebu.

Ochrana zdrojů minerálních vod a celé zřídelní struktury prošla postupným vývojem. V roce 1866 bylo výnosem č. 1086 stanoveno ochranné pásmo s poloměrem 1500 m a středem na zdroji Solný.

Horní hejtmanství v Praze provedlo výnosem č. 374 ze 4. března 1882 změnu – stanovilo kruhové ochranné pásmo s rozlišením na vnitřní a vnější. První dlouhodobě platné a uznávané ochranné obvody byly však stanoveny až výnosem Báňského hejtmanství z 1. října 1883 pod č. 2387. Výnos vymezil užší a širší obvod ochrany františkolázeňských pramenů proti hornické činnosti. V užším pásmu byla zakázána veškerá hornická činnost, zatímco v širším ochranném obvodu hornická činnost omezena nebyla v terciéru, avšak byly zakázány všechny práce v krystaliniku pod úrovní výtokové roury pramene František (434,4 m n. m.).

Tyto ochranné obvody platily až do roku 1959, kdy byla výměrem československého ministerstva zdravotnictví LZ/3-2884-15.9 stanovena prozatímní ochranná pásma pro Františkovy Lázně. Stalo se tak na základě nových poznatků z komplexního výzkumu Chebské pánve, ale zejména v reakci na negativní vliv erupce na vrtu H11. Tak byl zpřesněn průběh hranic užšího ochranného pásma podle rozsahu zřídelní struktury a značně rozšířeno vnější ochranné pásmo. Stalo se tak zejména z důvodu ochrany infiltračního povodí a území nebezpečného pro nepřímé ovlivnění režimu pramenů.

Návrh nových ochranných pásem předložený v roce 1962 nebyl přijat pro zásadní nesouhlas ministerstva paliv, neboť stanovil zákaz těžby hnědého uhlí. V roce 1975 byla prozatímní pásma rozšířena výnosem MZ ČSR č. 40/1975 částka 16–17/1975 Sb. Druhý návrh definitivních pásem, předložený v roce 1978 opět nebyl přijat. Tentokráte pro zásadní nesouhlas ministerstva zdravotnictví, neboť naopak těžební činnost povoloval.

Definitivní ochranná pásma byla stanovena až po sametové revoluci nařízením vlády 152/1992 Sb., a to na základě dalšího komplexního průzkumu a zhodnocení (Pazdera, 1978, Herzog 1985). Pásma respektují zákaz těžby hnědého uhlí v rozsahu všech tří stupňů ochrany.

Obyvatelstvo +Vývoj počtu obyvatel a domů Františkových Lázní (bez místních částí) Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 Počet obyvatel1 3072 0081 9441 8281 9182 5242 4731 5102 6553 1103 6533 5823 4223 362 Počet domů107154166174205225258292597287268307298387

+Vývoj počtu obyvatel a domů Františkových Lázní (včetně místních částí) Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 Počet obyvatel3 0704 3974 3544 3825 2395 6086 4973 3354 7524 8495 1925 1845 2615 481 Počet domů3033964214345005316707626066266007027641 001

Geografie a podnebí Františkovy Lázně leží v západních Čechách, 5 km severně od města Chebu. Územím města protéká Slatinný potok. Oblast je bohatá na rybníky. Největší z nich je Amerika. Jeho západní část s ostrovem je chráněna jako přírodní rezervace a je významným hnízdištěm a migrační zastávkou vodního ptactva. Východní část rybníka slouží k rekreaci. V jižní části města leží přírodní rezervace Komorní hůrka.

Místní části Aleje-Zátiší (k. ú. Františkovy Lázně) Dlouhé Mosty (k. ú. Dlouhé Mosty a Františkovy Lázně) Dolní Lomany (k. ú. Františkovy Lázně) Františkovy Lázně (k. ú. Františkovy Lázně a Slatina u Františkových Lázní) Horní Lomany (k. ú. Horní Lomany a Františkovy Lázně) Krapice (k. ú. Krapice a Jedličná) Slatina (k. ú. Slatina u Františkových Lázní a Františkovy Lázně) Žírovice (k. ú. Žírovice)

Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 k městu patřila i Mýtinka, od 1. ledna 1976 do 31. prosince 1991 Ostroh, od 1. dubna 1976 do 23. listopadu 1990 Zelený Háj a od 1. ledna 1979 do 23. listopadu 1990 také Doubí, Dvorek, Horní Ves, Chocovice, Lesina, Lesinka, Nový Drahov, Povodí a Vokov.

