Třebíč ve 20. století

Třebíč ve 20. století je článek věnující se historii Třebíče ve 20. století.

Počátek století V roce 1901 byla založena Veřejná obchodní škola dvoutřídní, později byl otevřen i zpočátku jednotřídní a následně dvoutřídní kurz pro dívky. Do budovy obchodní školy byla umístěna kupecká pokračovací škola s tehdy večerní výukou. V roce 1904 vznikla v Třebíči zimní hospodářská škola. V roce 1907 pak škola pokračovací začala vyučovat denně. V roce 1910 bylo rozhodnuto o postavení školní budovy na Hanělově ulici, ke stavbě však z důvodu zahájení první světové války již nedošlo. Na počátku 20. století byl zprovozněn vodovod z rybníka Baba, primárně vedl vodu do kašen na Karlově náměstí, později, po jejich zrušení, vedl vodu do výtokových stojanů. Do počátku první světové války pokračoval v Třebíči rozvoj průmyslu a obchodu.

Na počátku století město chtělo získat některé z nově vznikajících humanitních zdravotnických ústavů, město chtělo, aby byl v Třebíči postaven ústav hluchoněmých a také ústav chorobomyslných. Nakonec však ke stavbě nedošlo, ústav pro chorobomyslné v Jihlavě se nakonec nerozšířil. V roce 1913 se v třebíčském zastupitelstvu prosadila lidově pokrokářská skupina a hned v následujících volbách do obecního zastupitelstva v říjnu roku 1913 bylo zvoleno 17 pokrokářů, dále bylo zvoleno 9 zastupitelů za katolicko-národní strany a 4 zastupitelé za staročechy. Starostou však zůstal Karel Přerovský. V roce 1914 pak město získalo 11 úřednických pozic na úřadě, jedno místo policejního úředníka a devět strážníků. Na začátku tohoto roku se také začala plánovat stavba železnice z Třebíče do Želetavy a také z Třebíče do Hrušovan, nicméně k tomu z důvodu počátku první světové války nedošlo.

První světová válka V době první světové války do ní byli nuceni narukovat i muži z Třebíče, mimo jiné muselo narukovat 155 členů Sokola, mimo jiné i Josef Švec či Jan Syrový. Během první světové války se ekonomická situace ve městě zhoršila. Město se nijak dále nerozvíjelo, pouze vznikl hodinářský závod Matěje Maštery na Jejkově a dále se rozvíjely textilní firmy Jana Tretery a Karla Budischowského a synů, které vyráběly vojenské uniformy a příslušenství. V plánu také bylo postavit novou školní budovu, ale plány na její stavbu byly již na počátku roku 1914 zastaveny, prostory pro školu se tak pronajímaly. V roce 1917 přijalo město židovské uprchlíky z Haliče.

Období mezi světovými válkami V roce 1919 ve městě Třebíč zmizeli bratři Poličtí, jejich osud nebyl znám a vyšetřování nic neprokázalo. V roce 1925 se pak vyšetřování rozběhlo nanovo, byli obviněni obyvatelé tzv. Kohnova mlýna, tehdy ubytovny pro nejchudší. Několik obviněných se přiznalo k vraždě bratrů Polických, kdy motivem byly peníze. Byli zavražděni úderem sekyrou do hlavy a jejich těla vhozena do mlýnské strouhy. Později se během vyšetřování obvinění přiznali i k dalším přibližně osmi vraždám polských židů, jejichž maso bylo naloženo do soli ve škopkách či upraveno na uzenářské výrobky. Maso pak bylo prodáno na černém trhu. V roce 1925 padlo několik doživotních rozsudků za vraždy dvou bratrů. Za kanibalismus a vraždy židů nebyl i přes přiznání odsouzen nikdo.

Mezi lety 1921 a 1922 byla postavena nová školní budova, ta pak byla slavnostně otevřena v roce 1922. Celkem měla 18 tříd, kabinety, kuchyni, hřiště a zahradu. Budova byla postavena na místě nynější základní školy T. G. Masaryka. Mezi lety 1923 a 1925 byl rekonstruován pivovar v Třebíči. Mezi první a druhou světovou válkou byla zakoupena Tomášem Baťou společnost pro výrobu obuvi Busy, došlo k nárůstu počtu zaměstnanců a postupně k výstavbě nové čtvrti poblíž továrny. Ve třicátých letech 20. století došlo ke stavebnímu rozvoji, byla postavena Fuchsova spořitelna na Karlově náměstí, říční lázně Polanka, budova UP závodů nad železniční tratí, kostel svatého Václava a svaté Ludmily u starého hřbitova a další stavby. V roce 1938 se přestalo 23. září vyučovat a opět se začalo vyučovat až 17. října. Během druhé světové války škola byla využita pro německé vojáky jako lazaret. Mezi lety 1936 a 1940 byl dokončen vodovod z Heraltic, do té doby se lidé napájeli kvůli nedostatku vody i z řeky Jihlavy.

Roku 1918 se město stalo sídlem politické okresní správy a v roce 1927 pak také městem s okresním úřadem. Roku 1932 byl představen zastavovací plán města, jeho autory byli Alois Herzán a Milan Kubeš. Ve městě došlo k regulací říčních koryt řeky Jihlavy (mezi lety 1916 a 1922) a Stařečského potoka (mezi lety 1928 a 1932). Postupně také byla zavedena do většiny ulic kanalizace a přes řeku Jihlavu byla roku 1923 postavena lávka, pak mezi lety 1923 a 1924 Smetanův most a v roce 1931 byl postaven původní Masarykův most. V roce 1922 byla také postavena budova okresního úřadu nedaleko kostela sv. Martina a v roce 1928 byla postavena budova pro okresní soud a později také upravena budova radnice. Před válkou na město založené na průmyslové výrobě poměrně značně dopadla hospodářská krize, kdy došlo v roce 1922 k prvnímu přerušení výroby podniku Busi a následně k prodeji firmě Baťa v roce 1931.

V roce 1938 byly vládou zakázány veřejné projevy a setkávání, kdy i přes to se v Třebíči a dalších městech konaly oslavy svátku práce. Starosta Josef Vaněk přednesl projev o tom, že občané se musí bránit útokům zevnitř i zvenku republiky. V Třebíči se před podepsáním Mnichovské dohody ustavila 20. divize armádní skupiny.

Druhá světová válka Dne 15. března pak byla zahájena okupace českých zemí. V Třebíči se objevily pokusy o kolaboraci s Němci, kdy např. občan Třebíče A. Uhlíř chtěl za styky s Židy a zatajování zásob udat svého souseda A. Paxu, tento dopis však byl zadržen pošťákem J. Roubcem a na gestapo v Jihlavě tak nedorazil. Pošťák J. Roubec tyto dopisy zadržoval častěji a ochránil tak mnoho lidí, za tuto činnost byl pak později popraven. I mezi třebíčskými Židy se objevili kolaboranti, příkladem mohou být např. manželé Grünbergerovi, kdy ti pravděpodobně z donucení byli nuceni donášet informace o třebíčškých židech. Nakonec však o majetek, o který se během války obávali, přišli a byli souzeni.

Ve dnech 18. a 22. května 1942 byly z třebíčského nádraží vypraveny dva židovské transporty, bylo deportováno celkem 1371 Židů z Třebíče a okolí.

V Třebíči však vznikly i odporové skupiny, jak organizované, tak i neorganizované skupiny občanů. Mimo protestů, které se konaly například v kině, Češi sabotovali v rámci totálního nasazení práci, schválně pracovali pomaleji či vyráběli nekvalitní součástky. Třebíč však za druhé světové války byla velmi chudým městem, vůbec se nerozrůstala a hygienické podmínky také byly zhoršeny. Ke konci druhé světové války byly v Třebíči obsazeny školní budovy pro německé vojsko, nedaleko města byl vystavěn polní sklad munice a benzínu. Na začátku dubna roku 1945 byla Třebíč a okolí vyhlášena jako vojenské pásmo a směrem na Brno a Ivančice byly vybudovány barikády složené z kmenů zapuštěných do vozovky.

V polovině roku 1944 byla zahájena tzv. totální válka, kdy byla uzavřena muzea a omezeno vydávání tiskovin. V Třebíči však působil během války například Národní dům, kde se hrálo loutkové divadlo. V Třebíči také působila kina, která však byla dvojjazyčná, v Třebíči také fungovala i za války knihovna, ale ve velmi omezeném rozsahu a blížil se její zánik. Stejně tak byl v Třebíči zakázán skauting. Během války se ze školy na Nových Dvorech stal lazaret a škola tak přestala fungovat.