Podnebí

Prameny

náhled|vlevo|Františkův pramen náhled|vlevo|Glauberovy prameny náhled|Soška chlapce zvaná František náhled|vlevo|Letecký pohled na Františkovy Lázně z 30. let 20. století Aktivně se využívá 23 pramenů vody typu Na2SO4, které jsou zachyceny mělkými jímkami a vrty, jež produkují přibližně 700 až 1 000 l/m. Teplota vody se pohybuje v rozmezí 8 až 13 °C o mineralizaci 1–20 g/l, obsah CO2 je v mezi 1,1 až 2,8 g/l.

Historikové kladou počátky využití pramenů až do pravěku, o čemž svědčí paleontologický nález osídlení, učiněný u zdroje Palliardi v roce 1960.

První konkrétní zmínkou o minerální vodě je kupní smlouva z roku 1406, konkrétnější údaje pochází až z roku 1502 (Engelharth) a 1542 (Brusch). První podrobnější popisy se týkají vývěrů minerální vody v oblasti dnešního Františkova pramene (zejména Macasius 1613), další pak Plynového pramene. První léčebné budovy byly postaveny u pramene již roku 1694 a zmínka o první stáčírně pochází dokonce z roku 1661.

Je zřejmé, že intenzivnější využívání minerálních vod je historicky poměrně staré. Z 18. a 19. století jsou známé zejména práce Adlera (1782), Reusse (1794), Hoffera (1799), von Osanna (1822), Palliardiho (1830) nebo Lautnera (1841). Lázně se začínají rozvíjet podle předem připravených plánů.

Od konce 18. století význam lázeňství rychle rostl a jeho atraktivita na sebe vázala velkou návštěvnost. Vzhledem k investicím do zřídelní základny byly v poměrně rychlém sledu nalezeny a podchyceny prameny minerálních vod v mělkých studních cca 3–4 metry pod terénem.

Seznam pramenů (řazeno abecedně):

Bosse (1887), Cartellieri (1860), František (1793), Herkules (1878), Loimann (1807), Luční (1823), Luisa (1807), Natálie (1878), Nový (1849), Palliardi (1870), Plynový pramen Marie (1791), Solný (1819), Studený (zvaný též Vedlejší, 1813), Štěpánka (1878), Wiedermann (1907), Západní prameny (1902), Železnatý (1863) a Žofie (1878?). Jímací zařízení byla postupně zdokonalována a rekonstruována nejčastěji do podoby vyzdívaných jímacích zvonů. Některé z vyjmenovaných pramenů již zanikly.

Významným předělem byl rok 1822, kdy stáčírnu minerálních vod ve Františkových Lázních získal do nájmu Josef August Hecht. Díky technickým inovacím (hermetické plnění lahví bez přístupu vzduchu) dokázal zvýšit export minerální vody a ekonomicky oživit lázně.

Hlubší zachycení minerálních vod není zcela jasně zmapováno, zejména ve svých počátcích. První údaje o záchytu minerálních vod ve spodním souvrství se týkají tzv. „Vrtu v Císařských Lázních“, který byl vyhlouben v roce 1889. Dochované údaje však pocházejí až z let 1919 (Neudert, příp. Knett) a 1922 (Päckert). Jednalo o vrt hluboký 34,5 m, který se nacházel ve dvoře Císařských Lázní (dnes Lázně II) – kabině 11, které zásoboval přetokem cca 600 l/min.

Vysoká návštěvnost, vrcholící v roce 1912 (65 000 osob za sezónu), nároky na zásobování v letech 1917–1918 vybudovaného nového velkého lázeňského domu Harwey, stejně jako snaha o zatraktivnění a zabezpečení rozsáhlejší zřídelní základny, vedly koncem první dekády k průzkumným pracím, které měly objevit nové zdroje minerálních vod. Finančně, časově i technicky náročná akce vrtného průzkumu byla hrazena z prostředků obecních, okresních a státních. K realizaci byla vybrána firma Rumpel GmbH ze Šanova u Teplic. Průzkum firmy Rumpel 1919–1936 byl zdokumentován velmi precizně a systematicky. Postupně bylo během 20 let vyhloubeno minimálně 23 vrtů, z nichž sedm bylo uvedeno do trvalého provozu (Glauber I, Glauber II, Glauber III, Glauber IV, Adler, Kostelní, XIVd).

Po druhé světové válce došlo k pokusu zachytit mělké zdroje vrty, avšak žádný nebyl úspěšný a staré mělké záchyty byly zrekonstruovány. Jedinými novými zdroji se tak staly vrty H12N Sluneční (1962) a BJ2 Stanislav (1983). Další rozvoj zřídelní základy nastal až po pádu socialistického zřízení, kdy byly vyhloubeny a zprovozněny vrty E1 Erika, LII Císařský, HJ2 ČKD, A1 Nový Kostelní.

Mělké jímky odebírají vodu ze svrchního jílovito-písčitého souvrství z báze slatiny tj. hloubky cca 3–4 m. Většina jímek nemá aktivní přetok a je čerpána. Vrty odebírají vodu ze spodního jílovito-písčitého souvrství, které je od svrchního souvrství odděleno vrstvou uhlí. Hloubka jímání je různá od cca 20 do 70 m. Jediný vrt Glauber IV jímá minerální vodu ze zvětralých podložních fylitů (92 m).

Minerální voda je využívána k pitným kúrám, ke koupelím a k přípravě slatinných zábalů. Využíván je i zřídelní plyn (oxid uhličitý). Do balneoprovozů jsou jímány vody ze zdrojů BJ2 Stanislav, A1 Nový Kostelní, Glauber III, LII Císařský, E1 Erika, HJ2 ČKD, Adler, XIVd, Palliardi, Cartellieri a Štěpánka.

Dle léčivých indikací má zdejší voda pozitivní účinek na choroby srdeční a oběhové soustavy.

Doprava Město leží na železničních tratích Františkovy Lázně – Bad Brambach a Cheb – Hranice v Čechách na kterých leží stanice a zastávky Františkovy Lázně, Františkovy Lázně-Aquaforum a Žírovice-Seníky a silnicích první třídy I/21 a I/64. Město je napojeno na MHD, autobusy mezi Chebem a Františkovými Lázněmi ty jezdí každou půlhodinu, ve městě zastavují přímé spoje z Bohumína, Ostravy, Prahy a Plzně včetně vlaku SC.

Pamětihodnosti

Církevní stavby náhled|Synagoga ve Františkových Lázních, která byla po záboru pohraničí v roce 1938 nacisty vypálena náhled|Kostel Povýšení sv. Kříže

Kostel Povýšení sv. Kříže (1815–1819) – klasicistní jednolodní stavba, návrh Karel Wiedermann Kostel svatého Jakuba Evangelický kostel svatého Petra a Pavla Pravoslavný chrám svaté kněžny Olgy (1881), návrh Gustav Wiedermann Synagoga ve Františkových Lázních – židovskou obcí používána v letech 1875–1938, v roce 1938 vypálena nacisty, a dnes na jejím místě pomník

Vyhlídkové stavby Rozhledna Salingburg (1906) Rozhledna Zámeček (1916)

Veřejné lázeňské budovy

Společenský dům (1795 + 1877) pavilon Luisina pramene (1827) pavilon Františkova pramene (1831) kolonáda Solného a Lučního pramene (1843) Nová kolonáda (1912) Dvorana Glauberových pramenů (1930) kolonáda Nataliina pramene (1931)

Lázeňské domy, hotely a balneoprovozy Lázeňský dům Tři lilie (1793) – známý pobytem J. W. Goetha Lázeňský dům Beseda (1811) Lázeňský dům Windsor (1863) Spa Resort PAWLIK – AQUAFORUM**** Císařské lázně (součást Spa Resortu PAWLIK – AQUAFORUM****) Slatinné lázně hotel Metropol*** hotel Dr. Adler*** hotel Luisa*** hotel Belvedere*** Luisiny Lázně Lázeňská klinika (součást Spa Resortu PAWLIK – AQUAFORUM****)

Pomníky náhled|Pamětní deska připomínající pobyt Ludwiga van Beethovena v roce 1812 Pomník Františkovým Lázním Pomník s reliéfem místní mecenášky Kláry Nonnerové (Karel Wilfert mladší) Pomník Boženy Němcové, která město v letech 1846 a 1847 navštívila (kulturní památka) Pomník – socha stojícího Josefa II., císaře Svaté říše římské a českého krále (přenesena z Chebu) Pomník – socha stojícího císaře a českého krále Františka I. Jezdecká socha císaře Františka I. z pomníku českých stavů v Praze; kopie (originál v Lapidáriu Národního muzea Praze, sochař: Josef Max) Pomník s bustou Bernharda Adlera