Na začátku roku 1945 požádala tehdy ještě samostatná obec Podklášteří o spojení s městem Třebíč, k tomu pak došlo na počátku roku 1945, spojené město si ponechalo název Třebíč a Podklášteří se tak stalo jednou ze čtvrtí města.

V tu dobu (jaro 1945) však došlo k navýšení počtu německého obyvatelstva, kdy Němci před osvobozující Rudou armádou, která již dorazila do Slezska, utíkali směrem na jih a také do Třebíče, kde se ukrývali v hotelech, bytech a kavárnách. Osvobození v Třebíči začalo chvilku před půlnocí 8. května, kdy na náměstí dorazil na motocyklu první ruský voják, chvíli po jeho příjezdu pak dorazily i první ruské tanky.

Dále se válka dotkla oblasti Třebíčska poměrně značně, během druhé světové války došlo k omezení výroby i služeb, také se přestaly konat kulturní, sportovní i další aktivity. Převážně až v roce 1945, 8. května 1945 byly Sovětskou armádou bombardovány Moravské Budějovice, v Hrotovicích explodovaly tři letecké pumy a došlo k úmrtí více než 150 osob. Poslední němečtí vojáci opustili oblast 9. května v noci.

Období po roce 1945 Dne 5. května 1945 byl ve městě ustanoven revoluční národní výbor a dne 9. května vznikl ONV. Hned po druhé světové válce se začalo opět vyjednávat o výstavbě letiště v Třebíči, také se začalo mluvit o přejmenování ulic v Třebíči, k tomu pak došlo již 31. srpna 1945, stejně tak město chtělo získat zpět německý majetek, kromě jiného se jednalo o zpětném získání lesních pozemků, na kterých se před válkou budoval heraltický vodovod. V květnu téhož roku se spekulovalo o výstavbě komunikací a také zavedení pravidelných dopravních spojů do Prahy, Jihlavy a do Brna. Opět se jednalo o oddělení Podklášteří od města, ale k tomu nedošlo, do roku 1947 se pak nadále jednalo o sloučení knihoven a dalších organizací, v tomtéž roce se opět hlasovalo o oddělení od města, ale k tomu nedošlo a 5. února 1948 pak bylo vyhláškou ministerstva vnitra oznámeno, že spojeným obcím zůstává název Třebíč. V roce 1949 se třebíčský okres stal součástí nově vzniklého Jihlavského kraje.

Po válce se také přistoupilo k opravám několika pobořených domů, v Třebíči bylo poškozeno jen pár domů a to pouze průjezdem tanků. Ke konci války hrozilo poničení mostů, ale nakonec ty byly pouze poškozeny. Již během války však byl poškozen například Husův reliéf na budově školy na Nových Dvorech. Celkem bylo poškozeno 6 domů totálně, 48 domů těžce a 218 lehce, ty pak byly v roce 1947 opraveny. Po roce 1945 získala Třebíč most od UNRRA, ten byl položen u lázní Polanka. V roce 1945 pak byla obnovena činnost Junáka v Třebíči, stejně tak byla v témže roce obnovena činnost fotbalových klubů, které se od roku 1946 opět účastnily fotbalových soutěží. Po roce 1945 přešel provoz pivovaru v Třebíči do rukou národní správy, později opět do podniku Várečenstvo města Třebíče.

Na podzim roku 1947 se postupně navyšovala moc komunistické strany a 25. února 1948 bylo převzetí moci dokonáno. V roce 1949 se pak začalo vyjednávat o sloučení tehdy samostatné obce Řípov s městem Třebíč, obyvatelé Řípova se sloučením nesouhlasili, nakonec však ke sloučení došlo, ale až v roce 1951. Po únorovém převratu se v Třebíči začala projednávat první pětiletka, kdy na investice bylo vyhrazeno 200 milionů Kč. V plánu byla výstavba školních budov, činžovních domů ve čtvrti Horka-Domky a také Nového hřbitova, také byly postupně vystavěny komunikace. Byl také postaven kulturní dům v Borovině (tj. Závodní klub Borovina), nově bylo také upraveno kino Svět (dříve a později Kino Moravia). Také byla obnovena městská hromadná doprava a začaly zpočátku jezdit dvě linky, první z Karlova náměstí do Boroviny a druhá z Týna do čtvrti Horka-Domky. V padesátých letech se také začalo spekulovat o tom, že by bylo vhodné přesunout autobusové nádraží z Karlova náměstí jinam, k tomu pak došlo až v roce 1984.